Oběti rasového násilí přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích

Dnešní rozsudek je významným krokem pro účinnější ochranu obětí rasového násilí. Je jednoznačným potvrzením, že rasový útok podstatným způsobem narušuje lidskou důstojnost a bez ohledu na případné trestní odsouzení pachatelů se tak oběti mohou domáhat přiměřeného zadostiučinění u civilního soudu.

Žaloba se opírala o skutečnosti, které se odehrály v říjnu 2002, kdy v nočních hodinách M.P., který je romského původu, byl v Praze na Palmovce brutálně napaden čtyřmi mladíky. Tito mu při útoku vyhrožovali, že ho zabijí. Jediným motivem útočníků bylo, že M.P. je osoba romského původu, což dávali i při útoku najevo slovy: “Cikáne, chcípni!” apod. Útok byl přerušen náhodně projíždějící hlídkou policie, která zajistila všechny útočníky. Všichni čtyři mladíci byli v následně proběhlém trestním řízení odsouzeni Obvodním soudem pro Prahu 8 k podmíněným trestům za trestný čin pokusu o těžké ublížení na zdraví s rasovým motivem.

V dnešním rozsudku se Městský soud v Praze vyjádřil k námitce žalovaných, že již byli jednou pravomocně odsouzeni a že zaplatili žalobci i náhradu škody na zdraví a proto další nárok žalobce není na místě. Soud však podotkl, že trestní odsouzení, či případná náhrada škody jsou věci zcela odlišné od zásahu do osobnostních práv. Soud shledal, že rasový útok značným způsobem zasáhl do osobnostních práv žalobce a proto je na místě, vedle omluvy, přiznat i náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Rozsudek dosud nenabyl právní moci. Žalování mají právo ve lhůtě 15 dnů proti němu podat odvolání.
Bližší informace: Mgr. Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv, email: jkratochvil@llp.cz

Napadení romské rodiny policisty: odsuzující rozsudek se vyhnul rasovému motivu

V pondělí 31. ledna 2005 po více než ročním procesu vynesl Okresní soud v Jičíně rozsudek ve věci obžalovaných Marka Vraštila a Karla Berouska. Tito dva bývalí policisté byli shledáni vinnými, že v noci z 12. na 13. května 2003 si násilím vynutili vstup do bytu Danišových v Popovicích u Jičína. Zde napadli, jak fyzicky tak slovně dvě romské ženy a jednoho chlapce. Marek Vraštil byl podmíněně odsouzen za trestný čin porušování domovní svobody k dvaceti měsícům odnětí svobody, Karel Berousek za stejný trestný čin rovněž podmíněně k jednomu roku. Dosud bezúhonní odsouzení opustili řady elitního zásahového útvaru policie v průběhu procesu.

Liga lidských práv se domnívá, že trest nedostatečně odráží stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, s ohledem na rasové okolnosti činu. Marek Vraštil s Karlem Berouskem a třetím nezjištěným policistou si v noci násilím vynutili vstup do bytu romské rodiny Danišových a zde napadli paní Danišovou, jejího syna a dceru v 9. měsíci těhotenství. Při tom Marek Vraštil vyslovoval rasistické výroky, jako například: „Cikáni, vás by bylo nejlíp vystřílet!“

Největší vady Liga spatřuje ve fázi vyšetřování, kdy orgány činné v trestním řízení rasovým okolnostem činu nevěnovali žádnou pozornost, a to i přes podněty zmocněnce poškozených. Liga upozorňuje, že Česká republika je opětovně ze strany mezinárodních orgánů na ochranu lidských práv kritizována za pokračující rasově motivované násilí a rasovou nesnášenlivost. Domníváme se, že je nutné změnit přístup policie, vyšetřovacích orgánů pro trestné činy policistů i státních zástupců k vyšetřování násilných činů zasahujících do fyzické integrity a věnovat vážnou pozornost možnému rasovému kontextu takového násilí.

Tento případ je příkladem jednání, kdy jak inspekce ministra vnitra, tak státní zástupce postupoval v tomto ohledu zcela nedostatečně, což se odrazilo i v proběhlém soudním řízení a vyneseném rozsudku. Liga požádá vedoucího Krajského zastupitelství v Hradci Králové a vyšší stupně státního zastupitelství, aby vykonaly dohled nad postupem státního zástupce Kleila v osmidenní lhůtě, kterou má pro podání odvolání. Je to jediný možný prostředek vzhledem k tomu, že poškozený v českém trestním procesu podat odvolání do výroku o vině a trestu bohužel nemůže. Liga vedle toho podá občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti, v níž bude požadovat pro oběti rasového útoku náležité odškodnění za utrpěnou fyzickou i psychickou újmu.

Bližší informace:
Mgr. Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv

Oběť rasistického útoku čelí navíc šikaně soudkyně

Na podzim loňského roku byl v Praze na Palmovce napaden osmnáctiletý romský mladík Marek Polák, student obchodní akademie, skupinou čtyř rasistických násilníků. V důsledku kopanců těžkou obuví, ran pěstí a trháním vazem utrpěl řadu poranění na těle, tržnou ránu na hlavě, otřes mozku a dodnes se potýká s bolestmi hlavy a se ztíženým soustředěním. Od dubna tohoto roku projednává obžalobu Obvodní soud pro Prahu 8. Pachatelé jsou obžalováni z pokusu o těžké ublížení na zdraví z rasových důvodů a z výtržnictví. Předsedkyně senátu Mgr. Iva Diepoltová však Markovi Polákovi, jeho zmocněnci a jeho rodině klade protizákonně překážky při uplatňování jejich práv před soudem.

Soudkyně Diepoltová odpírá zástupkyni Marka Poláka pokládat vyslýchaným osobám otázky k objasnění skutku. Vyjádřila se, že poškozený má pouze právo položit otázky, které se vztahují k náhradě škody způsobené trestným činem – což nemá oporu v zákoně. Poškozený je však podle zákona samostatnou stranou trestního řízení. Stejně jako obžalovaný a státní zástupce má řadu procesních práv. To vše bez ohledu na to, zda požaduje náhradu škody; oběť trestného činu má toto postavení dokonce i když mu není žádná materiální škoda způsobena (typickým příkladem je oběť trestného činu pomluvy, neoprávněného nakládání s osobními údaji, znásilnění apod.).
Právnička Helena Svatošová z Ligy lidských práv, která poškozeného Poláka zastupuje, to komentuje: ”Pokud by směl zmocněnec poškozeného vystupovat jen v otázkách náhrady škody, vedlo by to k absurdním závěrům: poškození, kteří náhradu škody nežádají, by měli právo toliko mlčky přihlížet trestnímu řízení.“ Takto zcela formální účast však samozřejmě neexistuje; trestní řád výslovně dává poškozeným mimo jiné právo účastnit se hlavního líčení, podávat návrhy na dokazování a se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky. Zákon nikde neomezuje výkon těchto práv na účel dokázání výše škody. Pokud z tohoto důvodu předsedkyně senátu odepřela poškozenému vykonávat jeho procesní práva, jde o zřejmou šikanu.

Postup soudu není v souladu se zákonem i v dalších věcech – v protokolu z hlavního líčení konaného 18.4. 2003 není uvedena přítomnost poškozeného Marka Poláka, zato byla bez zákonného oprávnění zjišťována totožnost přítomné veřejnosti. Sdělení totožnosti však může soudce vyžadovat pouze pokud chce vůči konkrétní osobě z řad veřejnosti provést nějaký procesní úkon, jinak zákon hromadné legitimování veřejnosti nepřipouští.
Zde však byla hned na počátku jednání zjišťována totožnost všech přítomných osob v publiku. Většinu z nich tvořily Rómové – rodina a přátelé poškozeného Marka Poláka. Důvod, proč chtěla předsedkyně senátu znát jména přítomné veřejnosti, nebyl sdělen.

”Jednání předsedkyně senátu vyvolává pochyby o tom, zda respektuje klíčový požadavek zákona o soudech a soudcích na nestrannost soudce a ústavní požadavek zákazu diskriminace.“ , konstatuje Helena Svatošová a dodává: ”Proto podáváme na jednání soudkyně stížnost a věříme, že systém nápravy podobných excesů v justici funguje efektivně. Pokud ne, jsme připraveni k dalším právním krokům, abychom dosáhli nápravy. Nejde jen o tento konkrétní případ, ale o prosazení zákonného a řádného zacházení s poškozenými v podobných případech do budoucna”.

Aktivní účast poškozeného či jeho zmocněnce na řízení nezřídka přispívá (vedle dosažení náhrady škody) k řádnému objasnění skutku a viny konkrétních osob – v případě rasistických útoků lze odkázat na známé působení Jakuba Poláka, jehož účast a podněty v řízení, kde vystupoval jako zmocněnec poškozených vedly mj. k prokázání viny vrahů Tibora Danihela či Milana Lacka.

Životně důležitým požadavkem na zajištění kontroly justice je možnost kohokoli navštívit soudní jednání a to bez ohledu na jeho národnost, sociální postavení, vztah k věci (výjimkou je samozřejmě osoba svědka) a bez podmínky sdělení svého jména. Veřejnost soudního jednání je garantuje ústavní pořádek a řada zákonů. Její omezení jsou přísně daná jen zákonem a nad tento rámec je nelze libovolně určovat či rozšiřovat.

Pokračování hlavního líčení ve věci se bude konat v pátek 20.6.2003 od 9,00 hodin v budově Obvodního soudu pro Prahu 8, Dlážděná 5, č.dveří 211.

Kontakt:
Mgr. Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv,
Za Poříčskou branou 12,
Praha 8,
tel.: 604 41 88 30