Pátek, 13. února 2009Tiskové zprávy
New York – 13. února 2009 – Zvláštní pracovní skupina ustavená ke zločinu agrese dnes na půdě OSN v New Yorku zakončila svou mnohaletou činnost a schválila závěrečnou zprávu, která obsahuje návrh na definici zločinu agrese. V rámci pracovní skupiny se od roku 2002 několikrát ročně scházeli delegáti všech států světa a nevládních organizací, aby připravili návrh definice zločinu agrese pro potřeby Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Při sjednávání Římského statutu v roce 1998 se státy nemohly na definici tohoto zločinu shodnout a tak rozhodly, že Mezinárodní trestní soud zatím tento zločin trestat nebude. Tuto pravomoc získá až případným přijetím dodatku ke statutu na první revizní konferenci, která je nyní naplánována na první polovinu roku 2010 v ugandské Kampale. Úkolem pracovní skupiny bylo připravit podkladový návrh pro účastníky revizní konference. Zástupce Ligy lidských práv se zasedání pracovní skupiny pravidelně účastnil jako pozorovatel z řad nevládních organizací od roku 2006.
Dnes jednohlasně přijatá zpráva věrně odráží stav vyjednávání. Mezi státy existuje všeobecná shoda, co se týče definice samotného zločinu. Panuje konsensus, že zločin agrese mohou spáchat pouze osoby ve vedoucím postavení – vojenském nebo politickém. Vojáci, kteří příkaz vykonají a agrese se zúčastní, tedy trestáni nebudou. Konsensus se již formuje také ve výčtu aktů státu, které představují akt agrese – vždy jde o použití vojenské síly proti území jiného státu.
Zatím nepřeklenutelné rozdíly přetrvávají v definování podmínek, za nichž může Mezinárodní trestní soud vykonávat nad zločinem jurisdikci. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN trvají na tom, že k tomu Soud bude potřebovat zvláštní zmocnění Rady bezpečnosti. Důvodem zřejmě je, že nad takovým rozhodnutím chtějí mít právo veta. Většina států v čele s Německem naopak oponuje, že takový postup by vedl k selektivitě a politizaci Mezinárodního trestního soudu. Tyto státy nevidí důvod proč činit rozdíly mezi zločinem agrese a jinými trestnými činy v působnosti Soudu.
Další problém, který delegace rozděluje, je způsob přijetí dodatku o zločinu agrese. Zdánlivě technická otázka má však zcela zásadní význam pro to, vůči komu bude smět Soud jurisdikci vykonávat. Zda – za předpokladu splnění určitých podmínek – vůči všem členským státům Statutu nebo pouze vůči těm, které dodatek ratifikují. Také proces přijetí ovlivňuje to, zda bude třeba, aby agresorský stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese nebo bude postačovat, aby tak učinil stát, který je obětí agrese.
Všechny tyto otázky budou ještě mezi státy neformálně konzultovány, definitivní rozhodnutí pak padne na revizní konferenci v Ugandě. Bude-li se Česká republika chtít účastnit jednání v Kampale a mít právo hlasovat, bude muset do té doby Římský statut ratifikovat. Vláda i parlament již návrh na ratifikaci schválily, avšak prezident jej zatím odmítá podepsat.
Podrobné informace poskytne:
Jan Kratochvíl, právník, tel.: +1 786 302 0464, e-mail: jkratochvil@llp.cz
Pátek, 13. července 2007Tiskové zprávy
V bodu 11. svojí zprávy CPT uvádí, že jeho delegace „získala několik informací o obvinění policie ze špatného zacházení, některá z nich se týkala špatného zacházení během dotazování a především výslechu prováděném důstojníky kriminální policie. Policejní důstojníci byli obviňováni z mlácení, kopání a bití různými předměty; mezi těmi, kteří tato obvinění vznesli, byli mladiství.“
České policii byly dále vytknuty zejména dlouhodobé problémy s kontaktováním třetí osoby na svobodě, přístupem k právnímu zástupci a lékaři na policejní stanici. Právě tato práva představují základní záruky proti nelidskému zacházení.
CPT rovněž zjistil, že „zadržené osoby byly na některých policejních stanicích připoutány ke kovovým úchytům ve zdi v nepohodlné pozici, speciálně na jablonecké policejní stanici … členové delegace si povšimli, že v prostoru pro zadržené osoby je na zdi instalováno pět kovových úchytů asi 50 cm od podlahy.“ CPT musel požádat příslušné orgány, „aby zajistily, že kovové úchyty na jablonecké policejní stanice budou odstraněny, jakož i na všech ostatních stanicích, kde jsou ještě užívána“ (bod 13 zprávy).
Nejtvrdší a nejrozsáhlejší kritice CPT podrobil zacházení s vězni odsouzenými na doživotí v sekcích D a E věznice ve Valdicích. Podle CPT v zařízení vládne „zřetelná atmosféra zastrašování a hrozeb, kterou lze popsat neochotou vězňů podávat stížnosti ze strachu, aby nebyli umístěni do cel pro výkon kázeňského trestu … nebo dokonce aby nebyli umístěni do cel, kde by jim mohlo hrozit sexuální zneužívání.“ (bod 33 zprávy).
„Zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že řada takových vězňů v sekcích D a E byla pravidelně znásilňována a sexuálně zneužívána po přemístění do jiné cely. Kromě toho byla delegace znepokojena zjištěním, že zranitelní vězňové, kteří se během svého pobytu v sekci D zjevně stali cílem fyzického zneužívání a znásilnění …. Tito vězňové byli také často ubytováváni v celách spolu s vězni, kteří se již dříve dopustili znásilnění nebo jiné formy násilí na ostatních vězních. Tyto závěry jsou doloženy prostudováním záznamů a rozhovory s vězni (jak s obviněnými násilníky, tak i s jejich oběťmi).“
Lékař delegace přímo na místě prokázal případ následujícího charakteru: „Vyšetření vězně F ukázalo poškození perinea mezi skrotálním vakem a konečníkem, které vzniklo opakovaným perineálním traumatem. Na základě lékařských záznamů vězně F bylo doloženo, že během jeho pobytu v brněnské vězeňské nemocnici v prosinci 2005 bylo zaznamenáno poškození perinea o rozměrech 5 cm1 cm; psychiatrická zpráva uváděla možnost sexuálního zneužití.“ (bod 35 zprávy). x
CPT musel bohužel explicitně upozornit české orgány, aby „poučily všechny dozorce, že úmyslné umisťování zranitelných vězňů do cel, ve kterých je riziko fyzického a/nebo sexuálního zneužívaní, představuje nehumánní a ponižující zacházení a bude jako takové hodnoceno.“
Liga lidských práv již léta upozorňuje na opakující se konkrétní případy násilí na policejních stanicích a nemožnost domoci se některých práv v praxi. Liga sice pozitivně vnímala postupné zlepšování situace v některých oblastech vězeňství v minulých letech, ovšem na základě přímo nalezených důkazů ze strany nezávislých expertů CPT je nucena vyjádřit zděšení nad zjištěnými případy ve valdické věznici. Vedle toho dosti kriticky hodnotí odpověď vlády na tato závažná zjištění, která se snaží zdokumentované případy znásilňování vězňů popírat. Navíc vzhledem k přímým důkazům CPT dosti nepřesvědčivě.
Liga upozorňuje, že návštěvy CPT mají přispět ke zlepšení situace ve vzájemném dialogu, zapírání skutečnosti způsobuje v očích mezinárodních orgánů Česku zbytečnou ostudu. Liga doporučuje pracovníkům veřejného ochránce práv, kteří mají oprávnění místa zbavení svobody navštěvovat, aby pravidelněji prováděly namátkové kontroly zařízení na něž upozornil ve své podrobné zprávě CPT, a to vždy za účasti lékaře. Zjištění evropského orgánu nasvědčují, že i ve věznicích a na policejních stanicích by se zástupci vnitrostátních návštěvních orgánů měli více zaměřit na zjišťování důkazů o fyzických útocích na integritu osob, které jsou orgány státu omezeny na svobodě.
K závažným nedostatkům zjištěných CPT v oblasti psychiatrických léčeben a ústavů sociální péče Liga vydává samostatnou tiskovou zprávu ve spolupráci s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC).
Více informací:
Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv
mobil: 776 234 446
