Pátek, 30. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
Praha – Stát už nesmí trestat rodiče pokutami, když odmítnou povinnou vakcínu pro dítě. Pokud by je chtěl přesto pokutovat, musí se změnit současná pravidla. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS), který takto minulý týden rozhodl případ rodičů z Moravy, to uvedly dnešní Lidové noviny (LN).
Rozhodnutí podle soudců NSS vysvětluje, že stát nemá na trestání právo, protože povinnost očkovat určuje podrobně pouze vyhláška ministerstva zdravotnictví (MZ). A to je dle soudců málo na to, aby stát za její porušení mohl trestat. Proti povinnému očkování bojují i některá občanská sdružení. Rozsudek je pravomocný, hygienici už tak další pokuty za odmítnuté očkování ukládat nemohou.
Liga lidských práv zastupovala ve sporu rodiče, jejichž dítě mělo po očkování hexavakcínou vedlejší reakce. V dalším očkování proto Gabriela a Vilém Čechovi s výjimkou tetanu odmítli pokračovat a od hygieniků dostali pokutu 8 tisíc korun. Podle soudu ale takový krok odporuje Listině základních práv a svobod. Stát tak musí rodičům pokutu vrátit. Jiní rodiče zaplatili za odmítnuté očkování dokonce i 20 tisíc. „Pokud si chce stát tuto povinnost vynucovat, tak to musí být upraveno na úrovni zákona,“ uvedl předseda senátu NSS Jaroslav Vlašín, který případ rozhodoval.
Případ Čechových se teď vrací Městskému soudu v Praze, který je pro své další rozhodnutí názorem NSS vázán. MZ tak bude muset vymyslet, jak si s pravidly dále poradí. „Zatím to nemůžeme komentovat. Nejdříve to musí probrat naši právníci,“ sdělil mluvčí úřadu Vlastimil Sršeň. Předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula je rozhodnutím soudu překvapen. Bude podle něj muset dojít k úpravě zákona: „Řešení tohoto problému by mohlo být v tom, že bychom základní očkování dali do zákona a vyhláška by naopak upravovala jenom doplňková očkování nebo ta, která nejsou tak podstatná.“ Povinnost by stále platila, jen by se za její porušování nesmělo trestat.
Očkovací kalendář a další povinnosti určovala až dosud vyhláška právě proto, že má proti zákonu několik výhod, její změna je poměrně snadná a rychlá. Zákon naopak musí projít legislativním procesem. Jedním z možných řešení je přejít na model ze zahraničí. V některých evropských státech totiž podle Prymuly dítě nesmí nastoupit do školy, když není očkované. „Rodiče nejsou sankcionováni za to, že nenechali dítě očkovat, ale za to, že nejdou do školy,“ dodal.
Pátek, 30. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Nejvyšší správní soud dal minulý týden poprvé za pravdu rodičům, kteří odmítají povinné očkování pro své děti. Soud rozhodl, že stát nemůže rodiče trestat, protože povinnost děti očkovat je pouze ve vyhlášce. „Pokud si chce stát tu povinnost vynucovat, musí to být upraveno na úrovni zákona,“ řekl soudce NSS Jaroslav Vlašín.
Verdikt soudu je po mnoha podobných sporech prvním, který se přiklonil na stranu rodičů odmítajících očkování svých dětí. Nejvyšší správní soud ministerstvu zdravotnictví vzkázal, že povinnost očkování musí přejít z vyhlášky do zákona, jinak nemá stát na udělování pokut právo. Informaci přinesly Lidové noviny.
„Za porušení takového zákona pak může stát sankcionovat. Musí se ale smířit s tím, že pokud by se prováděla změna, bude to obtížnější,“ řekl pro LN Jaroslav Vlašín, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, jenž měl případ na starosti.
Ulevit se tak může rodině Čechových. Gabriela a Vilém Čechovi odmítli očkování svých dětí a za to si před dvěma lety „vysloužili“ od hygienické stanice pokutu ve výši 8 tisíc korun. Proti té se bránili u Městského soudu v Praze, ten však jejich žalobu proti ministerstvu zdravotnictví zamítl.
Případ se teď vrátí zpět k pražskému soudu, který se musí ve svém novém rozhodnutí řídit verdiktem Nejvyššího správního soudu. Ministerstvo zdravotnictví situaci zatím odmítá komentovat. „Nejdříve to musí probrat naši právníci,“ řekl Lidovým novinám ministerský mluvčí Vlastimil Sršeň.
„Vyhláška odporuje Listině základních práv a svobod“
U soudu pomáhala Čechovým Liga lidských práv. Ta argumentovala upozorněním, že ministerská vyhláška o povinnosti očkovat děti odporuje čtvrtému článku Listiny základních práv a svobod. Ten jasně určuje, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona.
„Pomáháme nejen Čechovým, ale také dalším rodinám. Současná právní úprava totiž podle našeho názoru nerespektuje lidská práva. Tento systém represí neplatí nikde v západních zemích. Ty by nám měly být vzorem,“ řekla iDNES.cz právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Zároveň dodala, že verdikt Nejvyššího správního soudu ukončí současný přístup hygienických stanic, které pokuty za neočkování často rozdávají. „Tuto pokutu můžete dostat i jako dospělý, pokud nepodstoupíte povinné očkování,“ upozornila Candigliota na fakt, že povinné očkování se netýká jen dětí.
Bez očkování děti do školky nesmí
Čechovi ale mají další problém – jejich děti nemohou chodit do školky, protože ta je odmítá přijmout právě z důvodu chybějícího očkování. Právnička ligy lidských práv upozornila na zajímavý paradox: „I kdyby těm dětem chybělo jedno jediné očkování, například proti tolik diskutované tuberkulóze, do školky je nevezmou.“
V západních zemích je prý jiná situace. „Například na severu Itálie neočkované děti klidně do školky mohou, zákaz přichází až v momentě rozšíření nějakého epidemiologického onemocnění,“ vysvětlila iDNES.cz Candigliota.
Situace je podle ní v České republice taková, že děti jsou za neočkování zbytečně trestány. „Vždyť se mohou stýkat s jinými dětmi venku, v odpoledních kroužcích a kdekoliv jinde. Proto nechápu, proč by nemohly neočkované děti do školky,“ nechápe zástupkyně Ligy lidských práv.
Očkování jen s informovaným souhlasem
Situace se možná změní zanesením povinnosti očkování do zákona. Liga lidských práv to však odmítá. „Nikdo by neměl být trestán za to, že očkování odmítne. Je to otázkou široké diskuse, nicméně si myslíme, že lékaři by měli očkovat děti na základě souhlasu jeijch rodičů. Ti by však měli být doktorem předem informováni o všech rizicích,“ upozornila Candigliota.
Problémy s očkováním nejsou časté, ale přesto se vyskytují. „Jsme v kontaktu s rodinou, kde po aplikaci dávky hexavakcíny ochrnulo do té doby úplně zdravé dítě,“ uvedla právnička. Rodina prý zvažuje právní kroky, ale neví, proti komu.
„Stát za očkování dětí nepřevzal žádnou zodpovědnost. Převzal ji pouze v případě prasečí chřipky, kdy chtěl lidi přesvědčit, aby se nechali očkovat. Teď je za následky očkování zodpovědný pouze lékař. To je ale nespravedlivé, protože on nemá na výběr – očkovat musí,“ vysvětlila nesnadnou situaci právnička.
Pátek, 30. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 v Lidových novinách.
PRAHA Očkování dětí si nevynucuje u rodičů jenom Česko. Podobně jsou na tom i další východní státy v Evropě. Naopak směrem na západ jsou pravidla volnější – rodiče tam mohou nechat své děti očkovat dobrovolně.
„Podobně jako v západních zemích, tedy Rakousku, Německu, Švýcarsku či Velké Británii, je možné i při principu dobrovolnosti dosáhnout vysoké proočkovanosti populace,“ tvrdí David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv. Právě tato organizace radí ročně desítkám rodičů s povinným očkováním a s tím, co nařizuje zákon.
Povinný systém očkování funguje kromě Česka třeba i na Slovensku, v Polsku či Maďarsku. Podle Ligy lidských práv na rodiče mnohem víc než nařízení povinného očkování zabírá osvětová informační kampaň, která jim dá na výběr, České zdravotnictví však nadále zůstává mezi státy s nejvyšším počtem povinných vakcinací. Zdejší děti si musí v prvních letech svého života nechat píchnout injekci hned proti deseti nemocem.
Jinde v Evropě to bývá mnohem méně. Například v Itálii čtyři, ve Francii dokonce jen tři.
Stát, či rodina? Kdo má vědět, co je pro děti optimální V Česku se za neočkování dětí trestá často pokutami. Ty se mohou vyšplhat až na deset tisíc korun. Nepřímou sankcí jsou ale i další problémy s úřady. Děti pak nepřijmou do některých školek nebo nemohou jet na tábor či školu v přírodě. Podobný systém funguje i v jiných státech. Záhumenský si ale myslí, že by se vše mělo ještě lépe prodiskutovat. „Jsou to přece rodiče, ne stát, kdo má vědět, co je nejlepší pro jejich děti,“ argumentuje.
Čtvrtek, 29. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na www.zdn.cz a naleznete jej zde.
Děti Gabriely a Viléma Čechových z Kroměřížska nemohou chodit do školky. Nechtějí je tam pustit hygienici, protože nejsou očkované. Kvůli stejnému problému museli Čechovi zaplatit na pokutách osm tisíc korun. Soud ale nyní rozhodl, že jejich trestání nebylo oprávněné.
„Řada rodičů běžně komentuje očkování tím, že děcka mají pár dní horečku. My jsme nechtěli malé tělíčko našich narozených dětí vystavovat takové zátěži,“ vysvětluje matka čtyř dětí.
Pro odmítnutí povinné vakcíny se Čechovi rozhodli před několika lety. Hygienická stanice za to v roce 2008 každému z rodičů dala pokutu tři tisíce, tisícovku navíc musel každý zaplatit jako náhradu řízení. Po dvou letech se jim ale podařilo vysoudit peníze zpět.
Nejvyšší správní soud (NSS) totiž minulý týden rozhodl, že stát nesmí dle současné právní úpravy za porušení povinnosti očkování trestat. Stanovuje ji totiž vyhláška ministerstva zdravotnictví a to podle soudců nestačí. Aby mohl stát za odmítnutí vakcíny potrestat, musí pravidla podrobně stanovit přímo zákonem. Čechovým se tak podařilo dosáhnout po dlouholeté diskusi o očkování prvního vážnějšího zvratu.
O tom, zda má stát vakcinaci nařizovat, nebo ji nechat na dobrovolném posouzení rodičů, se přou lékaři, rodiče i různá občanská sdružení. Odmítnutí očkování často hrálo roli i ve chvílích, kdy stát odebíral matkám jejich děti. Jako jeden z argumentů to sociálním úředníkům posloužilo před několika lety při odebrání holčičky, které chtěla matka dát jméno Půlnoční bouře.
Samotný spor o tom, zda očkování nařizovat, nebo ne, rozsudek NSS neřeší. Měl by ale do budoucna zabránit, aby stát trestal rodiče neprávem, a přinutit ministerstvo, aby pravidla nastavilo správně. Co teď úřad udělá, zatím neví. Budou to řešit jeho právníci.
„Vidíme problém hlavně v tom, že nebyli pokutováni jen rodiče, kteří své děti zanedbávají. Ale zbytečně i ti, kteří chtěli očkování ze zdravotních důvodů dítěte třeba jen odložit,“ říká David Zahumenský z Ligy lidských práv, která Čechovým bezplatně pomáhala připravit argumentaci, se kterou by u soudů uspěli. „Rozhodnutí NSS by mělo vést k celospolečenské diskusi o tom, jak vyvážit zájem na zajištění ochrany veřejného zdraví a zájem na respektování svobodné volby rodičů,“ říká Zahumenský.
Ročně se kvůli pochybnostem o očkování obrátí na Ligu desítky rodičů. Případ Čechových se nyní vrací Městskému soudu v Praze, který loni zamítl jejich žalobu proti ministerstvu. Pro další rozhodování je ale teď vázán názorem NSS.
Další rodiče, kteří už dříve zaplatili kvůli odmítnutí vakcíny pokutu, ale své peníze zpět asi nevysoudí. Uplynula totiž většina lhůt. Nějakou šanci by dle právníků mohli mít snad jen ti, jejichž případ je starý nejvíce rok nebo už leží u soudu.
Pravidla očkování by se však mohla už brzy alespoň trochu uvolnit. Exministryně zdravotnictví Dana Jurásková chtěla před svým odchodem z úřadu vyhovět námitkám pediatrů proti očkování na tuberkulózu. Dětem se totiž vpichuje jen pár dní po narození a může přinést vážné potíže.
Ministerstvo proto pracuje na tom, aby se proti tuberkulóze očkovalo jen dobrovolně.
Čtvrtek, 22. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 22. 7. 2010 v Hospodářských novinách.
Ústavní soud se zastal muže, který nesměl volit kvůli psychické poruše Soudy musí nově řešit i to, jak se nesvéprávný orientuje v politice.
Jiří Soldán z Brna trpí psychickým onemocněním, kvůli kterému má v občance od roku 2006 tuto poznámku: zbaven způsobilosti k právním úkonům.
Muž nesmí uzavírat žádné smlouvy ani disponovat penězi – vše za něj musí vyřizovat soudem určený opatrovník. Soldánovi se však nelíbilo, že jej poznámka v občance automaticky vyřazuje i z možnosti jít volit. Obrátil se proto na Ústavní soud, který se ho včera zastal.
Soldán chtěl jít v roce 2008 k senátním volbám, úřady mu to však neumožnily s odkazem na jeho nesvéprávnost. Podle ústavního soudce Miloslava Výborného to byla chyba – to, že někdo nesmí zacházet s penězi ještě neznamená, že není schopen i zodpovědně odvolit.
Jaké znáte politiky?
Soudům tak přibude nový úkol. Pokud budou řešit, zda někoho úplně zbavit právní způsobilosti, musí k tomu zadat ještě speciální posudek. Ten řekne, jestli je zkoumaná osoba schopna dohlédnout důležitost voleb a jestli se orientuje v politice.
Tyto posudky by vypracovávali psychologové a psychiatři. Pokud dojdou k závěru, že posuzovaný člověk k volbám jít může, v občance pak bude mít napsáno, že je jeho způsobilost k právním úkonům pouze omezená – nikoliv zcela zrušená. Volební komise pak těmto lidem nesmí klást žádné překážky.
„Problém je, že v této věci neexistuje žádná metodologie – ani právní, ani psychologická, ani psychiatrická. Soudy tak v rukou nemají žádný nástroj, jak schopnost lidí jít volit posuzovat. V praxi to bude hodně záležet na znalcích, kteří budou rozhodovat čistě subjektivně,“ říká Maroš Matiaško, právník ze sdružení Liga lidských práv, které Soldána zastupovalo. Podle Matiaška v Česku žije asi 25 tisíc lidí zbavených právní způsobilosti. Ti všichni teď na základě nálezu Ústavního soudu mohou teoreticky žádat o přezkum toho, jestli jsou i přes svou nesvéprávnost schopni jít k volbám. Na Západě už to nemají Podle právníka Ladislava Proška však soudy mají posuzovat schopnost jít volit už teď. Jenže to nedělají. „Zbavení způsobilosti k právním úkonům se posuzuje hlavně na základě materiálních hledisek, jako jestli je dotyčný schopen zacházet s penězi a podobně. Právo jít k volbám do toho soudci obvykle nezahrnují,“ řekl Prošek. „Nález Ústavního soudu beru spíše jako připomenutí obecným soudům, aby se tím začaly zabývat,“ řekl Prošek. Verdikt Ústavního soudu chápe jako „rozhodnutí důležité pro demokratický stát“.
V mnoha západoevropských zemích se už lidé právní způsobilosti nezbavují – pokud je to nutné, je jim v některých věcech pouze omezena. Takoví občané třeba nesmějí podepisovat smlouvy, ale mohou disponovat určitou peněžní částkou – třeba na běžné nákupy, aby je za ně nemusel vyřizovat opatrovník. „Od úplného zbavení právní způsobilosti v 90. letech ustoupili v Německu, Rakousku a ve Švédsku, v posledních letech v Británii a ve Francii. Ten trend je naprosto jasný,“ řekl Matiaško z Ligy lidských práv.
S tím, že už nebude možné lidi činit zcela nesvéprávnými, počítala i novela občanského zákoníku připravená vládou Mirka Topolánka. Poté, co jeho kabinet v březnu 2009 uprostřed předsednictví EU padl, se však už zákon projednat nestihl.
Kdo může být prohlášen za nezpůsobilého k právním úkonům
Posuzuje to vždy soud
Způsobilost k právním úkonům vzniká v den 18. narozenin. Soudy ji člověku mohou omezit nebo úplně zrušit. Nejčastějšími důvody jsou psychická onemocnění, mentální retardace nebo různé závislosti.
Úplné versus částečné
Pokud je někdo zcela zbaven právní způsobilosti, nesmí podepisovat smlouvy ani nakládat s penězi. Vše mu musí zařizovat opatrovník.
Plně nesvéprávný dosud nesměl automaticky ani volit. Opatrovníka dostávají i lidé s částečně omezenou právní způsobilostí. Mohou však disponovat určitou peněžní částkou nebo jít k volbám.
Co budou soudy řešit
Soudy budou nově posuzovat i to, jestli je nesvéprávný schopen dohlédnout důležitost voleb a jestli se orientuje v politice. Ústavní soud totiž řekl, že když někdo nesmí nakládat s penězi, neznamená to ještě, že není schopen jít zodpovědně odvolit.
Středa, 21. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 21. 7. 2010 na www.denik.cz, obdobně také na www.tyden.cz, www.aktualne.cz, www.lidovky.cz, www.rozhlas.cz, ihned.cz, idnes.cz, ct24.cz
Brno – Lidé bez způsobilosti k právním úkonům nesmí být paušálně zbavení volebního práva. Soudy musejí přezkoumávat okolnosti jednotlivých případů a zjistit, zda konkrétní lidé porozumí významu, účelu a účinkům voleb.
Pokud soudy zjistí, že postižení a nemocní volbám rozumí, nesmí je zbavit způsobilosti úplně, ale jen částečně, a tak jim umožnit výkon volebního práva. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu. Soud nyní čte odůvodnění.
Případ Jiřího Soldána z Brna
Nyní jsou lidé bez způsobilosti automaticky zbaveni volebního práva, což je podle řady nevládních organizací chyba. Problém se v Česku podle údajů Ligy lidských práv týká asi 25.000 lidí.
Ústavní soud se konkrétně zabýval případem Jiřího Soldána z Brna, jenž se nemohl zúčastnit voleb do Senátu v roce 2008. Způsobilosti k právním úkonům jej už dříve pravomocně zbavil soud, což je podle stávající úpravy překážkou výkonu volebního práva. Soldánovu stížnost i návrh na zrušení části zákona sice ústavní soudci zamítli, avšak v nálezu naznačili, jak mají soudy v podobných případech postupovat.
Společný dopis
Podle Soldánovy stížnosti je právo volit jedním ze základních práv v demokratické společnosti. Soudy dosud většinou detailně nezkoumaly, zda je konkrétní člověk bez způsobilosti k právním úkonům schopen vybrat poslance nebo senátora.
V souvislosti s kauzou se na Ústavní soud obrátilo 25 mezinárodních nevládních organizací, akademických pracovišť a odborníků, kteří se zabývají právy postižených lidí. Ve společném dopise vyjádřili pisatelé přesvědčení, že právní úprava je nevhodná. „Česká republika je vázána Úmluvou OSN o právech osob s postižením a má povinnost zrušit zákony, které odpírají výkon volebního práva osobám se zdravotním postižením,“ stojí v dokumentu.
