Neděle, 6. listopadu 2011Zprávy z médií
Praha /ROZHOVOR/ – Porodníků je v Česku málo, přesto jsou u většiny porodů. Podle ředitelky Unie porodních asistentek Kateřiny Hájkové Klíčové by bylo řešení, kdyby ministerstvo zdravotnictví umožnilo existenci porodních domů.
„
V poslední době se objevují zprávy o domácích porodech, které dopadly tragicky. Jak se k přivádění dětí na svět doma stavíte?
Bývá nám podsouváno, že porody doma propagujeme. My ale jen chceme, aby ženy, které se k tomu kroku rozhodnou, měly k dispozici zdravotníka – tedy kvalifikovanou porodní asistentku. Často se stane, že ženě, která zvažuje možnost porodit dítě doma, porodní asistentka na základě zjištěných kontraindikací (např. vcestná placenta, poloha koncem pánevním apod.) porod doma nedoporučí. Usilujeme zejména o to, aby české ženy měly podobně jako ty v zahraničí, možnost volby a také, aby měly dostupnou odbornou péči.
Měla by se tedy přesně určit pravidla?
Domácí porody jsou výborně ošetřeny v Anglii, Dánsku nebo v Holandsku. Standardy, které tam platí desítky let, by se daly použít i u nás. Je tam ošetřena například spolupráce asistentky, která porod doprovází, a dalších zdravotníků, jako třeba záchranky. V Británii to funguje tak, že asistentka, která je u domácího porodu a nastanou komplikace, zavolá do nemocnice a domluví přejezd. V postotalitních zemích je zatím taková spolupráce bohužel zatím nemyslitelná. U nás se někdy stane, že sanitka přijede i v doprovodu policie, která pak porodní asistentku vyšetřuje.
Vyskytl se také případ, kdy záchranáři odvezli ženu s dítětem do nemocnice proti její vůli.
Je třeba rozlišovat plánované a neplánované domácí porody. Při neplánovaných, takzvaných překotných porodech, chce žena často rodit v nemocnici, ale vše jde tak rychle, že musí porodit doma. Pokud je pak ona a miminko zdravé, není povinnost, aby odjížděli do porodnice. Praxe je ale mnohdy taková, že je matka proti vůli od dítěte oddělena a jsou převezeni do porodnice. Tam se s ženou často zachází nevybíravě, jako by se k porodu doma sama rozhodla. V těchto případech většinou asistentka ani nefiguruje.
V případě, že se něco při porodu stane, kdo by měl nést odpovědnost?
Za zdraví své a svého dítěte nese člověk odpovědnost sám. Ženy, které se rozhodnou pro domácí porod, bývají poučené, takže je jejich rozhodnutí zodpovědné. Poslouchají gynekologa i asistentku, a když je náznak rizika, od domácího porodu ustupují. Asistentka, stejně jako kterýkoliv jiný zdravotník, nese zodpovědnost za to, že poskytuje péči podle zákona o zdravotních službách. Rodička má zodpovědnost za své rozhodnutí, zatímco porodní asistentka může být souzena v případě, že konkrétně pochybila, ale ne za to, že poskytla péči doma.
To se ale po novém roce změní…
Asistentce bude hrozit až milionová pokuta. Zákon ale nezabrání porodům doma. Na nás se každý den obrací několik žen s prosbou o doporučení konkrétní porodní asistentky, která by jim poskytla péči u domácího porodu. Pro porodní asistentky bude ale nová situace ohrožující. Ženy to tedy buď risknou samy, nebo o asistenci poprosí např. dulu, která ale neposkytuje zdravotní péči. Proto radím ženám, aby svůj zájem o péči samostatných porodních asistentek adresovaly přímo na Ministerstvo zdravotnictví nebo na zdravotní pojišťovny. Např. prostřednictvím formuláře Ligy lidských práv: Chci svůj porod. Proti novému zákonu se vzedmula velká vlna nevole a proběhla například demonstrace s názvem „Chceme péči porodní asistentky“ a tisíce lidí už podepsaly „Výzvu za bezpečný porod“.
Bude nějaké výjimka, když si ženy za služby zaplatí?
Ženy si domácí porod už dnes platí samy, protože úhradová vyhláška nezná nic takového, jako je porod vedený porodní asistentkou. Ať už si ale péči zaplatí žena nebo pojišťovna, asistentka musí jednat v souladu se zákonem. Pokuta by jí tedy hrozila vždy.
A jak to chodí v zahraničí?
Na západ od nás mohou nízkorizikové ženy rodit doma nebo v porodních domech a centrech, kde je lékař pouze na telefonu a v případě komplikací přijede. Jen ženy s komplikacemi jsou v porodnicích. V Holandsku je matka v péči porodní asistentky během celého těhotenství. S ní přijíždí do nemocnice a tam mají k dispozici porodní sál. Po porodu spolu opět odjíždějí do domácího prostředí. Snižuje se tak riziko porodních komplikací, protože asistentka ženu dobře zná a rizika odhalí lépe. U nás se jako za totality vše řeší v nemocnicích a míra rizika nehraje roli. Když je ale žena v porodnici, může se porod stát rizikovým jen proto, že se kvůli stresu nebo převozu zastaví či zpomalí. Doma by mohl proběhnout bez komplikací. V Anglii má většina porodnic rizikové oddělení, kde jsou lékaři i asistentky, a centrum asistentek, které vedou nekomplikované porody. Pouze při komplikacích, což je asi jedno procento případů, je žena převezena na rizikové pracoviště. Taková péče je levnější a efektivnější.
Mají tedy české ženy k porodnicím nějakou alternativu?
U nás se ale tlačí na to, aby se všechny porody odehrávaly v porodnicích. Je připraveno pár projektů na spuštění porodního domu – jeden v Brně a jeden v Praze. Legislativa je ale zatím neumožňuje otevřít, protože pro ně platí stejná pravidla, jako pro soukromou porodnici. To znamená nákladné vybavení, přítomnost porodníka a pediatra, což je finančně neúnosné. Je paradoxní, že u nás zdravé ženy, které jsou schopny porodit dítě samy, musí ležet v nemocnici pod dohledem lékařů a zůstávat tam další čtyři dny. To je vysoká zátěž pro státní pokladnu.
Takže se u nás porody na asistentkách nenechávají?
I podle zákona je porodní asistentka odborníkem na porod a může ho vést bez lékaře. Vnitřní pravidla většiny porodnic jsou ale taková, že je lékař přivolán vždy bez ohledu na stav ženy. Často má navíc pocit, že musí nějak zasáhnout, například porod urychlit. Když má porodnice čtyři až pět porodních boxů, musí být ve službě tři až čtyři lékaři. V Británii jsou přítomni lékaři jen na telefonu. U nás jsou u porodů preventivně.
Navzdory tomu, že Česko nedávno zažilo babyboom, počet porodnic klesá a i do budoucna mají zanikat další malá zařízení. Má opatření logiku?
Snižování počtu porodnic nám připadá jako neuvěřitelný krok i v souvislosti s tím, že se stát snaží omezit možnost práce soukromým porodním asistentkám tím, že jim neuděluje registrace. Zároveň zavírá malé porodnice, které podporují přirozený průběh porodu. Pokud ministerstvo volí jako jediné kritérium počet porodů a ne množství císařských řezů a komplikací, je něco špatně. Je to tlak na to, přivést všechny ženy do velkých specializovaných porodnic. Neumím si ale představit, jak velká města, jako je Brno či Praha, budou zvládat nápor rodiček, když už dnes se v Praze ženy musí registrovat. Stát draze vyškolil porodní asistentky, ale v případě zavírání malých porodnic si najdou jinou profesi. Ve chvíli, kdy se zjistí, že velká města nápor rodiček nezvládají, bude se provoz v porodnicích horko těžko obnovovat.
Stát tedy porodním asistentkám příliš nepřeje. Přitom si ale porodnictví zvolí jen málo lékařů, protože je tu velké riziko zažalování ze strany pacientů.
To je další paradox. Porodní asistentky usilují o tuto práci, jsou k tomu ze zákona pověřené, nesou podobnou zodpovědnost jako lékaři a celoživotně se vzdělávají. Stát jim ale provádět jejich povolání znemožňuje, i když se lékaři se do porodů nehrnou.“
Článek byl publikován dne 6. 11. 2011 na www.denik.cz.
Autorkou článku je Michaela Kloubová, www.denik.cz.
Pondělí, 5. září 2011Zprávy z médií
Ústecká nemocnice odpověděla na stížnost. Rodička je připravena i na mezinárodní soud
Ústí nad Labem – Pokud se vám něco nelíbí, běžte rodit jinam. V podstatě takto by se dala shrnout odpověď vedení Masarykovy nemocnice Ústečance Petře Langové. Ta se na něj obrátila se stížností na tisícikorunový poplatek za přítomnost otce u porodu. Nelíbí se jí přehnaná částka ani vyžadování povinného kurzu.
„Pokud chce rodička u porodu otce, musí kurzem projít. Jestliže nesouhlasí, může si vybrat porodnici, kde povolují přítomnost otce u porodu bez kurzu. Moc jich nebude,“ stojí v odpovědi podepsané ředitelem Krajské zdravotní Eduardem Reicheltem.
V Teplicích jen 300
Přitom hned v teplické porodnici kurz nevyžadují a za přítomnost otce chtějí jen 300 korun na nutné náklady. „Proti tomu bych nic nenamítala,“řekla Langová.
Teplická nemocnice, stejně jako ta ústecká, patří pod křídla společnosti Krajská zdravotní. Rozporuplné jsou podle Langové i další závěry Krajské zdravotní.
„Dozvěděla jsem se jen to, že pětistovka z té tisícikoruny je za kurz a druhá za přítomnost otce na sále,“ uvedla Langová. Taková informace jí však nestačí. „Požadovala jsem přesné rozepsání celé částky a vysvětlení, jak mohou kurz vyžadovat jako povinný,“řekla.
„Žádné povinné absolvování kurzu nemůže porodnice chtít,“ potvrdila už dříve právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Vedení nemocnice v tom podle dopisu nemá jasno. Nejdřív uvedlo, že na proškolení otce trvají, protože neinformovaný a stresovaný partner ztěžuje práci na porodním sále.
Dále v textu však stojí:„Kurz nikomu nenutíme, každá matka má právo vybrat porodnici, i kde kurz absolvuje. A u nás platit jen za přítomnost blízké osoby.“
Za co? Za mundúr
Langová této verzi však nevěří. „Navíc pět set korun jen za přítomnost je stále dost, když si uvědomím, že manžel nemocnici stál jen jednorázový mundúr a nic víc,“zdůraznila.
Připravuje kroky, které podle ní mohou vést až k mezi národní žalobě. „V naší legislativě se musí něco změnit, aby se nemocnice na rodičích bezdůvodně neobohacovaly a nedělaly z porodů byznys. Připravuji petici, tohle nevzdám,“ rozčilovala se Langová. „Věřím, že se to nelíbí převážné většině žen. Od toho, aby proti tomu vystoupily, je ale odrazuje řada věcí.
Do nemocnice totiž třeba půjdou rodit znovu a nechtějí konflikty se zdravotníky,“ doplnila právnička Candigliota.
Článek byl publikován dne 5.9.2011 na www.denik.cz.
Autorkou článku je Veronika Udatná, www.denik.cz.
Sobota, 13. srpna 2011Zprávy z médií
Záchranáři ji odvezli do nemocnice a ona je za to žaluje. Její právnička o tom říká:
Brno – Nestihla odjet do nemocnice, proto rodila doma. Pak zavolala záchranku, aby dítě zkontrolovala. Ta ji donutila odjet se zdravým dítětem do nemocnice. S nepříjemnou zkušeností se svěřila na webových stránkách brněnské Ligy lidských práv. Protože se od záchranářů nedočkala omluvy, zažalovala je. Matka chce zůstat v anonymitě. Brněnskému deníku Rovnost se však podařilo získat rozhovor s její právní zástupkyní. „Myslím, že soud určitě vyhrajeme,“ říká právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Původně jste se chtěli se záchranáři mimosoudně dohodnout. Proč záležitost nakonec skončila u soudu?
Matka nejprve nechtěla žádné peníze. Ze začátku jsme podali jen stížnost a v ní navrhovali, aby se nám záchranáři za své neetické chování omluvili. Tím by to bylo vyřešené. Oni to ale nechtěli řešit, udělali ze ženy viníka. Tvrdili, že může za úmrtí lékaře, který po porodu zasahoval. On totiž krátce nato zemřel a záchranáři tvrdili, že za to můžeme my, protože jsme si na něho stěžovali. Že nezvládl ten stres. Nezdálo se nám to vhodné. Proto jsme se rozhodli, že podáme žalobu a budeme chtít i přiměřené peněžní zadostiučinění.
Stěžovali jste si i na nemocnici, kde žena ležela. Tu jste nežalovali.
Ano, chovali se k matce dítěte nevhodně a neprofesionálně. Dávali jí najevo nepřátelský postoj, že si dovolila rodit doma. Ředitel sice prohlásil, že lékaři postupovali správně, ale vyjádřil politování a slušně s námi jednal. To nám stačilo.
Plánovala žena domácí porod už od začátku?
Bylo to její třetí dítě. První dvě porodila v porodnici a v tomto případě to byl hodně rychlý porod. Žena sice nepatří mezi ty, kteří odsuzují domácí porody, ale neplánovala to. V opačném případě by si totiž zajistila porodní asistentku. Věděla, že to má z domu kousek do porodnice a myslela, že to stihne. Proto čekala na poslední chvíli. Nakonec už začala rodit, tak zůstala doma.
Proč tedy do nemocnice nakonec nechtěla?
Chtěla tam jet až druhý den. Nejdřív se umýt a uklidnit. Ale zdravotníci byli nekompromisní. Nechtěli počkat ani hodinu.
Stalo se nakonec něco dítěti?
Po porodu bylo naprosto v pořádku. V nemocnici však zjistili, že je podchlazené, což se spravilo v inkubátoru. Ale už to, že je museli dát do inkubátoru na ně mělo negativní vliv. Nemohlo být s matkou.
Myslíte, že když vyhrajete, tak to rozhodnutí soudu bude zásadní pro český právní systém? Že z toho vznikne nějaký precedent?
Myslím, že ano. Podle mých zkušeností hlavně v porodnictví není vůbec respektováno právo žen rozhodovat o sobě a o svých dětech. Je to porušované naprosto běžně. Hlavně v porodnicích. Lékaře, kteří nerespektují přání pacientů, může donutit ke změně jen strach ze žaloby.
A pokud prohrajete?
Nemyslím, že prohrajeme. Protože to je evidentní a jasné. Dítě bylo zdravé a zákon hovoří naprosto jednoznačně. Aby mohl zasáhnout lékař, tak musí být dítě bezprostředně ohrožené něčím konkrétním. Nějakou patologií. Nic takového tam záchranáři nezjistili.
Článek byl publikován dne 13. 8. 2011 v Brněnském deníku.
Autorkou článku je Zuzana Pletichová, Brněnský deník.
Pátek, 6. května 2011Zprávy z médií
V roce 2004 byl tehdy sedmnáctiletý syn muže z jižní Moravy vyšetřen na psychiatrii, kde navrhli jeho hospitalizaci.
Otec o vyšetření nevěděl a když se chtěl se zdravotním stavem svého dítěte seznámit, narazil. Lékařka a v tomto případě zároveň i matka sedmnáctiletého pacienta odmítla otci do zdravotní dokumentace byť jen nahlédnout.
Soudy případ střetu rodičů a zároveň lékařky a otce pacienta, který má odpovědět na otázku, zda má otec na zdravotní dokumentaci svého nezletilého syna právo, řeší už šest roků.
U prvního soudu se otec v roce 2005 dozvěděl, že na podobné spory je pozdě, protože syn mezitím překročil věk osmnácti let a podle práva je dospělý. O podstatě věci ale soud nerozhodl. Odvolací Krajský soud v Brně se případem nechtěl zabývat vůbec, podle něj podobné spory musí řešit Úřad na ochranu osobních údajů.
Od soudu na úřad a zpět
Kvůli tomu případ doputoval až na stůl soudců Nejvyššího soudu, kteří podobný postup odmítli. Spory o právo na informace ze zdravotnické dokumentace tak napříště budou muset soudy řešit.
Podle Nejvyššího soudu není v podobných případech ochrana osobních údajů „převažujícím zájmem“ a soudy musí hodnotit třeba i povinnosti a práva rodičů.
Podle Davida Zahumenského z Ligy lidských práv Úřad na ochranu osobních údajů spory o zdravotnickou dokumentaci řešit nechce. „Úřad se snaží zabránit zneužití nebo neoprávněnému nakládání s osobními údaji, ale spory mezi pacienty a zdravotnickými zařízeními řešit odmítá,“ říká Zahumenský.
Spor rodičů dnes už čtyřiadvacetiletého syna tak znovu skončí u Krajského soudu v Brně, kterému Nejvyšší soud nařídil jejich spor rozhodnout.
Zákony pohnula kauza Hlinka
Podle zkušeností právníků z Ligy lidských práv sporů mezi pacienty nebo jejich rodiči a lékaři o zdravotnickou dokumentaci v posledních letech ubylo. Může za to novela zákona o zdraví lidu, která v roce 2008 stanovila, že pacienti mají právo do zdravotní dokumentace nejen nahlížet, ale i si z ní pořizovat kopie.
Změnu zákona rozpoutal případ Liběny Hlinkové, která se v roce 2004 po smrti svého muže, legendárního hokejisty a trenéra Ivana Hlinky, marně snažila získat z karlovarské nemocnice jeho kompletní dokumentaci.
V jejím mediálně velmi sledovaném případě nakonec musel zasáhnout tehdejší hejtman Karlovarského kraje Josef Pavel, který si na vlastní odpovědnost jako zástupce zřizovatele nemocnice dokumenty vyžádal a pak je Hlinkové předal.
Článek byl publikován dne 6. 5. 2011 na aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Veronika Suchá, aktualne.cz.
Úterý, 19. dubna 2011Zprávy z médií
O svém porodu může rozhodovat jen žena, nikdo jiný. V praxi ale platí, že pokud odmítá zásahy lékařů, většinou tvrdě narazí. Braňte se tím, že budete vědět, na co máte nárok.
Nikdo si jistě nemyslí, že by chtěl nemocniční personál nastávajícím maminkám záměrně škodit. Ve srovnání s poměry, ve kterých rodila předchozí generace, jsou dnešní porodnice podstatně přátelštější. Přesto však stále dochází k tomu – a dokazují to i autentické porodní příběhy, otiskované v Děti a my – že jsou přání rodiček často opomíjena, přestože k tomu není žádný medicínský důvod.
„Píchli mi oxytocin na uspíšení porodu, i když jsem nesouhlas s jeho podáním uvedla v porodním plánu. Měla jsem dojem, že doktor to chce mít rychle za sebou, aby mohl jít zase spát,“ popisuje 35letá Monika z Prahy, maminka roční Marušky, typickou situaci z české porodnice. „Pak jsem už ale nedovolila dětské sestře, aby mi dcerku na noc odnesla. Prý vnitřní nařízení. Dokud ji neuvidí pediatrička, musí být pod dohledem. Doktorka samozřejmě v noci nepracovala. Trvala jsem na tom, že malá bude u mne. Co mohla sestra dělat. Vzít mi dítě násilím, zavolat si na pomoc spícího doktora, nebo dokonce strážníky?“
Právní zodpovědnost nenese lékař
Lékaři se často hájí tvrzením, že za průběh porodu nesou zodpovědnost, a dojde-li k poškození dítěte či matky, nemine je trest. Proto prý mají právo rozhodovat, a to i bez ohledu na přání matky. Není to pravda.
„Jakýkoliv diagnostický či léčebný zákrok je možné provést jen se souhlasem pacienta,“ říká David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv (www.llp.cz). „Jde o informovaný souhlas. To podle článku 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a také podle zákona o péči o zdraví lidu znamená, že pacient musí být s dostatečným předstihem informován o povaze navrhované léčby, důsledcích, alternativách, včetně toho, že se nebude provádět nic, a možných rizicích,“ uvádí právník. Zákrok je možný, jen když žena souhlasí. Má také právo svoje ano kdykoliv odvolat.
„Pokud je léčba podle zdravotníků nezbytná pro ochranu zdraví nebo života pacienta, je lékař povinen řádně ho poučit o důsledcích toho, co si může odmítnutím přivodit, a musí si od něj nechat podepsat negativní reverz, tedy písemné odmítnutí,“ říká David Zahumenský. Pak už nenese právní zodpovědnost a nemůže být souzen za neposkytnutí péče.
Po porodu chci domů
Hlavně prvorodičky běžně zůstávají v nemocnici až pět dnů. Pro jistotu, říkají zdravotníci. Matky by ale mnohdy první dny s miminkem trávily raději doma a ne v porodnici, která má svůj neúprosný rytmus.
„Bylo mi líto na povel budit spící miminko, svléct ho a čekat, až je prohlédne dětská lékařka. Někdy jsme čekali i hodinu. Nemluvě o tom, že vizita přišla téměř vždy v době kojení,“ stěžují si maminky. Žena se tomu podřizovat nemusí. Domů může odejít hned po porodu nebo kdykoliv. Lékaři namítají, že si na propuštění musí počkat minimálně 72 hodin. Vycházejí přitom z doporučení ministerstva zdravotnictví.
„Mnozí si ale pletou doporučení s nařízením.
Doporučení nezakládá rodičům povinnost zůstávat se zdravým novorozencem v nemocnici, či ho tam dokonce nechávat samotného. Zdravotníci jsou sice povinni rodiče poučit o rizicích spojených s brzkým odchodem domů, ale někdy toto poučování trochu přehánějí,“ popisuje Petra Sovová, předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství (www.iham.cz). Rodičům pomůže, mají-li od pediatra prohlášení, že dítě přebírá do péče. Není však povinností je předkládat a lékaři nemohou prohlášení vyžadovat.
„Pokud zdravotníci uznají, že je nutné ženu či dítě hospitalizovat proti jejich vůli, musí o tom do dvou dnů informovat příslušný soud, neboť jde o vážný zásah do jejich práv,“ informuje Petra Sovová.
Dítě tady zůstane?
Neplatí ani to, že matka domů může, ale dítě ne – kvůli možnému zhoršení jeho zdraví.
„Musí se jednat o skutečné ohrožení a ne nic iluzorního nebo teoretického. Pokud očekáváte problémy, je možné se nejdříve zeptat, jestli je dítě v pořádku a až poté mluvit o odchodu. Když lékař jednou řekne, že vše je v pořádku, bude pro něj obtížnější vzápětí tvrdit, že dítě je ohroženo na životě,“ radí David Zahumenský.
„Stačí, když rodiče budou s úsměvem trvat na svém. Mohou zdravotníkům nabídnout, že podepíší negativní reverz, případně sami napíšou stručnou zprávu o tom, proč odcházejí. Případná vyšetření dítěte lze absolvovat ambulantně,“ dodává Petra Sovová.
S sebou k porodu chci…
Jak je to s doprovodem k porodu? Nemocnice si dávají podmínky. Omezují ho třeba na jednu osobu, která navíc musí projít „školením“. Žena se také může setkat s tím, že porodnice ji odmítne vybraný profesionální doprovod -soukromou porodní asistentku. A zdůvodní to tím, že by lékařům zasahovala do práce.
Petra Sovová říká, že nárok na svobodný doprovod k porodu nikde zakotven není. Soukromé porodní asistentky, pokud nepodepsaly s porodnicí smlouvu, mohou ženu doprovázet jen jako duly. Ty ale nemají žádné pravomoci. Budoucí maminka může argumentovat doporučením Světové zdravotnické organizace, podle kterého „žena by měla být při porodu doprovázena osobami, kterým důvěřuje: partnerem, přítelkyní, dulou nebo porodní asistentkou.“ Nemá však záruku, že v každé porodnici uspěje.
Pak vám dítě přineseme
„Miminko má studené ručičky, dvě hodiny si poleží na vyhřívaném lůžku a pak vám je přineseme.“
„Jste po porodu unavena, bude lepší, když nám dítě necháte a nejdříve se vyspíte.“
České porodnice rozhodně nejsou vzorem v bondingu, nerušeném kontaktu mezi matkou a dítětem. Tuto přirozenou potřebu válcuje zavedená nemocniční rutina. „Braňte se nejlépe s dítětem v náruči. Pokud by ho někdo odnesl, v krajním případě doporučuji zavolat na pomoc i policii. Vnitřní nařízení nemocnice nemohou v žádném případě nějak krátit práva pacientů a klientů!“ uvádí Petra Sovová.
Lékaři o právech žen mluví neradi. Gynekolog a porodník Michal Koucký z pražské porodnice U Apolináře byl jediný, kdo se nevymluvil na pracovní vytíženost: „Vždy záleží na personálu. Zdravotníci, které si vychovávám já, mají lidský přístup. Snažíme se vyhovět ženám prakticky ve všem, pokud ovšem jejich představy nejsou v rozporu s bezpečností vedení porodu. Podle mého názoru je u nás obecně problém hlavně v komunikaci. Pacient (nekomplikovaná rodička – ta ale není pacient) má plné právo na adekvátní informace. Toto je příčinou všech neshod mezi zdravotníky a rodičkami.“
Usilujte o efektivní komunikaci, jak se jen dá. Právo je – kupodivu většinou – na vaší straně.
***
Porodní plán není jen kus papíru
Je porodní plán (či také porodní přání) pro zdravotníky závazný, nebo je klidně mohou ignorovat? „Termín porodní plán zatím v zákonných normách nenajdeme. Lze se ale odvolat například na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která hovoří o respektování předem vyjádřených přání. Porodní plán by měl obsahovat zejména výčet zákroků, které žena odmítá rutinně podstoupit, tato část je právně závazná. V připomínkovém řízení je nyní návrh zákona o zdravotnických službách, který dříve vyslovená přání specifikuje blíže,“ uvádí Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství. Porodním plánem se zdravotníci nemusejí řídit v případě ohrožení života či zdraví ženy nebo dítěte.
Na co máte v nemocnici právo?
Informace najdete na adrese www. ferovanemocnice.cz.
Článek byl zveřejněn dne 19. 4. 2011 v časopise Děti a MY.
Autorkou článku je Gabriela Bachárová, časopis Děti a MY.
