Čtvrtek, 13. ledna 2011Zprávy z médií
Kroměřížský soud zprostil obžaloby matku, která byla stíhána za to, že nenechala naočkovat dvě ze svých dětí. Soudce Petr Marák vzal v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského léta, podle něhož není toto jednání ani přestupkem. Jednatřicetiletá Andrea Jasenčuková tvrdila, že nemá dostatek informací a ani jistotu, že očkování dětem neublíží. Ženě hrozilo až pět let vězení. Rozsudek je pravomocný.
Podle obžaloby Jasenčuková od prosince 2009 do loňského května, kdy ještě bydlela s dětmi v Kroměříži, odmítla přeočkovat svou tříletou dceru a její roční sestru nenechala naočkovat vůbec. Žena navíc odmítala do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. Podle státní zástupkyně Jarmily Markové obžalovaná svým postupem riskovala nakažení dětí závažnými infekčními chorobami, jako jsou například tuberkulóza, záškrt a dětská obrna. Jasenčuková sice nechala kompletně naočkovat svého pětiletého syna, u starší ze dvou dcer ale už nepovolila přeočkování. Tvrdila, že se na internetu dozvěděla, že očkování nemusí být bezpečné.
„V první řadě myslím na zdraví svých dětí. Jsem matka a mám je ráda. Nebylo mi odpovězeno, zda je očkování životně důležité a zda jim neublíží. Řekli jen, očkujeme 25 let a je to dobré,“ řekla u soudu Jasenčuková. Sporná novela umožní tresty pro rodiče Kroměřížský soud ženě loni v listopadu trestním příkazem uložil za ohrožování výchovy dítěte jeden rok vězení podmíněně odložený na dvě léta.
Obžalovaná proti němu podala odpor, proto se dnes konalo hlavní líčení. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu navrhla zproštění obžaloby i státní zástupkyně. Upozornila ale na ministerstvem zdravotnictví chystanou novelu zákona, která opět umožní postihovat rodiče za to, že povinné očkování odmítnou. Novela by měla platit od roku 2012. „Nejvyšší správní soud řekl jasně, že konkrétní povinnost očkovat je stanovena ve vyhlášce, a ne v zákoně. A že má být stanovena zákonem, aby byla vymahatelná,“ popsala důvod zproštění obžaloby Marková. Podle soudce nešlo ve věci kvůli mezeře v zákoně rozhodnout jinak. „Paní Jasenčuková uspěla. Já jí můžu jen popřát, aby děti byly zdravé,“ uvedl Marák. Obžalovaná rozsudek přivítala. „Jsem ráda, že to tak dopadlo,“ pronesla po vyhlášení. Podle jejího obhájce a předsedy Ligy lidských práv Davida Záhumenského by vydání novely měla předcházet diskuse.
„Voláme po tom, aby se do ní zapojili odborníci i rodiče, o jejichž děti se jedná. Země jako Německo, Rakousko, Velká Británie nebo Irsko nepotřebují pro to, aby ochránily své občany, povinné očkování. Nepotřebují ani udělovat sankce a vystačí si s vysvětlováním a přesvědčováním,“ řekl Záhumenský. Dodal, že lidí odmítajících očkování nebo žádajících jeho odklad třeba do jednoho roku dítěte, je v Česku z hlediska celkové populace zanedbatelné množství. „Pokud je necháme, aby prosazovali, co si myslí, že je v zájmu jejich dětí nejlepší, není to z hlediska ochrany celé veřejnosti podstatné,“ míní Záhumenský.
Článek byl publikován dne 13. 1. 2011 na www.lidovky.cz a naleznete jej zde.
Středa, 12. ledna 2011Zprávy z médií
Stále jednou nohou v kriminále. To je pocit, na nějž si budou muset zřejmě zvyknout porodní asistentky, které vedou domácí porody. Vůbec první soud v Česku, u kteého porodní asistentka stanula jako obžalovaná, začal ve středu v Praze.
Předsedkyni Unie porodních asistentek Ivanu Königsmarkovou státní zástupkyně viní z neúmyslného těžkého ublížení na zdraví novorozenému dítěti, které se po porodu dusilo plodovou vodou s výkaly. Ačkoli záchranka byla na místě za pět minut od porodu, nepodařilo se zabránit velmi vážnému trvalému poškození mozku. Teoreticky Königsmarkové hrozí až čtyři roky vězení.
Ona sama nechtěla u soudu svou kauzu komentovat, podle její kolegyně z Unie porodních asistentek (UNIPA) Kateřiny Klíčové ale případ může vystrašit ostatní porodní asistentky a hlavně úředníky, kteří udílejí asistentkám povolení k činnosti.
„Dopady mohou být takové, že se porodní asistentky budou bát působit samostatně. Může to ovlivnit i úředníky krajských úřadů, z nichž se někteří bojí dávat asistentkám licence už teď,“ říká výkonná ředitelka UNIPA Klíčová. „Na druhou stranu je takový případ možná potřeba, aby se otevřela debata o tom, jak třídit porody podle míry rizika a ne přistupovat ke všem paušálně jako k nemoci.“
Právník: Lékaři a sestry jsou na tom stejně
Podle právníka a předsedy Ligy lidských práv Davida Záhumenského, který s Unií porodních asistentek spolupracuje, je do jisté míry pocit „jedné nohy v kriminále“ u zdravotníků normální a porodní asistentky nemohou být výjimkou.
„Musí s tím počítat. Čas od času stane před soudem i lékař nebo jiný zdravotník často právě po smrti nebo poškození zdraví dítěte. Soudy ovšem postupují v podobných případech zatím většinou zdrženlivě a neudílejí přísné tresty,“ říká Záhumenský.
U porodních asistentek však často trestní oznámení nepodávají rodiče dítěte, ale porodnice. V případě Königsmarkové to podle Záhumenského bylo ministerstvo zdravotnictví. „Doufám, že tento případ nebude ve zdrženlivém rozhodování soudů výjímkou a neskončí nějakým exemplárním trestem. Naopak bych vítal, kdyby rozsudek stanovil nějaké mantinely pro praxi porodních asistentek,“ dodává.
Znovu bych rodila doma, vypověděla matka
Proces s Königsmarkovou začal ve středu ráno jejím výslechem, při kterém popřela, že by zanedbala porod či první pomoc o novorozeného chlapce. Porodní asistentce, která odrodí kolem 70 dětí ročně, může uškodit, že v době porodu neměla platnou registraci. Tu jí úřady odebraly a ona proti rozhodnutí podala žalobu.
„Resuscitovala jsem dítě do poslední chvíle, než přijela záchranka. Před zraky lékařky jsem přestřihla pupeční šňůru. Porod po celou dobu probíhal normálně, postupoval, plodová voda byla čirá,“ uvedla Königsmarková.
Stejně vypovídají i rodiče, kteří vyčítají Königsmarkové, že měla být u porodu obezřetnější a více je informovat. Od odtoku plodové vody do samotného porodu uplynulo asi 40 hodin. „S odpovědnou porodní asistentkou bych znovu rodila doma,“ uzavřela ovšem svou výpověď matka postiženého chlapce, která doma rodila i své předchozí dítě. Matka celkem tří dětí dostala u obou předchozích porodů hormony, které porody urychlily. Königsmarková jí je ale podat odmítla s tím, že za tím účelem mohou odjet do nemocnice. A to zase nechtěla matka.
Proti Königsmarkové svědčí výpověď lékařky záchranné služby Evy Hercové, která v bytě po porodu zasahovala. „Když jsme přijeli, bylo na dítě otevřené okno a nikdo ho neresuscitoval. Na můj dotaz proč, odpověděla paní Königsmarková, že má ozvy, ale jen nedýchá,“ vypověděla lékařka. Podle jejího názoru se chlapec dusil tazvanou smolkou, která se mu dostala do dýchacích cest s plodovou vodou.
Smolka, tedy obsah střev novorozence, obvykle při porodu neuniká. Děje se tak v případech, kdy je u porodu problém s nedostatečným přísunem kyslíku. Plodová voda voda je pak kalná, a to je známkou komplikací.
Článek byl publikován dne 12. 1. 2011 na www.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Veronika Suchá, www.aktualne.cz.
Pátek, 7. ledna 2011Zprávy z médií
Tenhle spor zatím jenom doutnal v tiché válce mezi lékaři a rodiči, kteří odmítali nechat své děti očkovat. Letos by se však měl rozhořet naplno a navíc na parlamentní půdě. Půjde o zásadní otázku: Zrušit povinnou vakcinaci?
Baruška se narodila v prosinci 2006 jako zdravé donošené miminko. Do čtyř měsíců probíhal její vývoj normálně, ale v průběhu pátého měsíce absolvovala očkování proti šesti nemocem rozdělené na tři vakcíny, nicméně podány v jeden den. Desátý den po očkování začala Baruška po kojení z ničeho nic modrat a škubat sebou. Diagnóza zněla: epileptické záchvaty a hypotonický syndrom. Lékaři nenašli žádnou příčinu onemocnění a ani žádné vyšetření epilepsii nepotvrdilo. Rodiče však nepochybují o tom, že její potíže vyvolala očkovací látka,“ vypráví Martina Suchánková jeden z příběhů rodičů, jejichž děti měly mít zdravotní komplikace kvůli některému z povinných očkování.
Jenom dobrovolně!
Česká republika je ve světovém měřítku očkovací velmoc. Proočkovanost populace je u nás téměř stoprocentní. Ve veřejnosti totiž víceméně vládne domněnka, že očkování je pro všechny děti povinné. Jenže loni v létě rozhodl Nejvyšší správní soud, že Gabriela a Vilém Čechovi – rodiče dalšího z dětí, které mělo po jedné z vakcín nežádoucí reakci – nebudou za to, že odmítli pokračovat v očkování, nijak pokutováni. Seznam povinných očkování totiž neurčuje zákon, ale pouze vyhláška. „Rozhodnutí soudu tak částečně uzavřelo kapitolu totalitního přístupu zákazů a příkazů a dává českým rodičům více svobody, ale také odpovědnosti při rozhodování o zdraví svých dětí,“ komentoval rozsudek předseda Ligy lidských práv, která rodiče zastupovala, David Zahumenský.
Může za to děravý zákon. Očkování je sice ze zákona povinné, nicméně seznam povinných vakcinací určuje pouze vyhláška ministerstva zdravotnictví. To tedy připravuje novelu zákona, která by povinný očkovací kalendář obsahovala. Za porušení by měly následovat případné sankce. O tom však musí rozhodnout parlament. Je to diskuse na mnoha úrovních, individuální pohodlí a nárok na svobodu rozhodování tu stojí proti zdraví a bezpečí společnosti.
O naprostou dobrovolnost v rozhodování o očkování dětí se poslední čtyři roky aktivně snaží občanské sdružení Rozalio. Jeho jméno vzniklo jako zkratka slov Rodiče Za Lepší Informovanost a svobodnou volbu Očkování. Jednou z představitelek organizace, která má necelé dvě stovky členů, je dnes sedmatřicetiletá Martina Suchánková. Dříve pracovala jako zvuková technička v Českém rozhlase a dnes je na rodičovské dovolené. „Působila jsem ve Hnutí za aktivní mateřství (HAM) a často se na nás obraceli lidé, kteří měli malé děti a hledali informace o očkování, případně právní pomoc, když jej chtěli řešit vlastní cestou, třeba posunout do vyššího věku, některé odmítnout nebo už jej odmítli. Rodičů stále přibývalo a HAM na to nemělo nejen dostatečnou kapacitu, ale téma očkování bylo velmi odchylné od jeho původního zaměření. Tak jsme se nakonec rozhodli založit Rozalio, abychom mohli rodičům přinášet informace i z druhé strany a také komunikovat s úřady,“ vysvětluje matka dvou dětí. Základním požadavkem sdružení je, aby rodiče měli možnost sami rozhodnout o očkování svého dítěte. „Podle vývoje v jiných západoevropských zemích je jasné, že se povinnost dříve či později zruší. Čím dříve, tím lépe. Je to pozůstatek totalitního režimu nařizovat lidem, co je pro ně a jejich děti nejlepší,“ říká Suchánková.
Podstatou hnutí za svobodnou volbu v očkování není jen boj za svobodu jedince. Očkování má totiž podle jeho představitelů mnoho vedlejších účinků, které prý v některých případech převažují nad případným prospěchem. Z tohoto důvodu sama lídryně Rozalia nenechala ani jedno ze svých dětí očkovat. Rodiče podle ní nejlépe znají své dítě, a tak mají oni vědět a rozhodnout, co je pro jejich děti prospěšné. „Vedlejší účinky vakcín jsou u nás velmi bagatelizovány nebo záměrně zastírány. Píší nám desítky rodičů o vedlejších příznacích po očkování, ale lékaři jim často tvrdí, že to v důsledku očkování není. Není tady vůle to vidět, zato je ze strany lékařů jasná snaha dokázat, že je vše v pořádku. Máme několik rodičů, jejichž děti dostaly po očkování epileptické záchvaty, cukrovku, ekzém nebo se jejich zdravotní stav celkově zhoršil, stejně jako máme rodiče, jejichž děti se staly v důsledku očkování autistickými. Tu nerelevantnost ve sběru dat vidíte třeba na tom, že ve VAERS, což je systém evidující nežádoucí účinky vakcinace ve Spojených státech, jsou hlášena i úmrtí související s očkováním. Jak to, že u nás ne?“ říká rozhořčeně Martina Suchánková.
„Začnete-li se o očkování více zajímat, setkáte se s mnoha nejasnostmi a začnou vám vyvstávat otázky. Mnohá argumentace se opírá o tvrzení, která nelze přesně dokázat. Ať je to tvrzení, že očkování téměř vymýtilo nemoci, proti nimž se očkuje, tak tvrzení, že ty nemoci, které považujeme za vymýcené díky očkování, by odešly tak jako tak díky celkovému zlepšení hygienických i sociálních podmínek a obrovskému zlepšení ve výživě a vůbec zlepšení celkového zdravotního stavu,“ tvrdí představitelka Rozalia.
Autistický příběh
Očkování nás provází už víc než dvě stě let. Na jeho počátku stál britský venkovský lékař Edward Jenner, který působil v oblasti Gloucestershire. Všiml si, že lidé, kteří prodělali kravské neštovice, buď neonemocněli neštovicemi pravými, nebo byl průběh jejich onemocnění velmi mírný. Čtrnáctého května 1796 se proto rozhodl udělat přelomový pokus. Záměrně naočkoval osmiletému chlapci jménem James Phipps hnis z vředu kravských neštovic. Chlapec onemocněl, a po šesti týdnech se uzdravil. Pak ho lékař nakazil dávkou pravých neštovic. Jak předpokládal, nemoc u chlapce nepropukla. Tento pokus pak úspěšně několikrát zopakoval. Proto se také očkování říká vakcinace, z latinského slova vacca – kráva.
„Princip očkování je skutečně velmi jednoduchý a zároveň velmi účinný. Lidský imunitní systém je uzpůsoben pamatovat si patogeny, s nimiž se setká, a vyvinout si proti nim velmi rychlé a účinné reakce. Problém je v tom, že při prvním kontaktu s bakterií, virem nebo infekcí tělo dlouho tápe, a než se naučí reagovat, může člověk buď umřít, nebo to odnést s trvalými následky. Proto pomocí očkování naučíme organismus včas se bránit tím, že do těla vpravíme zpravidla nějak oslabený patogen. S tím si tělo lehce poradí a naučí se bojovat pro případ, že se setká s tímto nepřítelem v plné síle,“ vysvětluje Václav Hořejší, profesor imunologie a ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Podle něj dvě stě let očkování zachránilo stamiliony lidských životů. „Pokud bychom hlasovali o lékařský objev, který nejvíce prospěl lidstvu, očkování by se pralo o první příčku s antibiotiky,“ tvrdí imunolog.
Proč se tedy proti němu zvedá taková vlna odporu po celém světě?
„Mohou za to na jedné straně skutečně vedlejší účinky a na druhé bezesporu mýty, které se na očkování v průběhu let nabalily. Je fascinující, kolik jich je,“ říká Hořejší.
Jedním z nejznámějších mýtů, který má i v Česku mnoho zastánců, včetně Rozalia, je ten, že očkování je jednou z příčin autismu. „Vinu na tom nese skupina amerických lékařů, která chtěla vydělat dost peněz na soudech s farmaceutickou firmou vyrábějící očkovací látky proti spalničkám. Šlo o takzvanou vakcínu MMR. Prokázalo se, že lékaři zmanipulovali fakta tak, aby to vypadalo, že mezi očkováním a diagnózou autismu je přímá souvislost. Problém je, že tato teorie mezitím začala žít svým životem a mnozí začali hledat jiné důkazy. Třeba, že příčinou je určité množství rtuti, které se ve vakcínách používá k zamezení bakteriálního růstu. Zjistilo se ovšem, že ta koncentrace je velmi malá a nemůže mít žádný významný vliv na zdraví,“ vysvětluje Marek Petráš, dřívější technolog a šéf výroby očkovacích vakcín ve firmě Sevak, který se podílel i na vývoji některých vakcín.
Bagatelizovat a paušálně odmítat případné vedlejší účinky by však podle imunologa Hořejšího bylo velmi nezodpovědné. „Samozřejmě že k nim dochází. V minulosti to bylo horší, protože dřívější vakcíny byly hrubé preparáty, které obsahovaly spoustu komponent z buněk, z nichž se oslabený virus produkoval, třeba slepičí proteiny. Viry se totiž množily v kuřecích zárodcích. Problém je někdy i v takzvaných adjuvans, tedy látkách, které zvyšují účinnost imunitní reakce. To všechno je dnes ovšem několikanásobně lepší. I tak ale k vedlejším účinkům dochází. Uvědomte si ovšem, že tu mluvíme o desítkách tisíc dětí, které jsou v Česku ročně naočkovány. Nějaké vážnější vedlejší účinky se objeví pouze u jednotlivců. Navíc je to v drtivé většině tak, že šlo o děti s nějakou vrozenou vadou, oslabenou imunitou nebo jinou zátěží, a očkování mohlo nějakou nemoc spíš uspíšit než vyvolat. Důsledky neočkování by byly nepochybně stokrát horší,“ vysvětluje profesor Hořejší.
Mnohem přísnější je také kontrola vakcín. „Často se tvrdí, jak jsou farmaceutické firmy mocné a neohrozitelné. Přitom historie ukazuje, jak jim státní kontrolní orgány umí zatnout tipec, když něco neodpovídá přísným požadavkům. Třeba před deseti lety musela být stažena první rotavirová vakcína. Po ročním užívání se u některých pacientů objevily střevní abnormality a vakcína se přestala vyrábět bez ohledu na to, kolik stamilionů se do jejího vývoje investovalo,“dodává Marek Petráš.
Nepříjemné vedlejší účinky byly také důvodem, proč už od října 2009 není povinné přeočkování jedenáctiletých dětí proti TBC a od loňského listopadu je nepovinné i očkování nemluvňat. Plošně se tuberkulóza začala v bývalém Československu očkovat v roce 1953 a tehdy dostali vakcínu jak novorozenci, tak starší ročníky, generace se tak rychleji „proočkovaly“. Dnes je více než 90 procent populace očkováno a výskyt této choroby se u nás snížil natolik, že občasné vedlejší účinky převážily zisk z plošného očkování. Paradoxně, vakcinologové v tomto případě naopak čelili velkému tlaku ze strany rodičů, kteří se tuberkulózy obávají.
Očkovat, vymýtit, přestat očkovat
Už před dvanácti lety se prestižní lékařský časopis Lancet zabýval tím, jaký dopad na společnost má přerušení plošného očkování. Jedním z nejkřiklavějších případů byla léta 1990 až 1996 na území bývalého SSSR, kde se rozpadl dosavadní systém vakcinace. V těchto letech se tady objevilo 150 tisíc případů záškrtu, zdánlivě vymýcené choroby, na kterou zemřely asi čtyři tisíce lidí.
V Japonsku v roce 1974 dvě děti zemřely po očkování proti černému kašli. Na nátlak politiků tedy japonští pediatři přestali proti černému kašli očkovat. O pět let později tu však onemocnělo černým kašlem přes třináct tisíc dětí a 41 jich zemřelo. Očkování, tentokrát s mnohem šetrnější vakcínou, na tuto nemoc v Japonsku obnovili a od té doby na ni nezemřelo žádné dítě. Podobná situace s vakcínami proti černému kašli nastala v té době i ve Švédsku. Také zde zastavili očkování s tím, že děti už není třeba očkovat, protože se zlepšila sociální situace i úroveň zdravotnictví. Na počátku osmdesátých let se tu však černým kašlem na každých sto tisíc dětí nakazily více než tři tisíce a počet vážných komplikací dosáhl úrovně rozvojových zemí.
„Z nedávné historie máme podobných případů desítky. Ukazují, kam neuvážený boj proti očkování vede. Hlavně pak tvrzení, že nemoci tak nějak vymizely samy i bez očkování, a tak není třeba v něm pokračovat,“ říká dětská lékařka a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová.
Jde však o trpělivost. Podle Cabrnochové jsme totiž svědky toho, že právě v některých případech lze očkování ukončit díky pečlivému proočkování celých generací. V sedmdesátých letech mohli lékaři přestat očkovat proti pravým neštovicím, protože se díky očkování vyvolavatel tohoto onemocnění přestal celosvětově vyskytovat. „Další na řadě by brzy mohla být i dětská obrna, a to za předpokladu, že se ji podaří celosvětově úplně vymýtit. Pak bychom mohli s tímto očkováním také přestat,“ zamýšlí se Hana Cabrnochová. Upozorňuje ovšem, že takové rozhodnutí se nesmí uspěchat a že podobné principy neplatí u všech nemocí. Očekávalo se třeba, že díky očkování bude postupně klesat výskyt černého kašle. To se skutečně stalo, ale v posledních letech došlo k tomu, že stoupl počet případů tohoto onemocnění ve věku, kdy již klesá ochrana navozená očkováním.
To je také důvodem pro znovuzavedení dřívějšího přeočkování, protože po více než třiceti klidných letech v České republice za poslední čtyři roky zemřeli tři kojenci v prvních měsících života, kdy ještě nebyli očkováni. Výhody globalizovaného světa s sebou totiž nesou i odvrácenou stránku – mnohem rychlejší dovoz nákazy. Letadlem je tu infekce za několik hodin po letu v kabině, tedy ideálních podmínkách k šíření. Dovolená v Egyptě se v Česku stala běžnější než cestování do Chorvatska a nikoho ani nenapadne kvůli týdnu na pláži nechat celou rodinu očkovat. Ještě tak poslechneme doporučení vyhýbat se ledu v nápojích, ale čerstvým zeleninovým salátům? Do Evropy také přicházejí migranti z východních zemí, kteří s sebou mohou rovněž nákazu přinést a jejichž cesta rozhodně nepovede rovnou do nemocnice. Ironií osudu se volání po dobrovolnosti očkování ozývá hlasitě zrovna v době, kdy se usnadnil a zrychlil pohyb nákaz po světě.
Budoucnost zdravotnictví
Navzdory nesčetným averzím, které očkování v některých lidech po celém světě vyvolává, panuje mezi vědci shoda v tom, že v dalším výzkumu očkování je budoucnost zdravotnictví. „Když se nám podaří lidskou imunitu naučit s nemocí bojovat, je to nejlevnější a pro organismus mnohem šetrnější způsob než léčba. Vědci se tak snaží najít očkovací látky na vše, co se dá,“ vysvětluje primářka infekčního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice Stanislava Šimková. Největším současným výsledkem je tak očkování proti rakovině děložního čípku, o kterém se zjistilo, že ho vyvolává virus. Nově se objevilo očkování proti meningokokům, rotavirům, pneumokokům a klíšťové meningoencefalitidě. Před uvedením na trh je v nejbližší době i vakcína proti horečce dengue. Navíc se ukazuje, že některá očkování mají i více efektů. Třeba očkování proti virové hepatitidě B má protinádorový efekt, protože je prokázána souvislost hepatitidy B s karcinomem jater.
„Velmi usilovně se pracuje na vývoji vakcín proti hepatitidě C, Ebole či viru HIV. To jsou nemoci, které buď neumíme léčit, nebo je léčba velmi složitá. A očkování je jediná cesta, jak s nimi bojovat,“ říká Stanislava Šimková.
Jiné sankce?
Dětská lékařka Hana Cabrnochová doufá, že se poslanci rozhodnou povinnost očkování zachovat. „Hlasy většiny, tedy těch, co jsou pro jeho zachování, bohužel, v hysterickém křiku odpůrců nejsou slyšet. Myslím, že bojovat proti plošnému a povinnému očkování je velká nezodpovědnost a hloupost. Vždycky si vzpomenu na jedno jednání s odpůrci očkování u ombudsmana. Tenkrát jim řekl, že jsou proti hlavně proto, že si na rozdíl od něj nepamatují umírat lidi na nemoci, před nimiž se dnes očkováním chráníme,“ vzpomíná.
Je přesvědčená, že zrušení povinného očkování by naše společnost ustála. Ovšem pouze v případě, že by existovaly nějaké nepřímé sankce pro ty, kteří by své děti očkovat nenechali, jako je to ve státech s nepovinným očkováním. Neočkované dítě třeba nemůže nastoupit do školky, do školy, rodina nesmí pobírat sociální dávky nebo dítě nemá hrazenu péči ze zdravotního pojištění.
„Je mi líto každého případu, kdy zbytečně onemocní nebo zemře dítě, dalo-li se tomu předejít. Co s tím má společného jakási svobodná volba rodičů bez ohledu na práva dítěte, tomu vážně nerozumím,“ říká pediatrička.
Kalendář povinných dětských očkování od narození proti 9 nemocem:
9. týden 1. dávka hexavakcíny Jedná se o očkování proti šesti nemocem: záškrtu, tetanu, dávivému (černému) kašli, onemocnění vyvolanému bakterií haemophilus influenzae typu B, hepatitidě B a dětské přenosné obrně.
3 měsíc 2. dávka hexavakcíny
4 měsíc 3. dávka hexavakcíny
15. měsíc 1. dávka – spalničky, zarděnky, příušnice
18. měsíc 4. dávka hexavakcíny
21.-25. měsíc 2. dávka – spalničky, zarděnky, příušnice
5. až 6. rok záškrt, tetanus, dávivý kašel – přeočkování
10. až 11. rok záškrt, tetanus, dávivý kašel, dětská přenosná obrna – přeočkování
Článel byl publikován dne 7. 1. 2011 v příloze Hospodářských novin Víkend.
Autorem článku je Leoš Kyša, Hospodářské noviny.
Čtvrtek, 29. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na www.zdn.cz a naleznete jej zde.
Děti Gabriely a Viléma Čechových z Kroměřížska nemohou chodit do školky. Nechtějí je tam pustit hygienici, protože nejsou očkované. Kvůli stejnému problému museli Čechovi zaplatit na pokutách osm tisíc korun. Soud ale nyní rozhodl, že jejich trestání nebylo oprávněné.
„Řada rodičů běžně komentuje očkování tím, že děcka mají pár dní horečku. My jsme nechtěli malé tělíčko našich narozených dětí vystavovat takové zátěži,“ vysvětluje matka čtyř dětí.
Pro odmítnutí povinné vakcíny se Čechovi rozhodli před několika lety. Hygienická stanice za to v roce 2008 každému z rodičů dala pokutu tři tisíce, tisícovku navíc musel každý zaplatit jako náhradu řízení. Po dvou letech se jim ale podařilo vysoudit peníze zpět.
Nejvyšší správní soud (NSS) totiž minulý týden rozhodl, že stát nesmí dle současné právní úpravy za porušení povinnosti očkování trestat. Stanovuje ji totiž vyhláška ministerstva zdravotnictví a to podle soudců nestačí. Aby mohl stát za odmítnutí vakcíny potrestat, musí pravidla podrobně stanovit přímo zákonem. Čechovým se tak podařilo dosáhnout po dlouholeté diskusi o očkování prvního vážnějšího zvratu.
O tom, zda má stát vakcinaci nařizovat, nebo ji nechat na dobrovolném posouzení rodičů, se přou lékaři, rodiče i různá občanská sdružení. Odmítnutí očkování často hrálo roli i ve chvílích, kdy stát odebíral matkám jejich děti. Jako jeden z argumentů to sociálním úředníkům posloužilo před několika lety při odebrání holčičky, které chtěla matka dát jméno Půlnoční bouře.
Samotný spor o tom, zda očkování nařizovat, nebo ne, rozsudek NSS neřeší. Měl by ale do budoucna zabránit, aby stát trestal rodiče neprávem, a přinutit ministerstvo, aby pravidla nastavilo správně. Co teď úřad udělá, zatím neví. Budou to řešit jeho právníci.
„Vidíme problém hlavně v tom, že nebyli pokutováni jen rodiče, kteří své děti zanedbávají. Ale zbytečně i ti, kteří chtěli očkování ze zdravotních důvodů dítěte třeba jen odložit,“ říká David Zahumenský z Ligy lidských práv, která Čechovým bezplatně pomáhala připravit argumentaci, se kterou by u soudů uspěli. „Rozhodnutí NSS by mělo vést k celospolečenské diskusi o tom, jak vyvážit zájem na zajištění ochrany veřejného zdraví a zájem na respektování svobodné volby rodičů,“ říká Zahumenský.
Ročně se kvůli pochybnostem o očkování obrátí na Ligu desítky rodičů. Případ Čechových se nyní vrací Městskému soudu v Praze, který loni zamítl jejich žalobu proti ministerstvu. Pro další rozhodování je ale teď vázán názorem NSS.
Další rodiče, kteří už dříve zaplatili kvůli odmítnutí vakcíny pokutu, ale své peníze zpět asi nevysoudí. Uplynula totiž většina lhůt. Nějakou šanci by dle právníků mohli mít snad jen ti, jejichž případ je starý nejvíce rok nebo už leží u soudu.
Pravidla očkování by se však mohla už brzy alespoň trochu uvolnit. Exministryně zdravotnictví Dana Jurásková chtěla před svým odchodem z úřadu vyhovět námitkám pediatrů proti očkování na tuberkulózu. Dětem se totiž vpichuje jen pár dní po narození a může přinést vážné potíže.
Ministerstvo proto pracuje na tom, aby se proti tuberkulóze očkovalo jen dobrovolně.
