Soud poprvé přiznal ženě pěněžité odškodnění za nechtěnou sterilizaci. O průlomovém rozsudku a našem vítezství ihned referovali české zpravodajské servery.
Článek na aktualne.cz si můžete přečíst zde.
Článek ihned.cz si přečtete zde.
A článek idnes.cz zde.
Za sterilizaci bez souhlasu poprvé přiznáno peněžité odškodnění
Tisková zpráva Ligy lidských práv, 12. 10. 2007
Krajský soud v Ostravě dnes rozhodl, že ženě, kterou lékaři bez jejího řádného souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásah čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě. Žalovaná nemocnice se ještě může odvolat k Vrchnímu soudu v Olomouci.
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když paní Červeňáková byla pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Právnička Ligy lidských práv Michaela Kopalová, která poškozenou zastupuje, k rozsudku ostravského krajského soudu uvedla: „Jedná se o zatím nejspravedlivější rozhodnutí, které bylo za takovýto zásah do fyzické integrity rodičky ze strany lékařů v Česku vydáno. Věřím, že české soudy budou v budoucnosti trvale respektovat judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se nárok na peněžité zadostiučinění v případech zásahů do ochrany osobnosti nepromlčuje.“
Podle Ligy lidských práv je přisouzená částka jen prvním krokem k opravdu spravedlivému zadostiučinění za tak závažný zásah do práv ženy, které svévolný postup lékařů navždy uzmul šanci mít vlastní děti. Přiznaná částka představuje přesně polovinu původně požadované sumy. První případ protiprávní sterilizace Heleny Ferenčíkové řešené českými soudy po rozsudcích přiznávajících omluvu, nikoli však zadostiučinění v penězích z důvodu promlčení, stále čeká na rozhodnutí tohoto případu u Nejvyššího soud v Brně. Ten v případech zásahů do ochrany osobnosti opakovaně v minulých letech judikoval, že se nárok na odškodnění nepromlčuje.
Liga rovněž využívá tuto příležitost ke kritice české vlády, která se nemá přes řadu naléhavých doporučení mezinárodních orgánů při OSN monitorujících dodržování lidských práv k omluvě a odškodnění všech žen sterilizovaných v době komunismu i v devadesátých letech. Za nesmírně politováníhodné Liga považuje zejména výroky ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíková, která začala v minulých měsících možnost odškodnění žen sterilizovaných v rozporu s právem ze strany vlády zpochybňovat. Vláda si je dobře vědoma, že v České republice nemají chudší občané, včetně sterilizovaných žen, dostatek prostředků na zastupování ze strany advokátů před soudy a že díky tomu může stát na obětech porušování lidských práv v minulosti ušetřit. Případy paní Ferenčíkové a Červeňákové, z nichž každá byla sterilizována v jiné nemocnici, představují jen dvě špičky ledovce. Jak potvrdilo stanovisko veřejného ochránce práv Otakara Motejla z prosince 2005, obětí protiprávní sterilizace u nás bylo přinejmenším několik desítek a to v několika regionech. Česko je jednou z posledních zemí v Evropě, která nemá komplexní systém bezplatné právní pomoci. Odškodnění obětem sterilizací přiznaly v minulosti v Evropě země jako Německo, Švédsko nebo Norsko.
Bližší informace:
Michaela Kopalová, právnička Ligy lidských práv, mobil: 737 951 323
Brněnská kancelář Ligy: tel: 545 210 446
Zeptejte se laiků, zda by měli o riskantní léčbě dítěte rozhodnout jeho rodiče, nebo lékaři. To dá rozum, že rodiče! Ale zeptejte se, zda má přednost právo dítěte na nejlepší možnou léčbu, nebo právo rodičů svobodně o ní rozhodnout. A laik znejistí.
Případ z brněnské dětské onkologie, o němž minulý čtvrtek psaly HN, by se hodil do amerického seriálu Dr. House. Televizní karikatura arogantního diagnostického génia by prostě rodičům vnutila svou vůli. Onkologové z Fakultní nemocnice Brno mají větší úctu před pravidly a obracejí se na soud.
Vždyť vypadá zdravý
Osmiletý chlapec měl v horní čelisti Ewingův sarkom. To je kostní nádor napadající hlavně děti mezi 5. a 15. rokem, ročně jednoho člověka z milionu. Hodně to bolí. Dřív se na něj umíralo během dvou let. Teď je šance na přežití vysoká, 60 – 65 procent (u malých dětí a malých nádorů ještě víc). Nasazuje se chemoterapie, pak se nádor vyřízne, a pokud si lékaři nejsou jisti dokonalým odstraněním, napadené místo se ještě ozařuje. O tu poslední fázi – radioterapii – tady jde. Odebrané vzorky tkání vypadají čisté, ale lékaři se obávají, aby se nádor nevrátil. Pak bývá smrt téměř jistá. Zato po radioterapii je šance na doléčení 70 – 90 %. Jenže ozáření má vedlejší důsledky. Může způsobit šedý zákal, ovlivnit růst zubů… Pokud je hoch zdravý a bude ozářen, prožije zbytek života se zdeformovaným obličejem. Pokud je hoch nemocný a nebude ozářen, umře.
Rodiče jsou vysokoškoláci (inženýři) a nejmladší ze svých tří dětí už nechtějí vystavit riziku. Vždyť se zdá zdravé. »Postupují velice uvážlivě, znám je osobně, jedná se o velice vzdělanou a harmonickou rodinu,« říká právnička Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která případ zveřejnila jako první. Lékaři však namítají, že je to sázka jak v ruské ruletě. Radioterapii schválili i pražští onkologové, přizvaní jako oponentní názor. Proto lékaři předali případ sociálce, a ta jej dává k soudu.
Zdržte se cizí krve
Operace byla loni, ale na ozáření by ještě pozdě nebylo. To bude až zhruba po čtyřech letech od diagnózy, v lednu 2010. A tou dobou už bude také víceméně jasno, zda se nádor vrátil, nebo nevrátil. Matka chlapce se opírá o svůj instinkt (to je řečeno bez ironie: matky mají někdy skvělou intuici ohledně zdraví svých dětí). Lékaři zase o studie, které počítají s průměrnou pravděpodobností (i to je bez ironie: nic lepšího než statistika není k mání). Třeba je tento konkrétní chlapec tak silný, že by se jeho tělo s tímto konkrétním nádorem vypořádalo. Třeba by ale neunesl život s poškozeným obličejem. Kdo tak těžké dilema rozhodne? Jeden český precedens existuje, ale je až příliš odlišný. Jde v něm o Svědky Jehovovy, jimž víra zakazuje krevní transfúze. Stal se na téže brněnské dětské onkologii.
V létě 2003 léčili malého chlapce z Karvinska a v rámci chemoterapie mu podali krevní transfuze. Jeho rodiče, jehovisté, chtěli tuto jedinou možnou léčbu přerušit a nasadit jen léky na tišení bolesti při umírání (jehovisté se opírají o svůj překlad bible, kde se ve Skutcích apoštolů vyzývá, »abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve«). Postup lékařů však schválily dva soudy, ombudsman a v srpnu 2004 Ústavní soud. Léčba byla marná, hoch loni v lednu zemřel. Bylo mu sedm let.
Za smrt odpovídáte vy
Tehdy šlo o akutní a jasný zákrok. Ale teď? Právníci radí lékařům: Neberte na sebe větší břemeno, než unesete. »Lékař neodpovídá za “vyléčení”, ale za profesně standardní provedení těch zákroků, které mu byly pacientem nebo zákonnými zástupci povoleny. Odpovědnost je pak na nich, lékař neodpovídá ani za případnou smrt,« říká expert na medicínské právo Ondřej Dostál z 3. lékařské fakulty. Ale řekněte to lékaři, který přísahal, že bude zachraňovat život. Zvlášť prostředí dětské onkologie takové otrlosti poněkud brání. Dr. House, smyšlené monstrum z lehce přihlouplého, monotónního seriálu raději plivne na skalpel, aby ho kontaminoval a tím odsunul operaci, s níž nesouhlasí.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv cituje britský soud v obdobném případu: »Soud nemá kapacitu k tomu, aby kontroloval křehké a složité mezilidské vztahy mezi dítětem a rodičem. Nemá ani zdroje, ani dostatečnou citlivost, aby reagoval na narůstající a neustále se měnící potřeby dítěte.« Rozumný český soud řekne totéž.
(Autor diáře jen dodává, že kdyby šlo o jeho děti, věřil by dr. Housovi. Byť je občas nesnesitelný.)
Matka chlapce se opírá o svůj instinkt, lékaři o statistiky. Kdo ten spor rozhodne?
O autorovi| Tomáš Němeček, www.ihned.cz/nemecekt, tomas.nemecek@economia.cz
Ke spáchání trestných činů došlo v mostecké nemocnici v případech ženy z Krupky protiprávně sterilizované v dubnu 1998 a ženy z Chánova sterilizované v roce 1993. Vzhledem k promlčení případu však není možné podle Okresního státní zástupkyně v Mostě potrestat konkrétní pachatele, a proto nařídila policejnímu orgánu, aby případy odložil.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která se jako právní zástupkyně poškozené obrátila již v roce 2005 s oběma případy na ombudsmana, oceňuje přelomové posouzení ze strany státní zástupkyně. Podle Kopalové „se jedná o zásadní odůvodnění z pohledu ochrany práv všech pacientů v České republice, neboť státní zástupkyně potvrdila, že provedení lékařského zákroku může za určitých okolností naplnit i skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví.“ A to navzdory paternalistickému a bohužel stále platnému výkladovému stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 6/1998, kde se uvádí, že lékař není zpravidla trestně odpovědný v případě, že nemocným nebyl dán souhlas s provedením lékařského výkonu, avšak výkony přesto de lege artis (tedy podle pravidel lékařské vědy) provedl.
Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně nařídila věc odložit, byla zástupkyně poškozených nucena požádat o dohled nad případy Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. V obou žádostech usiluje o to, aby byly prověřeny všechny lékařské dokumentace k případům sterilizace, které lékaři provedli. Tyto zákroky mohly probíhat od roku 1993 (u lékaře), respektive od roku 1998 (u lékařky) až do současnosti a je tedy možné, že by u nich nemuselo dojít k promlčení. Zároveň byl o vývoji informován veřejný ochránce práv, který podezření z trestného činu původně oznámil.
Nemocnice Most je spojena se systematickým prováděním nucených sterilizací v době komunismu. Pod vedením agilních sociálních pracovnic a za asistence lékařů byly v této nemocnici sterilizovány desítky romských žen ze sídliště Chanov i další Romky z města Mostu i okolí. Navíc je doložen případ, kdy v této nemocnici byla v rozporu s právem sterilizována žena dokonce ještě v listopadu 2003, ve své zprávě to potvrdil i ombudsman. Liga podala v případě ženy z Chanova sterilizované před necelými čtyřmi roky občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti. Bude se jí zabývat Krajský soud v Ústí nad Labem.
Doslovná citace z nově vydaného usnesení státního zastupitelství v Mostě, v němž se konstatuje, že v případu z roku 1998 došlo ke spáchání trestného činu: „…lékařka v rozporu s vnitrorezortním předpisem i z. č. 20/1966 Sb. zásadním způsobem zasáhla do rozhodovací sféry poškozené ohledně jejího zdraví v oblasti rozhodování o zachování reprodukční schopnosti, a byla takto srozuměna s následkem, který bez souhlasu poškozené způsobila, neboť nešlo o zákrok, který by eliminoval bezprostřední ohrožení zdraví. Jednání … tak naplnilo všechny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 22 odst. 1 tr. z., a to nejen po formální, ale také po materiální stránce, neboť stupeň společenské nebezpečnosti i s přihlédnutím k motivu jednání je vyšší než nepatrný.“ Odůvodnění obdobného znění obsahuje i usnesení, které se týká druhého případu provedení protiprávní sterilizace mosteckým lékařem v roce 1993.
Publikaci „Právní opatření proti protiprávní sterilizaci“, která popisuje přístup orgánů činných v trestním řízení na str. 35-40 naleznete zde.
Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 5 k metodice odškodnění všech protiprávně sterilizovaných žen zde.
Kompletní informace k této tiskové zprávě ve formátu .pdf zde.
Liga lidských práv (Liga) a Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC) vedly v posledních letech řadu sporů o vydání zdravotnické dokumentace. Byly mezi nimi i případy nezákonného držení v psychiatrické léčebně, podezření ze znásilnění v léčebně nebo „léčby“ v klecovém lůžku. Nejen v těchto případech je přístup do zdravotnické dokumentace nutným předpokladem jakékoli úspěšné právní obrany proti zdravotnickému zařízení.
Obě organizace se v minulosti zasazovaly o zlepšení situace v přístupu do zdravotnické dokumentace, mimo jiné opakovaně vybízely českou vládu, aby učinila patřičné legislativní změny. V březnu 2006 dosáhlo MDAC společně s Ligou precedentního rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který potvrdil, že pacient má právo na to, aby mu zdravotnické zařízení vydalo kopii jeho zdravotních záznamů.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská novelu komentovala slovy: „Přístup do zdravotnické dokumentace je základní zárukou ochrany lidských práv v souvislosti s poskytováním zdravotnické péče. Doufáme, že nový zákon přispěje ke změně paternalistického přístupu, který je v českém zdravotnictví silně zakořeněn. V současné praxi je běžné, že pacientovi je odpíráno právo rozhodovat o způsobu své léčby a že nemocnice často pacientovi odmítají vydat kopii toho, co je o něm napsáno v jeho zdravotnických záznamech. MDAC bude sledovat, jak je zákon dodržován v praxi.“
Přestože obě organizace novelu zákona vítají, upozorňují na to, že české zdravotnické právo obecně zůstává zastaralé a nezajišťuje pacientům standardy ochrany jejich základní lidských práv při poskytování lékařské péče, jaké jsou očekávány od členského státu Evropské unie.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC, tel. 777 306 906, e- mail dzahumensky@mdac.info