Úterý, 6. října 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 6. 10. 2009 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
Policisté mají za úkol pomáhat a chránit, bohužel někdy při policejní akci zemře nevinný člověk. Poslední takový případ se stal poslední zářijovou sobotu krátce po půlnoci v Krnově. Policisté v autě pronásledovali neukázněného řidiče a srazili při tom dva lidi, kteří přecházeli po přechodu. Mladá dívka zemřela a muž je stále v nemocnici. Podle policie do prostoru mezi pronásledovaným autem a policisty vystoupily z křoví na přechod pro chodce dvě osoby. Nicméně podobných smrtelných omylů je více.
Přítel zraněného muže pochybuje, že policisté měli při akci puštěný maják, neboť každý, když slyší policejní signál, snaží se policejnímu autu vyhnout. Nicméně vyjádření policie je jednoznačné: „Celou dobu pronásledování policisté používali modrý magnetický maják a akustickou signalizaci.“
Policejní verze případu zní: Policisté v neoznačeném autě chodce do poslední chvíle neviděli. Vyšetřovatelé zatím tají, jakou rychlostí při pronásledování jeli. Předpokládejme, že při honičce řidiče se rychlost vyšplhala třeba na 90 kilometrů v hodině. Křoví je ale od místa srážky vzdálené 5 metrů. Proto se objevuje otázka, jak se tak rychle pár z křoví pod kola dostal. Inspekce zatím mlčí, až do ukončení šetření nebude podávat žádné informace.
Třiadvacetiletá dívka srážku s policejním vozem nepřežila. Třicetiletý muž leží na jednotce intenzivní péče – ve stabilizovaném stavu – už otevřel oči, už sám dýchá. „Podstoupil operační zákrok. Momentálně je při vědomí, ale je třeba zdůraznit, že zranění, která utrpěl, jsou mimořádně vážná,“ zdůraznil mluvčí nemocnice.
Smrtelným omylům se u policie nelze vyhnout
Je paradoxní, že v zemi, kde se učí pravidlům silničního provozu i děti, je sama policie občas poruší, a navíc s tak katastrofálními následky. Policejní omyl, tedy zásah, při kterém újmu utrpí i nevinný kolemjdoucí, se v Česku nepřihodil poprvé. Podle Ligy lidských práv se takovým případům nelze vyhnout. „Jde jen o to, aby to policie, když se něco takového stane, nějakým způsobem vyhodnotila, aby se poučila ze svých chyb,“ tvrdí právnička Ligy.
Trestem za zmaření nevinného života je většinou obvinění konkrétního strážce zákona – nejčastěji z ublížení na zdraví s následkem smrti – tedy maximálně pětiletý trest. Celá policie na podobné případy reaguje konstatováním, že podobným případům prostě zabránit nelze.
Policisté na českých silnicích usmrtili od roku 2004 nejmíň pět náhodných chodců. Například v září 2005 srazili sedmaosmdesátiletého muže v Praze na Vinohradech, který zraněním v nemocnici podlehl.
Policie je silová složka
Advokát Václav Vlk pro pořad 168 hodin: „Policie je silová složka a používá běžně násilí. Násilí ve smyslu: jezdit rychle, používat zbraně, vlamovat se do bytů. To znamená, že logicky občas způsobí i škodu. Děje se to naprosto normálně, v běžné míře, která je Čechám odpovídající – i evropskému průměru.“
Chyby se objevují i při použití zbraně
Policisté chybují i jinde než za volantem. Například při používání zbraně – takových případů jsou desítky. V červenci 2001 například dopravní policista z Mělníku omylem při pronásledování odcizeného auta zastřelil šestačtyřicetiletou ženu. Stanislav Gibson ze Sdružení majitelů zbraní k tomu dodává, že samozřejmě dochází k excesům a k nějakým tragédiím, ale je třeba připomenout i situace, kdy se podařilo pachatele zastavit.
Právě použití zbraní v případě dopadení pachatelů je samostatnou kapitolou. Policista by měl umět vyhodnotit situaci a to se ne vždycky daří. Střelba při honičce v autech ne vždy končí dopadením živého a zdravého pachatele. Nejznámější případ se stal před patnácti lety ve Františkových Lázních. Policista zahrozil varovným výstřelem řidiči, který se snažil ujet silniční kontrole. Druhým výstřelem ho pak zastavil nadobro.
Gibson ze Sdružení majitelů zbraní
„Když se loupí, vraždí a krade, tak se taky střílí. To jsou spojité nádoby.“
Tato skutečnost asi nevinné oběti a jejich rodiny příliš neutěší. Navíc na rozdíl například od USA se v Česku odškodnění pro pozůstalé často pohybuje i ve směšných řádech desítek tisíc korun a rodina oběti na něj u soudu čeká i několik let. Za usmrcení čtyřletého chlapce, kterého policista srazil v roce 2002 na okraji Havlíčkova Brodu, dostala jeho matka 62 tisíc.
Nevinné oběti ale počítá často i sama policie. Letošní září si do černé kroniky připsalo život mladého kriminalisty, který v autě honil recidivistu. Zbraně použili strážci zákona až ve chvíli, kdy do jejich vozu začal kriminálník najíždět. Při následné střelbě přišel policista o život.
Neděle, 4. října 2009Zprávy z médií
Reportáž byla zveřejněna dne 4. 10. 2009 na ČT1v pořadu 168 hodin a naleznete ji zde.
Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka
——————–
Mají za úkol pomáhat a chránit. Někdy přitom zemře nevinný člověk. Poslední takový případ se stal minulou sobotu krátce po půlnoci. Policisté v autě pronásledovali neukázněného řidiče a srazili přitom 2 lidi. Mladá dívka zemřela, muž je stále v nemocnici. Seznam smrtelných omylů policie sestavila Barbora Straňáková.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Klasická filmová scéna, padouch před spravedlností unikne, protože policista v posledním okamžiku zabrzdí, aby ochránil nevinného. Realita ale někdy dopadne jinak. Krnov, sobota 26. září. 2 lidi na cestě domů srazilo v noci na osvětleném přechodu neoznačené policejní auto.
Pavla TUŠKOVÁ, mluvčí bruntálské policie
——————–
Do prostoru mezi pronásledovaným a pronásledujícím vozidlem vstoupili zpoza křoví na přechod pro chodce 2 osoby.
kamarád zraněného
——————–
Pochybuji, že měli maják, protože každý člověk, když vidí maják, jde z cesty pryč.
Pavla TUŠKOVÁ, mluvčí bruntálské policie
——————–
Po celou dobu pronásledování policisté používali modrý magnetický maják a akustickou signalizaci.
známý zraněného
——————–
Kdyby policisté houkali a měli na střeše maják, tak při takové brzdné dráze a při tak obrovském nárazu by se maják utrhl.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Takže, policejní verze. Policisté v neoznačeném autě chodce do poslední chvíle neviděli. Vyšetřovatelé zatím tají, jakou rychlostí při pronásledování jeli. Předpokládejme, že při honičce řidiče se rychlost vyšplhala třeba na 90 kilometrů v hodině. Křoví je ale od místa srážky vzdálené 5 metrů. I laika proto napadne vlezlá myšlenka. Jak se tak rychle pár z křoví mohl pod kola dostat?
známý zraněného
——————–
Nesmysl, nesmysl absolutní. 2 lidé nevyběhnou z křoví, když byli na přechodu téměř u konce, na druhé straně jako.
Martina LÍDLOVÁ, mluvčí policejní inspekce
——————–
Vzhledem k probíhajícímu šetření my k této nehodě nemůžeme sdělovat bližší informace.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Třiadvacetiletá dívka srážku s policejním vozem nepřežila. Třicetiletý muž leží na jednotce intenzivní péče ve stabilizovaném stavu. Žádná sláva to ale není.
bratr zraněného
——————–
Už i otevřel oči, takže už dýchá sám ode dneška, se mi zdá. Akorát necítí levou ruku.
Tomáš OBORNÝ, mluvčí ostravské nemocnice
——————–
Postoupil operační zákrok. Momentálně je při vědomí. Je ovšem potřeba zdůraznit, že zranění, která utrpěl, jsou opravdu velice vážná.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Je paradoxní, že v republice, kde se pravidlům silničního provozu učí i děti, je policie občas poruší a s takovými následky. Policejní omyl, tedy zásah, při kterém újmu utrpí i nevinný kolemjdoucí, se v Česku nepřihodil poprvé.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Určitě se tomu nelze vyhnout, ale jde o to, aby, když se něco takového stane, aby to policie nějakým způsobem vyhodnotila, aby se poučila ze svých chyb.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Trestem za zmaření nevinného života je většinou obvinění konkrétního strážce zákona. Nejčastěji za ublížení na zdraví s následkem smrti, tedy maximálně pětiletý trest. Celá policie se většinou z chyb nepoučí s tím, že podobným případům prostě zabránit nelze. Policisté na českých silnicích usmrtili od roku 2004 nejmíň 5 náhodných chodců. Například v září 2005 srazili sedmaosmdesátiletého muže v Praze na Vinohradech. Zraněním podlehl v nemocnici.
Václav VLK, advokát
——————–
Policie je silová složka, bezpečnostní složka a používá běžně násilí. Patří to k jejímu oprávnění, násilí ve slova smyslu oprávnění jezdit rychle, používat zbraně, vlamovat se do bytů. To znamená, že logicky občas způsobí i škodu. Děje se to naprosto normálně v běžné míře, která je Čechám odpovídající a je odpovídající i evropskému průměru.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Nevinné oběti si policisté připisují i jinde, a to když tasí zbraň. Takových případů jsou desítky. V červenci 2001 například dopravní policista z Mělníka omylem při pronásledování odcizeného auta zastřelil šestačtyřicetiletou ženu.
Stanislav GIBSON, sdružení majitelů zbraní, Lex
——————–
Vy se dozvídáte o věcech, kdy dochází k nějakým excesům, k nějakým tragédiím, ale už nevíte o tom, kolikrát se to podařilo, to vozidlo zastavit, toho pachatele z toho dostat ven.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Právě pachatelé jsou v rubrice tasit a pálit další samostatnou kapitolou. Policista by měl umět vyhodnotit situaci a to se ne vždycky daří. Střelba při honičce v autech ne vždy končí happyendem v podobě dopadení živého a zdravého pachatele. Nejznámější případ se stal před 15 lety ve Františkových Lázních. Policista zahrozil varovným výstřelem řidiči, který se snažil ujet silniční kontrole. Druhým výstřelem ho zastavil. Nadobro.
Stanislav GIBSON, sdružení majitelů zbraní, Lex
——————–
Když se loupí, vraždí, krade, tak se holt taky střílí, to jsou spojitý nádoby.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Jenže to je pro nevinné oběti a jejich rodiny slabou útěchou. Navíc na rozdíl třeba od USA se v Česku odškodnění pro pozůstalé často pohybuje ve směšných řádech desítek tisíc korun a rodina oběti na něj u soudu čeká i několik let. Za usmrcení čtyřletého chlapce, kterého policista srazil v roce 2002 na okraji Havlíčkova Brodu, dostala jeho matka 62 tisíc.
Václav VLK, advokát
——————–
Problémem je rychlost odškodnění a výše toho odškodnění. To znamená, ten stát se sice k tomu staví pozitivně tak, že přiznává to odškodnění, ale místo aby přispěchal s nějakou nabídkou, pomocnou rukou hned, tak to trvá měsíce a někdy i roky.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Nevinné oběti ale počítá často i sama policie. Letošní září si do černé kroniky připsalo život mladého kriminalisty, který v autě honil recidivistu. Zbraně použili strážci zákona až ve chvíli, kdy do jejich vozu začal kriminálník najíždět. Při následné střelbě přišel policista o život. Spravedlnost dokáže být slepá. Střílet slepými ale policisté nemůžou, proto by měli tasit i řídit s očima dokořán. Nevinný život za žádného zatčeného grázla nestojí.
Středa, 30. září 2009Zprávy z médií
Nevíte si rady se svým lékařem nebo zdravotnickým zařízením? Právní poradna Blesku zdraví je tu pro vás. Vždy je dobré pokusit se řešit spory bezkonfliktně. Můžete se ale snadno dostat do situace, kdy už odmítáte mnohdy „do očí bijící“ chyby v našem zdravotnictví tolerovat.
Na dotazy čtenářů Blesku zdraví odpovídá:
* JUDr. Ondřej Dostál, advokátní kancelář v oblasti zdravotního práva, ondrej.dostal@holubova.cz tel. +420 224 914 050
* JUDr. Nataša Randlová, advokátní kancelář v oblasti pracovního práva, www.randls.com
* Mgr. David Zahumenský, Liga lidských práv, www.ferovanemocnice.cz
Jsem těhotná a lékaři mě odmítají!
Jsem ve třetím měsíci těhotenství. Žádný lékař mě nechce vzít, protože u nás na Prostějovsku nemají smlouvu s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Všichni mi říkají, ať si ji změním, ale to jde až po roce. Co můžu dělat? Kateřina Stará, Ptení
Mgr. David Zahumenský: Podle internetových stránek HZP by v okrese Prostějov mělo být pět gynekologů, kteří mají s vaší pojišťovnou smlouvu. Na stránkách HZP najdete i jejich kontakty. Zákon vám dává právo na volbu lékaře. Pokud je lékař ve smluvním vztahu s vaší pojišťovnou a jeho ordinace se nenachází v příliš velké vzdálenosti od vašeho bydliště, musí vás lékař přijmout.
Odmítnout může pouze v případě, že by tím překročil své přípustné pracovní zatížení, v jehož důsledku by nebyl schopný zajistit kvalitní péči o své stávající pacienty nebo o vás. Jako pacientka máte samozřejmě omezené možnosti, jak lékařovo tvrzení, že „nemá kapacitu“, přezkoumat, často však stačí připomenout lékaři jeho zákonnou povinnost písemně vám potvrdit, že vás do své péče odmítl převzít.
Stává se, že lékař své stanovisko změní a zaregistruje vás v okamžiku, požadujete-li toto písemné potvrzení. Pokud se vám nepodaří zaregistrovat se ani u některého z lékařů uvedených na stránkách HZS, můžete svou pojišťovnu kontaktovat s žádostí, aby vám zajistila zdravotní péči v těhotenství.
Postačí, když v žádosti stručně popíšete, jak vás lékaři odmítli. Pojišťovna má pak povinnost lékaře zajistit. Jak sama píšete, máte samozřejmě také právo změnit pojišťovnu. To můžete udělat jednou za rok s účinky ke konci čtvrtletí.
Nemocenská mi chodí po částech
Jsem na neschopence kvůli svému rizikovému těhotenství.
Nemocenské dávky mi jsou vyplácené až po dvou měsících nebo jsou bezdůvodně rozdělené do dvou plateb. Nikdo ze správy sociálního zabezpečení mi to nedokáže vysvětlit. Dostávám se proto do nemalých finančních obtíží. Jakou lhůtu má správa sociálního zabezpečení na proplacení nemocenských dávek?
Miroslava B., Bzenec JUDr. Nataša Randlová: Zákon o nemocenském pojištění stanoví, že dávky (např. nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství) budou vyplacené do 30 dnů ode dne, kdy jsou doručené všechny doklady okresní správě sociálního zabezpečení, která prokazuje nárok na dávku. Oprávněná osoba musí také o příslušnou dávku požádat.
Tuto žádost musí vlastnoručně podepsat. Žádost o výplatu dávky se podává v případě zaměstnaných osob u zaměstnavatele a u osob samostatně výdělečně činných nebo u osob v ochranné době u okresní správy sociálního zabezpečení.
Každou dávku (tedy každý měsíc) posuzuje okresní správa sociálního zabezpečení samostatně – vždy je nutné dodat příslušný doklad. Podle zákona pak má opět okresní správa sociálního zabezpečení oněch 30 dnů pro výplatu dávky.
Bohužel i přes tyto dlouhé lhůty má okresní správa sociálního zabezpečení problém s jejich dodržováním. Samozřejmě je možné dávky vymáhat soudně. V tomto si však oprávněná osoba moc nepomůže s ohledem na délku trvání soudních řízení v České republice. Můžete se také pokusit obrátit na ředitele příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a požádat ho o pomoc. Podle vyjádření, které jsem v minulých dnech četla, se zdá, že zákonné lhůty se konečně budou dodržovat. Ještě bych vám doporučila se při vyplňování žádostí a lékařských potvrzení zaměřit na to, aby v těchto dokumentech nebyly žádné chyby. Ukazuje se totiž, že v současné době, když správa sociálního zabezpečení nestíhala, využívala někdy jakékoliv drobné chyby. Na základě tohoto odůvodnění dávku nevyplatila, resp. její výplatu zdržela do doby odstranění všech chyb.
Aby bylo nemocenské vyplacené, je třeba prokázat:
* vznik pracovní neschopnosti (na tiskopise „rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti“)
* její trvání k určitému dni (na tiskopise „potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti“)
* po ukončení dočasné pracovní neschopnosti doložit potvrzení o jejím ukončení Bez těchto dokumentů a řádně vyplněné a podepsané žádosti nelze dávku vyplatit. Sestry jí ani nevyčistí zuby!
Mám sestru v LDN. Každý den za ní chodím, umývám ji, přebaluji a krmím. Sestry, které se o ni starají, jí ani nevyčistí zuby. Přebalují ji jen dvakrát denně, a to pouze ve vymezený čas. Často najdu jídlo položené vedle ní na stolečku, a když si sama nevezme, odnesou to. Co můžu dělat s touto katastrofi ckou péčí? V. B., Šumpersko
JUDr. Ondřej Dostál: Podle zákona má vaše sestra jako pacient právo na poskytování zdravotní péče, což samozřejmě zahrnuje i kvalitní ošetřovatelskou péči. Jako pojištěnec má právo, aby jí zdravotní pojišťovna tuto péči smluvně zajistila a příslušná smluvní LDN řádně a bezplatně poskytla. Tato práva jsou však až příliš často jen na papíře. Příčina není v lékařích a sestrách v LDN, ti jsou často přetížení emočně i fyzicky vyčerpávající prací, často velmi špatně finančně ohodnocenou. Příčinu lze, podobně jako v případě psychiatrických léčeben, hledat zejména v dlouhodobém podfinancování péče v LDN, které v mnoha případech neumožňuje zajistit dostatek personálu a lidsky důstojnou péči. To je snadno napravitelné na úrovni Ministerstva zdravotnictví ČR a zdravotních pojišťoven. Staří lidé v LDN však bohužel nikdy nebyli dostatečně zajímavou nátlakovou skupinou, aby se jim dostalo patřičné pozornosti. V takové situaci bude pro vaši sestru nejlepší, pokud o ni budete projevovat pravidelně zájem, snažit se vyjednat co možná nejlepší zajištění jejích potřeb ze strany zdravotnického personálu, dohlížet, zda není zanedbávaná, a občas i přispět pomocí – s vědomím, že správně dle zákona by to vše mělo být samozřejmostí. Dovolí-li to okolnosti, zajímejte se o možnost pečovat o svou sestru v domácím prostředí, s pomocí návštěvní služby agentury domácí péče. Jinak je samozřejmě možné obracet se na vedení LDN i na příslušnou zdravotní pojišťovnu se stížnostmi na kvalitu péče a požadavky na naplnění zákona v praxi.
Článek byl zveřejněn dne 30. 9. 2009 v časopise Blesk zdraví.
Čtvrtek, 6. srpna 2009Aktuality
V článku z 27. července 2009 „Porody doma: čekáme na víc mrtvol?“, uveřejněném v MF Dnes, Ludmila Hamplová expresivním způsobem varuje před domácími porody. Autorka líčí ženy rodící doma jako poblouzněné, sdružené v sektě porodů doma a volá po trestních sankcích za nespecifikované chyby. Jakkoli Mladá fronta následně zveřejnila také dvě věcné reakce – jednu v rubrice komentáře a druhou v dopisech od čtenářů – je důležité se nad tímto článkem zastavit i na našem právním blogu.
Celý článek Zuzany Candiglioty a Jiřího Kopala si můžete přečíst zde.
Středa, 29. července 2009Zprávy z médií
Kdo a jak stanovuje výši náhrady škody?
Odškodňovací vyhláška č. 440/2001 Sb. upravuje částky, které mohou být pacientovi přiznány za jednotlivá poranění. Na jejím základě navrhuje výši odškodnění lékař nebo případně před soudem znalec. Nízká výše přiznávaných odškodnění bývá často kritizována. Ústavní soud již řekl, že vyhláška není pro soudy závazná a i ona samotná jim dává prostor pro zvýšení odškodnění. Soudy se však vyhláškou v naprosté většině případů řídí.
Jak se cení život vašich blízkých?
Samostatně je v zákoně upraveno odškodnění za smrt blízké osoby. „Tady manželka, druh, rodič nebo dítě zemřelého pacienta dostanou v případě prokázání odpovědnosti zdravotníků jednorázovou částku 240 000 korun, sourozenec 175 000 korun.“ uvádí David Zahumenský.
Žiju, ale zmrzačili mě.
Vedle těchto částek je možné požadovat také náhradu za zásah do práva na ochranu osobnosti. Zde není stanovena žádná tabulka, přiznávané odškodnění však nebývá velké. Navíc existují velké rozdíly mezi jednotlivými soudy. Za protiprávní sterilizaci přiznal ženě v Ostravě soud 500 000 korun. Odvolací soud ale odškodnění prohlásil za promlčené a žena tak dostala jen omluvu. V Ústí nad Labem soud za sterilizaci přiznal jiné ženě desetkrát méně.
Rozhovor s Davidem Zahumenským, právníkem Ligy lidských práv, www.ferovanemocnice.cz
V jakých případech je už lepší obrátit se na pomoc k právníkovi?
„S právníkem se poraďte v případě, že se jedná o závažnější újmu na zdraví s dlouhodobými nebo trvalými následky. Medicínské spory jsou nesmírně složité a je důležité zvolit odborný postup. Zdravotnický právník často musí i studovat lékařskou literaturu a konzultovat své otázky s odborníky.“
Jaké jsou přibližné náklady na soudní řízení?
„Poškozený pacient musí počítat nejen s advokátním palmáre, ale také se zálohou na znalecký posudek a u ochrany osobnosti se soudním poplatkem. Soudních jednání může být několik, což znamená neplacené cené volno v práci a někdy i náklady na cestování. Odměna advokátovi může být velmi rozdílná.“
Jakou sumu zaplatím ještě před soudem?
„ Znalecký posudek může stát okolo pěti tisíc a více, u ochrany osobnosti se platí i poplatek za podání žaloby a jeho výše je 4 % z požadované částky. Pokud tedy žaluji o půl milionu, musím předem soudu zaplatit 20 000 korun.“
Vrátí se pacientovi vložené peníze zpět?
„Bude-li u soudu úspěšný, může tuto částku žádat zpět po protistraně. Celkové náklady mohou být v řádu desítek tisíc, ale při skutečně velkých táhnoucích se sporech až stovek tisíc korun. Pokud pacient uspěje, může náklady zastoupení uhradit žalovaná nemocnice, ale není to tak vždy. Někteří advokáti nabízejí možnost, že pacient neplatí předem nic, a odměnu určují jako část z vysouzené částky.“
S jakými problémy se na vás pacienti nejčastěji obracejí?
„ Nejčastěji mají pacienti pocit, že lékaři něco zanedbali, pokazili operaci a podobně. Stává se, že lidé jsou bez sebe vzteky a chtějí lékaře žalovat. Protože když se na něj obrátili s tím, že péče nebyla v pořádku, odmítl se s nimi bavit a byl arogantní. V komunikaci mají čeští zdravotníci opravdu největší rezervy. Pokud by pochybení přiznali a pacientovi se omluvili, popřípadě nabídli určité odškodnění, nemusel by vše řešit soud.“
Článek byl zveřejněn dne 29. 7. 2009 v časopise Blesk zdraví, str. 12.
