Středa, 29. července 2009Zprávy z médií
Co můžete dělat: když vám poškodí zdraví, chtějí po vás úplatky, pokud dostáváte nekvalitní péči?
Na rozdíl od Američanů, u nichž jsou žaloby na lékaře na denním pořádku, Češi se na právníky obracejí jen v krajní nouzi. Velkou roli hrají rozhodně finance a to, že pacienti neznají svá práva a bojí se ozvat nahlas. Blesk zdraví se zeptal odborníků, jak se můžete bránit.
O závažných soudních sporech se občas dozvídáme z titulních stránek novin. Jsou to ale kauzy, nad kterými se v duchu pozastaví snad každý z nás s otázkou, jak se to vůbec mohlo stát. Případ heparinového vraha, který si odpykává doživotní trest vězení za vraždu sedmi pacientů a deseti pokusů o vraždu, pobouřil celý český národ.
Kauza vyměněných novorozenců z třebíčské porodnice rychlostí blesku obletěla snad celý svět. V těchto sporech podání žaloby na nemocnici nikoho nepřekvapí. Ale často se stává, že lékař nepostupuje podle zavedených metod svého oboru. Může tak vědomě či nevědomě poškodit zdraví pacienta. Na internetových diskuzních fórech se to jen hemží stížnostmi na lékaře a na některá zdravotnická zařízení. Někteří z pacientů dokonce tvrdí, že po nich lékaři požadují různé úplatky. Bohužel, stížností na webu to pro mnohé z nich končí.
Lékař může vědomě či nevědomě poškodit zdraví pacienta.
Víte, jak správně napsat stížnost?
Nečekejte, že instituce věnují pozornost anonymům. Stížnost by měla obsahovat dostatek informací k tomu, aby se reklamace mohla začít vyřizovat. Ve složitějších situacích týkajících se zdravotního stavu je nutné vyžádat si kopii zdravotnické dokumentace. Vzory stížností jsou uvedeny na webových stránkách www.ferovanemocnice.cz.
Jste nespokojeni s morálním zacházením ze strany svého lékaře?
I ve zdravotnictví platí, že lidé by měli být v prvé řadě schopni zkusit se spolu domluvit. Pacient by proto měl navštívit nebo jinak kontaktovat lékaře, který podle jeho názoru v něčem pochybil, a takzvaně si to s ním vyříkat. „Pokud to nepůjde, měl by se obrátit na jeho nadřízeného, případně přímo na vedení nemocnice.“ tvrdí David Zahumenský z Ligy lidských práv. »Nemocnice stížnost prověří a do 60 dnů zašle své vy vyjádření.« Pokud s vyjádřením nejste spokojeni, obraťte se na zřizovatele, který ho registroval. „Zákony upravují hned několik možností, jak si pacient může na pochybení zdravotníka nebo nemocnice stěžovat,“ říká David Zahumenský. Všichni lékaři jsou členem lékařské nebo stomatologické komory. Obrátit se tedy můžete přímo na ně. Reklamaci můžete také podat reviznímu lékaři své zdravotní pojišťovny. Pod svá křídla vás ochotně vezme také Svaz pacientů České republiky nebo pacientský ombudsman.
Článek byl zveřejněn dne 29. 7. 2009 v časopise Blesk zdraví, str. 8.
Pondělí, 1. června 2009Aktuality
Liga lidských práv se minulý týden zúčastnila již tradičního festivalu o porodu a rodičovství. Kromě obvyklých témat se zde objevila některá nová. Více se mluvilo například o právech a postavení doprovodu ženy-rodičky a mezích oprávnění zdravotníků. Významně se zvýšil také zájem rodičů o tuto problematiku.
Více informací naleznete na www.ferovanemocnice.cz
Pátek, 22. května 2009Zprávy z médií
Mluvčí Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová vystoupila na konferenci OSN (Durban Review Conference) v Ženevě, konané ve dnech 20. – 24. dubna 2009. V rozhovoru během lidskoprávního bloku s příznačným názvem Hlasy Elena Gorolová popsala neutěšenou situaci romských žen, vystoupila se svým životním příběhem a hovořila o problematice protiprávních sterilizačních zákroků v České republice.
Elena Gorolova se svým manželem odjakživa toužila mít holčičku. Byli to hrdí rodiče dvou zdravých synů a těšili se, že se k nim přidá ještě sestřička – tedy jen do té doby, než se dozvěděli, že Elena byla bez svého vědomí sterilizována při porodu svého druhého syna.
Elena postupně zjistila, že s tímto otřesným objevem není sama, že se podobná věc stala mnoha dalším romským ženám, které byly rovněž sterilizovány proti své vůli v různých nemocnicích po celé České republice. Poté, co ženy začaly poukazovat na příkoří na nich spáchané, nejenže se jim nedostalo zadostiučinění, ale byly i veřejně zostuzeny.
„Později jsme s manželem zašli na sociální odbor, kde jsme žádali vysvětlení a ptali se, jestli mi byla sterilizace provedena, protože jsem Romka. Sociální pracovnice se k nám však chovaly velice hrubě a nakonec nás vyhodily,“ řekla Elena Gorolová na setkání OSN v Ženevě pořádaném v rámci konference.
Gorolová vzpomíná, že porod druhého syna byl velmi obtížný. „Právě jsem rodila. Všechno kolem bylo hodně hektické a zmatené. Bylo kolem mě spousta doktorů,“ vzpomíná. „Sestřička ke mně přišla s papírem a já jsem ho podepsala. Měla jsem hrozné bolesti a vůbec jsem nevěděla, o co se jedná.
Druhý den mi primář porodnického oddělení řekl, že už nikdy nebudu moci mít děti. Rozplakala jsem se. Bylo mi jen 22 let a moc jsme s manželem toužili po holčičce. Můj manžel udělal obrovskou scénu. Ještě hodně dlouhou dobu se nemohl vyrovnat s tím, že už nebudeme mít další dítě.“ Sterilizace byla paní Gorolové provedena modernějším způsobem, to znamená, že přerušení vejcovodů v takovém případě je permanentní a nezvratný zákrok. „Sestřička mi řekla, že dříve se používala metoda podvázání vejcovodu, ale některé ženy i přesto otěhotněly,“ řekla Elena Gorolová. „Zkrátka nechtěli, aby se rodily další romské děti… S diskriminací mám zkušenosti už od dětství… Lidé tu Romy v lásce nemají.“ Trvalo hodně dlouho, než se Elena Gorolová byla schopna vyrovnat s tím, co ji potkalo. Ozdravný proces pro ni začal teprve v okamžiku, kdy organizace Liga Lidských práv, Evropské centrum pro práva Romů a Vzájemné soužití zprostředkovaly pravidelná setkání pro ženy, kterým tento neoprávněný zákrok narušil zdraví, duševní integritu i život celkově. Možnost otevřeně hovořit se ženami, které rozumí tomu, čím prošla, jí i jejímu trápení konečně ulevila a dodala jí odvahu pokročit dál. „Náš podnět byl předán k posouzení veřejnému ochránci práv Otakarovi Motejlovi, který prošetřil stížnosti více než 80 žen. Ženy se stmelily a vytvořily skupinu, která se pravidelně schází v prostorách Vzájemného soužití.“ Cílem těchto žen je prosazovat principy informovaného souhlasu, práv pacientů, vést osvětu (poukázat na problém) týkající se nedobrovolných sterilizací, dožadovat se odškodnění a dosáhnout toho, aby se vláda veřejně omluvila za své selhání. Ženy se zasazují o změnu přístupu lékařského personálu na porodnických odděleních.
Ženy organizovaly demonstrace a vystoupily s výstavou fotografi í v různých částech Evropy. Jejich svědectví rovněž zaznělo ve Výboru na odstranění všech forem diskriminace proti ženám (CEDAW) v sídle OSN v New Yorku. Součástí úsilí žen byla osvěta mezi mladými romskými ženami a dívkami, na níž se podílel zkušený gynekolog a psycholožka, která poskytovala psychickou podporu a pomoc postiženým ženám.
Být neustále na očích veřejnosti nebylo jednoduché. „Po demonstraci následovaly negativní články v novinách podávající nepravdivé informace o členkách spolku,“ řekla Elena Gorolová. „V článcích byly výpovědi sousedů jednotlivých žen a jejich názory a ženy byly obvinovány z dluhů a neplacení nájmu. Jeden článek dokonce doslova porovnával myšlení „bílé ženy a romské ženy“ v otázce sterilizace.“ Ale změny, ke kterým došlo na základě veřejné kampaně, stály za to trápení. Výraz „informovaný souhlas“ je dnes běžnou součástí slovní zásoby v nemocnicích a objevily se další ženy, které překonaly stud a rozhodly se přijít se svým svědectvím o protiprávním zákroku, který prodělaly.
Dnes je Elena Gorolová i členkou Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Pracuje v neziskové organizaci Vzájemné soužití, která se prostřednictvím své práce a aktivit snaží nastolit přátelské platformy v komunikaci mezi romskými a neromskými obyvateli Ostravy a pomoci zlepšit životní úroveň v sociálně slabších rodinách. Skupina obětí sterilizace nedávno představila projekt s názvem Nejsi na to sama, jehož cílem je rozpoznat případy protiprávní sterilizace, posílit sebevědomí obětí v boji za svá práva, upozornit na tento problém mladé romské ženy a dívky a dělat osvětu na téma protiprávní sterilizace a práv pacientů mezi lékařským personálem. Dále ženy usilují o uzákonění doporučení vydaných českým ombudsmanem v roce 2005 a Výborem OSN pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) v roku 2006 v souvislosti s protiprávní sterilizací.
„Od července roku 2008 jsme zaznamenali 20 dosud neregistrovaných případů, včetně ženy z Frýdku-Místku, které se tohle přihodilo v roce 2007. Její sociální pracovnice jí vyhrožovala, že jestli nepodstoupí sterilizaci, umístí jí děti do státního zařízení,“ řekla Gorolová.
„Umění dát život je jeden z nejkrásnějších darů ženy. Spousta romských žen však byla o tento dar připravena. Nedobrovolná sterilizace pro ně znamená doživotní zdravotní následky a mnohdy zapříčinila i rozchod s partnerem. Chceme se ujistit, že se tohle již nestane dalším ženám, a proto musíme ve svém boji pokračovat,“ konstatuje Gorolová.
I když byla paní Gorolová jedná z málo Romů, kteří se zúčastnili oficiálního programu, česká media se jejímu historickému vystoupení téměř vůbec nevěnovala.
Článek byl zveřejněn dne 22.5. 2009 v časopise Romano voďi.
Čtvrtek, 21. května 2009Zprávy z médií
Těhotenství většina dnešních žen prožívá velmi aktivně. Zajímá se o nejnovější poznatky a to nejen o vývoji plodu, ale také o porodu. Přesto podle předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petry Sovové stále velká část žen často nezná svá práva při porodu, a proto se ani nemohou bránit mnohdy zavádějícím povelům zdravotníků.
„Všeobecně ohledně porodnic pozorujeme změnu k lepšímu, ale jde to strašně pomalu,“ řekla Sovová.
Největším problémem lékařů je prý strach a nedostatek komunikace. Strach však lékaře neopravňuje k zasahování do práv ženy, řekl právník z Ligy lidských práv David Zahumenský. Žena má podle něj právo vybrat si k porodu partnera nebo někoho, komu důvěřuje. Také může po porodu opustit porodnici. Zdravotníci mají právo zasáhnout jen v případě, pokud je bezprostředně ohrožena matka nebo dítě. Bezpečnost na úkor práv.
Porodní asistentky Eva Nováková a Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) se shodly, že lékaři propagují bezpečnost na úkor práv žen. Lékaři mají „vyjeté koleje“ a nechtějí je měnit, řekla Nováková a uvedla příklad spontánního porodu, po němž lékař vykřikl, že přece vůbec nestihli zasáhnout.
„Lékař chce léčit. Když nemůže léčit, cítí se frustrován,“ uvedla Königsmarková, podle níž je v českém porodnictví 60 procent mužů, kteří nikdy nebudou rodit, přesto rozhodují o tom, jestli žena dost tlačí, kdy má tlačit a zda správně dýchá.
Hnutí za aktivní mateřství na tyto fakta upozorňuje veřejnost u příležitosti probíhajícího Světového týdne respektu k porodu. Více informací o aktivním porodu lze nalézt na stránkách www.ferovanemocnice.cz nebo na www.respektkporodu.cz .
Článek byl zveřejněn dne 21. 5. 2009 na strákách www.novinky.cz a naleznete jej zde.
Středa, 20. května 2009Zprávy z médií
Praha – Těhotné ženy často nevědí, jaká jsou při porodu jejich práva. Od zdravotníků dostávají mnoho zavádějících informací a nechávají se jimi snadno manipulovat, řekla ČTK předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová při příležitosti probíhajícího Světového týdne respektu k porodu. Hnutí chce spolu s Českou asociací dul zvýšit informovanost o právech žen v těhotenství, při porodu a po něm.
Podle Sovové jsou v českém porodnictví velké rozpory. „Rozhodně pozorujeme změnu k lepšímu, ale jde to strašně pomalu,“ řekla. Hnutí se podle ní snaží zdůrazňovat práva žen v souladu s posledními výsledky vědy, jak to ukládá zdravotnickým zařízením legislativa.
Největším problémem lékařů je prý strach a nedostatek komunikace. Strach však lékaře neopravňuje k zasahování do práv ženy, řekl právník z Ligy lidských práv David Zahumenský. Žena má podle něj právo vybrat si k porodu partnera nebo někoho, komu důvěřuje. Také může po porodu opustit porodnici. Zdravotníci mají právo zasáhnout jen v případě, pokud je bezprostředně ohrožena ona nebo dítě, vysvětlil.
Porodní asistentky Eva Nováková a Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) se shodly, že lékaři propagují bezpečnost na úkor práv žen. Lékaři mají „vyjeté koleje“ a nechtějí je měnit, řekla Nováková a uvedla příklad spontánního porodu, po němž lékař vykřikl, že přece vůbec nestihli zasáhnout.
„Lékař chce léčit. Když nemůže léčit, cítí se frustrován,“ uvedla Königsmarková, podle níž je v českém porodnictví je 60 procent mužů, kteří nikdy nebudou rodit, přesto rozhodují o tom, jestli žena dost tlačí, kdy má tlačit a zda správně dýchá.
Diskutující se shodli na tom, že čeští zdravotníci mají údajně nízké právní povědomí, nerozlišují například mezi zákonem, vyhláškou a doporučeným postupem. Ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal vysvětlil, že v situacích, kde vystupuje státní orgán a občan, může občan dělat vše, co zákon nezakazuje, kdežto státní orgán jen to, co mu je dovoleno. Připustil však, že ve zdravotnických zařízeních je to složitější.
Více informací lze nalézt na stránkách www.ferovanemocnice.cz nebo na www.respektkporodu.cz.
Článek byl zveřejněn dne 20. 5. 2009 na stránkách www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
