Pátek, 25. května 2007Tiskové zprávy
Ke spáchání trestných činů došlo v mostecké nemocnici v případech ženy z Krupky protiprávně sterilizované v dubnu 1998 a ženy z Chánova sterilizované v roce 1993. Vzhledem k promlčení případu však není možné podle Okresního státní zástupkyně v Mostě potrestat konkrétní pachatele, a proto nařídila policejnímu orgánu, aby případy odložil.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která se jako právní zástupkyně poškozené obrátila již v roce 2005 s oběma případy na ombudsmana, oceňuje přelomové posouzení ze strany státní zástupkyně. Podle Kopalové „se jedná o zásadní odůvodnění z pohledu ochrany práv všech pacientů v České republice, neboť státní zástupkyně potvrdila, že provedení lékařského zákroku může za určitých okolností naplnit i skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví.“ A to navzdory paternalistickému a bohužel stále platnému výkladovému stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 6/1998, kde se uvádí, že lékař není zpravidla trestně odpovědný v případě, že nemocným nebyl dán souhlas s provedením lékařského výkonu, avšak výkony přesto de lege artis (tedy podle pravidel lékařské vědy) provedl.
Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně nařídila věc odložit, byla zástupkyně poškozených nucena požádat o dohled nad případy Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. V obou žádostech usiluje o to, aby byly prověřeny všechny lékařské dokumentace k případům sterilizace, které lékaři provedli. Tyto zákroky mohly probíhat od roku 1993 (u lékaře), respektive od roku 1998 (u lékařky) až do současnosti a je tedy možné, že by u nich nemuselo dojít k promlčení. Zároveň byl o vývoji informován veřejný ochránce práv, který podezření z trestného činu původně oznámil.
Nemocnice Most je spojena se systematickým prováděním nucených sterilizací v době komunismu. Pod vedením agilních sociálních pracovnic a za asistence lékařů byly v této nemocnici sterilizovány desítky romských žen ze sídliště Chanov i další Romky z města Mostu i okolí. Navíc je doložen případ, kdy v této nemocnici byla v rozporu s právem sterilizována žena dokonce ještě v listopadu 2003, ve své zprávě to potvrdil i ombudsman. Liga podala v případě ženy z Chanova sterilizované před necelými čtyřmi roky občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti. Bude se jí zabývat Krajský soud v Ústí nad Labem.
Doslovná citace z nově vydaného usnesení státního zastupitelství v Mostě, v němž se konstatuje, že v případu z roku 1998 došlo ke spáchání trestného činu: „…lékařka v rozporu s vnitrorezortním předpisem i z. č. 20/1966 Sb. zásadním způsobem zasáhla do rozhodovací sféry poškozené ohledně jejího zdraví v oblasti rozhodování o zachování reprodukční schopnosti, a byla takto srozuměna s následkem, který bez souhlasu poškozené způsobila, neboť nešlo o zákrok, který by eliminoval bezprostřední ohrožení zdraví. Jednání … tak naplnilo všechny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 22 odst. 1 tr. z., a to nejen po formální, ale také po materiální stránce, neboť stupeň společenské nebezpečnosti i s přihlédnutím k motivu jednání je vyšší než nepatrný.“ Odůvodnění obdobného znění obsahuje i usnesení, které se týká druhého případu provedení protiprávní sterilizace mosteckým lékařem v roce 1993.
Publikaci „Právní opatření proti protiprávní sterilizaci“, která popisuje přístup orgánů činných v trestním řízení na str. 35-40 naleznete zde.
Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 5 k metodice odškodnění všech protiprávně sterilizovaných žen zde.
Kompletní informace k této tiskové zprávě ve formátu .pdf zde.
Čtvrtek, 19. dubna 2007Tiskové zprávy
Liga lidských práv (Liga) a Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC) vedly v posledních letech řadu sporů o vydání zdravotnické dokumentace. Byly mezi nimi i případy nezákonného držení v psychiatrické léčebně, podezření ze znásilnění v léčebně nebo „léčby“ v klecovém lůžku. Nejen v těchto případech je přístup do zdravotnické dokumentace nutným předpokladem jakékoli úspěšné právní obrany proti zdravotnickému zařízení.
Obě organizace se v minulosti zasazovaly o zlepšení situace v přístupu do zdravotnické dokumentace, mimo jiné opakovaně vybízely českou vládu, aby učinila patřičné legislativní změny. V březnu 2006 dosáhlo MDAC společně s Ligou precedentního rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který potvrdil, že pacient má právo na to, aby mu zdravotnické zařízení vydalo kopii jeho zdravotních záznamů.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská novelu komentovala slovy: „Přístup do zdravotnické dokumentace je základní zárukou ochrany lidských práv v souvislosti s poskytováním zdravotnické péče. Doufáme, že nový zákon přispěje ke změně paternalistického přístupu, který je v českém zdravotnictví silně zakořeněn. V současné praxi je běžné, že pacientovi je odpíráno právo rozhodovat o způsobu své léčby a že nemocnice často pacientovi odmítají vydat kopii toho, co je o něm napsáno v jeho zdravotnických záznamech. MDAC bude sledovat, jak je zákon dodržován v praxi.“
Přestože obě organizace novelu zákona vítají, upozorňují na to, že české zdravotnické právo obecně zůstává zastaralé a nezajišťuje pacientům standardy ochrany jejich základní lidských práv při poskytování lékařské péče, jaké jsou očekávány od členského státu Evropské unie.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC, tel. 777 306 906, e- mail dzahumensky@mdac.info
Středa, 14. března 2007Tiskové zprávy
Největší znepokojení vyjádřil Výbor především nad situací Romů v oblasti vzdělávání, neboť příliš mnoho romských žáků navštěvuje speciální školy či třídy určené pro mentálně postižené děti (dříve zvláštní školy). Výbor vládě doporučil přijetí efektivního programu na ukončení segregace Romů ve vzdělávání a přehodnocení metodologických postupů, na základě kterých nepřiměřený počet romských dětí navštěvuje třídy pro mentálně postižené děti. „Otázka plnohodnotného vzdělávání romských dětí je tou nejpodstatnější věcí a měla být urychleně vyřešena. V opačném případě nám vyroste další generace osob s omezeným přístupem na trh práce, následnou chudobou, problémy s bydlením, sociální exkluzí, diskriminací a tento bludný kruh nebude nikdy přetržen,“ poznamenává Jan Kratochvíl, který na zasedaní expertům Výboru prezentoval stínovou zprávu Ligy lidských práv ve spolupráci s FIDH (Mezinárodní federace lidských práv se sídlem v Paříži).
Výbor byl také zvláště znepokojen případy nedobrovolné sterilizace romských žen, ke kterým docházelo nejen v době komunismu, ale i v devadesátých letech. Česká republika byla Výborem vyzvána, aby přijala odpovědnost za tato závažná porušení lidských práv a zasadila se o usnadnění přístupu obětí ke spravedlnosti, včetně založení zvláštního fondu pro právní pomoc. Dle názoru Výboru je také žádoucí provést osvětovou kampaň mezi lékaři a veřejností, aby k neoprávněným sterilizacím již v budoucnu nedocházelo.
V dalších částech Výbor vyjadřuje svou lítost nad skutečností, že přes opakovaná doporučení řady mezinárodních orgánů Česká republika stále nemá nezávislý systém vyšetřování stížností na policii. To je podle Výboru zvláště nešťastné vzhledem k tomu, že Romové a cizinci bývají předmětem nezákonného jednání ze strany policie. Politování vyjádřil Výbor také nad tím, že se nedaří nabírat policisty z řad romského etnika.
Výbor byl dále znepokojen mimo jiné nepřijetím antidiskriminačního zákona, nadměrnou přítomností romských dětí v ústavní péči, neaktivním přístupem policie k potírání pořádání neonacistických koncertů, diskriminací Romů v zaměstnávání, praktikami některých obcí s ohledem na práva všech, včetně Romů, na odpovídající bydlení a diskriminací cizinců ve školství a dalších oblastech.[1]
Výbor byl tedy nucen kritizovat situaci romských obyvatel v podstatě ve všech oblastech života. Doporučil vládě, aby se snažila o vymýcení přetrvávajících negativních stereotypů mezi českým obyvatelstvem o Romech, v situaci kdy v průzkumu veřejného mínění v lednu 2007 76% respondentů označilo Romy za „velmi nesympatické“.[2] „Závěrečná doporučení Výboru představují opakované varování České republice, že nedodržuje svoje mezinárodní závazky. Kritika se dotýká řady problémů, o nichž předchozí vlády věděly, ale zanedbávaly je. Situace se tudíž nelepší, ale spíše zhoršuje. Proto by odpovědné orgány měly tato doporučeni co nejdříve realizovat v praxi,“ shrnuje Kratochvíl.
Více informací:
Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv, Praha tel. 608 021 038
[1] Plné znění Závěrečného doporučení: http://www.ohchr.org/english/bodies/cerd/docs/CERD.C.CZE.CO.7.pdf
[2] http://www.romea.cz/index.php?id=servis/z2006_0866
Čtvrtek, 8. března 2007Tiskové zprávy
Potřeba zvýšení ochrany zvlášť ohrožených obětí trestných činů v trestním řízení
Ze statistik MV ČR vyplývá, že oběťmi mravnostních trestných činů se stávají v drtivé většině ženy a naopak drtivá většina pachatelů jsou muži. Přitom oběti těchto trestných činů jsou nejvíce ohroženy tzv. sekundární viktimizací, tedy že se znovu stávají obětí – obětí průběhu vyšetřování (opakované výslechy, přístup k obětem znásilnění pod heslem „může si za to sama“, atd.). Liga lidských práv se zasazuje o lepší zacházení se zvlášť ohroženými oběťmi trestných činů a na základě právní analýzy a diskuse s trestněprávními experty prosazuje přijetí zákona o ochraně zvlášť ohrožených obětí.
Ve svém doporučení ze srpna 2006 vyjádřil Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen „své znepokojení nad nízkým počtem usvědčených a odsouzených pachatelů násilí vůči ženám, jakož i nad současnou definicí znásilnění“. Výbor dále žádá, aby Česko „přijalo takovou definici znásilnění, která by zaručovala potrestání jakéhokoliv aktu sexuální povahy spáchaného na osobě, která s tímto aktem nesouhlasí, a to i v případě, že tato osoba neklade odpor.“
Domácí násilí: nutnost zavedení trestního činu pronásledování a terapie násilníků
Pokud jde o problém domácího násilí, jehož oběťmi se z 94% stávají právě ženy, bylo dosaženo značného pokroku, zvláště s ohledem na právní ochranu obětí. Efektivnost legislativy je však ohrožena řadou praktických nedostatků. Liga proto nadále působí ve vzdělávání zástupců Policie ČR, orgánů sociálně právní ochrany dětí a dalších a prosazuje práva obětí domácího násilí v meziresortní pracovní skupině pro monitoring plnění opatření uložených usnesením vlády o odhalování a stíhání domácího násilí a pomoci jeho obětem. Za nejdůležitější Liga považuje zavedení skutkové podstaty trestného činu pronásledování („stalking“) a realizaci terapeutických programů pro pachatele domácího násilí, které v Česku – na rozdíl od států západní Evropy – stále neexistují.
Závazek odškodnit oběti protiprávní sterilizace
V návaznosti na Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv o sterilizaci žen provedených v rozporu s právem z prosince 2005 a doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze srpna 2006, se Liga nadále zasazuje o informování veřejnosti a vyjednávání s vládními orgány, aby se zamezilo opakování této praxe v budoucnu. Pracujeme na zavedení dobré lékařské praxe informovaného souhlasu pacienta se zákrokem. Liga také zpracovala právní argumentaci pro podnět Rady vlády pro romské záležitosti prosazující vytvoření mechanismu odškodnění všech obětí nucené sterilizace, který se právě projednává ve vládních orgánech.
Plné znění doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen z 25. srpna 2006 naleznete v češtině zde.
Bližší informace:
Jana Koláčková, jkolackova@llp.cz, tel.: 608 719 535
Středa, 17. ledna 2007Tiskové zprávy
Proti tomuto rozsudku se odvolaly obě strany. Pokud vrchní soud potvrdí rozsudek ostravského soudu, půjde o vůbec první rozhodnutí v oblasti střední a východní Evropy, v němž odvolací soud přiznal, že praxe protiprávní sterilizace představuje závažný zásah do základních práv člověka a lidské důstojnosti. Jednání začne ve 13. hodin v jednací síni č. 5 v přízemí, dveře číslo 108.
10. října roku 2001 ve 4:56 ráno, porodila císařským řezem paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Společně s druhým porodem byla paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Ačkoli její zdravotnická dokumentace obsahuje formální tvrzení, že „pacientka žádá sterilizaci“, nejde v tomto případě o úplný a informovaný souhlas, který vyžaduje zákon i mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas k provedení sterilizace jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
V listopadu 2005 rozhodl Krajský soud v Ostravě o žalobě, kterou paní Ferenčíková podala s pomocí Mgr. Michaely Kopalové z Ligy lidských práv, s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost.
Ostravský soud svým rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. Žalovaná Vítkovická nemocnice a.s. se měla na základě rozsudku poškozené omluvit. Nemocnice se s rozsudkem neztotožnila a podala odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Protože soud neuznal nárok paní Ferenčíkové na peněžité odškodnění, odvolala se proti rozsudku i její právní zástupkyně.
