Úterý, 12. února 2013Aktuality
Liga uspořádala na konci ledna kulatý stůl věnovaný procesnímu postavení dětí mladších patnácti let podezřelých z protiprávního jednání (tzv. Juvenile Justice). Našim cílem bylo poukázat na problematické aspekty současného systému z pohledu lidskoprávních standardů. Mezi hosty byl autor zákona o soudnictví ve věcech mládeže Pavel Šámal či advokátka Radka Dohnalová. Pozvali jsme též zástupce soudců, policistů, vlády a ministerstev či orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Pátek, 25. ledna 2013Aktuality
Chcete se dozvědět, jak může vaše organizace efektivněji pomáhat svým klientům z Olomouckého kraje vyřešit jejich problémy s předlužením, exekucí, hrozbou odebráním dítěte či výpovědi z nájmu?
Vašim klientům můžeme nabídnout zdarma právní poradenství či bezplatné zastupování před soudy.
Více se dozvíte na kulatém stolu, který se koná 28. ledna 2013 od 12:30 v olomouckém hotelu Flora (Krapkova 439/34)
Hosty budou Zuzana Adameová, ředitelka Studentské právní poradny při Právnické fakultě Univerzity Palackého, Vítězslav Dohnal z Pro bono aliance a Michaela Hazdrová z Ligy lidských práv.
Od 14:00 hodin bude na stejném místě navazovat právní seminář o diskriminaci pro advokáty, kterého se ale můžete zúčastnit také.
Počet míst pro účastníky na kulatém stole je omezen, pro registraci proto kontaktujte Michaelu Hazdrovou (e-mail: mhazdrova@llp.cz, tel.: 724 219 796).
Úterý, 20. listopadu 2012Zprávy z médií
Článek vyšel v Lidových novinách dne 20.11.2012, autorkou textu je Barbora Říhová.
Policie může vyslýchat děti bez rodičů či advokáta, jen za dohledu sociální pracovnice * Chystá se ústavní stížnost
Policie si pro třináctiletého hocha přijela domů. Podezřívala ho, že kradl. Rodiče nebyli doma. Muži zákona chlapce odvezli na služebnu, matce zavolali cestou.
Chlapcův věk hraje v celém příběhu důležitou roli: kdyby mu bylo o dva roky více, musel by s ním být na služebně i obhájce. Takhle ho policie vyslýchala jen za přítomnosti sociální pracovnice. Dlužno poznamenat, že mu nehrozil za případnou krádež tak přísný postih, jako kdyby mu bylo patnáct a více.
Liga lidských práv, na niž se obrátila se stížností chlapcova matka, považuje každopádně postup policistů za diskriminační. Chystá ústavní stížnost, jíž chce docílit změny zákona, aby se i dětem pod 15 let hned přiděloval obhájce.
„Chceme, aby dítě při zjišťování, zda spáchalo nějaký čin, mělo stejná práva jako mladiství a dospělí v trestním řízení,“ vysvětlila LN právnička ligy Anna Hofschneiderová.
Kdyby se stížností uspěli, museli by zákonodárci zákon přepsat a je možné, že by se tak na stůl opět dostal i návrh na snížení věku trestní odpovědnosti. „Jsem stoupencem snížení hranice na 14 let a u násilných činů třeba i na 13,“ řekl LN Jeroným Tejc (ČSSD), člen ústavněprávního výboru.
Nyní je praxe taková, že chce-li policie dítě vyslechnout, musí s ním být sociální pracovnice, někdy policie může, ale nemusí přizvat i rodiče. Výslechu se sice může účastnit i advokát, ale jen v případě, že si ho rodiče dítěte sami přivedou a zaplatí. Naopak mladistvému je advokát přidělen hned a placen je státem.
Dítě dostane advokáta až v okamžiku, když případ skončí u soudu pro mládež. „To ale může být trochu pozdě,“ souhlasí předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová. Především proto, že u soudu pro mládež se už příliš neřeší vina či nevina dítěte a vychází se hlavně z policejního spisu.
Soud se pak zabývá hlavně tím, zda by neměl dítě poslat do výchovného ústavu, zařadit ho do terapeutického programu nebo mu třeba zakázat navštěvovat nějaké podniky.
Hlavním motivem ústavní stížnosti je právě zmíněný případ třináctiletého (dnes již čtrnáctiletého) chlapce z Královéhradeckého kraje. Podle Ligy lidských práv policie v jeho případě pochybila hned několikrát. „Když dítě vraceli mamince, policista přiznal, že kluk nechtěl mluvit,“ popisuje právnička Anna Hofschneiderová. „Pokud to tak bylo, měli ho okamžitě zavézt domů, protože měl právo nevypovídat,“ podotýká.
V ten moment měla zakročit sociální pracovnice. Ta ale údajně neudělala nic. „Advokát je jediný schopen dohlédnout, aby se vše dělo podle zákona. Sociální pracovnice nejsou odbornice na trestní právo,“ říká Jiří Císař z České advokátní komory.
Dítě nemá nárok na obhájce
Další chyby se policie podle ligy dopustila druhý den, když se rozhodla chlapce vyslechnout ještě jednou, tentokrát ale z pozice svědka. Policie totiž podezřívala z krádeží kromě něho ještě tři další pachatele, kterým už bylo víc než 18 let. „Nelze ho jednou vyslýchat jako podezřelého a podruhé jako svědka, protože je pak nucen svědčit sám proti sobě. Navíc policie tento protokol používá v řízení proti samotnému chlapci,“ uvádí Hofschneiderová.
Dodává, že chlapec si ze zkušenosti na policii odnesl trauma. „Když musí někam jít kvůli vyšetřování – byl třeba u znalce, který zkoumal jeho věrohodnost –, má strach, že se nevrátí domů,“ popisuje právnička.
Ministerstvo spravedlnosti argumentuje tím, že dítě sice nedostane advokáta hned, ale také mu nehrozí vězení. „Z právního hlediska dítě pod 15 let věku nemůže spáchat trestný čin, neboť není trestně odpovědné,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Petra Hrubá. Navíc kdyby měly nárok na právníka i děti, znamenalo by to pro stát vyšší výdaje.
Právníci mají ale na věc jiný názor. „Všeobecně mají děti méně práv a menší ochranu než dospělí. Dostávají se do naprosto katastrofálních podmínek,“ souhlasí známá advokátka Klára Samková.
Podobně mluví i Jiří Císař z České advokátní komory. „Je to věc, které nebyla nikdy věnována adekvátní pozornost. Pokud má nárok na právní pomoc osoba starší patnácti i osmnácti let, tak lze předpokládat, že zákonná hranice patnácti let, která zakládá trestní odpovědnost, je odůvodňována rozumovou vyspělostí,“ vysvětluje.
Rozumově nejvyspělejší jsou dospělí, o něco méně pak mladiství. „A ten ještě mladší bude tedy tu právní pomoc potřebovat nejvíc, protože je na tom nejhůř,“ zdůrazňuje Císař.
Pondělí, 10. září 2012Zprávy z médií
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání prezidentky Unie porodních asistentek Ivany Königsmarkové. Podmíněný trest za údajné chyby při vedení porodu tak definitivně platí. Novorozenec měl po porodu vážně poškozené zdraví, nakonec zemřel. Pražské soudy uložily Königsmarkové za nedbalostní ublížení na zdraví s následkem smrti dvouletý trest s pětiletou zkušební dobou. Nejvyšší soud verdikt potvrdil, řekl ČTK bez dalších podrobností mluvčí soudu Petr Knötig.
„Nejvyšší soud se nevypořádal s mými námitkami, určitě se obrátím se stížností na Ústavní soud,“ sdělila ČTK Königsmarková. Vinu v celém procesu popírala. Soudy jí uložily také zákaz výkonu povolání porodní asistentky na pět let. Zdravotní pojišťovně musí uhradit výdaje na léčbu dítěte zhruba 2,7 milionu korun.
Königsmarková podle soudů v červenci 2009 v Praze 3 neoprávněně vedla komplikovaný domácí porod. Dostatečně se neinformovala o předchozích porodech rodičky, při kterých se objevily komplikace. Sama pak přehlížela problémy, které žena před porodem i při něm měla, a neposlala ji do nemocnice. Zároveň podle verdiktu neměla dostatečné zázemí na to, aby sama komplikovaný porod provedla.
Dítě se při porodu začalo dusit a vdechlo zkalenou plodovou vodu. Žena poté podle soudů neprovedla řádnou resuscitaci. Novorozenec skončil s těžce poškozeným mozkem. Dítě přežívalo na přístrojích 20 měsíců, potom zemřelo. Klíčovým důkazem v kauze byl znalecký posudek. Königsmarková podle expertizy při porodu nepoznala, že ho už dál nemůže vést porodní asistentka, ale je nutný zásah lékaře.
Königsmarková při procesu opakovaně uvedla, že podle svého úsudku nechybovala. Do chvíle, kdy se dítě narodilo, prý nic nenasvědčovalo tomu, že nastanou komplikace. U ženy při prohlídkách zaznamenala pouze vyšší tlak. Advokát Königsmarkové dříve uvedl, že jeho klientka bere vždy jen nerizikové rodičky. Matka chlapce jí prý o svých předchozích problémech neřekla.
Königsmarkové se v minulosti zastala například Liga lidských práv, která spojila její stíhání s „nepřátelským postojem ministerstva zdravotnictví k porodním alternativám“. Také prvostupňový Obvodní soud pro Prahu 3 připustil, že gynekologická a porodnická společnost, ministerstvo zdravotnictví a nemocnice nemají příliš vůli spolupracovat s porodními asistentkami. Nejsou schopni najít s nimi kompromisní řešení ohledně domácích porodů.
Zprávu vydala Česká tisková kancelář dne 10. září 2012.
Úterý, 5. června 2012Zprávy z médií
Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?
Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.
Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?
Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.
Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?
Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.
Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?
Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.
Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?
Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.
Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?
Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.
Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.
