Úterý, 13. dubna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 13. 4. 2010 na www.denik.cz, www.lidovky.cz a www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Praha – Případ kolem údajně odmítnuté rodičky v pražské nemocnici na Bulovce, která minulý týden porodila v sanitce, stále doprovázejí nejasnosti. Liga lidských práv dnes uvedla, že personál nemocnice pochybil, když poslal ženu pryč bez předchozího vyšetření. Podle mluvčího Bulovky Jakuba Hofmanna však to, že by nemocnice ženu odmítla, je omyl.
„Neodmítla, vyšetřil ji lékař a doporučil převoz do jiné nemocnice, neboť rodička pospávala,“ vysvětlil ČTK. V době, kdy s dvaadvacetiletou ženou s porodními bolestmi přijela záchranka, měla podle něj porodnice 33 procent nadstav, večer dokonce 40 procent. Lékař přišel ženu prohlédnout, ta ale pospávala, čímž prý byli překvapeni jak lékař, tak záchranáři.
Lékař proto rozhodl, že je žena schopna převozu do jiné porodnice, například Na Vinohradech, která je asi pět kilometrů daleko. Dvě minuty poté však začala rodit. Přiběhli proto dva gynekologové a o rodičku se postarali, popsal situaci mluvčí. Druhý den podle něj matka podepsala revers a souhlasila s tím, že dítě půjde do kojeneckého ústavu do Krče.
Mluvčí pražské záchranné služby Jiřina Ernestová již dříve sdělila ČTK, že nemocnice rodičku odmítla přijmout s odkazem na stop-stav. Podle záchranné služby pojem stop-stav není podložen žádným zákonem ani předpisem.
Existuje však domluva mezi porodnicemi, podle níž se při překročení kapacity o více než 20 procent porodnice takzvaně uzavírá. „Ale to je samozřejmě v uvozovkách, protože se nestává, že když přijede rodící žena, že ji někdo odmítne,“ ubezpečil mluvčí a dodal, že záchranka je vždy informována telefonicky i faxem.
Server tn.cz zveřejnil záznam telefonického hovoru mezi dispečerkou pražské záchranky a lékařkou, která zrovna stála u jiného, velmi komplikovaného porodu, při němž rodičce hrozilo úmrtí a vykrvácení. Lékařka dispečerce řekla, že na místo k sanitce vyšle sestru – porodní asistentku, a zavěsila.
„Dezorientovaná lékařka nevěděla, kde má lékaře, protože oba zasahovali u porodu v sanitce,“ podotkl mluvčí. „I přes mimořádně krizovou situaci a mimořádný stres, který v tu chvíli lékařka měla, vedení nemocnice považuje komunikaci s dispečinkem za nevhodnou, neprofesionální a nepřijatelnou, a proto ta lékařka byla citelně potrestána,“ uvedl. Bližší informace k trestu odmítl poskytnout.
Každá porodnice má omezený počet lůžek. Porodnice na Bulovce má při kapacitě 24 lůžek 20procentní nadstav, když je obsazeno 29 lůžek. Ten den bylo podle Hofmanna obsazeno 34 lůžek. „Potom se těžko splňují hygienické standardy, většinou potom maminky nemůžou mít ta miminka u sebe, protože prostě není místo,“ vysvětlil.
Podle něj je pro rodičku celkově lepší, pokud může být převezena do jiné porodnice, kde bude více personálu schopno věnovat jí více času a bude mít na porod větší klid.
Neděle, 4. dubna 2010Zprávy z médií
Reportáž zveřejněnou 4 .4. 2010 na www.ceskatelevize.cz naleznete zde.
Neděle, 28. března 2010Zprávy z médií
Rozhovor proběhl dne 28. 3. 2010 na ČT1 v pořadu Události a naleznete jej také zde.
Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka
——————–
Lidem s mentálním postižením svítá naděje, že v budoucnu už nebudou zbavováni svéprávnosti. Česko se ratifikací mezinárodní úmluvy zavázalo, že ve prospěch handicapovaných změní zákony. Národní rada zdravotně postižených už připravila plán, jak jim zajistit rovnoprávnost. Zítra se jím bude zabývat vláda.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Každý rok přijde podle Ligy lidských práv v českých soudních síních o svéprávnost asi 2 tisíce lidí. Bez opatrovníka nemůžou nic. Nemají vlastní občanku, nemůžou sami rozhodnout třeba o své léčbě.
Václav KRÁSA, předseda, Národní rada osob se zdravotním postižením
——————–
Máme velmi mnoho důkazů o tom, že skutečně často je odebíráno právo k právním úkonům pro osoby, které nepochybně řadu věcí by si dokázaly zajistit samy.
Zuzana DURAJOVÁ, právnička, Liga lidských práv
——————–
V současnosti je zbaveno více jak 25 tisíc lidí, je zbaveno způsobilosti k právním úkonům. Je to opravdu velmi vysoké číslo.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Lidí s postižením se přitom už několikrát zastal Ústavní soud. Naposledy 58leté lehce mentálně postižené Mirky, když její případ vrátil znovu přezkoumat nižšímu soudu. Mirka Umí číst a psát, léky nebere. Svéprávnosti ji zbavil Národní výbor v roce 1982 po smrti rodičů. Navzdory 8 měsíců starému rozhodnutí Ústavního soudu se ale pro Mirku Nic nezměnilo. Nižší soud zatím nic nerozhodl.
Miloš HORNÍK, opatrovník
——————–
Je to na mrtvým bodě a mně to tak připadá, že tady ty postižený, co jsou, takže asi nemají u nás v republice žádnou šanci žít si volným životem.
Mirka HORNÍKOVÁ
——————–
Pro mě je to nespravedlivý. Kdo chce psa bít, tak si najde hůl.
Tomáš LICHOVNÍK, prezident, Soudcovská unie
——————–
Obecně rozhodování v takovýchto věcech by vždy mělo probíhat co možná nejrychleji.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Díky úmluvě, ke které se Česko zavázalo, by ale v budoucnu neměly soudy člověka způsobilosti zbavovat vůbec, jen mu ji omezovat. Každý by měl mít navíc zaručené právo osobně se účastnit jednání na úřadech, která se ho týkají.
Václav KRÁSA, předseda, Národní rada osob se zdravotním postižením
——————–
Nemělo by to být tak, že vlastně ten člověk neví, že se kolem něho něco vyřizuje.
Eva BUČINOVÁ, redaktorka
Pavla SEDLISKÁ, redaktorka
redaktorka
——————–
Podobné změny měl přinést dlouho připravovaný nový občanský zákoník. Poslanci ho ale zatím neschválili. Národní rada pro osoby se zdravotním postižením proto chce, aby novelizovali ten současný. Eva Bučinová a Pavla Sedliská, Česká televize.
Čtvrtek, 25. března 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 25. 3. 2010 na www.novinky.cz a v deníku Právo, naleznete jej zde.
Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl v úterý průlomový rozsudek. V případě jednoho odsouzeného totiž uznal, že odběr DNA, který předloni provedla policie v rámci celoplošné akce ve všech českých věznicích, byl nezákonný.
Až dosud přitom policisté i ministerstvo vnitra zastávali názor, že jim odběry DNA 16 tisícům vězňů pykajících za úmyslný trestný čin umožňoval zákon o policii, a nijak tedy nechybovali. Avšak v případě někdejšího šéfa pražského Discolandu Sylvie Alberta Žirovnického, který si na Mírově odpykává šestnáctiletý trest za vraždu kamaráda z roku 2000, tomu tak podle soudkyně z Prahy 7 Marie Filippiové nebylo.
Žirovnického žalobu na nesprávný úřední postup, v níž požadoval za nemajetkovou újmu 300 tisíc korun, sice zamítla, nicméně zároveň jednoznačně poukázala na pochybení policie.
„Bylo prokázáno, že došlo k nezákonnému úřednímu postupu, nicméně žalobci nebyla stěrem z ústní dutiny způsobena žádná nemajetková újma,“ konstatovala při vynesení zatím nepravomocného rozsudku Filippiová.
Připomněla, že Žirovnický dal svůj vzorek DNA dobrovolně už v roce 2001, kdy jej policie vyšetřovala v případě zmíněné vraždy a tehdy mu také nikdo žádnou újmu nezpůsobil. Nicméně se pozastavila nad tím, proč policie v rámci celoplošného odběru vzorků ve věznicích brala DNA znovu i Žirovnickému, když je jeho vzorek stále v národní databázi.
„Možná že to v písemném vyhotovení rozsudku také odůvodním, ale především podle mého názoru byl porušen zákon o policii,“ řekla následně Právu bez dalších podrobností soudkyně.Je databáze ohrožena?
Podle Žirovnického, ale i u soudu svědčícího experta na DNA Daniela Vaňka, policii k odběrům DNA neopravňovala v roce 2007 žádná zákonná norma, stejně tak k uložení vzorků do databáze. Žirovnický si navíc stěžoval, že ho policista k odběru DNA donutil pod pohrůžkou násilí.
Právník vnitra Ivan Lach Právu řekl, že ministerstvo se proti verdiktu odvolá, protože až dosud všechny soudy podobné žaloby dalších vězňů odmítaly s tím, že buď už byly jejich nároky promlčeny, nebo k žádnému porušení zákona nedošlo.
Právem oslovení zástupci občanských sdružení míní, že nynější rozsudek může přinést další vlnu žalob českých vězňů, ale pro policii také třeba neblahé následky v podobě případné likvidace odebraných vzorků z roku 2007.
„Určitě to dává šanci dalším vězňům. Mohli by jít i dále a požadovat po státu výmaz svých údajů z databáze DNA,“ řekl Právu předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.
V roce 2007 platil podle něho jiný policejní zákon než teď, byl hodně obecný a nejasný v otázce problematiky odběru genetických vzorků. Nyní je prý právní úprava v této souvislosti přesnější.
Neděle, 14. března 2010Zprávy z médií
Reportáž ze dne 14. 3. 2010 naleznete zde.
Pondělí, 8. března 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 8. 3. 2010 v deníku Lidové noviny.
Daniel Kaiser ve svém sloupku Krásná nová hřišťátka (LN 3. 3.) zlehčuje skutečnost, že orgány proti mučení nemají v Česku přístup do zdravotnické dokumentace. Podle komentátora ochránci před mučením nemají zájem o fakta. Bohužel fakta chybějí spíše v jeho příspěvku.
Spor o přístup do dokumentace se naposledy rozhořel při říjnové návštěvě Evropského výboru proti mučení (CPT) ve vězeňské nemocnici Pankrác. Těsně před ní byl totiž všem ředitelům věznic rozeslán metodický pokyn, který zakazuje zpřístupnit zdravotnickou dokumentaci vězňů členům výboru. Dokumentace obsahuje mimo jiné informace o umístění vězňů na izolaci a použití jiných omezujících opatření. A pokud delegace nemá přístup k takovým informacím, nemůže kontrolovat dodržování základních práv osob, jejichž osobní svoboda je omezena. K individuálním excesům i systémovým problémům v ústavech přitom bohužel dochází a je jedno, zda se jedná o věznice, policejní stanice, léčebny nebo třeba dětské domovy.
Výbor působí při Radě Evropy už od roku 1990 a dohlíží na naplňování Úmluvy proti mučení. Jeho zástupci navštěvují místa omezení svobody ve 48 zemích od Islandu po Kavkaz a Vladivostok. Jedná se o psychiatry, právníky, specialisty na vězeňství, zadržování mladistvých a další profese. Všichni jsou jmenování svými státy a jejich práce vždy reflektuje moderní trendy. Je co zlepšovat, ale…
Česká republika je členem EU a lze souhlasit s panem Kaiserem, že už to by mělo svědčit o určitém standardu ochrany lidských práv. Neznamená to ale, že není co zlepšovat. Mimo to bychom měli vzít v úvahu, že pokud klademe překážky práci Evropského výboru proti mučení my, těžko pak můžeme za totéž kritizovat Rusko, Turecko nebo Ukrajinu.
