Pátek, 27. března 2009Zprávy z médií
Při kontrole revizorů a policie v pražském metru se zastal cizinky tmavé pleti. Skončil v policejní cele a pak v nemocnici s otřesem mozku. Policisté ho zbili a on neví za co. Příběh tohoto muže – někdejšího humanitárního pracovníka – se stal před týdnem v Praze. Policie jeho čin šetří jako útok na veřejného činitele. A tak se ptáme – máme se obávat policejních hlídek, nebo jde o výjimečnou událost, která práci policistů devalvuje?
Inspekce ministra vnitra dostala další stížnost na chování policistů ve službě. Poslal ji architekt Tomáš Butkai. Jde o týden starou událost, ke které se odpovědní lidé nechtějí vyjadřovat s tím, že kauza je předmětem šetření. Zatímco si Tomáš Butkai stěžuje, že ho policisté zbili a on neví za co, policie jeho jednání označuje jako útok na veřejného činitele.
Vracel se z projekce festivalu o lidských právech. Bylo nad ránem a netají se tím, že měl v sobě několik piv. Vycházel z metra na stanici Muzeum a vidí, že dva revizoři a dva policisté něco říkají cizince, která jim zjevně nerozumí.
„Situace mi přišla nefér vůči turistce nebo cizince, která mohla přijít do metra bez znalosti systému, který je tady používaný. V jiných zemích metro funguje na jiném systému,“ popisuje začátek celé události architekt Tomáš Butkai.
Dřív pracoval jako humanitární pracovník pro společnost Člověk v tísni a prý ho docela rozzlobilo, že zástupci státu s cizinkou mluví dost nevybíravě a mají narážky na barvu její kůže. „Viděl jsem, že se česky nedomluví, tak jsem si myslel, že anglicky jí mohu pomoct. Samozřejmě, že jsem měl poznámky k tomu, jakým způsobem s ní jednali,“ doplnil.
A protože se začal vměšovat do práce policejní hlídky, jak sami policisté říkají, byl vyzván k předložení občanského průkazu. Ten ale neměl. Policisté mu nasadili pouta, vyvedli z metra, posadili do auta a odvezli směrem k nejbližší policejní služebně s tím, že policisty Tomáš Butkai údajně verbálně i fyzicky napadl. To ale Butkai odmítá. „Fyzicky jsem je nenapadl. O tom nemůže být vůbec řeč,“ prohlásil Tomáš Butkai.
Jak to doopravdy bylo a kdo si začal, to se už asi nedozvíme, záznamy z kamerových systémů v metru jsou zničeny, potvrzuje mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Ondřej Pečený. „Všechny záběry z kamer, kterými disponuje Dopravní podnik hlavního města Prahy, se uchovávají po dobu 72 hodin. Pokud nejsou nadále využity, záznamy se mažou,“ upřesnil mluvčí.
A jestli byl Butkai opilý a agresivní, bude také těžké posoudit. V lékařské zprávě, kterou máme k dispozici, stojí, že měl v sobě 1,15 promile alkoholu. Pravda, tento údaj mu naměřili lékaři až poté, co ho dvě hodiny svlečeného drželi policisté v cele a co ho ještě před tím několik policistů zmlátilo, říká Tomáš Butkai.
„Údery pěstí vestoje, potom jsem dostal kopanec do žeber. Tahle vzpomínka mi tam také probleskuje,“ přiblížil architekt. Jeho slova ale opět potvrzuje lékařská zpráva a svědectví personálu nemocnice. Mluvčí Bulovky Petr Mach: „Diagnostikovali otřes mozku a z tohoto důvodu jsme pacienta hospitalizovali.“
Policisté po celou dobu pobytu v nemocnici zadrženého muže střežili přímo u lůžka. Ten měl pouta připevněná k pelesti. „Na pravé ruce jsem měl infuzi, na levé ruce jsem měl pouta,“ vzpomíná Tomáš Butkai. Až na zákrok ošetřujícího lékaře mu po víc než hodině pouta z rukou sundali. „Především proto, že toto není v nemocnici obvyklé,“ vysvětlil mluvčí Petr Mach.
To vše se odehrálo v čase od pěti hodin ráno do devíti večer. Skončilo to, když k němu do nemocničního pokoje přišli vyšetřovatelé z kriminální policie. Ujistili ho, že žádné obvinění proti němu nevznesou a že je volný. Tomáš Butkai se rozhodl podat trestní oznámení a stížnost k Inspekci ministra vnitra.
Ležel s otřesem mozku spoutaný v nemocnici
Roste násilí v policejních řadách vůči veřejnosti? A kolik takových incidentů musí ročně řešit Inspekce ministra vnitra? Inspirací je nám týdne starý příběh někdejšího humanitárního pracovníka, který se zastal ženy tmavé pleti před xenofóbními výroky. Ty údajně pronášeli na její adresu policejní strážníci i revizoři v pražském metru.
Když jsem se pokoušeli zjistit stanovisko policistů, kteří u toho ten pátek byli, nepochodili jsme. Byli jsme odkázáni na mluvčího Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy Tomáše Hulana. Ten situaci vykládá jinak než zadržený a následně zbitý muž.
„Verbálně zasahoval do zákroku strážníků, načež ho policisté upozornili, ať upustí od tohoto jednání. Sedmatřicetiletý muž následně atakoval policejní hlídku nejprve verbálně a následně i fyzickým útokem,“ nastínil policejní verzi Tomáš Hulan.
Na místech, kde k incidentu došlo, jsou kamery. A ty pomohou odhalit, jak to vlastně všechno bylo, přesvědčuje nás mluvčí Hulan s tím, že my už ale víme, že tyto záznamy z metra neexistují. „Mohu potvrdit, že tuto událost prošetřujeme pro podezření z trestného činu útok na veřejného činitele,“ doplnil mluvčí. A s těmito záznamy počítá i Inspekce ministra vnitra, protože jak říká její mluvčí Martina Lídlová, celým případem se zabývají a do měsíce jej prošetří. Zatím je na konkrétní stanovisko brzy.
I kdyby bylo pravdivé tvrzení policistů, že je Tomáš Butkai napadl, je na základě lékařské zprávy jasné, že zákrok přehnali. Dozvěděli jsme se, že zatímco Butkai má nalomená žebra a otřes mozku, oni mají oděrky na rukou. I o tom mluvčí inspekce ví, ale vyjadřovat se k incidentu blíže nemůže a nechce jej ani na základě doloženého materiálu nijak komentovat. „Každý policista při použití donucovacích prostředků podává hlášení svému nadřízenému, takže použití donucovacích prostředků je otázka na jejich nadřízeného. Samozřejmě je to většinou nepříjemná věc a my ji řádně prošetříme,“ řekla pouze.
MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/
Stejně tak nikdo na Ministerstvu vnitra neví, kolik případů takového počínání policistů se ročně odehraje. Za posledních deset let bylo více než 230 policistů odsouzeno za úmyslné ublížení na zdraví. Ale nevíme přesně, co z toho byly dopravní nehody nebo zabití člověka. Inspekce takovou evidenci nevede. K těmto údajům jsme došli pouze na základě novinových rešerší.
Za brutální činy by měli policisté skončit za mřížemi
Co je a co není přiměřené zakročení proti výtržníkovi? To je otázka, kterou si lidé pokládají často v souvislosti s případy, který jsem vám dnes představili. Je chyba, že si inspekce nevede statistiku o násilí v policejních řadách vůči veřejnosti? Pomohlo by to něčemu?
Jiří Kopal z Ligy lidských práv se domnívá, že by se takovou statistikou odlišily násilné trestné činny policistů od jiných zneužití pravomoci veřejného činitele nenásilného charakteru. Veřejnost by tak měla přehled o tom, proč vůbec nějaký inspekční orgán existuje, jaké má výsledky a proč ho má ze svých daní platit. „Je potřeba, i když Liga lidských práv není příznivcem nějakých drakonických trestů, aby byl policista za brutální trestné činy občas potrestán i nepodmíněně, nikoliv pouze podmínkou nebo vůbec. To je důležitá zpráva pro další policisty, že nemají v násilí pokračovat,“ doplnil Jiří Kopal.
V případě, že má člověk pocit, že podstoupil nepřiměřený zákrok policie, měl by vyhledat právní pomoc nebo v případě nemajetné osoby obrátit se na nějakou nevládní organizaci, aby mu pomohla sepsat trestní oznámení nebo stížnost. Potom by měl podle Jiřího Kopala dále sledovat svůj případ, zda stížnost není hozena do koše, zda na ní dostal adekvátní odpověď, jestli bylo trestní oznámení řádně vyšetřováno a jestli nad celým průběhem řádně dohlížel státní zástupce. „Je potřeba být aktivní a nebát se za svá práva bojovat,“ řekl Jiří Kopal.
Každý druhý rok se stávají v České republice případy, kdy policie někoho brutálně zbije a někdy, jako v lednu tohoto roku v Brně, člověk po tomto zákroku i zemře. „I kdyby šlo o nějakého nebezpečného zločince, policie má právo pouze na základě přiměřenosti, na níž je postaven celý policejní zákon, zakročit, předat ho dalším orgánům, státní zástupce podá obžalobu, soud odsoudí, potrestá, ale ne policie. Takže už člověka, i kdyby policistům nadával, ale pouze chtěl poradit cizince a takto se mu dostane od policie odpovědi, tak je to opravdu páchání trestných činů ze strany policistů a doufám, že tento trestný čin bude potrestán,“ dodal Jiří Kopal.
Článek byl zveřejněn dne 27. 3. 2009 na stránkách ČRo 1 – Radiožurnálu, naleznete jej zde.
Pátek, 13. února 2009Tiskové zprávy
New York – 13. února 2009 – Zvláštní pracovní skupina ustavená ke zločinu agrese dnes na půdě OSN v New Yorku zakončila svou mnohaletou činnost a schválila závěrečnou zprávu, která obsahuje návrh na definici zločinu agrese. V rámci pracovní skupiny se od roku 2002 několikrát ročně scházeli delegáti všech států světa a nevládních organizací, aby připravili návrh definice zločinu agrese pro potřeby Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Při sjednávání Římského statutu v roce 1998 se státy nemohly na definici tohoto zločinu shodnout a tak rozhodly, že Mezinárodní trestní soud zatím tento zločin trestat nebude. Tuto pravomoc získá až případným přijetím dodatku ke statutu na první revizní konferenci, která je nyní naplánována na první polovinu roku 2010 v ugandské Kampale. Úkolem pracovní skupiny bylo připravit podkladový návrh pro účastníky revizní konference. Zástupce Ligy lidských práv se zasedání pracovní skupiny pravidelně účastnil jako pozorovatel z řad nevládních organizací od roku 2006.
Dnes jednohlasně přijatá zpráva věrně odráží stav vyjednávání. Mezi státy existuje všeobecná shoda, co se týče definice samotného zločinu. Panuje konsensus, že zločin agrese mohou spáchat pouze osoby ve vedoucím postavení – vojenském nebo politickém. Vojáci, kteří příkaz vykonají a agrese se zúčastní, tedy trestáni nebudou. Konsensus se již formuje také ve výčtu aktů státu, které představují akt agrese – vždy jde o použití vojenské síly proti území jiného státu.
Zatím nepřeklenutelné rozdíly přetrvávají v definování podmínek, za nichž může Mezinárodní trestní soud vykonávat nad zločinem jurisdikci. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN trvají na tom, že k tomu Soud bude potřebovat zvláštní zmocnění Rady bezpečnosti. Důvodem zřejmě je, že nad takovým rozhodnutím chtějí mít právo veta. Většina států v čele s Německem naopak oponuje, že takový postup by vedl k selektivitě a politizaci Mezinárodního trestního soudu. Tyto státy nevidí důvod proč činit rozdíly mezi zločinem agrese a jinými trestnými činy v působnosti Soudu.
Další problém, který delegace rozděluje, je způsob přijetí dodatku o zločinu agrese. Zdánlivě technická otázka má však zcela zásadní význam pro to, vůči komu bude smět Soud jurisdikci vykonávat. Zda – za předpokladu splnění určitých podmínek – vůči všem členským státům Statutu nebo pouze vůči těm, které dodatek ratifikují. Také proces přijetí ovlivňuje to, zda bude třeba, aby agresorský stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese nebo bude postačovat, aby tak učinil stát, který je obětí agrese.
Všechny tyto otázky budou ještě mezi státy neformálně konzultovány, definitivní rozhodnutí pak padne na revizní konferenci v Ugandě. Bude-li se Česká republika chtít účastnit jednání v Kampale a mít právo hlasovat, bude muset do té doby Římský statut ratifikovat. Vláda i parlament již návrh na ratifikaci schválily, avšak prezident jej zatím odmítá podepsat.
Podrobné informace poskytne:
Jan Kratochvíl, právník, tel.: +1 786 302 0464, e-mail: jkratochvil@llp.cz
Čtvrtek, 5. února 2009Tiskové zprávy
Brno, Praha – 5. února 2009 – Liga lidských práv a ekologické organizace sdružené v asociaci Zelený kruh kritizují poslední úpravy návrhu nového občanského zákoníku. Ministerstvo spravedlnosti, které je předkladatelem návrhu, oproti očekávání nezaneslo do finální verze návrhu potřebné změny týkající se vzniku spolků. V novém návrhu občanského zákoníku tak zůstává starý, demokratickým zásadám odporující registrační princip, kdy o vzniku jakéhokoli spolku rozhoduje státní orgán. Naopak ministerstvo spravedlnosti nově „obohatilo“ návrh zákona o mnoho zbytečných povinností, které mohou mít za následek zánik malých zájmových sdružení. Státním úředníkům by tak zůstalo v rukou právo zabránit vzniku sdružení, aniž by vůbec zahájilo svou činnost.
Podle předchozích verzí návrhu neměly spolky vznikat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, ale již účinností stanov přijatých na ustavující členské schůzi. Zápis do veřejného rejstříku by tak neměl vliv na vznik spolku, ale pouze by osvědčoval jeho existenci a zveřejňoval jeho statutární orgány. „Takové řešení by bylo v souladu s demokratickými principy fungování právního státu a koneckonců i s naším ústavním pořádkem. Podle Listiny základních práv a svobod se totiž žádný akt státní správy k zajištění sdružovacího práva nevyžaduje,“ uvádí Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Česká republika se tak mohla přiblížit moderní úpravě v Nizozemí, Švédsku či Švýcarsku.
Po zásazích ministerstva vnitra v připomínkovém řízení se však v poslední verzi návrhu zákona znovu objevil starý registrační princip vzniku spolku. V praxi to tedy znamená, že kdokoli si bude chtít založit spolek, bude muset podat návrh na zápis do veřejného rejstříku a čekat na rozhodnutí, zda bude zápis povolen. V případě, že bude zápis na základě nejasných kritérií odmítnut, spolek vůbec nevznikne. Zatím není známo, kdo by měl o registraci konkrétně rozhodovat. Ponechat tyto kompetence v rukou ministerstva vnitra, s jehož arbitrárními postupy mají občanská sdružení velice špatné zkušenosti, by však bylo z demokratického hlediska naprosto nepřijatelné. V západních zemích je běžné, že občanská sdružení informují o svém založení rejstříkový soud. Pokračování registrace prostřednictvím ministerstva vnitra by tak i dále navazovalo na období komunismu.
Občanská sdružení si uvědomují nutnost existence veřejného rejstříku, kde by každý mohl dohledat základní údaje o spolku, a sama po vzniku takového rejstříku již léta volají. Stát by ale rozhodně neměl mít možnost rozhodovat o tom, které sdružení vznikne a které nikoli.
Problémová se jeví rovněž přebujelá právní úprava týkající se obsahu stanov, likvidace, fůze a dalších otázek života spolků. Blíží se absurdně spíše úpravě obchodních společností. Například stanovy spolku by podle aktuálního návrhu musely povinně obsahovat i zdroje příjmů a popis vnitřní organizace spolku. Občanská sdružení pokládají přehnanou důkladnost, s jakou se návrh zákona snaží vypořádat se všemi těmito otázkami, za odporující principům soukromého práva, v jehož rámci nemají být všechny podrobnosti občanského života regulovány státem. Vhodnější je proto ponechat řešení těchto otázek čistě na vůli občanů. Ti by měli mít možnost sami si upravit ve stanovách, co uznají za důležité.
Občanská sdružení jsou přesvědčena, že takto složitá úprava bude odrazovat občany od zakládání spolků a povede ke snížení rozmanitosti občanského života. Podle Jany Marečkové z Ligy lidských práv „je zřejmě potřeba více zdůrazňovat státním orgánům, že občanský zákoník je nejdůležitějším právním předpisem především pro občany. Zbytečné zasahování do tvorby tohoto předpisu ze strany ministerstva vnitra představuje nebezpečí pro občanské svobody a je třeba ho co nejvíce eliminovat.“
Podrobné informace poskytnou:
Robert Cholenský, advokát, tel.: 608 967 423, e-mail: r.cholensky@centrum.cz
Jana Marečková, právnička Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228, e-mail: jmareckova@llp.cz
Kateřina Ptáčková, ředitelka Zeleného kruhu, tel.: 724 112 782, e-mail: katerina.ptackova@zelenykruh.cz
Středa, 28. ledna 2009Tiskové zprávy
Ve dnech 17. – 21. ledna proběhla na území Izraele, Egypta a okupovaných palestinských územích mise organizovaná Mezinárodní federací lidských práv (FIDH), Evropsko-středomořskou sítí lidských práv a Mezinárodní komisí právníků. Cílem mise bylo vyzvat strany konfliktu k okamžitému ukončení bojů, k umožnění přístupu nestátních neziskových organizací a novinářů do okupovaných palestinských území. Renomovaní ochránci lidských práv a významní aktivisté ze zemí Evropské unie a Spojených států, kteří se mise účastnili, dále vyzvali k ukončení obléhání Gazy, k vyslání mezinárodní mise pod záštitou OSN, která zdokumentuje závažná porušení lidských práv v rámci konfliktu, a k trestnímu stíhání pachatelů zločinů podle mezinárodního práva. Kromě toho se mise zaměřila na vyjádření podpory a solidarity s občanskou společností, zejména organizacemi na ochranu lidských práv v Izraeli i Palestině.
Účastníci mise, mezi nimiž byl i český zástupce Petr Uhl, vydali po návratu z Blízkého východu závěrečná stanoviska. „Jsme zděšeni hrůzami války zahájené v pásmu Gazy, významnými ztrátami na životech civilistů a velkým rozsahem ničení majetku civilistů a infrastruktury v rámci operace ‚Lité olovo‘ a rovněž selháním mezinárodního společenství, které této tragédii nezabránilo.“ Od izraelských a palestinských lidskoprávních organizací, které tento ozbrojený konflikt sledují, získala delegace informace, z nichž vyplynulo, že Izrael závažně porušil mezinárodní humanitární právo, včetně Čtvrté ženevské konvence o ochraně civilistů ve válečném období a mezinárodního obyčejového práva, kterým se řídí vedení ozbrojených konfliktů.
Některá z těchto porušení jsou zločiny podle mezinárodního práva. Zejména izraelská armáda se dopustila nevybíravých či nepřiměřených útoků a nesplnila svou právní povinnost chránit civilisty a civilní infrastrukturu před takovými útoky. Operace také závažně poškodily občanská, kulturní, hospodářská, politická a sociální práva obyvatel Gazy.
„Žádné porušení mezinárodního humanitárního práva ze strany palestinských bojovníků nemůže nikdy ospravedlnit podobná nebo ještě závažnější porušení ze strany Izraele,“ píše se v závěrečné zprávě. Proto členové mise odsuzují neschopnost Spojených států a Evropské unie, partnerů izraelské vlády, přijmout důrazná opatření směřující k prevenci či zastavení války. Delegace tedy žádá o spolupráci mezinárodní společenství, které by mělo vyvinout tlak na Izrael, aby upustil od obléhání Gazy a ukončil okupaci všech palestinských území. Dále požadují, aby Evropská unie a Spojené státy okamžitě a plně podpořily nezávislé vyšetřování, které by mělo být zahájeno ihned. Lidskoprávní organizace vyzvaly rovněž izraelské a egyptské úřady, aby zajistily okamžitý přístup pozorovatelů, kteří sledují dodržování lidských práv, do pásma Gazy.
Pondělí, 26. ledna 2009Zprávy z médií
Odmítnutí povinného očkování může ohrozit zdraví dítěte. Na to pamatuje v Česku i příslušný zákon. Rodiče, kteří to nerespektují, nevyjdou možná z překvapení, když jim kvůli tomu zazvoní u dveří policie. To byl nakonec nedávný případ mladých manželů z Brna, kteří odložili očkování svého sotva půlročního dítěte takzvanou hexavakcínou, protože dítě špatně reagovalo na první ze tří dávek.
Po zásahu Ligy lidských práv bylo vyšetřování rodičů sice nakonec zastaveno, případ však upozornil na znepokojující vývoj. Neočkovaných dětí je kvůli postojům rodičů daleko víc.
Některé hygienické stanice sice mluví o jedincích, ale například podle krajské hygieničky v Brně Renaty Vaverkové jsou to ročně jen na jižní Moravě desítky.
„Nevím, o koho se může jednat, jsou to lidé, kteří se nějak sdružují, navzájem informují, používají stejný slovník. Co je k tomu vede, těžko říci,“ nechce krajská epidemioložka spekulovat. Ví, že tato skupina rodičů má načteny vědomosti z internetu, nejsou však v korelaci s nejnovějšími odbornými poznatky.
„Nejedná se o extrémní nárůst, ale vzestupný trend jsme zaznamenali. Jejich postoje většinou ovlivňují nejrůznější antivakcinační aktivity, působící nejen u nás, ale celosvětově,“ potvrdil vedoucí protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice v Hradci Králové Jozef Dlhý.
Ohrožují i ostatní děti
„Jde většinou o rodiny vyznávající alternativní způsob života, a ty odmítají prakticky veškerou léčbu i očkování. Takové případy se řeší v přestupkovém řízení anebo končí u soudu. Bohužel si tito lidé neuvědomují, že tím ohrožují i jiné děti než jenom ty vlastní,“ vysvětlila krajská epidemioložka v Liberci Jana Prattingerová a potvrdila, že rodiny, které nedávají děti očkovat, tvoří komunitu a mezi sebou se radí, jak vyzrát na úřady.
„Mluvíme s nimi, ale neposlouchají, zdá se, že jsou někým ovlivňováni. Při jejich argumentaci totiž padají odkazy na instituce, které jsou proti očkování dětí. Říkám si, zda by ty osoby při úmrtí malého pacienta, kterého mohlo očkování zachránit, vzaly odpovědnost na sebe,“ míní ředitel Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem Josef Trmal.
Problematická legislativa
Jasno zřejmě není ani v legislativě. „Bohužel, vyhlášky nemyslí na to, do kdy má být vakcína naočkována, takže jsme ani nepokutovali,“ potvrdila Radka Štěpánková, asistentka z epidemiologie jihlavské krajské hygienické stanice. Naopak František Kotrba z Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje upozornil na paragraf 46 zákona 258/2000 Sb., O ochraně veřejného zdraví, který definuje povinnost podrobit se stanovenému druhu pravidelného očkování.
Právník Ligy pro lidská práva David Zahumenský obhajuje klasifikovat odmítnuté očkování dítěte jako pouhý přestupek tím, že společenská nebezpečnost takového jednání není vysoká. „Lze argumentovat i stanoviskem ochránce lidských práv Otakara Motejla, který opakovaně označil tyto případy jako s nízkou společenskou nebezpečností,“ řekl Zahumenský.
Naopak brněnská hygienička Vaverková toto odmítá jako rozbíjení dobře zavedeného a osvědčeného systému povinného očkování. „Jestliže dosáhneme proočkování zhruba 95 procent populace, nemohou se tyto nemoci epidemicky šířit,“ říká Vaverková.
Rodičům vadí výraz povinné očkování
Podle epidemioložky Krajské hygienické stanice Zlínského kraje Hany Tkadlecové rodiče odmítající očkování dětí mnohdy přeceňují jednostranně podané informace získané na internetu. Často jde o neověřená a nepodložená fakta.
„Někdy mám pocit, že rodičům vadí, že je očkování povinné, a argumentují tím, že na západ od nás tomu tak není. To je ovšem jen zdánlivé,“ poznamenala Tkadlecová. Většina vyspělých zemí má podle ní doporučená očkovací schémata, jimiž se lékaři i rodiče řídí. „Pokud pak dětem některá očkování chybí, jsou omezovány například ve výběru střední či vysoké školy, kde je po nich doklad o očkování požadován. To už na sobě jistě pocítili i mnozí naši studenti, kteří chtěli v zahraničí studovat,“ doplnila epidemioložka.
Hlavní hygienik republiky Michael Vít Právu řekl, že odmítačům povinného očkování se lékaři i hygienici snaží význam očkování vysvětlit. „Když pak rodiče zjistí, jaké důsledky by neočkování mohlo pro jejich potomka mít, většinou dítě očkovat dají,“ uvedl Vít. Pokud přesto odmítnou dát dítě očkovat, hrozí jim pokuta až do výše 10 tisíc korun.
Článek byl publikován dne 26. 1. 2009 na www.novinky.cz (obdobně také v deníku Právo), naleznete jej zde.
