Čtvrtek, 19. dubna 2007Tiskové zprávy
Liga lidských práv (Liga) a Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC) vedly v posledních letech řadu sporů o vydání zdravotnické dokumentace. Byly mezi nimi i případy nezákonného držení v psychiatrické léčebně, podezření ze znásilnění v léčebně nebo „léčby“ v klecovém lůžku. Nejen v těchto případech je přístup do zdravotnické dokumentace nutným předpokladem jakékoli úspěšné právní obrany proti zdravotnickému zařízení.
Obě organizace se v minulosti zasazovaly o zlepšení situace v přístupu do zdravotnické dokumentace, mimo jiné opakovaně vybízely českou vládu, aby učinila patřičné legislativní změny. V březnu 2006 dosáhlo MDAC společně s Ligou precedentního rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který potvrdil, že pacient má právo na to, aby mu zdravotnické zařízení vydalo kopii jeho zdravotních záznamů.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská novelu komentovala slovy: „Přístup do zdravotnické dokumentace je základní zárukou ochrany lidských práv v souvislosti s poskytováním zdravotnické péče. Doufáme, že nový zákon přispěje ke změně paternalistického přístupu, který je v českém zdravotnictví silně zakořeněn. V současné praxi je běžné, že pacientovi je odpíráno právo rozhodovat o způsobu své léčby a že nemocnice často pacientovi odmítají vydat kopii toho, co je o něm napsáno v jeho zdravotnických záznamech. MDAC bude sledovat, jak je zákon dodržován v praxi.“
Přestože obě organizace novelu zákona vítají, upozorňují na to, že české zdravotnické právo obecně zůstává zastaralé a nezajišťuje pacientům standardy ochrany jejich základní lidských práv při poskytování lékařské péče, jaké jsou očekávány od členského státu Evropské unie.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC, tel. 777 306 906, e- mail dzahumensky@mdac.info
Pondělí, 29. ledna 2007Tiskové zprávy
Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. „Tímto postojem ukazuje česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí,“ říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Založení Mezinárodního trestního soudu je přitom výrazným mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožní stíhání vysoce postavených osob, jenž by bez existence tohoto orgánu zcela unikly spravedlnosti. Podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana je soud „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo, aby ze světa zmizela kultura beztrestnosti pachatelů těch nejstrašnějších zločinů.“
Mezi ty patří právě i události v Kongu, které si vyžádaly až čtyři miliony obětí. Rozsáhlého mezinárodního konfliktu ve východní části země se v průběhu 90. let a počátku našeho století účastnily armády devíti států a 21 ozbrojených skupin včetně Unie konžských vlastenců, která prosazovala zájmy etnické skupiny Hema. Lubangova organizace je údajně zodpovědná za bezpočet zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, jako například etnicky motivované masakry, mučení, či znásilňování. Lubangu viní obžaloba z toho, že využíval k bojovým akcím děti mladší 15 let, což představuje válečný zločin.
Lubanga se účastnil prvního slyšení před soudem již v listopadu 2006, ale až tímto rozhodnutím dal soud jasně najevo, že obvinění proti Lubangovi jsou dostatečně podložená a může být na jejich základě souzen. „Je na čase, aby se i Česká republika připojila k této jedinečné iniciativě a pomohla tak dát statisícům obětí různých konfliktů na světě šanci na spravedlnost,“ říká Kratochvíl.
Přílohou tohoto tiskového prohlášení je výzva k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu vydaného skupinou českých nevládních organizací.
Liga lidských práv Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž Člověk v tísni
Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz
Příloha k Tiskové zprávě z 29. 1. 2007
Nevládní organizace vyzývají k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu
V současné době je Česká republika jediným státem EU a jedním z posledních států Evropy, které dosud neratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Domníváme se, že tato situace je z několika důvodů politováníhodná.
Mezinárodní trestní soud (dále „MTS“) je mezinárodní instituce založená Římským statutem z roku 1998. Cílem MTS je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná. Během 20. století lidstvo muselo přihlížet nejhrůznějším zločinům, které měly za následek milióny obětí, přičemž mnohdy odpovědné osoby nebyly potrestány. Jak poznamenal bývalý Vysoký komisař OSN pro lidská práva, José Ayala Lasso: „člověk má větší šanci být souzen za zabití jednoho člověka než za zabití statisíce“. Mezinárodní trestní soud je orgánem, který má této beztrestnosti do budoucna zabránit a zároveň svou existencí působit preventivně a pomoci tak, aby tyto zločiny vůbec nebyly páchány. V pravomoci MTS je stíhat a soudit pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů za podmínky, že tak nečiní stát jejich příslušnosti. Mezinárodní trestní soud je slovy bývalého generálního tajemníka OSN, Kofiho Annana, „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo“, aby ‘kultura beztrestnosti’ pachatelů těch nejstrašnějších zločinů byla ukončena.
Ratifikaci Římského statutu MTS Českou republikou podporujeme z několika důvodů:
- Česká republika vždy zřízení MTS podporovala. V rámci vyjednávání Římského statutu patřila k tzv. skupině „like-minded states“, která byla zřízení MTS příznivě nakloněna. Česká republika je také stranou všech podstatných mezinárodních humanitárních smluv a v minulosti všechny snahy o mezinárodní spravedlnost podporovala, jak dokládá již účast Bohuslava Ečera jako žalobce u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku po druhé světové válce. Skutečnost, že jsme dosud neratifikovali Římský statut MTS je tedy spíše anomálií. Situace je zvláště nešťastná vůči našim partnerům v EU, kteří již všichni Římský statut ratifikovaly, a Evropská unie sama v rámci své společné zahraniční politiky MTS podporuje. Nepřistoupení k MTS může být pro pozici České republiky v EU zvláště choulostivou situací počátkem roku 2009, kdy převezmeme předsednictví EU.
- Každá další ratifikace učiní MTS silnější a tedy efektivnější v trestání pachatelů mezinárodních zločinů, kteří by jinak unikli spravedlnosti. Ještě podstatnější je skutečnost, že silný MTS znamená větší preventivní účinek a tak větší šanci, že k těmto hrůzným zločinům vůbec nedojde. Počet smluvních stran již činí 104 a i dříve zásadní kritik MTS, Spojené státy americké, svůj postoj zmírňují, jak ukazuje např. rozhodnutí RB OSN o svěření stíhání zločinů v Darfúru tomuto soudu, či v poslední době opouštění od uplatňovaní dříve běžných sankcí proti zemím, které Římský statut ratifikovaly.
- V současné době se Česká republika vůbec nemůže aktivně účastnit formování tohoto nového mezinárodního orgánu, jehož vytvoření je označováno za nejvýznamnější mezinárodní událost od dob založení OSN. V roce 2009 nebo 2010 bude probíhat mezinárodní konference, na které dojde k úpravám Římského statutu. Pro to, aby se Česká republika této konference mohla aktivně účastnit a měla na ní hlasovací právo, je třeba, aby Statut do té doby ratifikovala.
- Účast na MTS posílí schopnost České republiky chránit své obyvatele před uvedenými zločiny. MTS představuje další možnost postihu pachatelů těchto činů, pokud tito například nebudou dosažitelní pro české orgány činné v trestním řízení. MTS má ovšem jurisdikci pouze nad činy spáchanými na území smluvní strany, případně jejími státními příslušníky.
Věříme, že ratifikace Římského statutu je nejen v zájmu České republiky, ale v zájmu všech osob na této planetě. Ratifikací dá Česká republika jasně najevo, že jí nejsou lhostejné osudy miliónů bezejmenných obětí, které se staly oběťmi různých diktátorů a ozbrojených skupin ve 20. století a bohužel, jak dokládá situace například v Darfúru, i století 21. Vytvoření MTS je výrazným krokem směrem k dosažení spravedlnosti a lepšího života na Zemi. Mezinárodní trestní soud je instrumentem, který může výrazně napomoci zabránit páchání těchto zločinů v budoucnu. Předpokladem ovšem je, že se bude jednat o silnou organizaci mající širokou podporu napříč státy světa. Česká republika k tomu může přispět přinejmenším tím, že se připojí k v současné době již 104 státům světa, které Římský statut ratifikovaly.
V Praze 26. ledna 2007
Liga lidských práv
Jan Vodák
ředitel
Člověk v tísni
Šimon Pánek
ředitel
Český červený kříž
Marek Jukl
ředitel
Amnesty International
Zdeněk Rudolský
ředitel
Úterý, 23. ledna 2007Tiskové zprávy
Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.
V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.
Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.
„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.
— Poznámky pro editory —
Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Středa, 10. ledna 2007Tiskové zprávy
V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.
V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
Středa, 20. prosince 2006Tiskové zprávy
V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.
V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
