Středa, 9. února 2011Zprávy z médií
Podle středečního nálezu Ústavního soudu by úřady a soudy měly v budoucnu v individuálních a odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí.
Úřady a soudy by měly v budoucnu v individuálních a odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí.
Vyplývá to ze středečního nálezu Ústavního soudu, kterým částečně vyhověl stížnosti odmítače očkování Pavla Vavřičky. V obecné rovině ale soudci nezpochybnili potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí. Podle nálezu je to politická a expertní otázka, kterou ÚS nemůže do detailu posuzovat.
Podle hlavního hygienika Michaela Víta budou hygienici nález respektovat. „Zaprvé Ústavní soud nezpochybnil povinnost očkování v České republice. To je pro mě zásadní informace. Na druhé straně naprosto jasně řekl, že bychom měli v individuálních případech zohlednit individuální zdůvodnění těch lidí, kteří toto odmítnou,“ řekl novinářům Michael Vít. Názor Ústavního soudu se podle něj nejspíš promítne i v novele zákona o ochraně veřejného zdraví.
„Ústavní soud rozhodl o tom, že byla porušena základní práva stěžovatele. Konkrétně se jedná o právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru. (…) Obecně Ústavní soud neřekl, že není třeba povinného očkování. Takové stanovisko Ústavní soud nevydal,“ doplnila pro ČTK tisková mluvčí Ústavního soudu Jana Pelcová.
Nicméně hygienici a následně i soudy by již neměly přistupovat ke všem odmítačům dětského očkování stejně a vymáhat splnění povinnosti různými sankcemi. Soud sice na jednu stranu připustil, že stát má právo nařizovat povinná očkování, ovšem zdůraznil, že z této povinnosti musí v odůvodněných případech existovat výjimky jako je například víra rodičů.
Podle tiskového prohlášení Ligy lidských práv soudce Mucha při vyhlášení nálezu uvedl vodítka, podle nichž by při odmítnutí očkování měly hygienické stanice k rodičům přistupovat. Kromě naléhavosti očkování a aktuálního nebezpečí pro společnost musí úřady vzít v úvahu také motivaci, proč rodiče nechtějí očkovat.
„Zejména se musí zabývat tím, zda je důvodem ústavně zaručené právo a jestli rodič své právo uplatňoval konzistentně a přesvědčivě od počátku,“ uvádí Liga lidských práv v tiskovém prohlášení.
„V tomto případě stěžovatel pan Vavřička argumentoval svou vírou a přesvědčením o škodlivosti vakcín, avšak z nálezu lze dovodit, že se může jednat i o jiná práva z Listiny základních práv a svobod,“ interpretuje nález právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Rodiče se totiž dostávají do konfliktu s hygieniky nejen z ideologických důvodů, nýbrž velmi často také proto, že mají podle Ligy lidských práv zkušenost se závažnými vedlejšími účinky vakcín nebo chtějí očkování jen odložit do pozdějšího věku.
„Rozhodnutí Ústavního soudu opatrně zavádí změny v chápání výjimek z očkování. Donedávna úřady pokutovaly rodiče bez ohledu na jejich důvody k neočkování,“ myslí si Candigliota.
Tuto represivní praxi přerušil v srpnu minulého roku Nejvyšší správní soud, když uznal argumenty Ligy lidských práv, že konkrétní očkování nemůže nařizovat pouhá vyhláška, ale jedině zákon.
Ministerstvo zdravotnictví tak v reakci začalo připravovat novelu zákona o ochraně veřejného zdraví a snaží se povinné očkování a represi vůči rodičům zachovat.
„Zákonodárci by však do nového zákona neměli pouze přesunout starý očkovací kalendář. Měli by zvážit, zda nepostačí, aby očkování bylo pouze doporučené a hrazené státem, jako je tomu běžně na Západě,“ vyzývá Candigliota.
Vavřičkovou stížností se musí nyní znovu zabývat Nejvyšší správní soud, který podle Ústavního soudu přistoupil k problému příliš formalisticky.
Článek byl publikován dne 9. 2. 2011 na www.denikreferendum.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Vratislav Dostál, deník Referendum.
Středa, 19. ledna 2011Zprávy z médií
Média přinesla minulý týden zprávu o tom, že Ministerstvo zdravotnictví chce dát do zákona sankce pro rodiče, kteří nechtějí respektovat stanovený očkovací plán. Diskusi vyvolal také případ paní Jasenčukové, která za neočkování dvou ze svých tří dětí dokonce stanula před trestním soudem.
Diskuse o očkování bohužel většinou zůstává u typicky českého schématu nesmiřitelného boje stoupenců a odpůrců povinného očkování. Domnívám se, že daleko více než vzájemné osočování by věci samotné prospěla věcnost. A zejména pohled do zahraničí. Kdy se konečně zbavíme jednostranného přístupu, jenž je postaven na strašení domácími autoritami (s tituly či funkcemi), bez toho, že by byly jakkoli reflektovány výsledky zahraniční diskuze?
Jak očkují v zahraničí?
S cílem podpořit takovou celospolečenskou diskusi jsme v Lize lidských práv ke konci minulého roku zpracovali analýzu toho, jak se k očkování dětí staví v šesti zemích EU. A výsledek? V Německu, Rakousku, Spojeném království i v Irsku dospěli k tomu, že povinné očkování nepotřebují. V Belgii je povinné jedno očkování, ve Francii tři. Jak je možné, že i tradičně konzervativní země střední Evropy jako Německo a Rakousko, s respektem k vyhlášeným autoritám a profesorům v oblasti medicíny, farmakologie a vakcinologie, dospěly k takovýmto zákonům? Znamená to, že i u nich zvítězila hloupost alternativy nad racionalitou preventivního lékařství? Jistě, že ne.
Ve všech šesti uvedených zemích samozřejmě usilují o ochranu veřejného zdraví a vysokou proočkovanost. Respektují ale zároveň, že cesta, která je nejjednodušší pro stát (přísně stanovený očkovací plán a postihy pro ty, kdo se od něj byť jen minimálně odchýlí) nemá mít automaticky přednost před svobodnou volbou rodičů v otázkách zdraví jejich dětí.
Veřejné zdraví versus svoboda jednotlivce
Ochrana veřejného zdraví by podle ústavního pořádku měla dostat přednost před individuální volbou jednotlivce pouze tehdy, pokud je to nezbytné a pokud neexistuje méně restriktivní varianta. Jestliže ale praxe v uvedených demokratických zemích ukazuje, že veřejné zdraví lze chránit i bez povinností a represe, neznamená to, že bychom i my měli zkoumat, zda informace a pozitivní motivace nemohou fungovat i u nás? Domnívám se, že ano.
Loňské rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který prohlásil, že za stávajícího právního stavu není možné neočkujícím rodičům udělovat pokuty, přináší příležitost otevřít celospolečenskou diskusi o tom, zda potřebujeme, aby některá očkování byla v ČR povinná a jaká očkování by to případně měla být. Proč u nás s výjimkou tuberkulózy, kterou se podařilo po letech bojů vyčlenit, narůstá počet těch povinných, zatímco v jiných zemích klesá až k nule?
Z přesvědčování a udávání partnerský vztah nevybudujeme
Na straně povinného očkování je samozřejmě vysoká proočkovanost a tím i nízký výskyt nemocí. Stát se už více nemusí snažit. Zároveň s sebou ale povinné očkování přináší jevy, které pozitivní rozhodně nejsou. Například pediatři jsou často přesvědčeni o tom, že když je očkování povinné, tak jejich úkolem není vysvětlit rodičům přínosy očkování či rizika s ním spojená jako u jiných zákroků. Vzhledem k tomu, že očkování je povinné, omezí se na informace o tom, proč rodič má dítě naočkovat a co dítěti může hrozit, když naočkováno nebude. O tom, co jejich dítě riskuje, když očkování podstoupí, ani zmínka. Snaží se zkrátka rodiče přesvědčovat, nikoliv informovat, čímž porušují jejich právo na informovaný souhlas.
Nežádoucí je také „udávání“ rodičů, kteří se chtějí od očkovacího kalendáře odchýlit. Je tak porušována povinná mlčenlivost, kterou má každý zdravotník respektovat, a lékař ztrácí důvěru rodičů, bez které není možné efektivně spolupracovat.
Kdo by měl odpovídat za vedlejší účinky?
Problematický je i nízký počet hlášení o nežádoucích účincích v souvislosti s očkováním. Pediatr sice má teoreticky povinnost hlásit všechny vedlejší účinky Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv, skutečnost je ovšem mnohdy jiná. Podle české právní úpravy totiž platí, že pokud by bylo dítě poškozeno na zdraví v souvislostí s očkováním, lékař za způsobenou škodu odpovídá i v případě, že nic nezanedbal. Jde o takzvanou objektivní odpovědnost podle § 421a občanského zákoníku. Pokud tedy lékař přizná, že zdravotní komplikace, které se u dítěte objevily, mohou souviset s provedeným očkováním, fakticky se hlásí k odpovědnosti za tyto komplikace.
V řadě zemí stát přijal odpovědnost za nežádoucí účinky očkování a vytvořil mimosoudní mechanismy, s jejichž pomocí se rodiče dětí, u nichž se závažné vedlejší účinky projevily, snadněji domohou odškodnění. Zvláštní systém odškodňování následků po očkování mají dokonce i v Německu, Rakousku nebo Spojeném království, tedy v zemích, kde již očkování povinné není. Pokud bychom chtěli, aby některá očkování v ČR zůstala povinná, mělo by být přihlášení se státu k odpovědnosti a zjednodušení cesty k náhradě škody pro postižené automatickou volbou.
Ať zákon vzejde z rozumné diskuse…
Nejvyšší právní soud loni prohlásil, že pokud chce stát neočkování pokutovat, musí být rozsah očkování stanoven v zákoně. Pevně věřím, že výběru konečné varianty bude předcházet rozumná diskuse ve společnosti i v Parlamentu. Proto doufám, že bude následovat více výměn názorů, jako byla ta v sobotních Lidových novinách. Neměli bychom zároveň zapomínat, že k věci mají co říci nejen odborníci, ale také rodiče.
Článek byl publikován dne 19. 1. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Čtvrtek, 13. ledna 2011Tiskové zprávy
Okresní soud v Kroměříži dnes zprostil obžaloby matku, která byla trestně stíhána za neočkování dvou svých dětí a také za to, že odmítla do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. Soud akceptoval argumentaci Ligy lidských práv, že není-li neočkování přestupkem, nemůže být ani trestným činem.
„Jedná se o vítězství zdravého rozumu“, komentoval rozhodnutí soudu předseda Ligy lidských práv David Zahumenský, který ženu před soudem zastupoval. Podle výroku Nejvyššího správního soudu z léta 2010 není možné rodiče, kteří své děti neočkují v souladu s očkovacím kalendářem, sankcionovat za spáchání přestupku. O to jasnější by mělo být, že neočkováním rodiče nemohu spáchat trestný čin. Žena bude nyní žádat po státu odškodnění za neoprávněné trestní stíhání.
Represivní přístup k očkování má v České republice bohužel dlouhou tradici. Tento případ však jasně ukazuje, že zákazy a příkazy bychom měli v demokratické společnosti šetřit, vždy totiž hrozí jejich zneužití. Ministerstvo zdravotnictví, které právě připravuje novelu zákona o očkování by mělo pečlivě zvážit, zda bude pokračovat v tradiční cestě represí a sankcí nebo se zachová jako vyspělý demokratický úřad a ponechá rodičům svobodnou volbu, jako je tomu v sousedních zemích.
Bližší informace poskytne
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
TZ Ligy k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zde.
Analýza Ligy, která přehledným způsobem ukazuje, jak se k očkování dětí staví země západní Evropy zde.
Čtvrtek, 13. ledna 2011Zprávy z médií
Kroměřížský soud dnes řešil případ Andrey Jasenčukové, která jako první matka v novodobých českých dějinách stanula před soudem za to, že odmítla nechat očkovat svoje děti. Už před časem byla přitom odsouzena takzvaným trestním příkazem k dvouletému odnětí svobody s podmíněným odkladem. Podle obžaloby jí hrozilo až dvouleté vězení. Jenže státní zástupkyně navrhla, stejně jako obhájce, zprostit matku obžaloby. A soud udělal totéž.
Soudce Petr Marák vzal v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského léta, podle něhož není toto jednání ani přestupkem. Jednatřicetiletá Andrea Jasenčuková od samého začátku tvrdila, že nemá dostatek informací a ani jistotu, že očkování dětem neublíží. Rozsudek je pravomocný.
Podle obžaloby Jasenčuková od prosince 2009 do loňského května, kdy ještěbydlela s dětmi v Kroměříži, odmítla přeočkovat svou tříletou dceru a jejíroční sestru nenechala naočkovat vůbec. Žena navíc odmítala do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. „Riskovala tak nakažení dětí závažnými infekčními chorobami, jako jsou například tuberkulóza, záškrt a dětská obrna,“ vysvětlila státní zástupkyně.
Trestní oznámení na Jasenčukovou podala sociální pracovnice, která jí šla nejdříve sama a podruhé v doprovodu policie vysvětlit, proč musí nechat svoje děti naočkovat. „Ani sociální pracovnice ani nikdo mi nedokázal vysvětlit, na základě čeho bych měla své děti nechat přeočkovat či očkovat,“ dodala souzená matka.
Do případu souzené matky zasáhla Liga lidských práv
Liga lidských práv:
„Chceme rozpoutat diskusi, zdali je opravdu nezbytné očkování považovat za povinné. Například v Rakousku nebo Německu tomu tak není, tam se spokojili pouze s upozorněním pro rodiče, že jsou očkování bezplatná a doporučená. Tyto a jiné evropské státy nechávájí rodičům svobodu v jejich rozhodování v otázkách zdraví jejich dětí.“
Do případu se angažovala Liga lidských práv, jejíž právník dnes matku u soudu hájí. Jeho postoj je přitom jasný. Podle Ligy je trestní stíhání matky za neočkování svých dětí nepřípustné. Advokát se opírá o výrok Nejvyššího správního soudu z léta 2010, který konstatoval, že není možné sankcionovat rodiče za to, že nerespektují očkovací kalendář.
„To není ani přestupek, natož trestný čin,“ prohlásil ještě před jednáním advokát Ligy lidských práv David Záhumenský. Na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu chce požádat o okamžité zastavení trestního stíhání a pokud k tomu dojde, tak doporučí své klientce aby po státu požadovala náhradu újmy, která jí byla trestním stíháním způsobena.
Liga lidských práv se totiž domnívá, že každý zásah do práv rodičů by měl být státem veřejnosti vysvětlen a náležitě vyargumentován. „Chceme rozpoutat diskusi, zdali je opravdu nezbytné očkování považovat za povinné. Například v Rakousku nebo Německu tomu tak není, tam se spokojili pouze s upozorněním pro rodiče, že jsou očkování bezplatná a doporučená. Tyto a jiné evropské státy nechávájí rodičům svobodu v jejich rozhodování v otázkách zdraví jejich dětí,“ dodal Záhumenský.
Stejně tak by podle Ligy měly skončit u nás užívané nepřímé sankce. „Stále se totiž užívá praxe, že neočkované dítě nemůže být přijato do mateřské školy, nemůže se účastnit táborů, škol v přírodě nebo lyžařského výcviku,“ dodal Záhumenský.
Dnešní rozhodnutí soudu by se mohlo stát nepsaným precedentem pro další rodiče, kteří povinné očkování dětí odmítají. Jasenčuková je totiž prvním rodičem, který kvůli odmítnutí očkování svých ratolestí stanul před soudem a dokonce mu hrozilo vězení.
Článel byl publikován dne 13. 1. 2011 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
Čtvrtek, 13. ledna 2011Zprávy z médií
Kroměřížský soud zprostil obžaloby matku, která byla stíhána za to, že nenechala naočkovat dvě ze svých dětí. Soudce Petr Marák vzal v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského léta, podle něhož není toto jednání ani přestupkem. Jednatřicetiletá Andrea Jasenčuková tvrdila, že nemá dostatek informací a ani jistotu, že očkování dětem neublíží. Ženě hrozilo až pět let vězení. Rozsudek je pravomocný.
Podle obžaloby Jasenčuková od prosince 2009 do loňského května, kdy ještě bydlela s dětmi v Kroměříži, odmítla přeočkovat svou tříletou dceru a její roční sestru nenechala naočkovat vůbec. Žena navíc odmítala do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. Podle státní zástupkyně Jarmily Markové obžalovaná svým postupem riskovala nakažení dětí závažnými infekčními chorobami, jako jsou například tuberkulóza, záškrt a dětská obrna. Jasenčuková sice nechala kompletně naočkovat svého pětiletého syna, u starší ze dvou dcer ale už nepovolila přeočkování. Tvrdila, že se na internetu dozvěděla, že očkování nemusí být bezpečné.
„V první řadě myslím na zdraví svých dětí. Jsem matka a mám je ráda. Nebylo mi odpovězeno, zda je očkování životně důležité a zda jim neublíží. Řekli jen, očkujeme 25 let a je to dobré,“ řekla u soudu Jasenčuková. Sporná novela umožní tresty pro rodiče Kroměřížský soud ženě loni v listopadu trestním příkazem uložil za ohrožování výchovy dítěte jeden rok vězení podmíněně odložený na dvě léta.
Obžalovaná proti němu podala odpor, proto se dnes konalo hlavní líčení. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu navrhla zproštění obžaloby i státní zástupkyně. Upozornila ale na ministerstvem zdravotnictví chystanou novelu zákona, která opět umožní postihovat rodiče za to, že povinné očkování odmítnou. Novela by měla platit od roku 2012. „Nejvyšší správní soud řekl jasně, že konkrétní povinnost očkovat je stanovena ve vyhlášce, a ne v zákoně. A že má být stanovena zákonem, aby byla vymahatelná,“ popsala důvod zproštění obžaloby Marková. Podle soudce nešlo ve věci kvůli mezeře v zákoně rozhodnout jinak. „Paní Jasenčuková uspěla. Já jí můžu jen popřát, aby děti byly zdravé,“ uvedl Marák. Obžalovaná rozsudek přivítala. „Jsem ráda, že to tak dopadlo,“ pronesla po vyhlášení. Podle jejího obhájce a předsedy Ligy lidských práv Davida Záhumenského by vydání novely měla předcházet diskuse.
„Voláme po tom, aby se do ní zapojili odborníci i rodiče, o jejichž děti se jedná. Země jako Německo, Rakousko, Velká Británie nebo Irsko nepotřebují pro to, aby ochránily své občany, povinné očkování. Nepotřebují ani udělovat sankce a vystačí si s vysvětlováním a přesvědčováním,“ řekl Záhumenský. Dodal, že lidí odmítajících očkování nebo žádajících jeho odklad třeba do jednoho roku dítěte, je v Česku z hlediska celkové populace zanedbatelné množství. „Pokud je necháme, aby prosazovali, co si myslí, že je v zájmu jejich dětí nejlepší, není to z hlediska ochrany celé veřejnosti podstatné,“ míní Záhumenský.
Článek byl publikován dne 13. 1. 2011 na www.lidovky.cz a naleznete jej zde.
