Pondělí, 12. listopadu 2007Zprávy z médií
Čerstvá maminka Eva Hanzelková má pár týdnů po porodu docela jiné starosti, než by se dalo očekávat. Soudí se se státem kvůli rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, který na základě žádosti nemocnice nařídil sociálním pracovnicím, aby jí v doprovodu policie dítě odebraly, pokud se s nimi odmítne vrátit zpět do porodnice.
Eva Hanzelková chtěla v porodnici strávit co nejméně času, o čemž informovala i lékaře. Porod byl bezproblémový, narodil se jí zdravý syn Miroslav. Tři hodiny po porodu se rozhodla, že odejde se svým synem domů, což o hodinu později také udělala. Lékaři se jí v tom snažili zabránit, jelikož bylo podle nich příliš riskantní opustit nemocnici tak brzy. Matka chtěla podepsat revers, ve kterém by převzala odpovědnost na sebe, to jí však nebylo umožněno. Odešla tedy bez reversu s tím, že lékařskou péči má zajištěnou prostřednictvím své dětské lékařky. Věci se daly do pohybu poté, co nemocnice zjistila, že tato lékařka je na dovolené. Soud vydal rozhodnutí a Evě Hanzelkové zaklepaly na dveře sociální pracovnice s policií.
“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili se do porodnice vrátit,” říká Hanzelková. Právníci to kritizují. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” říká právník Zbyněk Valenta. “Jedná se o omezení práv občana,” shoduje se s ním prezident Svazu pacientů Luboš Olejár. Podle něj však není vinna nemocnice, nýbrž soud. Eva Hanzelková ve sporu nezůstala sama. Obrátila se na Ligu lidských práv, která se rozhodla jí pomoci. “Podáme odvolání proti rozhodnutí soudu a pak i žalobu proti státu za újmu, kterou jí soud způsobil,” říká zástupkyně ligy Michaela Kopalová. K případu se vyjádřila také ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Postup lékařů byl v tomto případě protiprávní, protože porušil ústavně zaručená práva na svobodu, soukromí a rodinný život i mezinárodní úmluvy,” říká Stehlíková. Důvodem k takto zásadnímu zásahu do práv osobní svobody a práv rodičů může být podle Stehlíkové pouze “akutní potřeba provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytného k záchraně života nebo zdraví dítěte v případě, kdy rodiče odpírají souhlas k jeho provedení.”
***
Podle Evy Hanzelkové byl před čtyřmi hodinami narozený Mireček v pořádku, a proto si ho odvezla domů
“Pod nátlakem, že mi dítě odeberou, mě přinutili vrátit se do porodnice,” říká matka dítěte, Eva Hanzelková. “Zůstat v porodnici po porodu je právo matky, nikoliv povinnost,” prohlásila ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. “Jednání nemocnice nemá v legislativě oporu,” uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. “Případ je skandální a zcela nezákonný,” míní právník Zbyněk Valenta. S tím souhlasí i Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů.
Názor redakce: v neobvyklé situaci se nějaké chyby dopustili všichni
Eva Hanzelková jistě má právo o svém dítěti rozhodovat, pokud není v přímém ohrožení života, což po porodu nebylo. Soud nicméně jednal v časovém presu na základě informace z nemocnice, která mluvila o ohrožení dítěte. Je ale také pravda, že bylo od matky trochu nezodpovědné opouštět takto brzy nemocnici, když věděla, že její pediatrička je na dovolené. V případě náhlé zdravotní komplikace je ale nemocnice vzdálená zhruba stejně jako ordinace dětské lékařky. V době, kdy stále více žen rodí přímo doma, lze tedy o vážném ohrožení mluvit jen stěží.
Článek vyšel v Rodina & zdraví (str. 60, rubrika Kdo z koho)
Pátek, 12. října 2007Tiskové zprávy
Za sterilizaci bez souhlasu poprvé přiznáno peněžité odškodnění
Tisková zpráva Ligy lidských práv, 12. 10. 2007
Krajský soud v Ostravě dnes rozhodl, že ženě, kterou lékaři bez jejího řádného souhlasu sterilizovali, náleží odškodné za způsobenou fyzickou a psychickou újmu ve výši půl milionu korun a omluva. Soudce Otakar Pochmon označil zásah, provedený na matce dvou dětí, která se od doby zásah čtyřikrát neúspěšně pokusila o umělé oplodnění, za nezvratitelný. K nezákonnému zákroku došlo v červenci 1997 v Městské nemocnici v Ostravě. Žalovaná nemocnice se ještě může odvolat k Vrchnímu soudu v Olomouci.
7. července 1997 porodila císařským řezem paní Červeňáková, roz. Holubová, své druhé dítě, dceru Kristýnu. Zároveň s císařským řezem byla paní Červeňákové provedena sterilizace. Ačkoli bylo dopředu známo, že musí dojít k porodu císařským řezem, lékaři nedodrželi zákonný postup udělení souhlasu se sterilizací. „Souhlas“ si lékaři vyžádali, až když paní Červeňáková byla pod vlivem narkózy. V době zákroku jí bylo 19 let.
Právnička Ligy lidských práv Michaela Kopalová, která poškozenou zastupuje, k rozsudku ostravského krajského soudu uvedla: „Jedná se o zatím nejspravedlivější rozhodnutí, které bylo za takovýto zásah do fyzické integrity rodičky ze strany lékařů v Česku vydáno. Věřím, že české soudy budou v budoucnosti trvale respektovat judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se nárok na peněžité zadostiučinění v případech zásahů do ochrany osobnosti nepromlčuje.“
Podle Ligy lidských práv je přisouzená částka jen prvním krokem k opravdu spravedlivému zadostiučinění za tak závažný zásah do práv ženy, které svévolný postup lékařů navždy uzmul šanci mít vlastní děti. Přiznaná částka představuje přesně polovinu původně požadované sumy. První případ protiprávní sterilizace Heleny Ferenčíkové řešené českými soudy po rozsudcích přiznávajících omluvu, nikoli však zadostiučinění v penězích z důvodu promlčení, stále čeká na rozhodnutí tohoto případu u Nejvyššího soud v Brně. Ten v případech zásahů do ochrany osobnosti opakovaně v minulých letech judikoval, že se nárok na odškodnění nepromlčuje.
Liga rovněž využívá tuto příležitost ke kritice české vlády, která se nemá přes řadu naléhavých doporučení mezinárodních orgánů při OSN monitorujících dodržování lidských práv k omluvě a odškodnění všech žen sterilizovaných v době komunismu i v devadesátých letech. Za nesmírně politováníhodné Liga považuje zejména výroky ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíková, která začala v minulých měsících možnost odškodnění žen sterilizovaných v rozporu s právem ze strany vlády zpochybňovat. Vláda si je dobře vědoma, že v České republice nemají chudší občané, včetně sterilizovaných žen, dostatek prostředků na zastupování ze strany advokátů před soudy a že díky tomu může stát na obětech porušování lidských práv v minulosti ušetřit. Případy paní Ferenčíkové a Červeňákové, z nichž každá byla sterilizována v jiné nemocnici, představují jen dvě špičky ledovce. Jak potvrdilo stanovisko veřejného ochránce práv Otakara Motejla z prosince 2005, obětí protiprávní sterilizace u nás bylo přinejmenším několik desítek a to v několika regionech. Česko je jednou z posledních zemí v Evropě, která nemá komplexní systém bezplatné právní pomoci. Odškodnění obětem sterilizací přiznaly v minulosti v Evropě země jako Německo, Švédsko nebo Norsko.
Bližší informace:
Michaela Kopalová, právnička Ligy lidských práv, mobil: 737 951 323
Brněnská kancelář Ligy: tel: 545 210 446
Čtvrtek, 11. října 2007Zprávy z médií
Zeptejte se laiků, zda by měli o riskantní léčbě dítěte rozhodnout jeho rodiče, nebo lékaři. To dá rozum, že rodiče! Ale zeptejte se, zda má přednost právo dítěte na nejlepší možnou léčbu, nebo právo rodičů svobodně o ní rozhodnout. A laik znejistí.
Případ z brněnské dětské onkologie, o němž minulý čtvrtek psaly HN, by se hodil do amerického seriálu Dr. House. Televizní karikatura arogantního diagnostického génia by prostě rodičům vnutila svou vůli. Onkologové z Fakultní nemocnice Brno mají větší úctu před pravidly a obracejí se na soud.
Vždyť vypadá zdravý
Osmiletý chlapec měl v horní čelisti Ewingův sarkom. To je kostní nádor napadající hlavně děti mezi 5. a 15. rokem, ročně jednoho člověka z milionu. Hodně to bolí. Dřív se na něj umíralo během dvou let. Teď je šance na přežití vysoká, 60 – 65 procent (u malých dětí a malých nádorů ještě víc). Nasazuje se chemoterapie, pak se nádor vyřízne, a pokud si lékaři nejsou jisti dokonalým odstraněním, napadené místo se ještě ozařuje. O tu poslední fázi – radioterapii – tady jde. Odebrané vzorky tkání vypadají čisté, ale lékaři se obávají, aby se nádor nevrátil. Pak bývá smrt téměř jistá. Zato po radioterapii je šance na doléčení 70 – 90 %. Jenže ozáření má vedlejší důsledky. Může způsobit šedý zákal, ovlivnit růst zubů… Pokud je hoch zdravý a bude ozářen, prožije zbytek života se zdeformovaným obličejem. Pokud je hoch nemocný a nebude ozářen, umře.
Rodiče jsou vysokoškoláci (inženýři) a nejmladší ze svých tří dětí už nechtějí vystavit riziku. Vždyť se zdá zdravé. »Postupují velice uvážlivě, znám je osobně, jedná se o velice vzdělanou a harmonickou rodinu,« říká právnička Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která případ zveřejnila jako první. Lékaři však namítají, že je to sázka jak v ruské ruletě. Radioterapii schválili i pražští onkologové, přizvaní jako oponentní názor. Proto lékaři předali případ sociálce, a ta jej dává k soudu.
Zdržte se cizí krve
Operace byla loni, ale na ozáření by ještě pozdě nebylo. To bude až zhruba po čtyřech letech od diagnózy, v lednu 2010. A tou dobou už bude také víceméně jasno, zda se nádor vrátil, nebo nevrátil. Matka chlapce se opírá o svůj instinkt (to je řečeno bez ironie: matky mají někdy skvělou intuici ohledně zdraví svých dětí). Lékaři zase o studie, které počítají s průměrnou pravděpodobností (i to je bez ironie: nic lepšího než statistika není k mání). Třeba je tento konkrétní chlapec tak silný, že by se jeho tělo s tímto konkrétním nádorem vypořádalo. Třeba by ale neunesl život s poškozeným obličejem. Kdo tak těžké dilema rozhodne? Jeden český precedens existuje, ale je až příliš odlišný. Jde v něm o Svědky Jehovovy, jimž víra zakazuje krevní transfúze. Stal se na téže brněnské dětské onkologii.
V létě 2003 léčili malého chlapce z Karvinska a v rámci chemoterapie mu podali krevní transfuze. Jeho rodiče, jehovisté, chtěli tuto jedinou možnou léčbu přerušit a nasadit jen léky na tišení bolesti při umírání (jehovisté se opírají o svůj překlad bible, kde se ve Skutcích apoštolů vyzývá, »abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve«). Postup lékařů však schválily dva soudy, ombudsman a v srpnu 2004 Ústavní soud. Léčba byla marná, hoch loni v lednu zemřel. Bylo mu sedm let.
Za smrt odpovídáte vy
Tehdy šlo o akutní a jasný zákrok. Ale teď? Právníci radí lékařům: Neberte na sebe větší břemeno, než unesete. »Lékař neodpovídá za “vyléčení”, ale za profesně standardní provedení těch zákroků, které mu byly pacientem nebo zákonnými zástupci povoleny. Odpovědnost je pak na nich, lékař neodpovídá ani za případnou smrt,« říká expert na medicínské právo Ondřej Dostál z 3. lékařské fakulty. Ale řekněte to lékaři, který přísahal, že bude zachraňovat život. Zvlášť prostředí dětské onkologie takové otrlosti poněkud brání. Dr. House, smyšlené monstrum z lehce přihlouplého, monotónního seriálu raději plivne na skalpel, aby ho kontaminoval a tím odsunul operaci, s níž nesouhlasí.
Michaela Kopalová z Ligy lidských práv cituje britský soud v obdobném případu: »Soud nemá kapacitu k tomu, aby kontroloval křehké a složité mezilidské vztahy mezi dítětem a rodičem. Nemá ani zdroje, ani dostatečnou citlivost, aby reagoval na narůstající a neustále se měnící potřeby dítěte.« Rozumný český soud řekne totéž.
(Autor diáře jen dodává, že kdyby šlo o jeho děti, věřil by dr. Housovi. Byť je občas nesnesitelný.)
Matka chlapce se opírá o svůj instinkt, lékaři o statistiky. Kdo ten spor rozhodne?
O autorovi| Tomáš Němeček, www.ihned.cz/nemecekt, tomas.nemecek@economia.cz
Pátek, 27. července 2007Tiskové zprávy
Výbor pro lidská práva při OSN opětovně apeluje na zřízení nezávislého orgánu, který by šetřil stížnosti na české policisty. Nerespektování svých dřívějších doporučení českou vládou kritizuje Výbor o to víc, že stále neubývá stížností na špatné zacházení ze strany policistů, ke kterému podle něj dochází především během zatýkání a vazby a dotýká se zvlášť zranitelných skupin obyvatel. Výbor doslova konstatoval, že: „…toto opomenutí může připívat k tomu, že policisté, kteří porušili něčí lidská práva, zůstávají de facto beztrestní.“ (bod 9 doporučení). Výbor české vládě nad to důrazně doporučuje, aby zajistila odškodnění policejních obětí.
Výbor se také věnoval otázce protiprávní sterilizace žen, když vyjádřil své politování nad tím, že v žádném zdokumentovaném případě nebylo zahájeno trestní stíhání proti lékařům. České vládě rovněž důrazně doporučil, aby oběti nezákonných zákroků odškodnila a obětem mimo jiné zajistila právní pomoc při podávání žalob k soudům (bod 10). Výbor dále konstatuje, že by lékaři a sociální pracovníci měli povinně absolvovat školení týkající se lidských práv pacientů.
Členům Výboru neušlo, že ačkoli Česká republika formálně zrušila kategorii „zvláštních škol“, v základním vzdělávání stále přetrvává faktická segregace romských žáků; doporučil vládě, aby přijala opatření, která tuto závadnou situaci ukončí. Výbor také upozorňuje na znepokojující fakt, že do sociálních ústavů je umisťována nepřiměřeně velká část romských dětí, přičemž excesivní odebírání dětí z biologických rodin považuje Výbor za porušení jejich práva na rodinný život.
Orgán OSN se podrobně zabýval také stavem současné české psychiatrie. Vyjádřil své znepokojení nad tím, že čeští lékaři stále nepřestali používat síťová a klecová lůžka a doporučil vládě, aby definitivně zakázala jejich používání, neboť se jedná o nelidské a ponižující zacházení (bod 13). Výbor je také znepokojen tím, že v Česku může dojít k nedobrovolné hospitalizaci proto, že člověk pouze „jeví známky duševní choroby“ (bod 14), přičemž soudní přezkum hospitalizace a právní zastoupení dotčených osob je nedostatečný, neboť ustanovení advokáti se s pacienty často ani nesejdou, a tak nemohou hájit jejich skutečné zájmy.
Výbor se musel opakovaně vyjádřit i k otázce restitucí majetku osob, které byly nuceny opustit Československo a přijmout občanství země, do které uprchly. Výbor, který je oprávněn projednávat stížnosti na Českou republiku a v řadě konkrétních případů uznal diskriminaci těchto osob ze strany českých soudů, doporučil vládě, aby jim byl jejich majetek navrácen, nebo aby byly odškodněny.
OBĚ ORGANIZACE SE NAVÍC VYJÁDŘÍ K SITUACI DODRŽOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV V ČESKU S OHLEDEM NA SVOJÍ DLOUHODOBOU ČINNOST A POSLEDNÍ ZPRÁVY MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ, KTERÉ SE LIŠÍ OD ZPRÁVY ČESKÉ VLÁDY O STAVU LIDSKÝCH PRÁV, NA ZVLÁŠTNÍ TISKOVÉ KONFERENCI.
TISKOVÁ KONFERENCE SE USKUTEČNÍ V PONDĚLÍ, 30. ČERVENCE 2007 V 11.30 V AMERICKÉM CENTRU, TRŽIŠTĚ 336/13, PRAHA – MALÁ STRANA. POZVÁNKA V PŘÍLOZE.
Bližší informace:
Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 776 234 446
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy, mobil: 777 306 906
Liga lidských práv pravidelně na pozvání mezinárodních institucí vysílá svoje právníky, aby nezávisle prezentovali svoje poznatky orgánům při OSN a sledovali, jakým způsobem zástupci vlády odpovídají na otázky nezávislých expertů. Zakladatele Ligy se účastnili již prvního zasedání Výboru pro lidská práva se zástupci české vlády v červenci 2001 a monitorovali dodržování lidských práv v období mezi oběma zasedáními Výboru právě i na základě doporučení tohoto orgánu z roku 2001. Ustanovení Mezinárodní paktu o občanských a politických právech, platného na území ČR již od roku 1976 jsou v současnosti právně závazná ve 160 státech světa, které tuto smlouvu ratifikovaly. www.llp.cz
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. www.mdac.info
Pátek, 13. července 2007Tiskové zprávy
V bodu 11. svojí zprávy CPT uvádí, že jeho delegace „získala několik informací o obvinění policie ze špatného zacházení, některá z nich se týkala špatného zacházení během dotazování a především výslechu prováděném důstojníky kriminální policie. Policejní důstojníci byli obviňováni z mlácení, kopání a bití různými předměty; mezi těmi, kteří tato obvinění vznesli, byli mladiství.“
České policii byly dále vytknuty zejména dlouhodobé problémy s kontaktováním třetí osoby na svobodě, přístupem k právnímu zástupci a lékaři na policejní stanici. Právě tato práva představují základní záruky proti nelidskému zacházení.
CPT rovněž zjistil, že „zadržené osoby byly na některých policejních stanicích připoutány ke kovovým úchytům ve zdi v nepohodlné pozici, speciálně na jablonecké policejní stanici … členové delegace si povšimli, že v prostoru pro zadržené osoby je na zdi instalováno pět kovových úchytů asi 50 cm od podlahy.“ CPT musel požádat příslušné orgány, „aby zajistily, že kovové úchyty na jablonecké policejní stanice budou odstraněny, jakož i na všech ostatních stanicích, kde jsou ještě užívána“ (bod 13 zprávy).
Nejtvrdší a nejrozsáhlejší kritice CPT podrobil zacházení s vězni odsouzenými na doživotí v sekcích D a E věznice ve Valdicích. Podle CPT v zařízení vládne „zřetelná atmosféra zastrašování a hrozeb, kterou lze popsat neochotou vězňů podávat stížnosti ze strachu, aby nebyli umístěni do cel pro výkon kázeňského trestu … nebo dokonce aby nebyli umístěni do cel, kde by jim mohlo hrozit sexuální zneužívání.“ (bod 33 zprávy).
„Zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že řada takových vězňů v sekcích D a E byla pravidelně znásilňována a sexuálně zneužívána po přemístění do jiné cely. Kromě toho byla delegace znepokojena zjištěním, že zranitelní vězňové, kteří se během svého pobytu v sekci D zjevně stali cílem fyzického zneužívání a znásilnění …. Tito vězňové byli také často ubytováváni v celách spolu s vězni, kteří se již dříve dopustili znásilnění nebo jiné formy násilí na ostatních vězních. Tyto závěry jsou doloženy prostudováním záznamů a rozhovory s vězni (jak s obviněnými násilníky, tak i s jejich oběťmi).“
Lékař delegace přímo na místě prokázal případ následujícího charakteru: „Vyšetření vězně F ukázalo poškození perinea mezi skrotálním vakem a konečníkem, které vzniklo opakovaným perineálním traumatem. Na základě lékařských záznamů vězně F bylo doloženo, že během jeho pobytu v brněnské vězeňské nemocnici v prosinci 2005 bylo zaznamenáno poškození perinea o rozměrech 5 cm1 cm; psychiatrická zpráva uváděla možnost sexuálního zneužití.“ (bod 35 zprávy). x
CPT musel bohužel explicitně upozornit české orgány, aby „poučily všechny dozorce, že úmyslné umisťování zranitelných vězňů do cel, ve kterých je riziko fyzického a/nebo sexuálního zneužívaní, představuje nehumánní a ponižující zacházení a bude jako takové hodnoceno.“
Liga lidských práv již léta upozorňuje na opakující se konkrétní případy násilí na policejních stanicích a nemožnost domoci se některých práv v praxi. Liga sice pozitivně vnímala postupné zlepšování situace v některých oblastech vězeňství v minulých letech, ovšem na základě přímo nalezených důkazů ze strany nezávislých expertů CPT je nucena vyjádřit zděšení nad zjištěnými případy ve valdické věznici. Vedle toho dosti kriticky hodnotí odpověď vlády na tato závažná zjištění, která se snaží zdokumentované případy znásilňování vězňů popírat. Navíc vzhledem k přímým důkazům CPT dosti nepřesvědčivě.
Liga upozorňuje, že návštěvy CPT mají přispět ke zlepšení situace ve vzájemném dialogu, zapírání skutečnosti způsobuje v očích mezinárodních orgánů Česku zbytečnou ostudu. Liga doporučuje pracovníkům veřejného ochránce práv, kteří mají oprávnění místa zbavení svobody navštěvovat, aby pravidelněji prováděly namátkové kontroly zařízení na něž upozornil ve své podrobné zprávě CPT, a to vždy za účasti lékaře. Zjištění evropského orgánu nasvědčují, že i ve věznicích a na policejních stanicích by se zástupci vnitrostátních návštěvních orgánů měli více zaměřit na zjišťování důkazů o fyzických útocích na integritu osob, které jsou orgány státu omezeny na svobodě.
K závažným nedostatkům zjištěných CPT v oblasti psychiatrických léčeben a ústavů sociální péče Liga vydává samostatnou tiskovou zprávu ve spolupráci s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC).
Více informací:
Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv
mobil: 776 234 446
