Úterý, 6. října 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 6. 10. 2009 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
Policisté mají za úkol pomáhat a chránit, bohužel někdy při policejní akci zemře nevinný člověk. Poslední takový případ se stal poslední zářijovou sobotu krátce po půlnoci v Krnově. Policisté v autě pronásledovali neukázněného řidiče a srazili při tom dva lidi, kteří přecházeli po přechodu. Mladá dívka zemřela a muž je stále v nemocnici. Podle policie do prostoru mezi pronásledovaným autem a policisty vystoupily z křoví na přechod pro chodce dvě osoby. Nicméně podobných smrtelných omylů je více.
Přítel zraněného muže pochybuje, že policisté měli při akci puštěný maják, neboť každý, když slyší policejní signál, snaží se policejnímu autu vyhnout. Nicméně vyjádření policie je jednoznačné: „Celou dobu pronásledování policisté používali modrý magnetický maják a akustickou signalizaci.“
Policejní verze případu zní: Policisté v neoznačeném autě chodce do poslední chvíle neviděli. Vyšetřovatelé zatím tají, jakou rychlostí při pronásledování jeli. Předpokládejme, že při honičce řidiče se rychlost vyšplhala třeba na 90 kilometrů v hodině. Křoví je ale od místa srážky vzdálené 5 metrů. Proto se objevuje otázka, jak se tak rychle pár z křoví pod kola dostal. Inspekce zatím mlčí, až do ukončení šetření nebude podávat žádné informace.
Třiadvacetiletá dívka srážku s policejním vozem nepřežila. Třicetiletý muž leží na jednotce intenzivní péče – ve stabilizovaném stavu – už otevřel oči, už sám dýchá. „Podstoupil operační zákrok. Momentálně je při vědomí, ale je třeba zdůraznit, že zranění, která utrpěl, jsou mimořádně vážná,“ zdůraznil mluvčí nemocnice.
Smrtelným omylům se u policie nelze vyhnout
Je paradoxní, že v zemi, kde se učí pravidlům silničního provozu i děti, je sama policie občas poruší, a navíc s tak katastrofálními následky. Policejní omyl, tedy zásah, při kterém újmu utrpí i nevinný kolemjdoucí, se v Česku nepřihodil poprvé. Podle Ligy lidských práv se takovým případům nelze vyhnout. „Jde jen o to, aby to policie, když se něco takového stane, nějakým způsobem vyhodnotila, aby se poučila ze svých chyb,“ tvrdí právnička Ligy.
Trestem za zmaření nevinného života je většinou obvinění konkrétního strážce zákona – nejčastěji z ublížení na zdraví s následkem smrti – tedy maximálně pětiletý trest. Celá policie na podobné případy reaguje konstatováním, že podobným případům prostě zabránit nelze.
Policisté na českých silnicích usmrtili od roku 2004 nejmíň pět náhodných chodců. Například v září 2005 srazili sedmaosmdesátiletého muže v Praze na Vinohradech, který zraněním v nemocnici podlehl.
Policie je silová složka
Advokát Václav Vlk pro pořad 168 hodin: „Policie je silová složka a používá běžně násilí. Násilí ve smyslu: jezdit rychle, používat zbraně, vlamovat se do bytů. To znamená, že logicky občas způsobí i škodu. Děje se to naprosto normálně, v běžné míře, která je Čechám odpovídající – i evropskému průměru.“
Chyby se objevují i při použití zbraně
Policisté chybují i jinde než za volantem. Například při používání zbraně – takových případů jsou desítky. V červenci 2001 například dopravní policista z Mělníku omylem při pronásledování odcizeného auta zastřelil šestačtyřicetiletou ženu. Stanislav Gibson ze Sdružení majitelů zbraní k tomu dodává, že samozřejmě dochází k excesům a k nějakým tragédiím, ale je třeba připomenout i situace, kdy se podařilo pachatele zastavit.
Právě použití zbraní v případě dopadení pachatelů je samostatnou kapitolou. Policista by měl umět vyhodnotit situaci a to se ne vždycky daří. Střelba při honičce v autech ne vždy končí dopadením živého a zdravého pachatele. Nejznámější případ se stal před patnácti lety ve Františkových Lázních. Policista zahrozil varovným výstřelem řidiči, který se snažil ujet silniční kontrole. Druhým výstřelem ho pak zastavil nadobro.
Gibson ze Sdružení majitelů zbraní
„Když se loupí, vraždí a krade, tak se taky střílí. To jsou spojité nádoby.“
Tato skutečnost asi nevinné oběti a jejich rodiny příliš neutěší. Navíc na rozdíl například od USA se v Česku odškodnění pro pozůstalé často pohybuje i ve směšných řádech desítek tisíc korun a rodina oběti na něj u soudu čeká i několik let. Za usmrcení čtyřletého chlapce, kterého policista srazil v roce 2002 na okraji Havlíčkova Brodu, dostala jeho matka 62 tisíc.
Nevinné oběti ale počítá často i sama policie. Letošní září si do černé kroniky připsalo život mladého kriminalisty, který v autě honil recidivistu. Zbraně použili strážci zákona až ve chvíli, kdy do jejich vozu začal kriminálník najíždět. Při následné střelbě přišel policista o život.
Neděle, 4. října 2009Zprávy z médií
Reportáž byla zveřejněna dne 4. 10. 2009 na ČT1v pořadu 168 hodin a naleznete ji zde.
Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka
——————–
Mají za úkol pomáhat a chránit. Někdy přitom zemře nevinný člověk. Poslední takový případ se stal minulou sobotu krátce po půlnoci. Policisté v autě pronásledovali neukázněného řidiče a srazili přitom 2 lidi. Mladá dívka zemřela, muž je stále v nemocnici. Seznam smrtelných omylů policie sestavila Barbora Straňáková.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Klasická filmová scéna, padouch před spravedlností unikne, protože policista v posledním okamžiku zabrzdí, aby ochránil nevinného. Realita ale někdy dopadne jinak. Krnov, sobota 26. září. 2 lidi na cestě domů srazilo v noci na osvětleném přechodu neoznačené policejní auto.
Pavla TUŠKOVÁ, mluvčí bruntálské policie
——————–
Do prostoru mezi pronásledovaným a pronásledujícím vozidlem vstoupili zpoza křoví na přechod pro chodce 2 osoby.
kamarád zraněného
——————–
Pochybuji, že měli maják, protože každý člověk, když vidí maják, jde z cesty pryč.
Pavla TUŠKOVÁ, mluvčí bruntálské policie
——————–
Po celou dobu pronásledování policisté používali modrý magnetický maják a akustickou signalizaci.
známý zraněného
——————–
Kdyby policisté houkali a měli na střeše maják, tak při takové brzdné dráze a při tak obrovském nárazu by se maják utrhl.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Takže, policejní verze. Policisté v neoznačeném autě chodce do poslední chvíle neviděli. Vyšetřovatelé zatím tají, jakou rychlostí při pronásledování jeli. Předpokládejme, že při honičce řidiče se rychlost vyšplhala třeba na 90 kilometrů v hodině. Křoví je ale od místa srážky vzdálené 5 metrů. I laika proto napadne vlezlá myšlenka. Jak se tak rychle pár z křoví mohl pod kola dostat?
známý zraněného
——————–
Nesmysl, nesmysl absolutní. 2 lidé nevyběhnou z křoví, když byli na přechodu téměř u konce, na druhé straně jako.
Martina LÍDLOVÁ, mluvčí policejní inspekce
——————–
Vzhledem k probíhajícímu šetření my k této nehodě nemůžeme sdělovat bližší informace.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Třiadvacetiletá dívka srážku s policejním vozem nepřežila. Třicetiletý muž leží na jednotce intenzivní péče ve stabilizovaném stavu. Žádná sláva to ale není.
bratr zraněného
——————–
Už i otevřel oči, takže už dýchá sám ode dneška, se mi zdá. Akorát necítí levou ruku.
Tomáš OBORNÝ, mluvčí ostravské nemocnice
——————–
Postoupil operační zákrok. Momentálně je při vědomí. Je ovšem potřeba zdůraznit, že zranění, která utrpěl, jsou opravdu velice vážná.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Je paradoxní, že v republice, kde se pravidlům silničního provozu učí i děti, je policie občas poruší a s takovými následky. Policejní omyl, tedy zásah, při kterém újmu utrpí i nevinný kolemjdoucí, se v Česku nepřihodil poprvé.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička Ligy lidských práv
——————–
Určitě se tomu nelze vyhnout, ale jde o to, aby, když se něco takového stane, aby to policie nějakým způsobem vyhodnotila, aby se poučila ze svých chyb.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Trestem za zmaření nevinného života je většinou obvinění konkrétního strážce zákona. Nejčastěji za ublížení na zdraví s následkem smrti, tedy maximálně pětiletý trest. Celá policie se většinou z chyb nepoučí s tím, že podobným případům prostě zabránit nelze. Policisté na českých silnicích usmrtili od roku 2004 nejmíň 5 náhodných chodců. Například v září 2005 srazili sedmaosmdesátiletého muže v Praze na Vinohradech. Zraněním podlehl v nemocnici.
Václav VLK, advokát
——————–
Policie je silová složka, bezpečnostní složka a používá běžně násilí. Patří to k jejímu oprávnění, násilí ve slova smyslu oprávnění jezdit rychle, používat zbraně, vlamovat se do bytů. To znamená, že logicky občas způsobí i škodu. Děje se to naprosto normálně v běžné míře, která je Čechám odpovídající a je odpovídající i evropskému průměru.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Nevinné oběti si policisté připisují i jinde, a to když tasí zbraň. Takových případů jsou desítky. V červenci 2001 například dopravní policista z Mělníka omylem při pronásledování odcizeného auta zastřelil šestačtyřicetiletou ženu.
Stanislav GIBSON, sdružení majitelů zbraní, Lex
——————–
Vy se dozvídáte o věcech, kdy dochází k nějakým excesům, k nějakým tragédiím, ale už nevíte o tom, kolikrát se to podařilo, to vozidlo zastavit, toho pachatele z toho dostat ven.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Právě pachatelé jsou v rubrice tasit a pálit další samostatnou kapitolou. Policista by měl umět vyhodnotit situaci a to se ne vždycky daří. Střelba při honičce v autech ne vždy končí happyendem v podobě dopadení živého a zdravého pachatele. Nejznámější případ se stal před 15 lety ve Františkových Lázních. Policista zahrozil varovným výstřelem řidiči, který se snažil ujet silniční kontrole. Druhým výstřelem ho zastavil. Nadobro.
Stanislav GIBSON, sdružení majitelů zbraní, Lex
——————–
Když se loupí, vraždí, krade, tak se holt taky střílí, to jsou spojitý nádoby.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Jenže to je pro nevinné oběti a jejich rodiny slabou útěchou. Navíc na rozdíl třeba od USA se v Česku odškodnění pro pozůstalé často pohybuje ve směšných řádech desítek tisíc korun a rodina oběti na něj u soudu čeká i několik let. Za usmrcení čtyřletého chlapce, kterého policista srazil v roce 2002 na okraji Havlíčkova Brodu, dostala jeho matka 62 tisíc.
Václav VLK, advokát
——————–
Problémem je rychlost odškodnění a výše toho odškodnění. To znamená, ten stát se sice k tomu staví pozitivně tak, že přiznává to odškodnění, ale místo aby přispěchal s nějakou nabídkou, pomocnou rukou hned, tak to trvá měsíce a někdy i roky.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka
——————–
Nevinné oběti ale počítá často i sama policie. Letošní září si do černé kroniky připsalo život mladého kriminalisty, který v autě honil recidivistu. Zbraně použili strážci zákona až ve chvíli, kdy do jejich vozu začal kriminálník najíždět. Při následné střelbě přišel policista o život. Spravedlnost dokáže být slepá. Střílet slepými ale policisté nemůžou, proto by měli tasit i řídit s očima dokořán. Nevinný život za žádného zatčeného grázla nestojí.
Čtvrtek, 21. května 2009Zprávy z médií
Těhotenství většina dnešních žen prožívá velmi aktivně. Zajímá se o nejnovější poznatky a to nejen o vývoji plodu, ale také o porodu. Přesto podle předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petry Sovové stále velká část žen často nezná svá práva při porodu, a proto se ani nemohou bránit mnohdy zavádějícím povelům zdravotníků.
„Všeobecně ohledně porodnic pozorujeme změnu k lepšímu, ale jde to strašně pomalu,“ řekla Sovová.
Největším problémem lékařů je prý strach a nedostatek komunikace. Strach však lékaře neopravňuje k zasahování do práv ženy, řekl právník z Ligy lidských práv David Zahumenský. Žena má podle něj právo vybrat si k porodu partnera nebo někoho, komu důvěřuje. Také může po porodu opustit porodnici. Zdravotníci mají právo zasáhnout jen v případě, pokud je bezprostředně ohrožena matka nebo dítě. Bezpečnost na úkor práv.
Porodní asistentky Eva Nováková a Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) se shodly, že lékaři propagují bezpečnost na úkor práv žen. Lékaři mají „vyjeté koleje“ a nechtějí je měnit, řekla Nováková a uvedla příklad spontánního porodu, po němž lékař vykřikl, že přece vůbec nestihli zasáhnout.
„Lékař chce léčit. Když nemůže léčit, cítí se frustrován,“ uvedla Königsmarková, podle níž je v českém porodnictví 60 procent mužů, kteří nikdy nebudou rodit, přesto rozhodují o tom, jestli žena dost tlačí, kdy má tlačit a zda správně dýchá.
Hnutí za aktivní mateřství na tyto fakta upozorňuje veřejnost u příležitosti probíhajícího Světového týdne respektu k porodu. Více informací o aktivním porodu lze nalézt na stránkách www.ferovanemocnice.cz nebo na www.respektkporodu.cz .
Článek byl zveřejněn dne 21. 5. 2009 na strákách www.novinky.cz a naleznete jej zde.
Pátek, 4. července 2008Zprávy z médií
Pardubice – Tomu chlapci jsou téměř čtyři roky a možná právě teď mu začal nový život. Tento týden se totiž vrátil z dětského domova ke své matce.
Od jara 2007 prožil v ústavu více než rok a nyní se vrací k mámě, která ho před tím vodila na provázku jako psa. Sama totiž vyrůstala v ústavu a neuměla se o své dítě postarat. Čtěte více: Vodila syna na provázku, přesto ho ztratila Rozhodnutí úřadů bylo jednoznačné: Jednání matky hraničí s týráním, dítě musí do ústavu. Soudkyně Okresního soudu v Pardubicích teď ovšem rozhodla dát matce a chlapci novou šanci. „Situace v rodině se výrazně zlepšila,“ říká soudkyně Jaroslava Kuběnová. „Matka však bude i nadále pod soudním dohledem, aby bylo jasné, že se o dítě řádně stará,“ dodala. Chlapec patřil mezi šest z tisíce dětí mladších tří let, které končí v ústavech, a to Českou republiku řadí k nejhorším v Evropě. Jeho případ je zatím spíše výjimečný, protože cesta z ústavu zpět k rodičům je tu často téměř nemožná. „Česká republika ví, že je nejhorší zemí Evropy v počtu dětí do tří let umístěných v ústavech. Zdá se ale, že s tím nic nedělá,“ prohlásil loni v listopadu britský expert Kevin Browne pracující pro Světovou zdravotnickou organizaci.
Pomůže občanské sdružení
Pardubické Občanské sdružení Amalthea a nakonec i Liga lidských práv se začaly snažit, aby matka mohla syna znovu vychovávat. Redakce má jméno chlapce i matky k dispozici, záměrně je však neuvádíme. Publicita by vážně narušila soukromí problémové rodiny a to by mohlo její záchranu ohrozit. Lidé ze sdružení Amalthea budou matce s výchovou pomáhat. Dítě má totiž řadu zdravotních postižení a v ústavu by mohlo strádat více než ostatní děti bez rodičů. „Jsou tam nepsané zákony s právem silnějšího. Čím by byl chlapec starší a větší, tím větší by měl problémy,“ říká Gabriela Pavlíková z Amlthey. „Dítě jako on potřebuje individuální péči, a tu mu ústav přes veškerou snahu nemůže dát.“ Za soudní dohled bude zodpovědné Oddělení sociálně právní ochrany dětí v Pardubicích, které loni samo dalo podnět, aby bylo dítě matce odebráno. „Budeme sledovat, zda matka pracuje, má prostředky na péči o dítě a řádně se o něj stará,“ říká vedoucí oddělení Iva Bartošová. „Budeme pravidelně rodinu navštěvovat, ale také se budeme ptát v místě bydliště nebo třeba ve školce. Budeme sledovat i to, jak matku hodnotí její zaměstnavatel,“ uvedla Iva Bartošová.
Továrny na zločince
Projekt „Sanace rodiny“ Občanského sdružení Amalthea je zaměřen na pomoc rodinám, kterým úřady odebraly dítě a vzaly je do ústavní péče, nebo jim odebrání dítěte hrozí. Sdružení se snaží pomáhat s vařením, s péčí o kojence i o větší děti. Radí také v jednání s úřady, jak dosáhnout vrácení dítěte do rodiny. „Bylo jasné, že dřívější chování matky způsobila skutečnost, že sama vyrůstala v ústavu,“ říká Gabriela Pavlíková. „Proto neměla správné výchovné návyky. Chyběl jí vzor, jak se má rodič chovat.“ Neblahý vliv ústavní výchovy na vývoj jedince potvrzuje i David Svoboda, který pomáhal v rámci projektu „Domy na půli cesty“. „Přechod odchovanců dětských ústavů do normální společnosti se často nezdařil. Tito lidé obtížně hledají své místo. Těžko navazují vztahy.“ Podle Svobody hrozí nebezpečí, že se takoví lidé dostanou do party, která je strhne k páchání trestné činnosti. Jako důkaz uvádí analýzu ministerstev školství a vnitra. Z jejich statistik vyplývá, že od roku 1999 do roku 2004 prošlo ústavy téměř 17,5 tisíce dětí. Před nástupem do nich se trestné činnosti dopustilo 3209 a po odchodu z ústavů to už bylo 8866 dětí. „Tady je jasně vidět, že tito lidé mají skutečně sklony ke kriminální budoucnosti,“ dokládá Svoboda.
Článek vyšel na http://aktualne.centrum.cz dne 3. 7. 2008, naleznete jej zde
Čtvrtek, 28. února 2008Tiskové zprávy
Brno – 28. února 2008 – Česko stále pokračuje v praxi odebírání dětí do ústavů pouze proto, že rodina nemá vhodné bydlení. Opakovaná kritika ČR ze strany Evropského soudu pro lidská práva nepomáhá. Liga lidských práv převzala od ombudsmana případ manželů, kteří se již více než dva roky snaží získat své dvě děti zpět do vlastní péče.
Děti byly rodině K. z brněnska odebrány v srpnu 2005 na základě předběžného opatření. Jediným důvodem bylo tehdy nevyhovující bydlení. Rodina v té době žila v podnájmech, které často měnila, a v srpnu 2005 se krátce ocitla zcela bez bydlení. Oba rodiče proto po dohodě se sociálním odborem souhlasili s dočasným umístěním svých malých dvojčat v kojeneckém ústavu do doby, než svou bytovou situaci vyřeší.
Aby dostala děti zpátky, rozhodla se matka, že se s nimi přestěhuje na Slovensko ke svým rodičům. I přesto však sociální odbor podal návrh na předběžné opatření, kterým byly děti svěřeny dočasně do péče kojeneckého ústavu a posléze také návrh na nařízení ústavní výchovy.
Soud o nařízení ústavní výchovy rozhodl velmi rychle, již v září 2005, a to i přesto, že v době vynesení rozsudku měli manželé adekvátní bydlení zajištěno. Soud však konstatoval, že rodina zde bydlí pouze krátce a nestálost jejích bytových poměrů narušuje řádnou výchovu dětí. Sociální pracovnice pak lživě a účelově informovaly rodiče, že pokud se proti tomuto rozhodnutí neodvolají, budou děti nejpozději do vánoc doma.
Po rozhodnutí soudu navštěvovali rodiče své děti v kojeneckém ústavu velmi intenzivně, brali si je na víkendy domů a snažili se o zlepšení svých poměrů. K vhodnému bydlení se podařilo otci sehnat také stálé zaměstnání. Manipulace s rodiči dosáhla svého vrcholu po roce a půl od soudního rozhodnutí, když i přes zřetelné a trvalé zlepšování situace rodiny, rozhodl sociální odbor o předběžném svěření dětí do péče pěstounů.
Rozhodnutí sociálního odboru tak způsobilo, že velmi dobré vztahy rodičů s dětmi umístěnými v kojeneckém ústavu byly násilně zpřetrhány. Pěstouni totiž odmítali s rodiči komunikovat a neumožňovali jim žádný kontakt s dětmi. Šokovaní rodiče pak s vědomím, že mohou své děti natrvalo ztratit, podali soudu návrh na zrušení ústavní výchovy a navrácení dětí zpět do své péče. Návrh na svěření dětí do své péče zároveň podali také pěstouni. O obou návrzích v současnosti rozhoduje soud a Liga v řízení před soudem rodiče zastupuje.
Případ se svou podstatou velmi blízce podobá kauze rodiny Wallových, kterou nakonec musel rozhodnout Evropský soud pro lidská práva. Ten konstatoval, že odebráním dětí Wallovým kvůli nevyhovujícím bytovým podmínkám porušila Česká republika jejich právo na soukromý a rodinný život podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Bohužel ani takové zásadní rozhodnutí dosud nezměnilo praxi rozhodování některých českých soudců ani fungování některých sociálních odborů.
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytne:
Liga lidských práv, Jana Havigerová, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, e-mail: jhavigerova@llp.cz
Poznámka pro editory:
Zprávu o tomto případu přinesla také MF Dnes:
http://zpravy.idnes.cz/manzele-bojuji-o-dvojcata-prisli-o-ne-kvuli-bydleni-f8b-/domaci.asp?c=A080227_135106_domaci_dmk
