Odmítnutí očkování musí být projednáno do jednoho roku

Liga lidských práv zastupuje rodiče, kteří nesouhlasí s rozsahem povinného očkování v ČR, odmítli některá očkování svých dětí, a jsou proto stíháni za přestupek. Zákon obecně stanoví od spáchání přestupku roční lhůtu, po jejímž uplynutí není možné věc projednat a udělit pokutu. Dosud nebylo jasné, platí-li to také pro odmítnutí očkování. Krajská hygienická stanice však nyní potvrdila, že i odmítnutí očkování proti tuberkulóze musí být projednáno do jednoho roku.

Krajská hygienická stanice Libereckého kraje se sídlem v Liberci potvrdila ve svém usnesení ze dne 22. 7. 2008 výklad zákona ve prospěch rodičů. Odpovědnost za přestupek tak po uplynutí jednoho roku od spáchání přestupku zaniká. Dnem spáchání přestupku byl určen poslední den lhůty, během které mělo být dítě podle vyhlášky naočkováno. V případě očkování proti tuberkulóze, které má být provedeno do šestého týdne od narození dítěte, je dnem spáchání přestupku až poslední den této lhůty. Pokud úřady nestihnou pravomocně rozhodnout o udělení pokuty nejpozději do jednoho roku, řízení je zastaveno a rodiče pokutu platit nemusí.

V případě, že by odpovědnost rodičů neočkovaných dětí nezanikala, bylo by možné je stíhat bez ohledu na to, kdy mělo být dítě očkováno, a dokonce udělovat pokuty opakovaně. V praxi mohou činit problémy ty druhy očkování, u kterých právní předpisy nestanoví pro očkování přesnou lhůtu. V těchto případech totiž nebude snadné přesně určit den spáchání přestupku, a tedy počátek jednoleté lhůty.

Jak očkovat? Dobrovolně, nebo povinně?

PRAHA Zatímco v Česku je očkovací kalendář ze zákona povinný, ve většině západních zemí odborníci jen doporučují, kdy a proti čemu dát dítě očkovat.
Rodiče mají svobodu volby, a navíc se od lékařů dozví o výhodách a rizicích té či oné vakcinace. Rodiče v Česku jsou na tom hůře. Když odmítnou některé z povinných očkování, čeká je pokuta až deset tisíc korun a v krajním případě obvinění z nedostatečné péče o dítě.
Názory odborníků na to, zda očkovat povinně, nebo dobrovolně, se liší. Hlavní hygienik Michael Vít je zastáncem povinného očkování: “Obávám se, že by proočkovanost poklesla pod 80 procent a s tím i kolektivní imunita.” Naopak Karel Křepela z pediatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK se kloní spíš k očkování dobrovolnému: “V některých zemích očkování není povinné, a přesto si velká část rodičů nechá dítě proti závažným nemocem očkovat.”
Změnit českou praxi se před šesti lety pokusil otec čtyř dětí, profesí lékař, Lukáš Dostal. K Ústavnímu soudu chtěl dostat otázku, zda jeho dcera musí být očkovaná proti virové žloutence typu B. Argumentoval tím, že nepatří do rizikové skupiny a riziko nákazy žloutenkou je v jejím případě o něco nižší než riziko komplikací, které mohou po očkování nastat. Dostalovu cestu k soudu ale zablokovala pardubická hygiena. Nechtělo se jí jít do sporu, proto mu neuložila pokutu. Právník hygieny to nejdřív zdůvodnil tím, že běžně se sice očkuje mezi 9. a 12. týdnem, ve výjimečných případech je ale možné počkat do konce třetího roku dítěte. Ani pak se však Dostal pokuty nedočkal, tentokrát to právník hygieny zdůvodnil tím, že ve vyhlášce stojí: u dětí, které nebyly očkovány podle odstavce 1, se očkování provede mezi 12. a 13. rokem.
Ambici dostat povinné očkování k Ústavnímu soudu má dnes Liga lidských práv. Zastupuje několik rodin, které odmítly nechat svému dítěti aplikovat tu či onu vakcínu. “Soud by mohl říci, že u nás má být očkování tak jako v řadě zemí jen doporučené, a ne povinné,” vysvětluje právník Ligy David Záhumenský. “Ale tak daleko to nejspíš nepůjde. Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”

Liga lidských práv: “Stačilo by, kdyby soud řekl, že povinných očkování je ve vyhlášce příliš mnoho.”

Článek vyšel dne 26.5.2008 v Lidových novinách.