Středa, 18. června 2003Tiskové zprávy
Na podzim loňského roku byl v Praze na Palmovce napaden osmnáctiletý romský mladík Marek Polák, student obchodní akademie, skupinou čtyř rasistických násilníků. V důsledku kopanců těžkou obuví, ran pěstí a trháním vazem utrpěl řadu poranění na těle, tržnou ránu na hlavě, otřes mozku a dodnes se potýká s bolestmi hlavy a se ztíženým soustředěním. Od dubna tohoto roku projednává obžalobu Obvodní soud pro Prahu 8. Pachatelé jsou obžalováni z pokusu o těžké ublížení na zdraví z rasových důvodů a z výtržnictví. Předsedkyně senátu Mgr. Iva Diepoltová však Markovi Polákovi, jeho zmocněnci a jeho rodině klade protizákonně překážky při uplatňování jejich práv před soudem.
Soudkyně Diepoltová odpírá zástupkyni Marka Poláka pokládat vyslýchaným osobám otázky k objasnění skutku. Vyjádřila se, že poškozený má pouze právo položit otázky, které se vztahují k náhradě škody způsobené trestným činem – což nemá oporu v zákoně. Poškozený je však podle zákona samostatnou stranou trestního řízení. Stejně jako obžalovaný a státní zástupce má řadu procesních práv. To vše bez ohledu na to, zda požaduje náhradu škody; oběť trestného činu má toto postavení dokonce i když mu není žádná materiální škoda způsobena (typickým příkladem je oběť trestného činu pomluvy, neoprávněného nakládání s osobními údaji, znásilnění apod.).
Právnička Helena Svatošová z Ligy lidských práv, která poškozeného Poláka zastupuje, to komentuje: ”Pokud by směl zmocněnec poškozeného vystupovat jen v otázkách náhrady škody, vedlo by to k absurdním závěrům: poškození, kteří náhradu škody nežádají, by měli právo toliko mlčky přihlížet trestnímu řízení.“ Takto zcela formální účast však samozřejmě neexistuje; trestní řád výslovně dává poškozeným mimo jiné právo účastnit se hlavního líčení, podávat návrhy na dokazování a se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky. Zákon nikde neomezuje výkon těchto práv na účel dokázání výše škody. Pokud z tohoto důvodu předsedkyně senátu odepřela poškozenému vykonávat jeho procesní práva, jde o zřejmou šikanu.
Postup soudu není v souladu se zákonem i v dalších věcech – v protokolu z hlavního líčení konaného 18.4. 2003 není uvedena přítomnost poškozeného Marka Poláka, zato byla bez zákonného oprávnění zjišťována totožnost přítomné veřejnosti. Sdělení totožnosti však může soudce vyžadovat pouze pokud chce vůči konkrétní osobě z řad veřejnosti provést nějaký procesní úkon, jinak zákon hromadné legitimování veřejnosti nepřipouští.
Zde však byla hned na počátku jednání zjišťována totožnost všech přítomných osob v publiku. Většinu z nich tvořily Rómové – rodina a přátelé poškozeného Marka Poláka. Důvod, proč chtěla předsedkyně senátu znát jména přítomné veřejnosti, nebyl sdělen.
”Jednání předsedkyně senátu vyvolává pochyby o tom, zda respektuje klíčový požadavek zákona o soudech a soudcích na nestrannost soudce a ústavní požadavek zákazu diskriminace.“ , konstatuje Helena Svatošová a dodává: ”Proto podáváme na jednání soudkyně stížnost a věříme, že systém nápravy podobných excesů v justici funguje efektivně. Pokud ne, jsme připraveni k dalším právním krokům, abychom dosáhli nápravy. Nejde jen o tento konkrétní případ, ale o prosazení zákonného a řádného zacházení s poškozenými v podobných případech do budoucna”.
Aktivní účast poškozeného či jeho zmocněnce na řízení nezřídka přispívá (vedle dosažení náhrady škody) k řádnému objasnění skutku a viny konkrétních osob – v případě rasistických útoků lze odkázat na známé působení Jakuba Poláka, jehož účast a podněty v řízení, kde vystupoval jako zmocněnec poškozených vedly mj. k prokázání viny vrahů Tibora Danihela či Milana Lacka.
Životně důležitým požadavkem na zajištění kontroly justice je možnost kohokoli navštívit soudní jednání a to bez ohledu na jeho národnost, sociální postavení, vztah k věci (výjimkou je samozřejmě osoba svědka) a bez podmínky sdělení svého jména. Veřejnost soudního jednání je garantuje ústavní pořádek a řada zákonů. Její omezení jsou přísně daná jen zákonem a nad tento rámec je nelze libovolně určovat či rozšiřovat.
Pokračování hlavního líčení ve věci se bude konat v pátek 20.6.2003 od 9,00 hodin v budově Obvodního soudu pro Prahu 8, Dlážděná 5, č.dveří 211.
Kontakt:
Mgr. Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv,
Za Poříčskou branou 12,
Praha 8,
tel.: 604 41 88 30
Úterý, 15. října 2002Tiskové zprávy
Podle jejího prohlášení, policie „nevpustí do země nikoho, kdo je v mezinárodní evidenci registrován jako nežádoucí osoba“.
Občanské právní hlídky upozorňují na zásadní skutečnost, že by policie měla uvést, podle jaké mezinárodní dohody je zavedena „mezinárodní evidence nežádoucích osob“. Podle platných mezinárodních dohod nemůže existovat žádná evidence, která by obsahovala jména jakýchsi blíže nespecifikovaných nežádoucích osob. Pokud by taková evidence existovala, byla by ilegální a porušovala by platné mezinárodní právo.
Podle slov policejního prezidenta Jiřího Koláře se „zadržení (myšleno po zasedání MMF a SB v Praze v září 2000) pokusili o diskreditaci policie, když tvrdili, že je policisté na služebnách tloukli“. Sama inspekce ministra vnitra ovšem potvrdila po mnohaměsíčním právním postupu ze strany právníků OPH a některých státních zástupců ve třech doložených případech, že k trestným činům a násilí na policejních služebnách docházelo. Podle právního koordinátora OPH Jiřího Kopala ovšem inspekce selhala, neboť řadu dalších případů bezdůvodně předala vnitřním policejním orgánům, navíc nenašla v žádném z případů konkrétního pachatele, ačkoli v jednom byl policista poznán i na miniaturní pasové fotografii.
Kopal to dokládá konkrétním případem polského občana Arkadia Zajaczkowskeho, kterému byl vedle celonočního bití vylomen i zub na stanici Ocelářská ve Vysočanech. Další případ brutálního násilí se týkal německého občana Tadzia M. a izraelského občana Joshuy T. na stanici Lupáčova na Žižkově. Na obě tyto kauzy upozornili čeští občané, nezákonně předvedení kolemjdoucí, kteří byli na služebny předvedeni bez jakéhokoli důvodu a byli násilím na služebnách zjevně šokováni.
Třetí inspekcí přiznaný případ se týkal násilí na jihokorejském profesorovi na Karlově univerzitě Byeongju Jeongovi, který v době zasedání MMF a SB dokonce pracoval na ekonomickém projektu Světové banky. Ten byl stejně jako další náhodní předvedení včetně padesátiletého amerického podnikatele Edwarda B. týrán na policejní služebně Arabská. Jeho případ, který pořád není došetřen, tak zřejmě skončí u Evropského soudu pro lidská práva. Navíc v případě americké občanky Samanthy I., Městský soud v Praze ve sporu s cizineckou policií potvrdil argumenty právničky Občanských právních hlídek, že policie ukončovala pobyt osob nezákonným způsobem.
Za uvedené trestné činy a nezákonnosti nebyl nikdo z policistů, stejně jako ve všech obdobných případech hromadného násilí dokumentovaných od roku 1989, pohnán k zodpovědnosti. V České republice je tak policistům zaručena absolutní beztrestnost za zásahy do práv osob zadržovaných na policejních stanicích.
Občanské právní hlídky nepovažují za transparentní a nezávislý způsob kontroly ze strany policie, která nepřipouští veřejnou kontrolu na policejních služebnách. Pokud podle policie opravdu nedochází k násilí na stanicích, je s podivem, proč se veřejné kontrole tak usilovně brání.
Podle policejního prezidenta Koláře se výslechu zadržených demonstrantů nebudou moci zúčastnit například občansko-právní hlídky … nedovoluje to český právní řád. … „Místa pro zadržené jsou dopředu zajištěna, budou vybavena kamerami a přítomny budou kontrolní orgány policie a lidé z Inspekce ministra vnitra,“ OPH upozorňují, že v prvé řadě nepřipouští český právní řád účast při výslechu ze strany inspekce ministra vnitra, ta je po novele trestního řádu oprávněna nanejvýš jako pomocný orgán státního zástupce zjišťovat skutečnosti, že došlo k spáchání trestného činu ze strany policisty, a to jen v případech, kdy jí to státní zástupce umožní!
OPH ministrovi vnitra v osobním dopise navrhovaly expertní kontrolu policejních služeben při zasedání NATO ze strany zástupců státních orgánů i nevládních organizací, která je zavedena v demokratických zemích jako Rakousko, Nizozemí, Anglie s Walesem či v Maďarsku. Podle Kopala, který se nezávislými mechanismy kontroly policie zabývá, přispěl v těchto zemích takový systém k vyšší transparentnosti práce policie. V některých případech ho ocenili i sami policisté, podle jejich slov se alespoň zástupci veřejnosti přesvědčili „že stěny policejních služeben nejsou postříkány od krve“.
Vyšetřovací systém složený ze zástupců kontrolních orgánů policie a inspekce ministra vnitra byl kritizován vedle Výboru proti mučení a Evropské komise i nejvýznamnější světovou institucí na ochranu lidských práv, Výborem pro lidská práva při OSN. Podle jeho doporučení z 27. července 2001, „se zdá, že tento systém zaručuje beztrestnost policistům, kteří se dopouštějí zásahů do lidských práv“.
OPH navíc upozorňují na fakt, že v českém právním řádu chybí základní ustanovení, která zabraňují špatnému zacházení ze strany policistů, jako je přítomnost právníka od počátku předvedení a možnost vyšetření nepolicejním lékařem(2). Tato ustanovení jsou rovněž běžná v právních řádech evropských zemí, včetně Německa, Francie a Velké Británie.
Bližší informace:
Jiří Kopal, právní koordinátor programu Občanských právních hlídek,
Liga lidských práv, Bratislavská 31, 602 00 Brno
Mobil: 608 719 535
Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv, Za Poříčskou bránou 12, 186 00 Praha 8
Mobil: 604 418 830
1. V program Ligy lidských práv se OPH přetvořily po koncepčním rozhodnutí cíleně se zaměřit na oblast dodržování lidských práv v ČR a důvěře mezinárodních organizací na ochranu lidských práv. Program OPH v současnosti zahrnuje nejen monitorování demonstrací, ale i bezplatné právní poradenství sociálně slabším skupinám – zejména Romům, které mají problémy s postupem policie vůči nim a vedení jejich případů, informování mezinárodních organizací a institucí na ochranu lidských práv, komunikace s veřejností a zástupci sdělovacích prostředků, legislativní aktivity vzhledem k návrhům zákonů, které ohrožují práva zaručená Listinou základních práv a svobod a mezinárodními instrumenty (např. úspěšná kampaň proti částečně protiústavnímu návrhu shromažďovacího zákona) i zpracovávání právních analýz. Další program Ligy lidských práv představují programy poskytující právní a psychologické konzultace v případech porušujících práva dětí a násilí na ženách. Liga je též součástí mezinárodní koalice pro mezinárodní trestní soud.
2. Dodržování těchto práv vyžadují mezinárodní instituce již od roku 1997, kdy absenci těchto záruk kritizoval Výbor pro zabránění mučení při Radě Evropy ve Štrasburku. Na rozdíl od států EU, ČR jeho doporučení nerespektovala. OPH v této souvislosti upozorňují i na programové prohlášení současné vlády ze srpna tohoto roku. V bodě 3.2 tohoto prohlášení se vláda zavázala „důsledně analyzovat konkrétní doporučení mezinárodních kontrolních orgánů smluv o lidských právech a naplňovat je při realizaci své politiky s cílem dále zlepšovat úroveň ochrany lidských práv na vnitrostátní úrovni a současně pokračovat v konstruktivním dialogu s těmito mezinárodními kontrolními orgány. Dále vláda vytvoří vnitrostátní mechanismy k realizaci rozhodnutí všech kontrolních orgánů smluv o lidských právech v individuálních případech.“
