Zákon,1 na základě kterého mohou oběti protiprávních sterilizací2 žádat stát o finanční odškodnění, je v účinnosti od roku 2022. Nedlouho po nabytí jeho účinnosti se však ukázalo, že jeho interpretace a aplikace na jednotlivé případy bude v praxi činit větší potíže, než se původně předpokládalo. Svůj podíl na tom má i způsob vyřizování žádostí Ministerstvem zdravotnictví, do jehož působnosti tato agenda spadá. Jeho přístup kritizují nejen samotné žadatelky a neziskové organizace, které s podáváním žádostí poškozeným ženám pomáhají. Kritika na ministerstvo míří i ze strany veřejného ochránce práv3 či správních soudů.  

Ministerstvo ani po kritice praxi nemění  

Právě role soudů je pro naplňování účelu odškodňovacího zákona klíčová. Ministerstvo je povinno respektovat jejich právní názory a promítnout je do své rozhodovací praxe. Do této chvíle Městský soud v Praze vydal zhruba 60 meritorních rozhodnutí o žalobách, kterými se neúspěšné žadatelky brání proti správním rozhodnutím o nepřiznání odškodnění ministerstvem. Postupně přibývají i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rozhodujícího o kasačních stížnostech, které podávají jak žadatelky, tak samotné ministerstvo proti rozsudkům městského soudu.  

Oba zmíněné soudy se konstantě staví na stranu neúspěšných žadatelek a nesouhlasí s přístupem ministerstva při posuzování jednotlivých žádostí. Soudy ministerstvu vytýkají neúměrné požadavky na žadatelky (zejména v rovině dokazování jejich nároku), nevstřícnou komunikaci a nedostatečnou nápomoc v řízení. Dále také pasivitu při zjišťování skutkového stavu věci a jednání v rozporu se zásadou materiální pravdy4, jakož i postupování v rozporu s dalšími zásadami ovládajícími správní řízení (jako je například zásada vstřícnosti). Ministerstvo je povinno postupovat v souladu se smyslem a účelem zákona o odškodnění a zajistit efektivní prostředek nápravy protiprávního jednání, za něž nese odpovědnost stát.

K jakým právním závěrům soudy dospěly? 

Přinášíme stručný souhrn:

poučovací povinnost (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 290/2022) 

  • Ministerstvo je povinno změnit způsob, kterým poučuje jednotlivé žadatelky o jejich procesních právech. Při plnění poučovací povinnosti je nutné zohlednit osobní poměry žadatelek včetně toho, že se jedná o právní laiky.  
    • Na základě této výtky ministerstvo již poučovací praxi napravilo. 
  • nevstřícná komunikace a nedostatečná nápomoc v řízení (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 290/2022) 
  • Ministerstvo musí postupovat v souladu se zásadou vstřícnosti a v komunikaci se žadatelkami zohlednit jejich osobní poměry. 

svědecká výpověď, osoba blízká není a priori nevěrohodná (Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ad 19/2022) 

  • Ministerstvo je povinno přijímat svědecké výpovědi jako relevantní důkazní prostředky, a to i v případě, že se jedná o svědectví pouze zprostředkované.  
  • Pokud je svědek osobou blízkou, nelze jej předem a automaticky považovat za osobu nevěrohodnou pouze pro jeho blízký či příbuzenský vztah se žadatelkou. 

sdílení důkazního břemene – iniciativa na straně ministerstva, plausibilní tvrzení (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 61/2023) 

  • Není možné po žadatelkách požadovat, aby samy jednoznačně prokázaly protiprávnost v minulosti provedeného sterilizačního zákroku. Žadatelky tedy nemusí samy ze své vlastní iniciativy označit a doložit veškeré dokumenty, které budou protiprávnost sterilizace prokazovat. Ministerstvo musí rovněž činit aktivní kroky k ověření, zda žadatelka byla v minulosti podrobena sterilizaci protiprávně.  
  • V případě, že zdravotnická dokumentace jakožto klíčový důkazní prostředek chybí nebo je na první pohled nedůvěryhodná, postačí, když žadatelka uvede tzv. hájitelné tvrzení, že sterilizace byla provedena protiprávně. Poté je na straně ministerstva, aby prokázalo, že k tomu, co žadatelka tvrdí, dojít nemohlo. 

kvalitativní požadavky na informovaný souhlas a poučení ve zdravotnické dokumentaci (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 As 114/2024) 

  • Pokud se zdravotnická dokumentace žadatelky zachovala, musí na ni ministerstvo klást přísnější obsahové a kvalitativní požadavky. Pouze formálně daný svobodný a informovaný souhlas nelze bez dalšího považovat za dostatečný, pokud další okolnosti naznačují, že žena nebyla řádně poučena o povaze a důsledcích zákroku nebo že například vůbec nevěděla, co podepisuje. 

písemné poučení o reparabilitě zákroku (nejnověji Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 As 89/2025) 

  • Sterilizační směrnice předpokládala, že k poučení ohledně reparability sterilizace dojde až po schválení žádosti sterilizační komisí, a to v písemné podobě před provedením sterilizačního zákroku. Pro závěr o protiprávnosti sterilizace postačuje již samotná absence písemného poučení o míře reparability sterilizačního zákroku. Pro splnění podmínek pro přiznání odškodnění za sterilizaci provedenou v rozporu s právem je existence ústního poučení nerozhodná. 

výklad pojmu sterilizace podle zákona o odškodnění v souvislosti s chirurgickou změnou pohlaví (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 283/2024) 

  • Pod pojem sterilizace ve smyslu zákona o odškodnění spadají všechny zdravotní výkony trvale zabraňující plodnosti.6 Aplikaci tohoto zákona nelze omezit pouze na případy, které spadají pod definici sterilizace v zákoně o specifických zdravotních službách, resp. ve směrnici o provádění sterilizací. Z uplatňování nároku na poskytnutí odškodnění proto nelze a priori vyloučit osoby, jimž byly protiprávně provedeny zákroky, které vedly k trvalé ztrátě plodnosti a byly zároveň spojené s poškozením či odstraněním pohlavních žláz. 
  • Skutečnost, že osoba podstoupila operativní změnu pohlaví spojenou s odstraněním pohlavních orgánů (a tudíž došlo k trvalému zabránění plodnosti), nemůže mít vliv na posouzení toho, zda šlo o sterilizaci provedenou v rozporu s právem tak, jak ji zákon o odškodnění definuje, případně na posouzení důkazního břemene. Těmito otázkami se ministerstvo musí při posuzování žádosti řádně zabývat. 

 


[1] Zákon č. 297/2021 Sb., zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů.

[2] Působnost zákona zahrnuje protiprávní sterilizace, k nimž došlo v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 ve zdravotnickém zařízení na území, které je součástí území České republiky, sterilizaci v rozporu s právem (viz § 2 zákona o odškodnění).

[3] Tisková zpráva – Shrnutí prohřešků Ministerstva zdravotnictví při odškodňování za protiprávní sterilizace [online]. Veřejný ochránce práv. 2. 10. 2024 [cit. 24. 9. 2025]. https://www.ochrance.cz/aktualne/ombudsman_shrnul_vlade_prohresky_Ministerstva_zdravotnictvi_pri_odskodnovani_za_protipravni_sterilizace_extremni_prutahy_spatne_hodnoceni_dukazu_rozhodovani_v_rozporu_s_nazorem_soudu_i_ignorovani_obsahu_opakovanych_zadosti/

[4] Podle zásady materiální pravdy vyjádřené v § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li za zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tato zásada je rozvedena v § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, ve smyslu kterého je to právě správní orgán, který zásadně opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Povinností správního orgánu je z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti. Účastníci správního řízení jsou povinni označit důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení (§ 52 správního řádu), avšak právě z důvodu uplatnění zásady materiální pravdy není správní orgán návrhy účastníků vázán a není v zásadě zbaven odpovědnosti za dostatečné zjištění skutkového stavu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003 č. j.  6 A 114/2000-36). 

[5] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024 č. j. 9 As 61/2023-65, bod 22.  

[6] Definici protiprávní sterilizace je obsažena v § 3 odst. 1 zákona o odškodnění, dle něhož se sterilizací v rozporu s právem rozumí ,,zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.” 

Na podpoře obětí protiprávních sterilizací spolupracujeme s organizací Romodrom, o.p.s. a jsme podpořeni v rámci MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.

We support victims of unlawful sterilisation in cooperation with Romodrom, o.p.s. and with the support of the MARIO programme implemented by Minority Rights Group International.