Poslanecká sněmovna v současné době projednává zákon o veřejném ochránci práv. Součástní vládního návrhu novely je také zavedení institutu žalob ve veřejném zájmu, které by mohly výrazně pomoci prevenci diskriminace v České republice. Liga lidských práv společně s čtrnácti dalšími neziskovými organizacemi působícími v oblasti rovného přístupu ke vzdělání doporučuje poslancům parlamentu České republiky přijetí takového znění novely, která institut actio popularis v oblasti diskriminace zakotvuje.
V současnosti se proti diskriminaci může bránit pouze sama oběť. Cílem obrany je poté obdržet odškodnění za vzniklou újmu, nikoli změnit situaci do budoucna. Je-li obětí člověk se středně těžkým mentálním postižením, který navíc může být dítětem, je současný model již na první pohled zřejmě velmi omezující. Zejména ve vztahu k zranitelným skupinám obyvatel nepředstavuje efektivní ochranu. Z praktického hlediska lze tento nedostatek dobře demonstrovat na příkladu přístupu ke vzdělávání. Česká republika má dlouhodobý systémový problém s diskriminací v oblasti vzdělávání, konkrétně v nadužívání segregovaného vzdělávání, a to jak ve vztahu k romským žákům, tak ve vztahu k žákům se zdravotním postižením. Žaloby proti diskriminace v oblasti vzdělávání přitom byly za posledních pět let podle databáze ministerstva spravedlnosti podány jen tři.
Institut žalob ve veřejném zájmu je zaveden již v 16 evropských zemích, přičemž ve všech těchto zemích je žalobu ve veřejném zájmu umožněno podávat neziskovým organizacím, které pracují v oblasti ochrany práv. V Rakousku a Německu je možné podat žalobu ve veřejném zájmu v případě diskriminace na základě zdravotního postižení.
Pro naši situaci jsou obzvláště zajímavé příklady zavedení žalob ve veřejném zájmu na Slovensku a v Maďarsku, které se potýkají s obdobnými problémy diskriminace. Například první žaloba ve veřejném zájmu na Slovensku byla podána proti základní škole v Šarišských Michal’anoch, v níž byla namítána segregace romských dětí, pro které byly na škole zřízeny speciální třídy. Škola ar- gumentovala, že romské třídy umožňovaly učitelům přistupovat k dětem více individuálně a rea- govat na jejich potřebu zvýšené pozornosti kvůli jejich sociálnímu znevýhodnění. Zároveň měla segregace být prevencí proti negativním reakcím ostatních spolužáků. Soud na základě žaloby shledal diskriminaci na základě etnicity a určil, že škola tím, že dětem nezajistila inkluzivní vzděávání, porušila své povinnosti. Škole bylo uloženo ukončit praxi vytváření segregovaných tříd a zřídit třídy smíšené. V Maďarsku mají s institutem žalob ve veřejném zájmu ještě rozsáhlejší pozitivní zkušenosti; ukončení segregace ve vzdělávání prostřednictvím actio popularis tak bylo dosaženo již nejméně v šesti případech, které se navíc soustředily na povinnost obce zajistit přijatelné vzdělávání pro děti na svém území. Ve třech případech navíc samotné iniciované soudní řízení vedlo obec k tomu, aby k desegregaci škol přistoupila sama.