Pátek, 22. května 2009Zprávy z médií
Mluvčí Spolku žen postižených neoprávněnou sterilizací Elena Gorolová vystoupila na konferenci OSN (Durban Review Conference) v Ženevě, konané ve dnech 20. – 24. dubna 2009. V rozhovoru během lidskoprávního bloku s příznačným názvem Hlasy Elena Gorolová popsala neutěšenou situaci romských žen, vystoupila se svým životním příběhem a hovořila o problematice protiprávních sterilizačních zákroků v České republice.
Elena Gorolova se svým manželem odjakživa toužila mít holčičku. Byli to hrdí rodiče dvou zdravých synů a těšili se, že se k nim přidá ještě sestřička – tedy jen do té doby, než se dozvěděli, že Elena byla bez svého vědomí sterilizována při porodu svého druhého syna.
Elena postupně zjistila, že s tímto otřesným objevem není sama, že se podobná věc stala mnoha dalším romským ženám, které byly rovněž sterilizovány proti své vůli v různých nemocnicích po celé České republice. Poté, co ženy začaly poukazovat na příkoří na nich spáchané, nejenže se jim nedostalo zadostiučinění, ale byly i veřejně zostuzeny.
„Později jsme s manželem zašli na sociální odbor, kde jsme žádali vysvětlení a ptali se, jestli mi byla sterilizace provedena, protože jsem Romka. Sociální pracovnice se k nám však chovaly velice hrubě a nakonec nás vyhodily,“ řekla Elena Gorolová na setkání OSN v Ženevě pořádaném v rámci konference.
Gorolová vzpomíná, že porod druhého syna byl velmi obtížný. „Právě jsem rodila. Všechno kolem bylo hodně hektické a zmatené. Bylo kolem mě spousta doktorů,“ vzpomíná. „Sestřička ke mně přišla s papírem a já jsem ho podepsala. Měla jsem hrozné bolesti a vůbec jsem nevěděla, o co se jedná.
Druhý den mi primář porodnického oddělení řekl, že už nikdy nebudu moci mít děti. Rozplakala jsem se. Bylo mi jen 22 let a moc jsme s manželem toužili po holčičce. Můj manžel udělal obrovskou scénu. Ještě hodně dlouhou dobu se nemohl vyrovnat s tím, že už nebudeme mít další dítě.“ Sterilizace byla paní Gorolové provedena modernějším způsobem, to znamená, že přerušení vejcovodů v takovém případě je permanentní a nezvratný zákrok. „Sestřička mi řekla, že dříve se používala metoda podvázání vejcovodu, ale některé ženy i přesto otěhotněly,“ řekla Elena Gorolová. „Zkrátka nechtěli, aby se rodily další romské děti… S diskriminací mám zkušenosti už od dětství… Lidé tu Romy v lásce nemají.“ Trvalo hodně dlouho, než se Elena Gorolová byla schopna vyrovnat s tím, co ji potkalo. Ozdravný proces pro ni začal teprve v okamžiku, kdy organizace Liga Lidských práv, Evropské centrum pro práva Romů a Vzájemné soužití zprostředkovaly pravidelná setkání pro ženy, kterým tento neoprávněný zákrok narušil zdraví, duševní integritu i život celkově. Možnost otevřeně hovořit se ženami, které rozumí tomu, čím prošla, jí i jejímu trápení konečně ulevila a dodala jí odvahu pokročit dál. „Náš podnět byl předán k posouzení veřejnému ochránci práv Otakarovi Motejlovi, který prošetřil stížnosti více než 80 žen. Ženy se stmelily a vytvořily skupinu, která se pravidelně schází v prostorách Vzájemného soužití.“ Cílem těchto žen je prosazovat principy informovaného souhlasu, práv pacientů, vést osvětu (poukázat na problém) týkající se nedobrovolných sterilizací, dožadovat se odškodnění a dosáhnout toho, aby se vláda veřejně omluvila za své selhání. Ženy se zasazují o změnu přístupu lékařského personálu na porodnických odděleních.
Ženy organizovaly demonstrace a vystoupily s výstavou fotografi í v různých částech Evropy. Jejich svědectví rovněž zaznělo ve Výboru na odstranění všech forem diskriminace proti ženám (CEDAW) v sídle OSN v New Yorku. Součástí úsilí žen byla osvěta mezi mladými romskými ženami a dívkami, na níž se podílel zkušený gynekolog a psycholožka, která poskytovala psychickou podporu a pomoc postiženým ženám.
Být neustále na očích veřejnosti nebylo jednoduché. „Po demonstraci následovaly negativní články v novinách podávající nepravdivé informace o členkách spolku,“ řekla Elena Gorolová. „V článcích byly výpovědi sousedů jednotlivých žen a jejich názory a ženy byly obvinovány z dluhů a neplacení nájmu. Jeden článek dokonce doslova porovnával myšlení „bílé ženy a romské ženy“ v otázce sterilizace.“ Ale změny, ke kterým došlo na základě veřejné kampaně, stály za to trápení. Výraz „informovaný souhlas“ je dnes běžnou součástí slovní zásoby v nemocnicích a objevily se další ženy, které překonaly stud a rozhodly se přijít se svým svědectvím o protiprávním zákroku, který prodělaly.
Dnes je Elena Gorolová i členkou Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Pracuje v neziskové organizaci Vzájemné soužití, která se prostřednictvím své práce a aktivit snaží nastolit přátelské platformy v komunikaci mezi romskými a neromskými obyvateli Ostravy a pomoci zlepšit životní úroveň v sociálně slabších rodinách. Skupina obětí sterilizace nedávno představila projekt s názvem Nejsi na to sama, jehož cílem je rozpoznat případy protiprávní sterilizace, posílit sebevědomí obětí v boji za svá práva, upozornit na tento problém mladé romské ženy a dívky a dělat osvětu na téma protiprávní sterilizace a práv pacientů mezi lékařským personálem. Dále ženy usilují o uzákonění doporučení vydaných českým ombudsmanem v roce 2005 a Výborem OSN pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) v roku 2006 v souvislosti s protiprávní sterilizací.
„Od července roku 2008 jsme zaznamenali 20 dosud neregistrovaných případů, včetně ženy z Frýdku-Místku, které se tohle přihodilo v roce 2007. Její sociální pracovnice jí vyhrožovala, že jestli nepodstoupí sterilizaci, umístí jí děti do státního zařízení,“ řekla Gorolová.
„Umění dát život je jeden z nejkrásnějších darů ženy. Spousta romských žen však byla o tento dar připravena. Nedobrovolná sterilizace pro ně znamená doživotní zdravotní následky a mnohdy zapříčinila i rozchod s partnerem. Chceme se ujistit, že se tohle již nestane dalším ženám, a proto musíme ve svém boji pokračovat,“ konstatuje Gorolová.
I když byla paní Gorolová jedná z málo Romů, kteří se zúčastnili oficiálního programu, česká media se jejímu historickému vystoupení téměř vůbec nevěnovala.
Článek byl zveřejněn dne 22.5. 2009 v časopise Romano voďi.
Čtvrtek, 21. května 2009Zprávy z médií
Těhotenství většina dnešních žen prožívá velmi aktivně. Zajímá se o nejnovější poznatky a to nejen o vývoji plodu, ale také o porodu. Přesto podle předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petry Sovové stále velká část žen často nezná svá práva při porodu, a proto se ani nemohou bránit mnohdy zavádějícím povelům zdravotníků.
„Všeobecně ohledně porodnic pozorujeme změnu k lepšímu, ale jde to strašně pomalu,“ řekla Sovová.
Největším problémem lékařů je prý strach a nedostatek komunikace. Strach však lékaře neopravňuje k zasahování do práv ženy, řekl právník z Ligy lidských práv David Zahumenský. Žena má podle něj právo vybrat si k porodu partnera nebo někoho, komu důvěřuje. Také může po porodu opustit porodnici. Zdravotníci mají právo zasáhnout jen v případě, pokud je bezprostředně ohrožena matka nebo dítě. Bezpečnost na úkor práv.
Porodní asistentky Eva Nováková a Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) se shodly, že lékaři propagují bezpečnost na úkor práv žen. Lékaři mají „vyjeté koleje“ a nechtějí je měnit, řekla Nováková a uvedla příklad spontánního porodu, po němž lékař vykřikl, že přece vůbec nestihli zasáhnout.
„Lékař chce léčit. Když nemůže léčit, cítí se frustrován,“ uvedla Königsmarková, podle níž je v českém porodnictví 60 procent mužů, kteří nikdy nebudou rodit, přesto rozhodují o tom, jestli žena dost tlačí, kdy má tlačit a zda správně dýchá.
Hnutí za aktivní mateřství na tyto fakta upozorňuje veřejnost u příležitosti probíhajícího Světového týdne respektu k porodu. Více informací o aktivním porodu lze nalézt na stránkách www.ferovanemocnice.cz nebo na www.respektkporodu.cz .
Článek byl zveřejněn dne 21. 5. 2009 na strákách www.novinky.cz a naleznete jej zde.
Středa, 20. května 2009Zprávy z médií
Praha – Těhotné ženy často nevědí, jaká jsou při porodu jejich práva. Od zdravotníků dostávají mnoho zavádějících informací a nechávají se jimi snadno manipulovat, řekla ČTK předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová při příležitosti probíhajícího Světového týdne respektu k porodu. Hnutí chce spolu s Českou asociací dul zvýšit informovanost o právech žen v těhotenství, při porodu a po něm.
Podle Sovové jsou v českém porodnictví velké rozpory. „Rozhodně pozorujeme změnu k lepšímu, ale jde to strašně pomalu,“ řekla. Hnutí se podle ní snaží zdůrazňovat práva žen v souladu s posledními výsledky vědy, jak to ukládá zdravotnickým zařízením legislativa.
Největším problémem lékařů je prý strach a nedostatek komunikace. Strach však lékaře neopravňuje k zasahování do práv ženy, řekl právník z Ligy lidských práv David Zahumenský. Žena má podle něj právo vybrat si k porodu partnera nebo někoho, komu důvěřuje. Také může po porodu opustit porodnici. Zdravotníci mají právo zasáhnout jen v případě, pokud je bezprostředně ohrožena ona nebo dítě, vysvětlil.
Porodní asistentky Eva Nováková a Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek (UNIPA) se shodly, že lékaři propagují bezpečnost na úkor práv žen. Lékaři mají „vyjeté koleje“ a nechtějí je měnit, řekla Nováková a uvedla příklad spontánního porodu, po němž lékař vykřikl, že přece vůbec nestihli zasáhnout.
„Lékař chce léčit. Když nemůže léčit, cítí se frustrován,“ uvedla Königsmarková, podle níž je v českém porodnictví je 60 procent mužů, kteří nikdy nebudou rodit, přesto rozhodují o tom, jestli žena dost tlačí, kdy má tlačit a zda správně dýchá.
Diskutující se shodli na tom, že čeští zdravotníci mají údajně nízké právní povědomí, nerozlišují například mezi zákonem, vyhláškou a doporučeným postupem. Ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal vysvětlil, že v situacích, kde vystupuje státní orgán a občan, může občan dělat vše, co zákon nezakazuje, kdežto státní orgán jen to, co mu je dovoleno. Připustil však, že ve zdravotnických zařízeních je to složitější.
Více informací lze nalézt na stránkách www.ferovanemocnice.cz nebo na www.respektkporodu.cz.
Článek byl zveřejněn dne 20. 5. 2009 na stránkách www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Čtvrtek, 14. května 2009Aktuality
V týdnu 18. – 24. května pořádá Hnutí za aktivní mateřství již počtvrté informativní festival o těhotenství, porodu a rodičovství a umění porodit ke Světovému týdnu respektu k porodu. Na zájemce každý den čeká bohatý program: zajímavá výstava, nejrůznější přednášky, semináře a projekce pro studenty, zdravotníky a samozřejmě i pro těhotné ženy a jejich rodiny, diskuze, těhotenské cvičení, informace o zdravém těhotenství, porodu a rodičovství a obchůdek s ekologickými výrobky a mnoho dalšího. Program je připraven i pro děti. Více informací najdete zde.
V rámci akcí v kině Perštýn v Praze se dostane i na práva rodiček a zdravotnické právo. Následujících akce proběhnou za účasti právniček a právníka Ligy lidských práv:
Úterý 19. 5. 2009 od 18 do 20 hodin: Práva žen během péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí – kulatý stůl v rámci projektu České ženské lobby a týdeníku Respekt
Diskuze na téma práva rodiček a dětí, informovanost a legislativa. I když prostředí porodnic a jejich technické vybavení je dnes srovnatelné se západní Evropou, proč stále pokulhává lidský přístup a úcta k rodičkám v porodnicích? Proč je u nás problém porodit v souladu s nejnovějšími odbornými poznatky a doporučeními Světové zdravotnické organizace? V diskuzi budou zastoupeny všechny dotčené skupiny (lékaři/lékařky, porodní asistentky, duly, ženy, resp. rodiče, zástupci MZ a zdravotních pojišťoven, právníci).
Sobota 23. 5. 2009 od 12 do 13.30 hodin: Jak rodí právníci
Diskuze s právníky Ligy lidských práv, kteří se zabývají právy pacientů, o otázkách, které s porodem souvisejí. Právníci zprostředkují nejen zkušenosti svých klientů s porodním plánem, volbou místa porodu, očkováním a dalšími otázkami, ale i zkušenostmi vlastními. Přijďte se zeptat, jaká máte práva, nebo přispět svým zážitkem.
Úterý, 31. března 2009Zprávy z médií
Další policejní hlídka neudržela své nervy na uzdě
Mezi pasažéry, kteří nestihli první ranní metro vyjíždějící ve 4.42 ze stanice Muzeum v pražském centru, patřil předminulý pátek i sedmatřicetiletý architekt Tomáš Butkai. Jeho plán svézt se cestou z večírku dvě stanice do bytu na Vyšehradě zkřížilo setkání s policejní hlídkou. Nastávající otec skončil po zákroku uniforem v nemocnici s diagnózou nalomené žebro, otřes mozku a tržná rána na bradě. Zranění si vysloužil opakovanou nabídkou tlumočení, kterou nad ránem učinil dvěma policistům poté, co si všiml, že nejsou schopni se na peroně domluvit s cizinkou, kterou kontrolovali společně s revizory.
//
Scénář je obvyklý: policie tvrdí, že pan Butkai byl agresivní a fyzicky napadl příslušníky, zmlácený muž, svědci i lékaři trvají na opaku: policisty rozčílilo, že pan Butkai se vmísil do „úkonu“, a dali mu navzdory všem pravidlům „za vyučenou“. Není to poprvé a jistě ani naposled. U tohoto případu se ovšem objevuje několik pozoruhodných okolností. Oběť přežila policejní atak bez větší úhony a proti uniformám teď stojí sebevědomý muž, který chce mlátičky pohnat k odpovědnosti.
Kde je občanka?
„Ta cizinka byla tmavé pleti, zjevně neuměla česky, oni neuměli anglicky a nevyjadřovali se o ní zrovna vybíravě,“ vysvětluje pan Butkai, proč se nabídl jako tlumočník. Policisté však o pomoc nestáli. „Nenechal jsem se odbýt, a to je rozčílilo. Nechali ji být a začali pátrat po mojí občance,“ vzpomíná na moment, který spustil konflikt – pan Butkai totiž doklad totožnosti zapomněl doma. „Okamžitě mi nasadili pouta a řekli, že pojedeme na služebnu,“ tvrdí. Cestou do nedaleké Krakovské ulice obě obsazená auta zastavila. „Vytáhli mě ven a začali mě kopat, fackovat a bít pěstmi do obličeje,“ říká pan Butkai, kterému se dnes vybavují hlavně černé kožené rukavice jednoho z policistů, který před první ranou do jeho obličeje řádně propnul prsty.
„Asi čekali, že je budu prosit. Ale já jim chtěl dát spíš najevo, že se strašně ponižují,“ popisuje muž, který před pěti lety pomáhal jako zaměstnanec společnosti Člověk v tísni v Čečně a na Srí Lance. Hrůzné situace třeba z Čečny ho při bití držely spolehlivě v pozici, že tohle vlastně nic není.
Jde o chybu jedince, tvrdí ve všech případech policie.„Když mě přivezli na služebnu, přikázali mi, ať se svléknu. Odmítl jsem,“ pokračuje pan Butkai a dodává, že policisté reagovali na jeho neposlušnost slovy „nedělej frajera, nebo tě obviníme z napadení veřejného činitele“. Nakonec jej svlékli sami, posadili do cely a otevřeli všechna okna.
Asi po hodině jej odvezli k ošetření v nemocnici Na Bulovce, tam kvůli otřesu mozku a dalším drobným zraněním zůstal jeden den na pozorování.
Pan Butkai tady konečně mohl přes jednoho z lékařů kontaktovat svou těhotnou ženu, což policisté po celou dobu odmítali. Stejně jako poskytnutí tužky a papíru na zapsání jejich evidenčních čísel. „Nakonec jsem si dvě evidenční čísla zapamatoval, ale všechna bohužel nemám.“ V nemocničním pokoji stále hlídali dva policisté. „Jednu ruku mi připoutali pouty k čelu postele.“
„Náš lékař musel zatelefonovat nadřízenému, a až poté policisté pacienta odpoutali,“ popisuje chování policistů tiskový mluvčí nemocnice Na Bulovce Petr Mach. Policisté se bránili tím, že pacient je agresivní a tento postup je nutný. Lékaři ale byli přesně opačného názoru a zapsali, že pacient „spolupracuje, ošetření neodmítá a je orientován“. Napadený muž neodmítl ani krevní zkoušku na alkohol, která prokázala 1,1 promile alkoholu (což odpovídá asi pěti pivům).
Odpoledne konečně dorazili vyšetřovatelé z kriminálky, kteří panu Butkaiovi sdělili, že není z ničeho obviněn a může jít domů.
Tím to ale nekončí. „Pan Butkai měl dvěma našim policistům způsobit zranění v podobě oděrek a je podezřelý z napadení veřejného činitele,“ říká do telefonu nervózně tiskový mluvčí pražské policie Tomáš Hulan (policisté ze služebny v Krakovské i jejich nadřízení se k případu vyjadřují výhradně přes něj). Na otázku, kde policisté oděrky mají a jestli jsou v pracovní neschopnosti, však odpovědět neumí. „Nevím, proč vás to zajímá,“ říká odmítavě mluvčí Hulan.
Čí to je chyba?
Zajímavé je to především proto, že pan Butkai rezolutně odmítá, že by na kohokoliv z policistů fyzicky zaútočil. A předpoklad, že v metru k žádnému konfliktu směrem k uniformám nedošlo, posiluje i fakt, že jeho zaměstnanci rutinně smazali kamerové záznamy z peronu. Ty se uchovávají právě v případech, že zaznamenají nějaký konflikt. A podle tiskového mluvčího dopravního podniku se nic takového nestalo.
Tomáš Butkai podal stížnost na Inspekci ministra vnitra a zároveň podává trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Děje se tak v situaci, kdy policejní funkcionáři vytrvale odmítají připustit obavu, že zbytečná agrese vůči občanům, kteří se provinili třeba tím, že nemají v kapse občanku nebo na ně sousedi žalují, že ruší noční klid, je systémový problém. Detaily nejsou k dispozici, protože policie si nevede přesné statistiky, ale můžeme připomenout, že za posledních deset let mají místní policisté ve více než dvou stovkách případů na svědomí úmyslné ublížení na zdraví. A vedení policie současně stále tvrdí, že jde jen o selhání jedince (jako tomu prý bylo například letos v lednu, kdy policisté ubili kvůli údajnému rušení nočního klidu vietnamského občana Hoang Son Lama).
Práce inspekce policie by měla skončit za měsíc. „Pokud potvrdí verzi pana Butkaie, policisté dostanou maximálně podmínku,“ tipuje výsledek právník z Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Uvidíme, jak s výsledkem naloží policejní špičky. „Je to vždy chyba jedince,“ opakuje už teď Pavla Kopecká z policejního prezidia. Další podrobnosti jsou do skončení vyšetřování tabu.
Článek byl zveřejněn dne 31. 3. 2009 na stránkách časopisu Respekt (zde).
