Čtvrtek, 11. března 2004Tiskové zprávy
FIDH má poradní status a delegáty při OSN a Radě Evropy a stálou delegaci pro EU v Bruselu. Pomáhá obětem zločinů proti lidskosti a porušování občanských práv. Vedle ochrany politických práv aktivně prosazuje dodržování ekonomických, sociálních a kulturních práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv přijaté v roce 1948. V posledních 25 letech vykonala po celém světě více než 1000 vyšetřovacích misí, její právníci a advokáti žalují v konkrétních případech vysoce postavené pachatele zločinů proti lidskosti. Rovněž sdružuje a podporuje organizace oficiálně zakázané ve svých zemích v Bělorusku, na Kubě či Sýrii a působící v exilu v případě členských lig z Číny či Vietnamu. Vedle letité pomoci obětem čečenské a bálkánské války a obrany lidských práv v řadě zemí Asie, Afriky a latinské Ameriky – spolu s Centrem pro ústavní práva, členskou organizací právníků působících v New Yorku – otevřeně kritizuje přístup USA v otázce osob vězněných na Guantanamu a k uplatňování trestu smrti. Dosud jediným českým zástupcem byl v roce 1978 ze solidarity přijatý Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), s jehož členy byl v té době veden soudní proces.
Nejznámější osobností mezinárodní federace je současná nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2003, právnička Shirin Ebadiová z íránské Ligy na obranu lidských práv, která působí jako zvláštní reprezentantka FIDH pro ženská práva a práva dítěte. Mezi organizace působící v FIDH dále patří kupříkladu francouzská liga založená v průběhu aféry Dreyfuss již v roce 1898, anglická Liberty či Irský výbor pro občanské svobody založený bývalou prezidentkou Irské republiky a bývalou Vysokou komisařkou OSN pro lidská práva Mary Robinson.
FIDH podpořila současné představitele české Ligy zejména při pomoci v konkrétních případech obětem policejní brutality v roce 2000 v rámci projektu Občanských právních hlídek a při informování o skutečném stavu dodržování práv dítěte a romské menšiny v České republice na mezinárodních fórech (mj. zvláštní zpravodajové a pracovní skupiny OSN a výbory působící při úřadu Vysoké komisařky OSN v Ženevě). Liga lidských práv je v současnosti jediným členem FIDH v postkomunistické části střední Evropy. Hájí především oběti porušování lidských práv ze strany policie, rasové diskriminace a práva dětí, rovněž poskytuje psychologickou a právní pomoc obětem domácího násilí. Liga dále na úrovni ČR prosazuje ratifikaci Římského statutu mezinárodního trestního soudu a Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení.
Neděle, 26. října 2003Tiskové zprávy
K podání stížnosti nás vedou předchozí rozhodnutí Evropského soudu týkající se případů policejního násilí. Evropský soud v nich stanovil poměrně přísná kritéria pro posuzování násilného jednání policejních orgánů a zejména pro kvalitu následného vyšetřování“(2), řekl k věci Vítězslav Dohnal, právník zastupující pana Jeonga v trestním řízení.
Pan Jeong se ve spolupráci s Ligou lidských práv pokoušel více než dva roky bezvýsledně dosáhnout řádného prošetření svého případu českými orgány činnými v trestním řízení. Spravedlnosti se nedočkal ani u Ústavního soudu, který se letos na jaře odmítl jeho případem zabývat a nesplnil tak svou úlohu ochránce základních lidských práv garantovaných ústavními zákony a mezinárodními závazky České republiky(3).
Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv by odsuzující rozsudek a finanční kompenzace pro pana Jeonga v tomto konkrétním případě měly v budoucnu přispět rovněž k tomu, že se zodpovědné orgány začnou vážněji zabývat zlepšením systému vyšetřování a prevence policejního násilí. Rozsudkem by se Evropský soud zařadil k řadě mezinárodních institucí, které zejména v posledních třech letech vydaly jednoznačná doporučení o nutnosti změny neefektivního systému, který policistům zaručuje beztrestnost v případech hrubého porušování lidských práv.
poznámky:
1. Asistenta Karlovy univerzity Byeongju Jeong zadržela Policie bezdůvodně spolu s dalšími stovkami lidí ve Štěpánské ulici, když se vracel v pozdních večerních hodinách domů z práce. Násilí se vůči němu měli dopustit zejména policisté na místním oddělení Policie České republiky v Praze – Vokovicích ve dnech 27. – 28. září roku 2000.
2. K tomu viz např. rozhodnutí Labita proti Itálii z roku 2000, ve kterém uvedl, že má za to, že jestliže nějaká osoba hájitelným způsobem tvrdí, že byla ze strany policie nebo jiných srovnatelných státních orgánů vystavena zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy, pak toto ustanovení ve spojení s všeobecnou povinností, již smluvním státům ukládá čl. 1 Úmluvy – „přiznat každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v (…) Úmluv[ě]“ – implikuje požadavek vést účinné oficiální vyšetřování. Toto vyšetřování, stejně jako to, jež vyplývá z čl. 2 Úmluvy, musí být způsobilé vést k identifikaci a potrestání zodpovědných osob (v souvislosti s čl. 2 viz McCann a další proti Spojenému království, 1995, Kaya proti Turecku, 1986), Yasa proti Turecku, 1987). Kdyby tomu tak nebylo, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu by byl, nehledě na svůj zásadní význam, v praxi neúčinný a v některých případech by bylo možné, aby příslušníci státních orgánů téměř beztrestně pošlapávali práva těch, kteří podléhají jejich kontrole (viz. cit. Assenov).
1. Trestní oznámení podal pan Jeong v říjnu 2000. Případ byl poprvé odložen inspekcí v prosinci 2000. Po stížnosti právníka OPH státní zástupce odložení zrušil v dubnu 2001. Inspekce případ odložila podruhé v prosinci 2001, po další stížnosti právníka OPH státní zástupce opět odložení zrušil v lednu 2002. V červnu 2002 Inspekce případ již potřetí odložila. Stížnost právníka OPH státní zastupitelství s konečnou platností zamítlo usnesením č. 3 Zn 985/2002 ze dne 8. 11. 2002. Stížnost k Ústavnímu soudu byla podána 8. 1. 2003 a Ústavní soud o ní rozhodl 24. 4. 2003.
Pondělí, 3. února 2003Tiskové zprávy
Výbor kritizoval nedostatky dodržování práv dětí v ČR z obecného hlediska systému a politiky péče o děti a rodinu a vyjádřil se k jednotlivým oblastem a navrhl konkrétní kroky pro zlepšení otázky práv romských dětí, k problémům ústavní výchovy, k nedostatkům ochrany a péče o týrané, zanedbávané a sexuálně zneužívané děti, dále zdravotně postižené děti, nezletilé žadatele o azyl a cizince. Výbor také zhodnotil problematiku trestání mladistvých delikventů.
Výbor musel s politováním konstatovat, že Česká republika nijak nezohlednila jeho doporučení z roku 1997 zejména vzhledem ke stále chybějícímu orgánu, který by koordinoval, monitoroval a kontroloval dodržování práv dětí a činnost roztříštěných státních institucí zabývajících se dětmi, včetně koordinace mezi centrálními a místními úřady a spolupráce s nevládními organizacemi. Pravomoci Veřejného ochránce práv či Rady vlády hodnotil Výbor pro práva dítěte k těmto účelům jako nedostatečné. Na nesystematickou a necílenou politiku ohledně dětí poukázal Výbor kritikou např. chybějícího stanovení priorit politiky ohledně dětí a rodiny, chybějícího centrálního mechanismu sběru dat týkajících zvláště znevýhodněných skupin dětí, netransparentním podílem státního rozpočtu určeného na rozvoj dětí a jejich práv.
Výbor pro práva dítěte (stejně jako Výbor pro lidská práva, CPT…) ve svém stanovisku požaduje náležité, okamžité a nestranné vyšetřování případů zneužití pravomoci policie na dětech (zejména romských) nezávislou institucí. Tento požadavek vznesla Liga lidských práv v rámci projektu OPH již několikrát, avšak vláda na nj dosud nereagovala.
Výbor dále kritizoval nedostatečnou podporu a pomoc rodinám v krizových situacích, což vede k nadměrnému umísťování dětí do ústavní péče ze sociálních důvodů. Výbor vyjádřil také znepokojení nad současnými podmínkami v zařízeních ústavní výchovy, např. nedostatek individuálního přístupu, omezování kontaktu dětí s rodiči, nedostatek pomoci dětem, které opouštějí ústavy atd. Výbor doporučil vládě ČR, aby přijala opatření k zajištění účinné pomoci obětem domácího násilí a špatného zacházení a zamezila zneužívání dětí včetně pohlavního zneužívání, Vláda by měla zejména zajistit zajistila vhodné programy pomoci obětem a vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby oběti násilí nebyly dále poškozovány současným systémem vyšetřování. Výbor rovněž požaduje legislativní zakotvení a uvedení do praxe zákazu tělesného trestání ve školách, v ústavech, v rodině i jinde. V rámci problematiky trestání mladistvých Výbor v doporučeních naléhá na vládu, aby současný věk trestní odpovědnosti zůstal na 15 letech. Podobně jako další mezinárodní lidskoprávní instituce se Výbor zabýval otázkou menšin – zejména přístupem romských dětí ke zdravotní péči, k sociálním službám a hlavně ke vzdělání, neboť byl znepokojen faktem, že dvě třetiny romských dětí navštěvuje speciální školy.
Další zprávu o naplňování Úmluvy o právech dítěte předloží Vláda ČR Výboru OSN pro práva dítěte v roce 2008.
Bližší informace:
Mgr. Radka Jelínková,
Liga lidských práv,
Tábor tel: 604/310187
Čtvrtek, 31. října 2002Tiskové zprávy
při jeho snaze zajistit nestrannou kontrolu zacházení se zadržovanými osobami na policejních služebnách v průběhu pražského listopadového summitu NATO.
Jak Veřejný ochránce práv, tak Výbor proti mučení v dopisech adresovaných ministru vnitra Stanislavu Grossovi a policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi podpořili snahu o přítomnost nezávislých pozorovatelů na policejních služebnách. Oba upozornili též na dobré zkušenosti policie s činností OPH. Veřejný ochránce práv se podle slov obsažených v jeho dopise navíc domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“
Zástupci Výboru proti mučení tvořeného ze zástupců státních institucí i nevládních organizací dokonce sami nabídli svojí účast na policejních služebnách! Tuto možnost navrhovaly státním orgánům a ministerstvu vnitra i Občanské právní hlídky, které si v žádném případě nenárokují provádění nezávislé kontroly pouze ze strany svých zástupců. Inspekce je pevně vázána zákonem, který jí neumožňuje dohlížet na dodržování lidských práv zajištěných osob na policejních služebnách. Oproti tomu nevládním organizacím občanů zákon tuto možnost nebere a je tudíž možná.
Podle názoru Jiřího Kopala z OPH, nechtějí reprezentanti osvícenějších státních orgánů již opakovat trpkou zkušenost s excesy policie z polistopadového období, jejichž důsledkem bylo týrání desítek osob na policejních stanicích, které nebylo v žádném z případů vyšetřeno a následná mezinárodní ostuda pro českou republiku. Kopal naráží kupříkladu na události po Velké Pardubické 1993, zásah v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998, 1. Máj 1999 a zasedání MMF a SB 2000 (1). Občanské právní hlídky apelují na ministra vnitra a vedení policie, aby využili nabídek dalších státních institucí a umožnili veřejnou kontrolu na policejních služebnách po vzoru některých civilizovaných evropských zemí (2). Systém preventivní kontroly vnitřními policejními orgány a inspekcí, by byl nejen nepřípustným překročením pravomoci, ale i výsměchem desítkám bezdůvodně týraných osob (včetně některých novinářů) z minulých let, stejně jako doporučením mezinárodních institucí, které dohlížejí na plnění smluv, které se čR zavázala dodržovat. Právě systém vyšetřování ze strany inspekce a orgánů vnitřní kontroly zajišťuje absolutní beztrestnost policistů za zásahy do tělesné integrity zadržovaných osob. Kdyby česká republika respektovala doporučení nezávislých mezinárodních institucí, jako třeba země EU, musela by systém tvořený inspekcí a orgány kontroly zrušit a nahradit nezávislým orgánem. Jen za poslední rok tento požadavek čR adresoval jak Výbor pro lidská práva, tak Výbor proti mučení (oba působí při OSN).
Podle dlouholetých zkušeností od nás i ze světa dochází k nejrozsáhlejšímu porušování lidských práv, bití a bezdůvodnému týrání nikoli přímo v ulicích při veřejných shromážděních, ale zejména později na policejních služebnách. Tuto skutečnost byly nakonec nuceny potvrdit nakonec po právním postupu OPH a státních zástupců i některé závěry inspekce ministra vnitra po zasedání MMF. Inspekce však po zjištěných skutečnostech nechtěla nebo nedokázala odhalit viníky. Systém nezávislé veřejné kontroly je pak jedním ze základních prvků prevence proti nebezpečí násilí ze strany jednotlivých policistů. Nebezpečí, kterému je nutno čelit nejen po demonstracích, ale i v každodenní policejní činnosti. O tom svědčí například alarmující případ úmrtí romského občana pana Vladimíra Pechy na brněnské policejní stanici v červnu tohoto roku.
Poznámky:
1. Podle šetření nejrespektovanější světové organizace na ochranu lidských práv, Amnesty International, dokonce zákroky policie po zasedání MMF vyústily v některých případech až do „mučení“ předvedených. OPH považují dodnes za politováníhodné, že na zprávu Amnesty z března 2001 zareagovali ministr vnitra S. Gross, stejně jako ředitel inspekce, policejní plukovník M. Tomin naprosto stejně jako někdejší státní představitelé [komunistického režimu] na zprávy o porušování lidských práv v době předlistopadové totality.
2. Nezávislá kontrola policejních služeben probíhá například v Rakousku, Nizozemí či Velké Británii, projekty nezávislé kontroly probíhaly také v Maďarsku od roku 1996. V Rakousku státní a nestátní činitelé (zástupci ministerstev, univerzit i nevládních organizací) společně navštěvují nejen policejní stanice, ale sledují počínání policie i při demonstracích, po nichž sepisují objektivní zprávy o její činnosti. Veřejná kontrola přispěla podle expertních výzkumů ve všech zemích k větší transparentnosti práce policie, k širší důvěře veřejnosti a posílení kreditu policejní činnosti.
Kontakt:
Jiří Kopal, právní koordinátor Občanských právních hlídek Liga lidských práv,
Bratislavská 31
602 00 Brno
Mobil: 608 719 535
Úterý, 15. října 2002Tiskové zprávy
Podle jejího prohlášení, policie „nevpustí do země nikoho, kdo je v mezinárodní evidenci registrován jako nežádoucí osoba“.
Občanské právní hlídky upozorňují na zásadní skutečnost, že by policie měla uvést, podle jaké mezinárodní dohody je zavedena „mezinárodní evidence nežádoucích osob“. Podle platných mezinárodních dohod nemůže existovat žádná evidence, která by obsahovala jména jakýchsi blíže nespecifikovaných nežádoucích osob. Pokud by taková evidence existovala, byla by ilegální a porušovala by platné mezinárodní právo.
Podle slov policejního prezidenta Jiřího Koláře se „zadržení (myšleno po zasedání MMF a SB v Praze v září 2000) pokusili o diskreditaci policie, když tvrdili, že je policisté na služebnách tloukli“. Sama inspekce ministra vnitra ovšem potvrdila po mnohaměsíčním právním postupu ze strany právníků OPH a některých státních zástupců ve třech doložených případech, že k trestným činům a násilí na policejních služebnách docházelo. Podle právního koordinátora OPH Jiřího Kopala ovšem inspekce selhala, neboť řadu dalších případů bezdůvodně předala vnitřním policejním orgánům, navíc nenašla v žádném z případů konkrétního pachatele, ačkoli v jednom byl policista poznán i na miniaturní pasové fotografii.
Kopal to dokládá konkrétním případem polského občana Arkadia Zajaczkowskeho, kterému byl vedle celonočního bití vylomen i zub na stanici Ocelářská ve Vysočanech. Další případ brutálního násilí se týkal německého občana Tadzia M. a izraelského občana Joshuy T. na stanici Lupáčova na Žižkově. Na obě tyto kauzy upozornili čeští občané, nezákonně předvedení kolemjdoucí, kteří byli na služebny předvedeni bez jakéhokoli důvodu a byli násilím na služebnách zjevně šokováni.
Třetí inspekcí přiznaný případ se týkal násilí na jihokorejském profesorovi na Karlově univerzitě Byeongju Jeongovi, který v době zasedání MMF a SB dokonce pracoval na ekonomickém projektu Světové banky. Ten byl stejně jako další náhodní předvedení včetně padesátiletého amerického podnikatele Edwarda B. týrán na policejní služebně Arabská. Jeho případ, který pořád není došetřen, tak zřejmě skončí u Evropského soudu pro lidská práva. Navíc v případě americké občanky Samanthy I., Městský soud v Praze ve sporu s cizineckou policií potvrdil argumenty právničky Občanských právních hlídek, že policie ukončovala pobyt osob nezákonným způsobem.
Za uvedené trestné činy a nezákonnosti nebyl nikdo z policistů, stejně jako ve všech obdobných případech hromadného násilí dokumentovaných od roku 1989, pohnán k zodpovědnosti. V České republice je tak policistům zaručena absolutní beztrestnost za zásahy do práv osob zadržovaných na policejních stanicích.
Občanské právní hlídky nepovažují za transparentní a nezávislý způsob kontroly ze strany policie, která nepřipouští veřejnou kontrolu na policejních služebnách. Pokud podle policie opravdu nedochází k násilí na stanicích, je s podivem, proč se veřejné kontrole tak usilovně brání.
Podle policejního prezidenta Koláře se výslechu zadržených demonstrantů nebudou moci zúčastnit například občansko-právní hlídky … nedovoluje to český právní řád. … „Místa pro zadržené jsou dopředu zajištěna, budou vybavena kamerami a přítomny budou kontrolní orgány policie a lidé z Inspekce ministra vnitra,“ OPH upozorňují, že v prvé řadě nepřipouští český právní řád účast při výslechu ze strany inspekce ministra vnitra, ta je po novele trestního řádu oprávněna nanejvýš jako pomocný orgán státního zástupce zjišťovat skutečnosti, že došlo k spáchání trestného činu ze strany policisty, a to jen v případech, kdy jí to státní zástupce umožní!
OPH ministrovi vnitra v osobním dopise navrhovaly expertní kontrolu policejních služeben při zasedání NATO ze strany zástupců státních orgánů i nevládních organizací, která je zavedena v demokratických zemích jako Rakousko, Nizozemí, Anglie s Walesem či v Maďarsku. Podle Kopala, který se nezávislými mechanismy kontroly policie zabývá, přispěl v těchto zemích takový systém k vyšší transparentnosti práce policie. V některých případech ho ocenili i sami policisté, podle jejich slov se alespoň zástupci veřejnosti přesvědčili „že stěny policejních služeben nejsou postříkány od krve“.
Vyšetřovací systém složený ze zástupců kontrolních orgánů policie a inspekce ministra vnitra byl kritizován vedle Výboru proti mučení a Evropské komise i nejvýznamnější světovou institucí na ochranu lidských práv, Výborem pro lidská práva při OSN. Podle jeho doporučení z 27. července 2001, „se zdá, že tento systém zaručuje beztrestnost policistům, kteří se dopouštějí zásahů do lidských práv“.
OPH navíc upozorňují na fakt, že v českém právním řádu chybí základní ustanovení, která zabraňují špatnému zacházení ze strany policistů, jako je přítomnost právníka od počátku předvedení a možnost vyšetření nepolicejním lékařem(2). Tato ustanovení jsou rovněž běžná v právních řádech evropských zemí, včetně Německa, Francie a Velké Británie.
Bližší informace:
Jiří Kopal, právní koordinátor programu Občanských právních hlídek,
Liga lidských práv, Bratislavská 31, 602 00 Brno
Mobil: 608 719 535
Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv, Za Poříčskou bránou 12, 186 00 Praha 8
Mobil: 604 418 830
1. V program Ligy lidských práv se OPH přetvořily po koncepčním rozhodnutí cíleně se zaměřit na oblast dodržování lidských práv v ČR a důvěře mezinárodních organizací na ochranu lidských práv. Program OPH v současnosti zahrnuje nejen monitorování demonstrací, ale i bezplatné právní poradenství sociálně slabším skupinám – zejména Romům, které mají problémy s postupem policie vůči nim a vedení jejich případů, informování mezinárodních organizací a institucí na ochranu lidských práv, komunikace s veřejností a zástupci sdělovacích prostředků, legislativní aktivity vzhledem k návrhům zákonů, které ohrožují práva zaručená Listinou základních práv a svobod a mezinárodními instrumenty (např. úspěšná kampaň proti částečně protiústavnímu návrhu shromažďovacího zákona) i zpracovávání právních analýz. Další program Ligy lidských práv představují programy poskytující právní a psychologické konzultace v případech porušujících práva dětí a násilí na ženách. Liga je též součástí mezinárodní koalice pro mezinárodní trestní soud.
2. Dodržování těchto práv vyžadují mezinárodní instituce již od roku 1997, kdy absenci těchto záruk kritizoval Výbor pro zabránění mučení při Radě Evropy ve Štrasburku. Na rozdíl od států EU, ČR jeho doporučení nerespektovala. OPH v této souvislosti upozorňují i na programové prohlášení současné vlády ze srpna tohoto roku. V bodě 3.2 tohoto prohlášení se vláda zavázala „důsledně analyzovat konkrétní doporučení mezinárodních kontrolních orgánů smluv o lidských právech a naplňovat je při realizaci své politiky s cílem dále zlepšovat úroveň ochrany lidských práv na vnitrostátní úrovni a současně pokračovat v konstruktivním dialogu s těmito mezinárodními kontrolními orgány. Dále vláda vytvoří vnitrostátní mechanismy k realizaci rozhodnutí všech kontrolních orgánů smluv o lidských právech v individuálních případech.“
