Soudy musí vyřešit více než 35 tisíc případů lidí, kteří v minulosti přišli o svéprávnost

Pondělí, 6. ledna 2014Zprávy z médií

V posledních letech v Česku výrazně vzrostl počet lidí, o které se starali opatrovníci. Soudy omezily nebo úplně zbavily svéprávnosti více než 35 tisíc osob. Od ledna ale platí nový občanský zákoník, který posiluje práva duševně nemocných lidí. Už není možné je úplně zbavit svéprávnosti. Soudci proto musí během tří let znovu přezkoumat všechny případy postižených pacientů.

Reportáž Českého rozhlasu připravily Petra Benešová, Anna Maňourová a Michaela Vydrová.

Osoby, které byly zbavené svéprávnosti, vstoupili od 1. ledna podle právničky Ligy lidských práv Barbory Rittichové do statutu osob pouze omezených. I nadále ale budou mít v ruce starý rozsudek o zbavení práv. „Reálně to bude vypadat tak, že nebudou moci dělat žádné právní jednání, vyjma běžných každodenních záležitostí – nákupu potravin, jízdenek, drobných věcí pro domácnost a podobně,“ vysvětluje Rittichová.

„Omezit člověka nebude možné jen proto, že má duševní poruchu. Je tam vždycky třeba zvážit, jestli je tam opravdu natolik závažná újma, aby se toto opatření použilo. A zároveň nejde využít žádného jiného restriktivnějšího a mírného opatření,“ dodává právnička.

Případy lidí s omezenou svéprávností musí co nejdříve projednat soudy. Mají na to tři roky, popisuje prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník. „Od 1. ledna budou muset soudy znovu přezkoumat všechna rozhodnutí, takže během tří let musí být u každého takto omezeného či zbaveného člověka znovu rozhodnuto a musí být přesně stanoveno, v jakém rozsahu je omezen ve své svéprávnosti,“ vysvětluje.

Posoudit desítky tisíc případů prý nebude snadné

„Vždy budeme potřebovat znalecký posudek a nebude jednoduché ani přesně formulovat výroky, jak je kdo omezen ve své svéprávnosti,“ dodává Lichovník.

Jak velký objem práce to pro soudce bude, ilustruje Tomáš Lichovník na okresním soudu ve Žďáru nad Sázavou. „Je tam asi čtyři sta osob, které jsou omezeny nebo částečně zbaveny způsobilosti k právním úkonům, nově tedy svéprávnosti. A má-li se rozhodnout o všech těchto osobách, tak je to trochu víc než práce pro jednoho soudce na jeden rok bez toho, že by dělal cokoliv jiného,“ popisuje.

• Rozhovor s panem Jaroslavem Červenkou, jednou z obětí, která byla soudem zbavena svéprávnosti, natočila Petra Benešová – stáhnout audio

Posuzování jednoho případu o svéprávnosti podle dosavadní praxe a statistik Ligy Lidských práv trval zhruba jeden a půl roku. Doba se ale v extrémních případech vyšplhala i na čtyři roky. Bude tedy záležet na tom, jak se soudy ke svéprávnosti postaví.

Na novou situaci se už připravují také ústavy a léčebny. Mezi nimi je i Psychiatrická nemocnice Bohnice, říká její právník Tomáš Němeček. „Od 1. ledna zřizujeme v nemocnici soudní místnost, do které budou klienti postupně převáděni, aby je soudce viděl a mohl efektivně posoudit. Počítá se, že jich bude nejspíš docela hodně,“ uvádí.

Můžou postižení volit?

Posilováním práv duševně nemocných lidí se intenzivně zabývají i další evropské státy. Mezi právníky je často diskutovaným tématem, zda by postižení měli mít také volební právo. „Skutečně na to, ani na evropské úrovni, nejsou úplně jasné názory. Protože na jednu stranu to zní samozřejmě správně, že by soudy měly minimalizovat zásahy do občanských a politických práv,“ říká Němeček. „Druhá část namítá, že pokud soud po zralé úvaze dospěl k názoru, že člověk není schopen si obstarávat svoje záležitosti s částkami vyššími než například 1500 korun měsíčně, tak potom je otázka, jestli má zároveň volit poslance,“ dodává.

I český Ústavní soud v minulosti tlačil na to, aby soudy zvlášť rozhodovaly například o politických právech duševně nemocných a odlišily je od práv majetkových.