Úterý, 8. května 2012Zprávy z médií
Právníci Ligy lidských práv jsou pobouřeni, jak v České republice funguje systém očkování. Ten je podle nich ovládán farmaceutickými koncerny, které neváhají manipulovat lidi masivními reklamními kampaněmi, které jsou jinak v Evropské unii zakázané.
Rozhodování o očkování je podle Ligy lidských práv zcela netransparentní. Klíčové funkce navíc zastávají lidé přímo napojení na firmy vyrábějící vakcíny. Právníci poukázali hlavně na obsazení „Národní imunizační komise“, ta na ministerstvu zdravotnictví řeší otázky očkování. Má třináct členů a minimálně tři prý mají vazbu na farmaceutické firmy.
„Komise je obsazena jednostranným způsobem, a to příznivci očkování (někdy až nekritickými),“ píše se podle serveru iDNES.cz ve zprávě Ligy. „Odpovídajícím způsobem též není řešen konflikt zájmů a část členů intenzivně spolupracuje s výrobci vakcín.“
Výslovně zpráva zmiňuje epidemiologa Romana Prymulu, který údajně zároveň působí jako poradce farmaceutických koncernů a provádí pro ně výzkum. „Členem Národní imunizační komise nejsem a v době, kdy byla analýza publikována, jsem jím nebyl už několik měsíců. Když jsem byl členem, o konfliktních otázkách jsem nehlasoval,“ ohrazuje se Prymula.
Zároveň zpochybňuje kompetentnost autorů zprávy v oblasti medicíny. „Pokud Liga prokáže, že v Česku jsou další odborníci z jiných oborů, kteří o očkování mají adekvátní hlubokou znalost, ministerstvo jistě rozšíření komise zváží. Odmítání očkování pro mne bohužel kvalifikací není,“ rozčiluje se Prymula, který chce právníky z Ligy dokonce žalovat.
Dojemné reklamy s dětmi? EU je zakazuje
Kritizován je i fakt, že farmaceutické produkty jsou předmětem reklamy. „Evropská legislativa zakazuje veřejnou reklamu na léčiva na předpis včetně vakcín s výjimkou takzvaných vakcinačních akcí,“ sdělil serveru předseda Ligy David Zahumenský.
„Laik, který nemá medicínské či farmaceutické vzdělání, je reklamou snáze ovlivnitelný. Druhá věc je, že reklama v mnoha případech hraje na emoce či zastrašuje různými životními příběhy ostatních lidí,“ upozorňuje také právnička Eva Kučerová.
Zejména pokud se jedná o očkování dětí, které je dnes zobrazováno v reklamě velmi často. Celkově farmaceutické firmy v ČR patří mezi desítku největších zadavatelů reklamy.
Zpráva vyšla ve Zdravotnických novinách 9. května 2012.
Pondělí, 7. května 2012Zprávy z médií
Stačila jedna pomluva na blogu a důchodkyně Květoslava Šamajová se ocitla v Bohnicích. Na internet napsala o jednom člověku, že spolupracoval s tehdejší Státní bezpečností a za to ji soud poslal do psychiatrické léčebny. Osmašedesátiletá žena se teď snaží dovolat práva a chce odškodnění za to, že jí jeden psychiatrický znalecký posudek zničil život. Případ řeší Liga lidských práv i ombudsman.
„Dostávala jsem Flouxanon Depot, což je medikace, která je s dlouhodobým účinkem. V lednu mi dali tři injekce a v březnu jednu. Zhoršil se mi zrak. Ze dvou mám čtyři,“ říká důchodkyně.
Květoslava Šamajová sedí v malém pokoji na bílé posteli. Během rozhovoru strnule hledí před sebe, občas vstane a přešlapuje na místě. Neustále si mne ruce. V ochranném léčení v Bohnicích je už půl roku. Za tu dobu výrazně zhubnula, má jen 47 kilo.
„Co ale nebylo typické, že mi na holé tělo přikurtovali pásy. Ve spisu bylo napsáno, že jsem neklidná a dali mě na neklidné oddělení 27. Tam mi dali hodně neuroleptik, které mě dost poškodily. Vyslovilo kóma na 17 hodin,“ vzpomíná Šamajová na svůj příjezd do pražské léčebny.
Pod dohled psychiatrů ji poslal soud za to, že před třemi lety napsala na svůj internetový blog pomluvu. Byla o muži, kterého považovala za konfidenta a spolupracovníka Stb.
Stejné informace zaslala také na policii. Soudkyně Obvodního soudu Prahy 2 Mária Petrovková proto do spisu při řízení v roce 2011 napsala: „Jednání obžalované soud považuje za značně společensky nebezpečné, neboť je třeba zohlednit skutečnost, že se jej dopouštěla po delší dobu a dokonce v něm pokračovala i po zahájení trestního stíhání.“
Spolupráce muže s tehdejší Státní bezpečností se nikdy neprokázala a soud tak obvinil Květoslavu Šamajovou z trestného činu pomluvy. Od potrestání ale nakonec soudkyně upustila a poslala ženu do Bohnic.
Právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová to považuje za extrémní případ: „Myslím si, že u takového trestného činu, i kdyby se stal, by nedostala ani odnětí svobody“
V civilním řízení by se pak zřejmě musela Šamajová omluvit muži za pomluvu a zaplatit odškodné. Jenže psychiatr ve znaleckém posudku prohlásil blogerku za duševně nemocnou s halucinacemi a bludy.
Přitom ženu už dříve vyšetřovali jiní znalci a to když jí svěřovali do péče nezletilé dítě: „Schizofrenii nemám. Jsem pěstounka, prokázala jsem, že jsem 12 let pěstounkou.“
Psychologické posudky na pěstounství od lékařů z Olomouce má paní Šamajová pořád u sebe. Ukazovala je i právníkům od ombudsmana, který se teď jejím případem zabývá. Veřejný ochránce zkoumá, jestli se s paní Šamajovou v léčebně nezachází špatně.
Z bohnického pavilonu, kde pohublá žena sedí na chodbách s dalšími pacientkami, které trpí stařeckou demencí nebo jinými duševními poruchami, se chce za každou cenu dostat. Její nadějí je teď další květnové soudní řízení:
„Já nepoškozuju sebe, ani neohrožuju okolí, nejsem nikomu nebezpečná. Potom je takzvané ochranné léčení je dáno na občany, kteří jsou neškodní.“
Jestli ale nakonec opustí léčebnu, není jisté. Má však určitou naději. Primář bohnické léčebny Richard Krombholz v písemném vyjádření Radiožurnálu sdělil, že už není nutné paní Šamajovou nadále držet v ochranné léčbě.
„Aniž bych mohl konkretizovat podrobnosti o zdravotním stavu této konkrétní pacientky, inicioval jsem návrh na přeměnu jejího ochranného léčení a propuštění z ústavního ošetřování, neboť jsem přesvědčen, že to její zdravotní stav umožňuje. Toto stanovisko bude také u soudu předneseno.“
Paní Šamajová doufá, že se jí zastane také ombudsman a Ústavní soud, kterým poslala stížnost. Chce za nařízenou ochrannou léčbu nějaké odškodnění. Zatím si ale dlouhý čas v bohnickém pavilonu krátí absolventka pražské FAMU čtením, televizí a občas zajde na keramiku. Na vycházky se dostane jen o víkendu.
Článek byl publikován 7. května 2012 na webu Českého rozhlasu. Reportáž zpracovala Petra Benešová.
Úterý, 24. dubna 2012Zprávy z médií
Praha – Očkování nás provází celý život a mělo by nás chránit. V Česku se ale postupně stává předmětem farmaceutických kampaní. Na letáky, billboardy nebo televizní spoty už narazí lidé téměř všude. Liga lidských práv v této souvislosti upozorňuje, že evropské právo veřejnou reklamu na vakcíny zakazuje. Podle odborníků z České vakcinologické společnosti jsou navíc v reklamě často zavádějící a nepřesné informace. Podrobnosti k očkování najdou lidé na stránkách Národní imunizační komise.
Očkování prošlo za desítky let řadou změn. Největší ale zaznamenalo u dětí. Ještě před deseti lety se povinně očkovaly zhruba dvacetkrát. Dnes dostávají injekcí jen osm. Roste navíc zájem o nepovinné vakcíny. Proti pneumokoku je například očkovaných až devadesát procent dětí, proti klíšťové encefalitidě se v Česku chrání dva miliony lidí.
Mnoha lidem ale vadí lobby farmaceutických firem, které často prosazují své zájmy i za pomoci až manipulativních metod. Podle psychologů je totiž právě téma zdraví v reklamě velmi citlivé. Lidé se nechávají více ovlivnit emocemi a zapomínají na fakta. Nejčastěji pak reklamě podlehnou, pokud se týká zdraví dětí. Podle odborníků by ale lidé neměli zapomínat, že i očkování má svá rizika a vždy si je proto třeba zjistit dostatek informací.
Odborníci se nyní přou, jak správně očkování propagovat. Liga lidských práv už například proti reklamám sepsala protest. Podle jejích právníků Česko nedodržuje evropskou legislativu. „V Německu i v Rakousku není vůbec reklama na konkrétní vakcíny povolená,“ tvrdí předseda ligy David Zahumenský. Ministerstvo zdravotnictví to ale odmítá. „Ta směrnice Evropské unie z toho jasně vyjímá očkování,“ řekl ČT mluvčí resortu Vlastimil Sršeň.
Reklama na očkování se ale nelíbí ani odborníkům z České vakcinologické společnosti. Podle nich často prezentuje zavádějící a nepřesné informace. Její předseda Roman Prymula upozornil například na reklamu s holčičkou, která propaguje očkování proti klíšťové encefalitidě. Svým způsobem podle něj implikuje, že vakcína funguje proti všem chorobám, které klíště přenáší, což není pravda.
V České republice jsou ale ve srovnání s okolními zeměmi lidé naočkovaní poměrně málo. Například proti chřipce se v ČR nechá očkovat pouze pět procent lidí. Jinde v Evropě čísla sahají až ke 45 procentům. Nejpopulárnější je mezi Čechy vakcína proti klíšťové encefalitidě. Očkovat se nechává 19 procent lidí. V Rakousku, kde se nemoc vyskytuje podobně často, je to ale téměř devět z deseti. Až 14 procent žen se pak v tuzemsku chrání před rakovinou děložního čípku.
Zprávu vydala Česká televize 24. dubna. Reportáž Barbory Peterové a Jitky Szászové najdete zde.
Pondělí, 2. dubna 2012Zprávy z médií
Jihomoravské porodnice nezruší od neděle poplatek za přítomnost otce u porodu. Jeho vybírání kritizuje Liga lidských práv, podle níž nemocnice na peníze od dubna, kdy platí nový zákon, nemají nárok. Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv ČTK řekla, že rodičky mají právo na přítomnost otce u porodu.
Jihomoravské porodnice nezruší od neděle poplatek za přítomnost otce u porodu. Jeho vybírání kritizuje Liga lidských práv, podle níž nemocnice na peníze od dubna, kdy platí nový zákon, nemají nárok. Nemocnice však zákon vykládají jinak a ani ministerstvo zdravotnictví jim nedalo pokyn peníze přestat vybírat.
Jediná nemocnice, kde uvažují o změně, jsou brněnští Milosrdní bratři. Budeme o tom jednat v pondělí na poradě vedení, řekl ČTK ředitel Josef Drbal. Ženy, které porodí do té doby, podle něj ještě platit budou.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv ČTK řekla, že právo na přítomnost otce u porodu mají rodičky stejně jako právo na důstojné zacházení. „Představte si, že by někdo chtěl poplatek za důstojné zacházení navíc,“ podotkla.
Z rodinné legislativy podle ní zase vyplývá, že otec jako zákonný zástupce dítěte má právo tuto svou roli plnit hned od první vteřiny narození syna či dcery. „Je to stejné, jako kdyby měl dítě hospitalizované v nemocnici, chtěl za ním přijít a oni řekli: ‚nezlobte se, jen když zaplatíte‘,“ uvedla.
Podle mluvčí Fakultní nemocnice Brno (FNB) Anny Mrázové však jde o službu navíc jako každou jinou. „Vznikají nám náklady na úklid, hygienu, navíc to, že se navyšuje počet přítomných (u porodu), představuje zátěž pro naše pracoviště,“ řekla.
Hrazených 500 korun podle ní vychází z propočtu tamního ekonomického oddělení. Další porodnice argumentovaly i tím, že otci zapůjčují návštěvnický plášť nebo operační prádlo.
Podle kritiků poplatku si však nemocnice mohou naúčtovat pouze cenu, která těmto nákladům skutečně odpovídá. Například jeden cyklus pronájmu a vyprání nemocniční haleny a kalhot vyjde asi na 30 korun, zjistila ČTK u prádelenské firmy v regionu.
Candigliota se domnívá, že lidé mohou nemocnici dát sponzorský dar, a ocenit tak třeba příjemný personál. Platba však musí být dobrovolná. Pokud někdo s poplatkem za přítomnost otce u porodu nesouhlasí, platit podle ní nemá.
Mrázová uvedla, že v tom případě bude FNB chtít podepsat formulář uznání dluhu a peníze bude obvyklou cestou vymáhat. Candigliota radí takový dokument rozhodně nepodepisovat. „Měl by tam určitě napsat, že uznává, že u porodu byl jako doprovod, ale že šlo o výkon práva rodičky a rodina s dluhem nesouhlasí,“ řekla.
Další porodnice většinou dosud nevyřešily, jak budou v případě odmítnutí poplatku postupovat. Dosud se s tím nesetkaly, řekli ČTK mluvčí znojemské i břeclavské nemocnice Pavel Jajtner a Radomíra Schweitzerová.
Ředitel Nemocnice Ivančice Jaromír Hrubeš uvedl, že otce by k porodu i v tom případě pustili, jen by nedostal obvykle podávané občerstvení. V ivančické porodnici je platba nejnižší z porodnic v regionu, činí 202 korun.
Článek byl publikován dne 30. 3. 2012 na www.tribune.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Lucie Kučerová, ČTK.
Čtvrtek, 29. března 2012Zprávy z médií
Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.
„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.
Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.
Prý odejdou
Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.
Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.
Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.
Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.
Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.
S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.
Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.
Středa, 28. března 2012Zprávy z médií
Praha – Na půdě Sněmovny se strhla debata o domácích porodech. Byla vyhrocená jako vždy, když se proti sobě postaví lékaři a zastánci domácích porodů. Zastánci argumentovali průzkumy ze zahraničí hrajících v jejich prospěch či právem ženy zvolit si místo porodu, doktoři zase vytáhli své zkušenosti z porodních sálů.
Ministerstvo zdravotnictví už dříve uznalo, že je nutné porody doma začít řešit a za určitých podmínek umožnit ženám porod mimo zdi nemocnice. „Debata o tom, jaká konkrétní opatření nastavit, bude ale složitá, stejně jako je nyní složité vůbec sestavit pracovní skupinu při ministerstvu zdravotnictví,“ řekl LN primář jihlavské nemocnice a poslanec Aleš Roztočil poté, co seminář o domácích porodech skončil. Roztočil by měl stanout v čele pracovní komise.
Během tříhodinové debaty proti sobě stanuly dva tábory. Na jedné straně sálu usedly výhradně ženy, které zastávají názor, že by stát měl budoucím matkám umožnit rodit doma.
Na druhé straně se ocitli muži, převážně lékaři a porodníci, kteří se věnovali ve svých příspěvcích především výčtu všech možných rizik spojených s porodem doma.
Podle zastánců domácích porodů stát v současné době brání ženám, aby rodily mimo nemocnici. „Činnost porodních asistentek se ocitá v ilegalitě,“ prohlásila na semináři právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Liga lidských práv zastupuje ženu, která žaluje stát za to, že nemohla sehnat porodní asistentku.
Doma pouze v dobré kondici
Všichni se shodli na tom, že pokud chce žena rodit doma, musí být zdravá a vše musí nasvědčovat tomu, že porod proběhne v pořádku. Zastánkyně domácích porodů navíc argumentují tím, že i když stát porody doma za určitých podmínek povolí, nebude to mít vliv na počet žen, které se pro tuto možnost rozhodnou. Ve střícných zemích jako je Německo, Kanada či USA rodí doma kolem jednoho procenta žen.
Na semináři také zaznělo, že by pomohlo, kdyby se v porodnicích zlepšily podmínky a zároveň by ženy například mohly po celou dobu těhotenství, porodu a následné péče mít svou vlastní porodní asistentku.
„Průzkumy ukazují, že s porodní asistentkou, která se o ženu stará kontinuálně po celou dobu těhotenství, nastane méně problémů jako potrat, méně předporodních hospitalizací, častěji rodí tyto ženy spontánně,“ vyjmenovala výhody kontinuální péče biostatička Markéta Pavlíková.
Krvavé komplikace na videu
Druhá půlka semináře se naopak nesla v duchu argumentů, proč jsou porody doma nebezpečné. Přizvaní lékaři argumentovali většinou skutečnými případy, které se staly na jejich pracovišti. Například Antonín Pařízek z pražské porodnice U Apolináře pospal případ zcela zdravé rodičky, která by podle něho byla ideální adeptkou pro porod doma, jejíž život ale po porodu ohrozilo nečekané poporodní krvácení.
„V 60 až 70 procentech případů je takové krvácení zcela neočekávané a je potřeba rychlý zásah,“ zdůraznil Pařízek. Pustil k tomu i video z porodu zmíněné ženy a přidal i několik fotek.
Zároveň ale dodal, že porodní domy (v Česku zatím není ani jeden, protože podmínky pro jeho vznik jsou nesplnitelné), jsou dobrý nápad, ale je nutné, aby byly maximálně 15 minut od nemocnice.
Povolit, ale za svoje peníze
Poslanec ODS a předseda zdravotnického výboru Boris Šťastný, který seminář uspořádal, zopakoval, že by si porody doma měly hradit rodičky samy, stejně tak jako všechny výdaje spojené s případnými komplikacemi.
„Ve zdravotnickém zařízení hradí péči stát za podmínek, které nastaví. Doma žádné podmínky nastavit nelze, proto to nelze hradit z veřejného pojištění,“ míní Šťastný
Článek byl zveřejněn dne 28. 3. 2012 na www.lidovky.cz a najdete jej zde.
Autorkou článku je Barbora Říhová, www.lidovky.cz.
