Čtvrtek, 16. února 2012Zprávy z médií
Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu újmy dohromady 20 tisíc eur, tedy v přepočtu asi půl milionu korun.
Další čtyři tisíce eur má rodina dostat jako náhradu nákladů. Eskorta Roma špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně a nezávisle prošetřeno.
Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv na tiskové konferenci.
Rozhodnutí nicméně neznamená, že se bude muset česká policie a justice úmrtím znovu zabývat.
Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil po hlavě nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.
Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.
Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu.
První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.
Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Středa, 15. února 2012Zprávy z médií
Řidič autobusu, jenž popisoval předvolební plakáty, byl odsouzen na sto dnů vězení. Podle Anny Šabatové je nejspíš zvolený výklad formálně právně možný, ale přitom zjevně pochybný nejen proto, že se jedná o politický protest.
Roman Smetana se před necelými dvěma lety rozhodl k politickému protestu, za nějž byl tento týden odsouzen na sto dnů do vězení. Celá kauza začala na jaře roku 2010, kdy olomoucký řidič autobusu psal slogany na předvolební plakáty všech velkých politických stran a politikům přikresloval tykadla.
Podle zjištění MF Dnes patřilo nejvíc pokreslených plakátů občanským demokratům, kteří se také jako jediní u soudu domáhali, aby jim řidič zaplatil škodu patnáct tisíc korun. Krom toho mu původní rozsudek uložil odpracování sto hodin obecně prospěšných prací.
Smetana tresty odmítl. „Odmítám vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, stejně tak odmítám, aby mi byl přeměněn na odnětí svobody. Jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří,“ napsal tehdy Smetana v prohlášení Probační a mediační službě, která měla dohlížet na vykonání trestu.
Vzápětí odmítl i náhradní trest v podobě domácího vězení, který soudkyně zvažovala. Soudkyně Markéta Langerová, žena exposlance a jednoho z nejvlivnějších politiků ODS posledního desetiletí Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení. Tedy v poměru 1:1. Za jednu hodinu práce jeden den ve vězení.
„Vím, kdo je váš manžel. Je to jeden z největších gaunerů v ODS i v celé české politice. Přesto vás osobně nepovažuji za podjatou,“ uvedl v květnu loňského roku s tím, že slovo gauner nepovažuje za vulgarismus. „Gauner je dnes už téměř synonymem pro příjmení vašeho manžela,“ dodal.
Předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová hodnotí trest uložený Romanu Smetanovi kriticky. „Osobně mám sympatie pro občana Romana Smetanu. Nevidím v něm vandala, který poškozuje cizí majetek,“ uvedla Šabatová pro Deník Referendum.
„Jeho čin, právě v kontextu jeho dalšího jednání, se odlišuje od běžných předvolebních aktivit obdobného typu. Dostal skutečně politickou dimenzi, i když formálně právně je zvolený výklad asi možný. Ale i zde zůstává pochybnost,“ myslí si Šabatová.
Poškození cizí věci je podle ní totiž především „antisprejerský paragraf“, který směřuje spíše k ochraně budov či jiných hodnot, jež jsou trvale esteticky znehodnoceny například pošplícháním černou barvu. „Což je u předvolebního plakátu problematické, protože po nějaké době bude takový plakát stejně strhnut nebo přelepen jiným, z povahy věci,“ vysvětlila.
Argument, že v tomto případě jde o vyjádření politického názoru, je podle ní navíc přesvědčivý. „A ještě silnějším se stal v kontextu dalšího jednání pana Romana Smetany. Odmítnutí vykonat i mírný trest obecně prospěšných prací i odmítnutí peněz ze sbírky, kterou spontánně zahájili sympatizující občané, politickou dimenzi represe jenom podtrhuje,“ myslí si Šabatová.
„Ovšem vydala-li se státní moc směrem, kterým se vydala na počátku, nemá cestu zpátky. Neodpracované hodiny musí ze zákona na nepodmíněný trest odnětí svobody proměnit,“ vysvětlila v rozhovoru pro Deník Referendum předsedkyně Českého helsinského výboru.
Možná si už teď někteří podle Anny Šabatové s klasikem říkají „kdybych to byl býval věděl, tak bych se tou cestou nebyl býval vydal“. Také předseda Ligy lidských práv David Záhumenský se domnívá, že celá věc mohla dopadnout jinak, neboť mělo platit, že trestní právo má sloužit až jako krajní řešení, které se použije pouze tehdy, pokud mírnější prostředky nepostačují.
„Konkrétně ve věci pana Smetany mohli politici, pokud se domnívali, že jim byla způsobena škoda, podat žalobu k civilnímu soudu. Kdyby soud přesvědčili, přiznal by jim náhradu a pokud by řidič neplnil dobrovolně, došlápl by si na něj exekutor,“ uvedl Záhumenský.
Řidič Smetana po skončení pondělního jednání soudu řekl, že ani teď se verdiktu nepodvolí. „Do vězení nenastoupím, bude na mne muset vydat zatykač a nechat mne zadržet,“ vzkázal podle Mf Dnes soudkyni Langerové. Hrozí tak, že se absurdnost nepoměru mězi proviněním a trestem ještě prohloubí. Romanu Smetanovi bude totiž hrozit další stíhání za maření výkonu úředního rozhodnutí a další navýšení trestu až na tři roky nepodmíněně.
„Pokud nechce strávit přes tři měsíce za mřížemi, mohl by se obrátit na pana prezidenta s žádostí o milost,“ doplnil předseda Ligy Lidských práv. To vzhledem ke zvolenému přístupu pasivní rezistence Roman Smetana zřejmě neudělá. Kvůli tomu, že se nenechal zastupovat advokátem a nepodával odvolání, nenabízí se nyní ani možnost domáhat se zrušení rozsudku u Ústavního soudu.
Podle advokáta Pavla Čižinského ho tak před vězením mohou ochránit pouze dvě možnosti. Buď mu prezident udělí milost z vlastní iniciativy či na žádost jiných občanů. Anebo se někdo obrátí na ministra spravedlnosti s žádostí, aby odložil výkon trestu a podal stížnost pro porušení zákona, kterou by se pak zabýval Nejvyšší soud.
Článek byl publikován dne 15.2.2012 na denikreferendum.cz a najdete jej zde.
Úterý, 24. ledna 2012Zprávy z médií
Více v reportáži zde.
Reportáž byla zveřejněna dne 24. 1. 2012 na ČT 1 v pořadu Události.
Pátek, 20. ledna 2012Zprávy z médií
V Česku roste počet nesvéprávných lidí. Soudy jim odebírají občanský průkaz čím dál častěji. Kritizuje to nejenom ombudsman, ale i Evropský soud pro lidská práva. Zásadní omezení svobody se u nás týká 26 tisíc lidí. Jedním z nich je i Jaroslav Červenka z Prahy, jehož výjimečným případem se teď zabývá Ústavní soud.
Jaroslavu Červenkovi je 55 let. Žije sám v malé garsonce v Praze, rád hraje na klavír a hodně čte. Už sedm let ale nemůže samostatně rozhodovat o svém životě. Soud ho zbavil svéprávnosti a jako opatrovníka mu přidělil městskou část Praha 11.
Na začátku loňského roku pana Červenku odvezla jedna z úřednic, údajně pod záminkou rehabilitace, do lázní v Letinech – domova se zvláštním režimem, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé.
„Ona mě sedmého února bez jakéhokoliv vysvětlení odvezla do lázní Letiny u Plzně a tam mě umístila, utekla jak dítě a nechala mě na židli. Tam jsou lidi schizofrenicky poškození a s Alzheimery a já jsem se tam ocitnul. Mám IQ 127 a deset let Univerzity Karlovy,“ vypráví Jaroslav Červenka.
Stačil jeden podpis opatrovnice a muž už se nemohl vrátit zpět do Prahy. V Letinách pak proti své vůli strávil více než sedm měsíců.
„Ocitnul jsem se na židli mezi babičkama, které tam jejich děti nechaly a prodaly jim baráček. Babička tam roní slzy, neví si rady a já tam mám řešit třeba problémy jídla, kdy tam se nedá absolutně nic jíst. Osm měsíců jsem byl zavřený jak zvíře,“ popisuje.
Úřady chybu nepřipouští
Pan Červenka se u policie ani soudů práva nedovolal. Ředitel Lázní Letiny Aleš Patera Radiožurnálu napsal, že vše proběhlo podle zákona. Domov přijal pana Červenku na základě smlouvy o poskytnutí sociální služby, kterou podepsala opatrovnice.
Jestli opravdu do takového zařízení pětapadesátiletý muž patřil, nechtěl Patera komentovat. Sociální odbor Prahy 11 pochybení nepřipouští.
„O veškerých opatřeních byl a je průběžně informován opatrovnický soud. Veškeré neběžné právní úkony, včetně uzavření smlouvy o poskytnutí sociálních služeb, které opatrovník za opatrovaného učinil, byly schváleny rozsudkem opatrovnického soudu,“ napsal pražský úřad.
Proč Jaroslavu Červenkovi sebrali občanský průkaz a proč skončil v ústavu, úřad odmítá vysvětlit. Podle opatrovnice Zdeňky Jebavé jde o citlivé údaje.
„Já vám k tomu nemůžu říct vůbec nic. To jsou osobní údaje klienta, takže jeho diagnóza, počet hospitalizací v psychiatrických léčebnách, to jsou samozřejmě velmi důvěrné informace,“ uvedla Jebavá.
Prvního zastání se tak Jaroslav Červenka dočkal až u ombudsmana. Podle něj je umístění do ústavu s režimovým opatřením zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod.
Případ míří k Ústavnímu soudu
Soud podle ombudsmana musí posoudit důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno a zjistit i názor opatrovaného člověka. Jaroslav Červenka ale tvrdí, že se ho nikdo na názor neptal. Případem se proto také začala zabývat Liga lidských práv a jejich právnička Barbora Rittichová.
„Případem pana Červenky jsme se začali zabývat na základě jeho podnětu a potom se do toho zařízení vydal náš kolega, zjistil, jaký je stav, a byl z toho velmi překvapen. Na základě toho jsme se pustili do celé řady dalších právních kroků,“ říká.
Případ pana Červenky proto Liga podala k Ústavnímu soudu. Požaduje po státu finanční náhradu újmy. Právnička upozorňuje, že k takovému omezování práv nemá v budoucnu docházet.
„Máme stále institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, respektive i institut omezení způsobilosti k právním úkonům. V některých státech už od toho upustili a funguje to. Namísto toho, aby tu byl nějaký opatrovník, který rozhoduje za člověka, tak jsou tu takzvaní podpůrci. Mimo jiné v novém občanském zákoníku už tyto instituty jsou, takže uvidíme, jak vejdou do praxe,“ vysvětluje Rittichová.
Celý článek a reportáž Petry Benešové z Českého rozhlasu si můžete přečíst zde.
Úterý, 17. ledna 2012Zprávy z médií
Podle nového zákona o zdravotních službách, který má vzejít v platnost od dubna tohoto roku, nesmějí nemocnice vybírat poplatky jen za to, že nastávající otcové drží u porodu svou partnerku za ruku. Poplatek ve výši i tisíce korun je přitom v českých porodnicích běžnou praxí.
Některé nemocnice vybírají stovky, jinde se částka vyšplhá až na tisíc korun. Změnit by to měl nový zákon o zdravotnických službách. Ten je v mnoha ohledech jasnější než nynější zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966, uvádí Lidové noviny.
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty by se za otce u porodu nemělo platit ani podle současného zákona, protože v opačném případě to může omezovat právo rodičky a dítěte na kontakt s blízkými osobami.
„Porodnice za to neměly vybírat ani teď. Vyplývá to z mezinárodní úmluvy. V novém zákoně se to ale zcela objasňuje, nemůže to nikdo zpochybňovat. Pokud od toho nemocnice neustoupí, soudy budou rozhodovat ve prospěch rodičů,“ uvedla pro LN Candigliota.
Nemocnice se na platnost nového zákona teprve připravují. Že by se však od dubna přestaly hradit poplatky za otce u porodu všude, rodičky nemohou očekávat. Ani ministerstvo zdravotnictví, které zákon připravovalo, „svým“ fakultním nemocnicím poplatky za otce u porodu nezakazuje.
„Žádný takový pokyn od nás fakultní nemocnice nedostaly,“ potvrdil mluvčí resortu Vlastimil Sršeň.
Otce u porodu pojišťovny nemocnicím nehradí
Většina porodnic se doposud opírala o právní názor, že za přítomnost otce u porodu vybírat peníze může, protože náklady spojené s ním zdravotní pojišťovny zařízením neplatí. A na co nepřispěje pojišťovna, to může nemocnice vybrat na poplatcích.
„Jde o nadstandard, za který je třeba platit stejně tak jako třeba za samostatný pokoj a podobně,“ řekl mluvčí Nemocnice Na Bulovce Martin Šalek. Bulovka za tatínky u porodu účtuje tisíc korun.
A podle Šalka je to oprávněná částka, protože přítomnost otce nemocnici něco stojí. „Část personálu se mu musí věnovat, odpovídat na jeho dotazy. Navíc máte i tatínky, kteří ten okamžik neunesou a omdlí, udělá se jim nevolno a podobně,“ dodal Šalek.
Nemocnicím podobné poplatky hodně pomáhají, doprovod si totiž přeje asi polovina rodiček a větší porodnice si tak mohou vydělat i desetitisíce korun měsíčně. Tyto peníze by jim mohly od dubna chybět.
„Fakultní nemocnice Královské Vinohrady z tohoto zdroje dotuje nákup materiálu používaného při porodu. Třeba samovstřebatelné stehy, které pro rodičky představují vyšší komfort,“ uvedl mluvčí nemocnice Lukáš Matýsek s tím, že od zdravotních pojišťoven dostane nemocnice za vedení normálního porodu asi 2 000 korun.
Samotný porod je však mnohem nákladnější, protože je třeba zaplatit mzdy, přístroje, energie či materiál. Proto si Vinohrady vypomáhají částkou 500 korun za otce u porodu.
Argumenty, že nemocnice má s přítomností otce mnohem větší výdaje, však právnička Candigliota nepřijímá. „V případě jednoho tatínka, který chce podávat žalobu na ústeckou nemocnici, byly jediné prokazatelné náklady plášť a návleky na nohou. Ty stojí řádově desítky korun. Nemocnice ale vybírají stovky až tisíce,“ oponuje s tím, že stejně absurdní je i povinný předporodní kurz pro otce, když na něm nikdo žádné zákroky neprovádí.
Článek byl pulikován dne 17. 1. 2012 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Martina Procházková, www.idnes.cz.
Úterý, 3. ledna 2012Zprávy z médií
Pacienty čeká v novém roce podle Ligy lidských práv nejen diskutované zvýšení regulačních poplatků, nýbrž i větší respektování jejich soukromého a rodinného života. Změnu v přístupu zdravotníků přinesou nové zákony, které v dubnu vejdou v platnost.
Od dubna letošního roku se pacienti a rodiče mohou těšit na větší respektování jejich soukromého a rodinného života. Zdravotníci již totiž nebudou moci nadále omezovat nepřetržitý kontakt rodičů a dětí, ani vyžadovat peníze za doprovod rodičky u porodu.
Informuje o tom Liga lidských práv s tím, že nové zákony navzdory těmto pozitivním momentům obsahují i řadu nejednoznačných ustanovení, která mohou být podle expertů zneužita v neprospěch pacientů.
„Dosud byli rodiče v nemocnicích nezřídka považováni za pouhou návštěvu svých dětí a nemocniční personál jim pod různými záminkami bránil být s nimi neomezeně. Stejně tak porodnice zneužívaly svého postavení a účtovaly si tisícikorunové poplatky za přítomnost partnera nebo jiného doprovodu rodící ženy u porodu,“ vysvětlila právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Podle ní navíc bylo až doposud sporné, zda je takový postup nemocnic oprávněný a v zájmu pacientů. Schválená novela zákona zařazuje nicméně kontakt s blízkými mezi práva pacientů, která jsou poskytována bezplatně. „Pacienti se jich spolu se svými rodinami mohou přímo domáhat,“ dodala Candigliota.
Nové zákony současně podle Ligy lidských práv umožňují požadovat léčbu v co nejméně omezujícím prostředí.
„To se týká zejména dlouhodobě léčených nebo psychiatrických pacientů, kteří jsou dnes nuceni zůstávat nepřiměřeně dlouhou dobu v nemocničním prostředí, i když jejich péči je možné zajistit jinými službami poskytovanými u nich doma,“ uvedla právnička Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Nový zákon by tak podle ní měl předcházet zbytečným zásahům do osobní svobody pacientů.
„Konečně jde o ucelenou právní úpravu , která nahrazuje nesčetněkrát novelizovaný zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966. Na druhou stranu má ale i svá negativa. Obsahuje nejednoznačná ustanovení, která mohou být zneužita v neprospěch pacientů,“ dodala pak Candigliota.
Největší problémy v praxi přitom Candigliota očekává u částí, které se týkají souhlasu dětí s péčí nebo předem vyjádřeného přání pacienta, které tak zřejmě brzy čeká novelizace.
Článek byl publikován dne 3. 1. 2012 na www.denikreferendum.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Vratislav Dostál, deník Referendum.
