Středa, 9. února 2011Zprávy z médií
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Úřady a soudy by měly individuálně posuzovat případy, kdy rodiče odmítají povinné očkování svých dětí. Mimo jiné by neměli dostat už pokuty za takový postup. Rozhodl o tom dnes Ústavní soud v Brně. Mým prvním hostem po telefonu je hlavní hygienik České republiky Michael Vít, dobrý večer.
Michael VÍT, hlavní hygienik České republiky
——————–
Dobrý večer.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Pane Víte, nebude rozhodnutím Ústavního soudu narušená jednotná koncepce povinného očkování u nás?
Michael VÍT, hlavní hygienik České republiky
——————–
Já si myslím, že rozhodně nebude, protože Ústavní soud se jako nejvyšší soudní autorita rozhodl o tom, že povinné očkování není v České republice protiústavní. Čili já si myslím, že toto je pro nás velmi zásadní rozhodnutí.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Z odborného pohledu není pro děti naopak nebezpečné, když nebudou proočkované například proti tetanu?
Michael VÍT, hlavní hygienik České republiky
——————–
Tam je důležité říci, že zdůvodnění Ústavního soudu bylo právě to, že je důležité, aby ta proočkovanost naší populace byla vyšší než devadesátiprocentní, ta je, a zdůvodnil, že opravdu u těch odmítačů máme v individuálním posouzení brát na zřetely všechny důvody, které ten odmítač nám podá a bude zdůvodňovat.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Nicméně nemohou tak rodiče opravdu potenciálně své dítě více ohrozit, než mu jaksi pomoci?
Michael VÍT, hlavní hygienik České republiky
——————–
Pane redaktore, rozhodně ne, protože za prvé používáme vakcíny, které samozřejmě jsou bezpečné.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Ne, já jsem myslel v případě, že odmítnou to očkování.
Michael VÍT, hlavní hygienik České republiky
——————–
Samozřejmě to se může stát. Já přidávám případ, že například očkování proti zarděnkám u dívky, která to odmítne, může způsobit to, že to děvče může onemocnět a bohužel může mít následky, které se projeví v neplodnosti v tom jejím fertilním věku, a to si myslím, že je jeden ze zásadních důvodů, které by si rodiče při odmítání měli uvědomit.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Děkuji, tolik hlavní hygienik České republiky Michael Vít, na slyšenou.
Michael VÍT, hlavní hygienik České republiky
——————–
Na shledanou.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
A ve vysílání vítám už Zuzanu Candigliotovou z Ligy lidských práv, dobrý den.
Zuzana CANDIGLIOTOVÁ, Liga lidských práv
——————–
Dobrý večer.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Vy jste, vaše organizace dlouhodobě o takový nález usilovali. Jste spokojeni s výsledkem řízení u Ústavního soudu?
Zuzana CANDIGLIOTOVÁ, Liga lidských práv
——————–
No, já musím říct, že částečně to rozhodnutí vítáme, protože je to určitý krok směrem k liberalizaci očkování v České republice. Ale stále, stále je zde patrné, že bude zachována jakoby povinnost, bude zachována represe, která nemá ve většině evropských států obdoby, kde je očkování dobrovolné.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Ano, nález znamená, že stát má právo nařizovat povinné očkování, ovšem s povinností musí v odůvodněných případech existovat výjimky. Například právě kvůli výhře rodičů. A ptám se tedy podobně jako pana Víta, nemohou být tím poškozeny, poškozena práva dítěte?
Zuzana CANDIGLIOTOVÁ, Liga lidských práv
——————–
Já se domnívám, že nikoliv, protože vlastně rodiče, kteří nechtějí očkovat nebo kteří chtějí očkovat například později a očkování odložit, protože nejedn se jenom o odmítače, jedná se o celé spektrum lidí, kteří mají různé důvody k neočkování, tak oni vlastně už teď buďto očkování odmítnou, nebo odloží. To očkování že je povinné, že se tak nazývá, neznamená, že ve skutečnosti je povinné ve smyslu vynutitelné. V současné době právní předpisy České republiky neumožňují vynutit očkování proti vůli rodičů. Umožňují maximálně uložit pokutu a i tady tato možnost byla omezena Nejvyšším správním soudem. Takže nyní i když zákonodárce znovu uzákoní očkování a to tak, aby bylo pokutovatelné, neznamená to, že je možné někoho očkovat násilím.
David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor
——————–
Tolik Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. Děkuji a na slyšenou.
Zuzana CANDIGLIOTOVÁ, Liga lidských práv
——————–
Na slyšenou.
Rozhovor proběhl dne 9. 2. 2011 na ČRo 1 Radiožurnál.
Středa, 9. února 2011Zprávy z médií
Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti Pavla Vavřičky proti pokutě, kterou dostal za to, že před osmi lety nenechal své děti očkovat. Případ tak musí znovu řešit Nejvyšší správní soud. V obecné rovině ale ÚS ústavnost povinného očkování dětí nezpochybnil.
Ústavní soud povinnost očkovat potvrdil, podle něj je v zájmu veřejného zdraví a lidé tedy mají nechat své děti očkovat. Řekl ale také, že ne každý případ odmítnutí musí být potrestán.
Pokud je dotyčný od počátku schopen vysvětlit, proč očkování odmítá, a tyto důvody jsou v souladu s některým dalším ústavně zaručeným právem, například s právem na svobodné projevování náboženství nebo víry, pak je podle ústavních soudců třeba mu vyhovět.
„Ústavní soud se v této věci omezil pouze na ústavněprávní aspekty celé věci s tím, že nezkoumal ústavnost zákonné povinnosti podrobit se pravidelnému očkování. Z tohoto důvodu se ani nepotřeboval vypořádat s jednotlivými argumenty a reagovat na argumenty účastníků,“ uvedla mluvčí ÚS Jana Pelcová.
Pavel Vavřička nepřivedl už v roce 2003 svoji dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a žloutence typu B a krajská hygienická stanice rodičům vyměřila pokutu tři tisíce korun.
Proti tomu se rodiče bránili odvoláním k ministerstvu zdravotnictví i žalobou u Městského soudu v Praze a kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Všude byli zatím neúspěšní.
Ve stížnosti Vavřička požadoval jednak zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, který mu pokutu potvrdil, a pak také příslušné části vyhlášky, na jejíž základě úředníci o pokutě rozhodovali.
Ústavní soud mu vyhověl jen částečně. Rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil, ale vyhlášku, která mezi tím přestala platit a byla nahrazena novou, nikoliv.
Hygienici budou nález ÚS respektovat
Rodiče odmítající očkování argumentují tím, že obrna se v České republice neobjevila od roku 1960, tetanus zase lékaři zaznamenají maximálně dvakrát do roka. A hepatitida typu B podle nich vůbec není dětskou nemocí.
Hygienici ale tyto argumenty odmítají. Podle nich se budou při poklesu proočkovanosti pod 90 procent na českém území vyskytovat spalničky a další infekční nemoci.
„Očkování proti zarděnkám u dívky, která to odmítne může způsobit, že to děvče může onemocnět. A bohužel může mít následky, které se projeví neplodností,“ varoval hlavní hygienik ČR Michael Vít. A dodal:
„To je jeden ze základních důvodů, které by si při odmítání měli uvědomit.“
Nález Ústavního soudu ovšem hodlá respektovat a vydá i patřičné pokyny pracovníkům jednotlivých hygienických stanic.
„Je to pro nás na jedné straně určitým způsobem posílení toho, že jsme konali správně, na druhé straně se musíme naučit posuzovat individuální právo občana,“ podotkl Vít.
Petr Sedláček z občanského sdružení Rozalio, které spojuje rodiče s různými pohledy na povinné očkování, rozhodnutí ÚS přivítal.
„Ústavní soud rozhodl o tom, že rodiče mají opravdu konečně právo rozhodovat o očkování svého dítěte, což je jednak skvělá zpráva pro rodiče a také to Českou republiku posouvá mezi vyspělé západní země,“ řekl Sedláček ve vysílání Radiožurnálu.
Soudy rozhodly i ve prospěch rodičů
Zatímco Vavřičkova stížnost ležela čtyři roky u Ústavního soudu, Nejvyšší správní soud částečně své stanovisko k této problematice přehodnotil a v jiném případu rozhodl, že odpůrce povinného očkování nelze trestat pokutami za přestupky.
Podobný případ nedávno řešil i Okresní soud v Kroměříži. Ten rozhodl, že odmítnutí povinného očkování dítěte není trestný čin, a třicetiletou matku zprostil obžaloby ze zanedbání péče. Žena před několika lety odmítla dvě ze svých tří dětí naočkovat podle předpisů ministerstva zdravotnictví.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, organizace, která o podobný nález dlouho usilovala, ovšem zcela spokojená není:
„Je to určitý krok směrem k liberalizaci očkování v České republice. Ale stále je zde patrné, že bude zachována povinnost, bude zachována represe, která nemá ve většině evropských států obdoby.“
Článek byl publikován dne 9. 2. 2011 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Autory článku jsou Zuzana Kopuletá, Martin Hromádka, David Šťáhlavský a Ludvík Bort, www.rozhlas.cz.
Úterý, 8. února 2011Zprávy z médií
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil navrhuje razantně zvýšit některé soudní poplatky. Dražší má být rozvod nebo zápis do obchodního rejstříku. Nově by naopak nemusela poplatky hradit oběť domácího násilí, která chce, aby soud nařídil vystěhovaní trýznitele. O změnách bude ve středu jednat vláda.
Podle ministerstva je změna nutná, protože poplatky se naposledy upravovaly v roce 2000. „Vzhledem k růstu průměrné hrubé měsíční mzdy soudní poplatky ve své stávající výši dostatečně neplní svoji regulační a preventivní funkci a nebrání podávání šikanózních návrhů,“ píše se v důvodové zprávě ke změně zákona.
Zdražení by mohlo být v některých případech i více než dvojnásobné. Za první zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku by se mělo platit dvanáct tisíc místo dosavadních pěti, za návrh na zahájení rozvodového řízení dva tisíce místo jednoho. Raději se dohodněte
Ministerstvo tak na jedné straně může získat desítky milionů korun do rozpočtu, ale Pospíšil by přivítal i jiný efekt – mnohem méně zbytečných soudních sporů. Návrh má motivovat obě strany, které se soudí, aby spor „nehrotily“ a raději se dohodly, právnicky řečeno, uzavřely smír. Pokud se totiž ještě před konečným verdiktem soudu účastníci dohodnou, dostanou zpět až 80 procent zaplacených peněz.
„Možnost vrácení části soudního poplatku po smírném uzavření věci představuje motivační faktor, který v konečném důsledku může podstatně přispět k odbřemenění soudní agendy,“ tvrdí předkladatel. Připomínky měli odboráři i ochránci práv
Některé poplatky budou nové, dosud se neplatily. Jde například o případy, kdy je člověk umístěný do vazby přesvědčený, že se tak stalo nezákonně, a stěžuje si na to u soudu. V takových kauzách navrhuje ministerstvo paušální poplatek dva tisíce korun.
Proti tomuto návrhu už v připomínkovém řízení protestovala Liga lidských práv. Úředníci ale její námitky nepřijali. „Jde o agendu, která je v široké míře zneužívána k podávání šikanózních návrhů,“ míní resort.
Stejně tak naložilo ministerstvo s námitkou odborářů, kteří zase žádali, aby byly od soudních poplatků osvobozeny všechny pracovněprávní spory.
Další novinkou jsou změny poplatků u sporů, ve kterých jde o velké částky peněz. Pokud se strany soudí o více než 20 tisíc korun, bude poplatek 5 procent. Pokud bude předmětem sporu částka vyšší než 40 milionů, bude poplatek dva miliony plus jedno procento z částky převyšující.
Tak budou odevzdávané peníze stoupat až do 250 milionů, kde ministerstvo stanovilo finanční strop pro placení. Maximální poplatek tak bude 4,1 milionu korun.
Článek byl publikován dne 8. 2. 2011 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Jiří Šťastný, zpravy.idnes.cz.
Čtvrtek, 3. února 2011Zprávy z médií
Strážníci mohou bezdůvodně kohokoliv šikanovat a udeřit do obličeje. A prakticky se jim nic nestane.
Jak benevolentní je k nim zákon, dokazuje případ, který skončil až před olomouckým soudem.
Dvojice strážníků napadla bezdomovce Petera Sisika před Dominikánským kostelem. Jeden z nich, Jiří Štýbnar, ho udeřil do obličeje.
Michal Kulveit, druhý ze strážníků, slovně nutil Sisika k tomu, aby uklidil odpadky pod lavičkou, i když bezdomovec opakoval, že nejsou jeho. Incident na místě natočil na mobil jeden ze svědků. Zavolal i na tísňovou linku.
„Štýbnar mu nakonec vzal kapesní nůž, který měl u sebe, ohnul mu čepel a hodil ho do fontány,“ popsal Aktuálně.cz soudce Petr Sušil.
Ten rozhodl, že šikanovat a bezdůvodně udeřit bezdomovce není trestný čin. „Byla to hraniční situace,“ prohlásil olomoucký soudce.
Šikana městské policie nevadí
Dvojice strážníků tak může u městské policie v Olomouci dál pracovat.
A to přesto, že porušili zákon o obecní policii. Podle mluvčí olomouckých strážníků Magdy Václavíkové není důvod, aby výpověď dostali.
„To by se stalo v případě, kdyby ztratili svoji důvěryhodnost,“ řekla Aktuálně.cz Václavíková.
Podle jejích slov by muselo dojít k tomu, že by někoho bili a šikanovali opakovně. „A to se nestalo,“ dodala Václavíková.
Státní zástupkyně Lenka Kremzerová si myslí, že chování strážníků bylo nevhodné a k trestnému činu došlo.
„Já nechci, aby naši strážníci šikanovali bezdomovce,“ řekl Aktuálně.cz primátor Olomouce Martin Novotný (ODS). Ten se setká s šéfem místní městské policie. Poté by mělo být jasnější, jak se vedení města k případu postaví.
Strážník: Pochybil jsem, ale nemstil se
Strážník Jiří Štýbnar uvedl, že nikdy nechtěl Sisika šikanovat. Své pochybení však připustil. Řekl, že neměl bezdomovci sebrat nůž, ohnout mu čepel a hodit ho do fontány.
Oba strážníci také odmítají, že by Sisika uhodili. „Já jsem poškozeného za ruku chytil. Ne s úmyslem, abych mu s ní kroutil, ale pouze aby neupadl,“ dodal Michal Kulveit.
Bezdomovec tehdy nadýchal téměř dvě promile. Neměl čistý trestný rejstřík. V minulosti se měl dopustit drobných krádeží.
Před napadením však nic neudělal. Podle Sisika se mu strážnici mstili. V minulosti si totiž na ně stěžoval.
Soudce Sušil nakonec rozhodl, že případ předá k přestupkovému řízení. Státní zástupkyně se však odvolala. O vině či nevině strážníků bude nyní rozhodovat krajský soud.
Útoky policistů končí před soudem výjimečně
Strážníci přitom mají výhodu, že na ně není zákon tak přísný jako na státní policisty. V jejich případě by se vše okamžitě dostala na stůl policejní inspekce.
„Policista by poté mohl být postaven mimo službu nebo i o práci přijít,“ prohlásila mluvčí policejní inspekce Radka Sandorová.
Předseda Ligy lidských práv David Zahumenský uvedl, že mnoho případů útoků ze strany policistů či strážníků vůči občanům se vůbec před soud nedostane.
„Hlavní problém je v tom, že vyšetřování trestných činů policistů a strážníků nebývá nezávislé a nestranné,“ řekl Aktuálně.cz právník Jiří Kubala.
Změny má přinést nový zákon
Liga lidských práv očekává, že policisté, kteří bezdůvodně někoho napadnou, stanou před soudem častěji. Docílit by to měl nový zákon.
Ten již před časem schválila Topolánkova vláda. Komunisté a sociální demokraté ale ve sněmovně zákon nepodpořili. Proto přes poslance nakonec neprošel.
Nová vláda prosazení zákona o generální inspekci bezpečnostních sborů slibuje v programovém prohlášení. Zatím to však neudělala.
Zahumenský řekl, že jeho schválení může mimo jiné přinést větší nezávislost vyšetřování trestných činů policistů a strážníků.
Článek byl publikován dne 3. 2. 2011 na aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Radek Nohl, aktualne.cz.
Středa, 19. ledna 2011Zprávy z médií
Média přinesla minulý týden zprávu o tom, že Ministerstvo zdravotnictví chce dát do zákona sankce pro rodiče, kteří nechtějí respektovat stanovený očkovací plán. Diskusi vyvolal také případ paní Jasenčukové, která za neočkování dvou ze svých tří dětí dokonce stanula před trestním soudem.
Diskuse o očkování bohužel většinou zůstává u typicky českého schématu nesmiřitelného boje stoupenců a odpůrců povinného očkování. Domnívám se, že daleko více než vzájemné osočování by věci samotné prospěla věcnost. A zejména pohled do zahraničí. Kdy se konečně zbavíme jednostranného přístupu, jenž je postaven na strašení domácími autoritami (s tituly či funkcemi), bez toho, že by byly jakkoli reflektovány výsledky zahraniční diskuze?
Jak očkují v zahraničí?
S cílem podpořit takovou celospolečenskou diskusi jsme v Lize lidských práv ke konci minulého roku zpracovali analýzu toho, jak se k očkování dětí staví v šesti zemích EU. A výsledek? V Německu, Rakousku, Spojeném království i v Irsku dospěli k tomu, že povinné očkování nepotřebují. V Belgii je povinné jedno očkování, ve Francii tři. Jak je možné, že i tradičně konzervativní země střední Evropy jako Německo a Rakousko, s respektem k vyhlášeným autoritám a profesorům v oblasti medicíny, farmakologie a vakcinologie, dospěly k takovýmto zákonům? Znamená to, že i u nich zvítězila hloupost alternativy nad racionalitou preventivního lékařství? Jistě, že ne.
Ve všech šesti uvedených zemích samozřejmě usilují o ochranu veřejného zdraví a vysokou proočkovanost. Respektují ale zároveň, že cesta, která je nejjednodušší pro stát (přísně stanovený očkovací plán a postihy pro ty, kdo se od něj byť jen minimálně odchýlí) nemá mít automaticky přednost před svobodnou volbou rodičů v otázkách zdraví jejich dětí.
Veřejné zdraví versus svoboda jednotlivce
Ochrana veřejného zdraví by podle ústavního pořádku měla dostat přednost před individuální volbou jednotlivce pouze tehdy, pokud je to nezbytné a pokud neexistuje méně restriktivní varianta. Jestliže ale praxe v uvedených demokratických zemích ukazuje, že veřejné zdraví lze chránit i bez povinností a represe, neznamená to, že bychom i my měli zkoumat, zda informace a pozitivní motivace nemohou fungovat i u nás? Domnívám se, že ano.
Loňské rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který prohlásil, že za stávajícího právního stavu není možné neočkujícím rodičům udělovat pokuty, přináší příležitost otevřít celospolečenskou diskusi o tom, zda potřebujeme, aby některá očkování byla v ČR povinná a jaká očkování by to případně měla být. Proč u nás s výjimkou tuberkulózy, kterou se podařilo po letech bojů vyčlenit, narůstá počet těch povinných, zatímco v jiných zemích klesá až k nule?
Z přesvědčování a udávání partnerský vztah nevybudujeme
Na straně povinného očkování je samozřejmě vysoká proočkovanost a tím i nízký výskyt nemocí. Stát se už více nemusí snažit. Zároveň s sebou ale povinné očkování přináší jevy, které pozitivní rozhodně nejsou. Například pediatři jsou často přesvědčeni o tom, že když je očkování povinné, tak jejich úkolem není vysvětlit rodičům přínosy očkování či rizika s ním spojená jako u jiných zákroků. Vzhledem k tomu, že očkování je povinné, omezí se na informace o tom, proč rodič má dítě naočkovat a co dítěti může hrozit, když naočkováno nebude. O tom, co jejich dítě riskuje, když očkování podstoupí, ani zmínka. Snaží se zkrátka rodiče přesvědčovat, nikoliv informovat, čímž porušují jejich právo na informovaný souhlas.
Nežádoucí je také „udávání“ rodičů, kteří se chtějí od očkovacího kalendáře odchýlit. Je tak porušována povinná mlčenlivost, kterou má každý zdravotník respektovat, a lékař ztrácí důvěru rodičů, bez které není možné efektivně spolupracovat.
Kdo by měl odpovídat za vedlejší účinky?
Problematický je i nízký počet hlášení o nežádoucích účincích v souvislosti s očkováním. Pediatr sice má teoreticky povinnost hlásit všechny vedlejší účinky Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv, skutečnost je ovšem mnohdy jiná. Podle české právní úpravy totiž platí, že pokud by bylo dítě poškozeno na zdraví v souvislostí s očkováním, lékař za způsobenou škodu odpovídá i v případě, že nic nezanedbal. Jde o takzvanou objektivní odpovědnost podle § 421a občanského zákoníku. Pokud tedy lékař přizná, že zdravotní komplikace, které se u dítěte objevily, mohou souviset s provedeným očkováním, fakticky se hlásí k odpovědnosti za tyto komplikace.
V řadě zemí stát přijal odpovědnost za nežádoucí účinky očkování a vytvořil mimosoudní mechanismy, s jejichž pomocí se rodiče dětí, u nichž se závažné vedlejší účinky projevily, snadněji domohou odškodnění. Zvláštní systém odškodňování následků po očkování mají dokonce i v Německu, Rakousku nebo Spojeném království, tedy v zemích, kde již očkování povinné není. Pokud bychom chtěli, aby některá očkování v ČR zůstala povinná, mělo by být přihlášení se státu k odpovědnosti a zjednodušení cesty k náhradě škody pro postižené automatickou volbou.
Ať zákon vzejde z rozumné diskuse…
Nejvyšší právní soud loni prohlásil, že pokud chce stát neočkování pokutovat, musí být rozsah očkování stanoven v zákoně. Pevně věřím, že výběru konečné varianty bude předcházet rozumná diskuse ve společnosti i v Parlamentu. Proto doufám, že bude následovat více výměn názorů, jako byla ta v sobotních Lidových novinách. Neměli bychom zároveň zapomínat, že k věci mají co říci nejen odborníci, ale také rodiče.
Článek byl publikován dne 19. 1. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Čtvrtek, 13. ledna 2011Zprávy z médií
Kroměřížský soud dnes řešil případ Andrey Jasenčukové, která jako první matka v novodobých českých dějinách stanula před soudem za to, že odmítla nechat očkovat svoje děti. Už před časem byla přitom odsouzena takzvaným trestním příkazem k dvouletému odnětí svobody s podmíněným odkladem. Podle obžaloby jí hrozilo až dvouleté vězení. Jenže státní zástupkyně navrhla, stejně jako obhájce, zprostit matku obžaloby. A soud udělal totéž.
Soudce Petr Marák vzal v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského léta, podle něhož není toto jednání ani přestupkem. Jednatřicetiletá Andrea Jasenčuková od samého začátku tvrdila, že nemá dostatek informací a ani jistotu, že očkování dětem neublíží. Rozsudek je pravomocný.
Podle obžaloby Jasenčuková od prosince 2009 do loňského května, kdy ještěbydlela s dětmi v Kroměříži, odmítla přeočkovat svou tříletou dceru a jejíroční sestru nenechala naočkovat vůbec. Žena navíc odmítala do bytu vpustit pracovnice sociálního odboru. „Riskovala tak nakažení dětí závažnými infekčními chorobami, jako jsou například tuberkulóza, záškrt a dětská obrna,“ vysvětlila státní zástupkyně.
Trestní oznámení na Jasenčukovou podala sociální pracovnice, která jí šla nejdříve sama a podruhé v doprovodu policie vysvětlit, proč musí nechat svoje děti naočkovat. „Ani sociální pracovnice ani nikdo mi nedokázal vysvětlit, na základě čeho bych měla své děti nechat přeočkovat či očkovat,“ dodala souzená matka.
Do případu souzené matky zasáhla Liga lidských práv
Liga lidských práv:
„Chceme rozpoutat diskusi, zdali je opravdu nezbytné očkování považovat za povinné. Například v Rakousku nebo Německu tomu tak není, tam se spokojili pouze s upozorněním pro rodiče, že jsou očkování bezplatná a doporučená. Tyto a jiné evropské státy nechávájí rodičům svobodu v jejich rozhodování v otázkách zdraví jejich dětí.“
Do případu se angažovala Liga lidských práv, jejíž právník dnes matku u soudu hájí. Jeho postoj je přitom jasný. Podle Ligy je trestní stíhání matky za neočkování svých dětí nepřípustné. Advokát se opírá o výrok Nejvyššího správního soudu z léta 2010, který konstatoval, že není možné sankcionovat rodiče za to, že nerespektují očkovací kalendář.
„To není ani přestupek, natož trestný čin,“ prohlásil ještě před jednáním advokát Ligy lidských práv David Záhumenský. Na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu chce požádat o okamžité zastavení trestního stíhání a pokud k tomu dojde, tak doporučí své klientce aby po státu požadovala náhradu újmy, která jí byla trestním stíháním způsobena.
Liga lidských práv se totiž domnívá, že každý zásah do práv rodičů by měl být státem veřejnosti vysvětlen a náležitě vyargumentován. „Chceme rozpoutat diskusi, zdali je opravdu nezbytné očkování považovat za povinné. Například v Rakousku nebo Německu tomu tak není, tam se spokojili pouze s upozorněním pro rodiče, že jsou očkování bezplatná a doporučená. Tyto a jiné evropské státy nechávájí rodičům svobodu v jejich rozhodování v otázkách zdraví jejich dětí,“ dodal Záhumenský.
Stejně tak by podle Ligy měly skončit u nás užívané nepřímé sankce. „Stále se totiž užívá praxe, že neočkované dítě nemůže být přijato do mateřské školy, nemůže se účastnit táborů, škol v přírodě nebo lyžařského výcviku,“ dodal Záhumenský.
Dnešní rozhodnutí soudu by se mohlo stát nepsaným precedentem pro další rodiče, kteří povinné očkování dětí odmítají. Jasenčuková je totiž prvním rodičem, který kvůli odmítnutí očkování svých ratolestí stanul před soudem a dokonce mu hrozilo vězení.
Článel byl publikován dne 13. 1. 2011 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
