Sobota, 11. prosince 2004Tiskové zprávy
9. června tohoto roku vydal Městský soud v Brně usnesení, kterým nařídil manželovi jedné z klientek Poradny pro ženy v tísni provozované v Brně Ligou lidských práv zdržet se vstupu do společného družstevního bytu. Přestože rozhodnutí bylo vydáno už v červnu, mohla se klientka, která před násilníkem z bytu utekla, vrátit teprve nedávno.
„Šlo nám o to, změnit zaběhlé právní postupy a dosáhnout soudního rozhodnutí, které by mohlo být určitým vzorem do budoucna pro další případy,“ říká Mgr. Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv, organizace která ve svém programu Poradna pro ženy v tísni pomáhá obětem domácího násilí. V navrhované právní úpravě by násilníka měla z bytu vykázat přímo policie a teprve poté by její rozhodnutí měl potvrdit soud. Za současného právního stavu však není vyloučeno, aby násilníkovi byl vstup do společného bytu zamezen.
„Neexistuje sice zvláštní právní úprava vykázání násilného partnera ze společného bytu, ale občanský soudní řád upravuje v obecné rovině tzv. předběžná opatření, kterými se člověk může mimo jiné domáhat, aby se ten druhý něčeho zdržel, tady například vstupu do společného bytu nebo domu. O předběžném opatření musí soud rozhodnout do sedmi dnů a může také stanovit, jak dlouho bude trvat. Dále soud může navrhovateli uložit, aby v určité lhůtě podal návrh ve věci samé, to znamená například žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Riziko ovšem spočívá v tom, že pokud člověk nakonec v řízení neuspěje nebo odvolací soud předběžné opatření zruší, je možné, že bude muset vykázané osobě nahradit vzniklou škodu.“, vysvětluje Langhansová. Současná právní úprava tedy není v žádném případě z tohoto hlediska vyhovující.
Podobného rozhodnutí by zřejmě nedosáhl každý, kdo se stal obětí domácího násilí. Vzhledem k tomu, že předběžné opatření se vydává ve velmi krátké lhůtě sedmi dnů, je třeba mít jasné listinné důkazy, kterými lze násilí prokázat, jako lékařské zprávy, policejní protokoly a podobně. Také nelze říci, jak by soud rozhodl v případě, kdy by se jednalo o byt, který je ve vlastnictví pouze násilníka.
„Pro vyzkoušení této právní možnosti jsme vybrali klientku, jejíž situace byla velmi závažná, ale která měla také hodně důkazů o chování svého manžela. Této klientce jsme uhradili právní zastoupení brněnským advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml. Ten pak návrh vypracoval a klientku v řízení zastupoval. Protože dle našeho názoru byla šance s návrhem u soudu uspět spíše malá, nechtěli jsme, aby náklady musela nést sama klientka. Využili jsme proto finančních prostředků, získaných za tímto účelem od nadace Open Society Fund.“, upřesňuje Mgr. Martina Ježková, psycholožka a koordinátorka programu Poradna pro ženy v tísni Ligy lidských práv.
Poté, co soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a rozhodnutí bylo doručeno násilníkovi, bylo třeba získat tzv. doložku vykonatelnosti, což nějakou dobu trvalo. Poté mohl být vyměněn zámek u bytu, čímž byl násilníkovi do něj zamezen přístup. Násilník ale rozhodnutí nerespektoval a do bytu se dostal násilím. Při tom byl dopaden Policií ČR. „Naše klientka se do bytu vrátila, je však nucena žít s velkým strachem, že se její nyní už bývalý manžel bude do bytu dobývat násilím. Také proto doufáme, že nová právní úprava, která by měla v tomto případě práva a povinnosti jasněji definovat, bude přijata v dohledné době.“, uzavírá Langhansová.
Úterý, 15. října 2002Tiskové zprávy
Podle jejího prohlášení, policie „nevpustí do země nikoho, kdo je v mezinárodní evidenci registrován jako nežádoucí osoba“.
Občanské právní hlídky upozorňují na zásadní skutečnost, že by policie měla uvést, podle jaké mezinárodní dohody je zavedena „mezinárodní evidence nežádoucích osob“. Podle platných mezinárodních dohod nemůže existovat žádná evidence, která by obsahovala jména jakýchsi blíže nespecifikovaných nežádoucích osob. Pokud by taková evidence existovala, byla by ilegální a porušovala by platné mezinárodní právo.
Podle slov policejního prezidenta Jiřího Koláře se „zadržení (myšleno po zasedání MMF a SB v Praze v září 2000) pokusili o diskreditaci policie, když tvrdili, že je policisté na služebnách tloukli“. Sama inspekce ministra vnitra ovšem potvrdila po mnohaměsíčním právním postupu ze strany právníků OPH a některých státních zástupců ve třech doložených případech, že k trestným činům a násilí na policejních služebnách docházelo. Podle právního koordinátora OPH Jiřího Kopala ovšem inspekce selhala, neboť řadu dalších případů bezdůvodně předala vnitřním policejním orgánům, navíc nenašla v žádném z případů konkrétního pachatele, ačkoli v jednom byl policista poznán i na miniaturní pasové fotografii.
Kopal to dokládá konkrétním případem polského občana Arkadia Zajaczkowskeho, kterému byl vedle celonočního bití vylomen i zub na stanici Ocelářská ve Vysočanech. Další případ brutálního násilí se týkal německého občana Tadzia M. a izraelského občana Joshuy T. na stanici Lupáčova na Žižkově. Na obě tyto kauzy upozornili čeští občané, nezákonně předvedení kolemjdoucí, kteří byli na služebny předvedeni bez jakéhokoli důvodu a byli násilím na služebnách zjevně šokováni.
Třetí inspekcí přiznaný případ se týkal násilí na jihokorejském profesorovi na Karlově univerzitě Byeongju Jeongovi, který v době zasedání MMF a SB dokonce pracoval na ekonomickém projektu Světové banky. Ten byl stejně jako další náhodní předvedení včetně padesátiletého amerického podnikatele Edwarda B. týrán na policejní služebně Arabská. Jeho případ, který pořád není došetřen, tak zřejmě skončí u Evropského soudu pro lidská práva. Navíc v případě americké občanky Samanthy I., Městský soud v Praze ve sporu s cizineckou policií potvrdil argumenty právničky Občanských právních hlídek, že policie ukončovala pobyt osob nezákonným způsobem.
Za uvedené trestné činy a nezákonnosti nebyl nikdo z policistů, stejně jako ve všech obdobných případech hromadného násilí dokumentovaných od roku 1989, pohnán k zodpovědnosti. V České republice je tak policistům zaručena absolutní beztrestnost za zásahy do práv osob zadržovaných na policejních stanicích.
Občanské právní hlídky nepovažují za transparentní a nezávislý způsob kontroly ze strany policie, která nepřipouští veřejnou kontrolu na policejních služebnách. Pokud podle policie opravdu nedochází k násilí na stanicích, je s podivem, proč se veřejné kontrole tak usilovně brání.
Podle policejního prezidenta Koláře se výslechu zadržených demonstrantů nebudou moci zúčastnit například občansko-právní hlídky … nedovoluje to český právní řád. … „Místa pro zadržené jsou dopředu zajištěna, budou vybavena kamerami a přítomny budou kontrolní orgány policie a lidé z Inspekce ministra vnitra,“ OPH upozorňují, že v prvé řadě nepřipouští český právní řád účast při výslechu ze strany inspekce ministra vnitra, ta je po novele trestního řádu oprávněna nanejvýš jako pomocný orgán státního zástupce zjišťovat skutečnosti, že došlo k spáchání trestného činu ze strany policisty, a to jen v případech, kdy jí to státní zástupce umožní!
OPH ministrovi vnitra v osobním dopise navrhovaly expertní kontrolu policejních služeben při zasedání NATO ze strany zástupců státních orgánů i nevládních organizací, která je zavedena v demokratických zemích jako Rakousko, Nizozemí, Anglie s Walesem či v Maďarsku. Podle Kopala, který se nezávislými mechanismy kontroly policie zabývá, přispěl v těchto zemích takový systém k vyšší transparentnosti práce policie. V některých případech ho ocenili i sami policisté, podle jejich slov se alespoň zástupci veřejnosti přesvědčili „že stěny policejních služeben nejsou postříkány od krve“.
Vyšetřovací systém složený ze zástupců kontrolních orgánů policie a inspekce ministra vnitra byl kritizován vedle Výboru proti mučení a Evropské komise i nejvýznamnější světovou institucí na ochranu lidských práv, Výborem pro lidská práva při OSN. Podle jeho doporučení z 27. července 2001, „se zdá, že tento systém zaručuje beztrestnost policistům, kteří se dopouštějí zásahů do lidských práv“.
OPH navíc upozorňují na fakt, že v českém právním řádu chybí základní ustanovení, která zabraňují špatnému zacházení ze strany policistů, jako je přítomnost právníka od počátku předvedení a možnost vyšetření nepolicejním lékařem(2). Tato ustanovení jsou rovněž běžná v právních řádech evropských zemí, včetně Německa, Francie a Velké Británie.
Bližší informace:
Jiří Kopal, právní koordinátor programu Občanských právních hlídek,
Liga lidských práv, Bratislavská 31, 602 00 Brno
Mobil: 608 719 535
Ing. Helena Svatošová,
Liga lidských práv, Za Poříčskou bránou 12, 186 00 Praha 8
Mobil: 604 418 830
1. V program Ligy lidských práv se OPH přetvořily po koncepčním rozhodnutí cíleně se zaměřit na oblast dodržování lidských práv v ČR a důvěře mezinárodních organizací na ochranu lidských práv. Program OPH v současnosti zahrnuje nejen monitorování demonstrací, ale i bezplatné právní poradenství sociálně slabším skupinám – zejména Romům, které mají problémy s postupem policie vůči nim a vedení jejich případů, informování mezinárodních organizací a institucí na ochranu lidských práv, komunikace s veřejností a zástupci sdělovacích prostředků, legislativní aktivity vzhledem k návrhům zákonů, které ohrožují práva zaručená Listinou základních práv a svobod a mezinárodními instrumenty (např. úspěšná kampaň proti částečně protiústavnímu návrhu shromažďovacího zákona) i zpracovávání právních analýz. Další program Ligy lidských práv představují programy poskytující právní a psychologické konzultace v případech porušujících práva dětí a násilí na ženách. Liga je též součástí mezinárodní koalice pro mezinárodní trestní soud.
2. Dodržování těchto práv vyžadují mezinárodní instituce již od roku 1997, kdy absenci těchto záruk kritizoval Výbor pro zabránění mučení při Radě Evropy ve Štrasburku. Na rozdíl od států EU, ČR jeho doporučení nerespektovala. OPH v této souvislosti upozorňují i na programové prohlášení současné vlády ze srpna tohoto roku. V bodě 3.2 tohoto prohlášení se vláda zavázala „důsledně analyzovat konkrétní doporučení mezinárodních kontrolních orgánů smluv o lidských právech a naplňovat je při realizaci své politiky s cílem dále zlepšovat úroveň ochrany lidských práv na vnitrostátní úrovni a současně pokračovat v konstruktivním dialogu s těmito mezinárodními kontrolními orgány. Dále vláda vytvoří vnitrostátní mechanismy k realizaci rozhodnutí všech kontrolních orgánů smluv o lidských právech v individuálních případech.“
