Na zrušení babyboxů má Česko sedm let. Trest mu ale nehrozí

Výbor pro práva dítěte OSN České republice důrazně doporučil, aby zrušila babyboxy. Země na to má sedm let. „Neobhájili jsme je, protože nemáme preventivní péči, kterou by se dalo argumentovat,“ míní právnička Ligy lidských práv Michaela Tetřevová, která se zasedání účastnila. Výbor ale nemůže plnění svého doporučení nijak vymáhat ani jeho neplnění trestat.

Rozhovor s právničkou Ligy lidských práv Michaelou Tetřevovou.

Zasedání Výboru pro práva dítěte OSN jste se účastnila. Jak probíhalo?

Jednání trvalo celý den a týkalo se celé Úmluvy o právech dítěte, Česká republika se periodicky zodpovídá výboru jednou za sedm let. Zasedání probíhá tím stylem, že každý člen výboru položil několik otázek a následuje rozhovor. Babyboxy byly v porovnání s ostatními tématy pouze marginálií. Každopádně ve více než padesáti doporučeních, která výbor vydal na základě celodenního jednání, je doporučení číslo 49, kde výbor důrazně žádá Českou republiku, aby provoz babyboxů co nejdříve zastavila a zároveň aby urychleně vybudovala a posílila alternativní řešení, jak ohrožené děti ochránit. ( Celý dokument s doporučeními pro Českou republiku najdete zde .)

Jaké konkrétní výhrady měl výbor OSN k babyboxům?

Členům výboru se nelíbilo, že Česká republika tímto způsobem pouze přihlíží tomu, že děti jsou opouštěny svými rodiči. Nesnažíme se počty opouštěných dětí snížit a ani nepodporujeme žádnou alternativu k babyboxům. Pouze pasivně přihlížíme problému.

OSN proto navrhuje, abychom zavedli programy, které by šířily osvětu v plánovaném rodičovství a abychom zřídili dostatečné sociální poradenství ženám, které otěhotní neplánovaně. Aby vznikly vzdělávací programy podobné programům rané péče u dětí s postižením. Nic podobného u rodičů, kteří na rodičovství nejsou připraveni, nefunguje. A kvůli babyboxům nelze zkoumat ani důvod, proč matka to dítě odložila.

Co vadilo na babyboxech nejvíce?

Hlavní argument je, že babyboxy porušují Úmluvu o právech dětí v pěti článcích. Jedná se především o právo dítěte o zachování své identity, právo dítěte znát své rodiče, svůj původ. Ale i to, že stát nepodniká žádné kroky, které by tomuto problému předcházely.

Připouští výbor alternativu, že bychom se babyboxů nevzdali a zároveň rozšířili prevenci?

O takové možnosti se nejednalo. Problém byl podle mého v tom, že státní delegace nenabídla žádnou alternativu či řešení, jak by to mohlo do budoucna fungovat. Podle mého to nedokázali dostatečně vysvětlit, ale především z toho důvodu, že tu opravdu programy jako osvětová kampaň nebo poradenství opravdu chybí.

Jak se musí Česká republika nyní zachovat, když jí přišlo takové důrazné doporučení?

Takové doporučení přichází vždy jednou za sedm let. Další zpráva, kterou bude stát podávat, bude až v červnu roku 2018. Nyní máme tedy sedm let na to, abychom implementovali všech více než padesát doporučení. Pak musí dát Česká republika vědět, jaká nová legislativa vznikla, jak se doporučení plnila. Alternativní zprávu pak posílají i neziskové organizace, jež mohou popsat i pochybení nebo nedostatky, na které stát zapomene.

Co se stane, pokud toto doporučení neuposlechneme?

Pořád je to doporučení, takže je těžce vymahatelné. Na druhou stranu výbor a OSN působí svou morální autoritou a Česká republika své členství podepsala. Tím, že bude doporučení ignorovat, si způsobí mezinárodní ostudu. Pokuta nám nehrozí, o členství také nepřijdeme.

Proč se pozornost výboru neupíná i na okolní země, kde podobné systémy fungují?

Babyboxy fungují na Slovensku, něco podobného snad fungovalo v Německu. Výbor v ten den ale řešil Českou republiku, takže s ostatními zeměmi se nesrovnávalo. Pouze slovenský člen výboru, který byl reportérem pro naši zemi, uvedl, že stejný problém je i na Slovensku a že i tam je to potřeba řešit. Takže jsou tam stejné tendence. Nahradit řešení důsledku programy, které by problému předešly.

Článek byl publikován dne 13. 7. 2011 na zpravy.indes.cz a naleznete jej zde.

Autorkou článku je Martina Procházková, iDnes.cz.

Za děti dostala v Ženevě vláda čtyřku

Výzva, aby ČR nahradila babyboxy systémem, jenž by předcházel odkládání dětí, je v pořadí padesátý požadavek – z celkových 62, které ženevský Výbor pro práva dítěte naléhavě a většinou po osmi letech znovu adresoval české vládě.

Babyboxy tu jsou pomalu rodinné stříbro, někteří občané se naštvali. Zase nějací „diplomaté OSN“, jak se psalo, nás zbavují suverenity. Známe to přece už z EU. Pod dojmem povrchních mediálních zpráv inzerujících zákaz babyboxů v titulcích, se zvedla vlna nevole.

Co vše musíme protrpět – vzdát jsme se museli tři dny ohřívaných gulášů a pohlavkování neposlušných dětí. Jeden si už ani nezakouří nejen ve vlaku a na nádraží, ale ani v hospodě u pivka. A i Cikána aby se pomalu bál nazvat od plic Cikánem. A toto omezování suverenity má pokračovat!

Nevlídné oko, s nímž výbor pohlíží na české babyboxy, souvisí i s výhradou, kterou ČSFR (a pak i ČR) uvedla při přijetí úmluvy v roce 1991. Stát prý nemůže zaručit plnění článku sedm úmluvy, podle něhož má každé dítě právo znát své rodiče. Medicína se vyvíjí, informace o předcích, jejich nemocech a genové výbavě jsou potřebné. V ČR se navíc i podle zákona smí dítěti utajovat, že bylo osvojeno.

Je to tu kulturním zvykem, stejně jako fyzické tresty dětí, jež výbor České republice rovněž vytýká. Právem, stále tu přetrvává představa, že děti mají rodiče hlavně poslouchat, a to ještě pod hrozbou výprasku. Už před více než 40 lety řekl jugoslávský spisovatel dětské poezie Dušan Radovič rodičům: „ Budete-li bít své děti, budou ony bít vaše vnuky.“ Podle něho jenom děti, které neposlouchají, se mohou stát lepšími, než jsou jejich rodiče.

Co to je ale za výbor, který dal ČR ta doporučení? Nejsou v něm diplomati, ale 18 rotujících expertů jmenovaných státy. A není to vůbec výbor OSN, nýbrž smluvní orgán Úmluvy o právech dítěte, kterou Valné shromáždění OSN v roce 1989 otevřelo k podpisu státům. Ty ji pak podepisovaly a ratifikovaly. Už je nás 192 států, jen dva ji neratifikovaly – Somálsko a USA, i když ji podepsaly, USA za Clintona. Nemohou prý zaručit zákaz trestu smrti na dětech, uvedli Američané. Hlavní výtky výboru jsou tři: dětí v ústavech je v ČR moc. Neruší se oddělené školství (v praktických školách) pro romské a zdravotně znevýhodněné děti. A není tu žádný státní orgán, jenž by koordinoval dodržování úmluvy. Od roku 2003, kdy výbor vládu téměř na vše už upozornil, chybí polická vůle vlády.

Ženevského „grilování“ České republiky se účastnily i dvě české neziskovky – Liga lidských práv a česká sekce Defense for Children International. Michaela Tetřevová z Ligy řekla: „Stát vynakládá obrovské finanční prostředky na provoz dětských domovů a ústavů. Na preventivní služby, které by pomohly předcházet odebírání dětí z rodin, pak nezbývají peníze. Je třeba celý systém financování převrátit a podpořit právě péči o rodiny.“

Článek byl publikován dne 24. 6. 2011 v deníku Právo.

Autorem článku je Petr Uhl, deník Právo.