Středa, 11. ledna 2017Tiskové zprávy
Vrchní soud v Olomouci dnes potvrdil správnost rozsudku Krajského soudu v Brně ve známé kauze „brněnské záchranky“, čímž dal za pravdu žalobcům. Rodička a její syn se tak téměř po 7 letech pravomocně dočkají omluvy za zásah do svých práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po porodu a každý z nich i finančního zadostiučinění ve výši 50.000 Kč. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje může po doručení rozsudku podat dovolání k Nejvyššímu soudu.
Spor je o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. Součástí sporu je i to, kdo odpovídá za podchlazení dítěte, které bylo zjištěno při přijetí do nemocnice.
Podle ústního odůvodnění soudců Vrchního soudu je rozsudek soudu prvního stupně logický a v souladu s judikaturou. Zmínili zejména případ Evropského soudu pro lidská práva Hanzelkovi proti České republice, podle kterého je porod jeden z nejcitlivějších okamžiků života a pro nedobrovolnou hospitalizaci novorozence musí být dány obzvláště naléhavé důvody a bezprostřední ohrožení. Soudci také zmínili nález Ústavního soudu z roku 2015, podle kterého musí být nedobrovolný zásah personálu odůvodněn vysokou mírou pravděpodobnosti ohrožení dítěte.
K podchlazení dítěte podle soudců Vrchního soudu došlo v důsledku postupu personálu záchranné služby. Z dokazování vyplynulo, že do příjezdu záchranky bylo dítě zahřívané na břiše matky a že přivolaný lékař neměl žádné podezření, že by bylo podchlazené. Až v důsledku jeho postupu bylo dítě od matky na delší dobu odděleno, aniž by byla použita termo folie nebo převozní inkubátor.
„V závěrečné řeči jsem zdůraznila, že v českém právu neexistuje povinnost rodičů nechat své dítě po porodu automaticky hospitalizovat. To, co je v zájmu dítěte, posuzují primárně jeho rodiče a ti berou v úvahu i jiné okolnosti než striktně medicínské hledisko, například zájem dítěte na klid po porodu, kontakt s matkou a bezproblémové kojení. Pokud by se umožnilo zdravotníkům libovolně používat nedobrovolnou hospitalizaci i mimo případy bezprostředního ohrožení zdraví dítěte, docházelo by k nežádoucímu zneužívání této možnosti a porušování práv pacientů,“ uvádí k případu Zuzana Candigliota, advokátka žalobců.
Znění omluvy, kterého by se měla rodička dočkat, je následující:
„Vážená paní xxx, naši zaměstnanci přivolaní k ošetření novorozence po Vašem porodu doma dne 28. 2. 2010 hrubým způsobem zasáhli do Vašich rodičovských a osobnostních práv, zejména tím, že Vás bez Vašeho souhlasu přinutili za pomoci přivolané policie k převozu Vašeho zdravého dítěte do porodnice. Za tento necitlivý zásah se Vám hluboce omlouváme.“
Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Úterý, 20. prosince 2016Tiskové zprávy
Ministerstvo zdravotnictví odmítlo historicky první žádost o odškodnění závažných následků povinného očkování. Za doživotní újmu spočívající v ochrnutí půlky obličeje téměř 2letého Honzíka z Jihomoravského kraje tak podle ministerstva nikdo nenese odpovědnost. S tím se jeho rodiče nechtějí smířit a s pomocí Ligy lidských práv připravují žalobu proti státu.
Chlapeček byl zcela zdravý, když byl ve věku 4 měsíců očkován druhou dávkou hexavakcíny. Na druhý den si jeho matka všimla nepatrného nedovírání očička, po týdnu mu ochrnula celá polovina tvářičky. Odborní lékaři shledali, že jde o postižení v důsledku očkování. I přes veškerou léčebnou a rehabilitační péči nelze podle lékařů očekávat zlepšení. Proto rodiče chtějí pro svého synka spravedlivou kompenzaci trvalých následků, ale také kompenzaci za vynaložené náklady související s dosavadní léčbou.
Ústavní soud už téměř dva roky volá po odškodňování újmy na zdraví vzniklé povinným očkováním, ale Ministerstvo zdravotnictví zatím připravilo jen věcný záměr odškodňovacího zákona, který dosud nebyl zveřejněn. Podle nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu by převzetí odpovědnosti státu za tuto újmu přispělo ke zmírnění obav rodičů z nepříznivých následků očkování.
„Podle starého občanského zákoníku nesl odpovědnost za nežádoucí účinky očkování lékař, i když při aplikaci vakcíny nepochybil. Nový občanský zákoník tuto tzv. objektivní odpovědnost zrušil, ale zároveň nebyla výslovně přenesena na stát, čímž vznikla nepřijatelná situace, že se k odpovědnosti nehlásí nikdo. Domníváme se, že odpovědnost státu vyplývá z obecných právních ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti, z práva na ochranu zdraví i z mezinárodních úmluv. Stát očkování nařizuje jako povinné bez možnosti volby, tak také musí nést odpovědnost za jím způsobené negativní důsledky,“ uvádí k případu advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu zastupuje.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Ke stažení:
Středa, 30. listopadu 2016Tiskové zprávy
Podle přelomového rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové školky nemohou odmítnout přijetí neočkovaného dítěte jen proto, že rodiče nepředložili potvrzení lékaře o trvalé kontraindikaci. Naopak se musí vypořádat s tím, zda nejsou v konkrétním případě naplněny jiné zdravotní důvody pro neočkování. Například předchozí nežádoucí účinky po očkování u sourozenců či rodičů.
Rodiče z Královéhradeckého kraje se rozhodli neočkovat své dvě mladší dcery právě proto, že se u matky dětí a později i u nejstarší dcery objevily v časové souvislosti s očkováním velmi nepříjemné a chronické zdravotní obtíže. Tříletá Verunka i pětiletá předškolačka Evička tak z důvodu chybějícího povinného očkování nebyly přijaty do mateřské školy. Proti tomu rodiče podali žalobu, se kterou nyní uspěli.
Krajský soud v Hradci Králové tento týden vyhlásil rozsudek (spisová značka 30A 95/2016), kterým rozhodnutí o nepřijetí zrušil. Mateřské školy a krajský úřad se totiž v přijímacím řízení nevypořádaly s výhradou svědomí rodičů založenou mimo jiné na negativních zkušenostech rodiny s očkováním, které byly během soudního řízení doloženy zdravotnickou dokumentací.
Na písemné vyhotovení rozsudku má soud měsíc, po jeho doručení nabude rozsudek právní moci a věc se vrátí mateřské škole k novému posouzení. Krajský úřad může sice podat kasační stížnost, to ale nemá vliv na právní moc rozsudku.
„Z ústního odůvodnění vyplývá, že soud sice neuznal samotnou výhradu svědomí jako důvod pro přijetí dítěte do mateřské školy, ale své rozhodnutí opřel o nález Ústavního soudu (sp. zn. ÚS 16/14) o širším výkladu trvalé kontraindikace, která je zákonnou výjimkou z povinného očkování. Jinými slovy, k otázce kontraindikace nelze přistupovat pouze formálně na základě toho, zda ji lékař potvrdí v přihlášce konkrétního dítěte, ale školka musí na základě předložených podkladů zkoumat, zda nejsou dány objektivní důvody, které brání očkování dítěte,“ vysvětluje si rozsudek Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zástupkyně rodiny.
Liga lidských práv rozsudek vítá jako další krůček k odstranění nespravedlnosti a diskriminace spojené s vynucováním očkování. V praxi běžně dochází k tomu, že lékaři odmítají uznat zdravotní kontraindikaci i u dětí, které trpí zdravotními problémy nebo u kterých se objevily nežádoucí účinky očkování. Tím spíše nikdo nebere ohled na zdravé děti, v jejichž rodině byly problémy s očkováním. Lékaři i mateřské školy jsou navíc pod nátlakem až šikanou hygienických stanic. Za důstojné řešení považujeme umožnění přístupu do školek všem dětem jako ve všech okolních státech.
Více informací poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Úterý, 29. listopadu 2016Tiskové zprávy
Městský soud v Praze přiznal odškodnění 60 tisíc korun muži, kterého brněnský soud před sedmi lety zbavil svéprávnosti a nedal mu o tom vědět. Opatrovníka soud navíc vybral až po pěti měsících, a protože ten se proti ustanovení odvolal, rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci a práva muže nikdo nezastupoval. O omezení svých práv se muž dozvěděl zcela náhodou až po půl roce. Případ stále není pravomocně ukončen. Podle nového znaleckého posudku muž žádnou duševní nemocí ve skutečnosti netrpí.
Absurdní případ začal v roce 2009, kdy 68 letý muž přišel na policii ohlásit podezření z opakovaných krádeží v domě a na zahradě. Policie jeho verzi neuvěřila a nechala udělat znalecký posudek, podle kterého měl muž trpět organickou poruchou s bludy. Na základě tohoto závěru podal státní zástupce návrh na zbavení svéprávnosti a Městský soud v Brně mu vyhověl. Současně rozhodl o tom, že muži rozhodnutí vůbec nedoručí. Městkou část jako jeho opatrovníka navíc určil až po pěti měsících. Ta se proti ustanovení odvolala.
Muž mezitím (nevědě o tom, že jej soud „potichu“ zbavil svéprávnosti), pokračoval v běžném životě, nakupoval, nakládal se svým majetkem a činil další právní úkony. Že je nesvéprávný zjistil zcela náhodou až po půl roce. Proti rozhodnutí soudu se okamžitě odvolal a řízení pokračuje dodnes. V novém znaleckém posudku soudní znalec navíc připustil, že muž žádnou duševní nemocí ve skutečnosti netrpí.
Kvůli lhostejnému přístupu soudu, který s ním od počátku jednal jako s objektem, podal žalobu proti státu. Po čtyřech letech soudních tahanic nakonec Městský soud v Praze uznal, že soud pochybil a přiznal mu odškodnění ve výši 60 tisíc korun za to, že s ním bylo jednáno nedůstojně.
„Tento případ poukazuje na absurditu celého řízení o svéprávnosti, nejenže samotné rozhodnutí o omezení svéprávnosti vede k zásahu do důstojnosti člověka, ale už v průběhu řízení je přistupováno k člověku více jako věci než k plnohodnotnému účastníku. I když se nový Občanský zákoník a procesní předpisy už snaží některým systémovým pochybením zabránit, například ukládají soudu, aby vždy zhlédl člověka, o němž rozhoduje, nebo zakládají povinnost ustanovit opatrovníka v rozhodnutí o omezení svéprávnosti, tato změna je pouze kosmetická. Pokud budeme mít možnost vylučovat určitou skupinu lidí z rozhodování o svém životě a zařazovat je mezi občany druhé kategorie, ke zneužívání bude docházet,“ komentuje rozhodnutí právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Odškodnění ve výši 60 tisíc je pouze malým vítězstvím, bitva pána z Brna o jeho svéprávnost není ukončena. Teď musí stejný soud, který s ním v minulosti jednal bezohledně, učinit nové rozhodnutí, které může mít závažný dopad na jeho život.
Více informací poskytne:
Dan Petrucha, lídr Ligy lidských práv – dan.petrucha@llp.cz, +420 602 618 909
Úterý, 15. listopadu 2016Tiskové zprávy
Velký senát Evropského soudu pro lidská práva dnes v poměru 12:5 hlasů zamítl stížnost dvou českých žen, kterým stát neumožnil rodit doma s podporou porodní asistentky. Soud na jedná straně uznal, že stát nepřiměřeně zasahuje do práv rodiček garantovaných čl. 8 Úmluvy (pod který spadá i právo zvolit si místo a způsob porodu), k nápravě má ale dojít z iniciativy státu, nikoliv samotného soudu. Ministerstvo zdravotnictví si kritiku uvědomuje a zváží, jaká opatření přijme.
„Soudci vyzvali Českou republiku ke zlepšení systému porodní péče tak, aby reflektoval vývoj v oblasti práva, medicíny a vědy. Když odhlédneme od domácích porodů, tak by mělo dojít alespoň k umožnění vzniku porodních domů a zavedení možnosti kontinuální péče porodní asistentky v těhotenství a při porodu, což se v zahraničí osvědčilo jako nejbezpečnější péče pro nízkorizikové ženy,“ řekla advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která u soudu zastupovala Šárku Dubskou, jednu ze stěžovatelek. Hlavní problémy, které by mělo ministerstvo zdravotnictví vyřešit, shrnula Liga lidských práv do nové petice, adresované ministerstvu zdravotnictví.
„Na rozsudku jsou zajímavé zejména dvě věci. Jednak je v něm, stejně jako v rozhodnutí malého senátu z prosince 2014, výrazný apel na stát, aby pochybnou situaci v českém porodnictví intenzivně řešil. Druhou věcí je skutečnost, že všech pět přehlasovaných soudců vydalo jedno společné odlišné stanovisko, což je velmi neobvyklé a ukazuje to na výrazné názorové rozdíly mezi jednotlivými soudci. Toto odlišné stanovisko dává prakticky ve všech podstatných ohledech za pravdu stěžovatelkám a věřím, že do budoucna bude východiskem pro další rozhodovací praxi soudu v obdobných případech,“ řekl advokát Richar Hořejší z advokátní kanceláře Wilson&Partners. Ten společně s Adélou Hořejší zastupoval druhou ze stěžovatelek, Alexandru Krejzovou.Ta k rozhodnutí uvedla: „Boj určitě nebyl marný. Minimálně cítím posun ve veřejné diskuzi na toto téma. Fandím každé ženě, která se rozhodne bojovat za svá práva.“
„Pokud myslí český stát a ministerstvo zdravotnictví svou starost o zdraví dětí a žen volících porod doma vážně, měl by místo represe nastoupit cestu zemí, které porod doma s porodní asistentkou zahrnuly do svého systému včetně proplácení péče. Tyto země zdraví žen a dětí monitorují a vyhodnocují. Opakovaně zjišťují, že zatímco zdraví dětí nízkorizkových žen je doma i v porodnici stejné, ženy v péči porodních asistentek mají výrazně méně poporodních poranění, císařských řezů a dalších negativních důsledků, při porodu v porodnici běžných,“ uvedla biostatistička Markéta Pavlíková.
„Soudci svůj postoj podpořili argumentem, že záleží na posouzení každého státu a že právní přístup k porodům není v Evropě jednotný. To, co by ale z našeho pohledu jednotné být mělo, je přístup k lidským právům. Sdílené lidství je tou nejvyšší hodnotou, kterou bychom měli všichni naplňovat,“ uzavírá advokátka Adéla Hořejší.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Adéla Hořejší, Wilson & Partners, tel. 776 696 656, e-mail: adela.horejsi@horejsilegal.cz
Richard Hořejší, Wilson & Partners, tel. 724 919 279, e-mail: richard.horejsi@wilsonscee.com
Markéta Pavlíková, tel. 603 795 125, e-mail: pavlikova@biostatisticka.cz
Úterý, 8. listopadu 2016Tiskové zprávy
V úterý 15. listopadu v 10 hodin vyhlásí velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku dlouho očekávaný rozsudek ve věci Dubská a Krejzová proti České republice, který se týká svobodné volby místa porodu a práva ženy mít u porodu v domácím prostředí porodní asistentku.
-
Advokátní kancelář Wilson & Partners a Liga lidských práv zvou novináře od 13 hodin na tiskovou konferenci do advokátní kanceláře Wilson & Partners
(Revoluční 1, 110 00 Praha 1, 3. patro) – prosíme o potvrzení účasti e-mailem.
Přítomni budou stěžovatelka Alexandra Krejzová, její advokáti Adéla Hořejší a Richard Hořejší a advokátka druhé stěžovatelky Šárky Dubské Zuzana Candigliota. Advokáti budou již podrobně seznámeni s rozsudkem a vysvětlí výsledek rozhodnutí a potřebné kroky státu. K tématu bezpečnosti svobodné volby způsobu porodu a ke škodlivým praktikám v českém porodnictví se vyjádří také Markéta Pavlíková, expertka v oboru biostatistiky.
-
Od 15 hodin zveme novináře na Palackého náměstí před ministerstvo zdravotnictví, kde se uskuteční happening na podporu práv rodiček a zdraví a bezpečí při porodu “Jen tak normálně porodit!”
Na happening pozveme také ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a představíme novou petici za změny a svobodnou volbu žen v porodnictví. Aktuální informace k happeningu postupně zveřejníme na výše uvedené FB stránce. Kontaktní osobou je Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství.
“Očekáváme, že ať už bude výrok štrasburského soudu znít tak, že právo na soukromý a rodinný život stěžovatelek bylo porušeno či nikoli, soud stejně jako ve svém předchozím rozhodnutí (v malém senátu) shledá českou porodní péči jako problematickou a bude apelovat na její přezkum při zohlednění medicínského, vědeckého a právního vývoje,” uvádí advokátka Zuzana Candigliota.
“Česká porodní péče hluboce ponižuje ženy a popírá jejich kompetence rozhodovat o sobě samých a o svých dětech. Tím, že Česká republika všem ženám znemožnila svobodnou volbu okolností porodu, o ženách jako celku říká, že nemají dostatek rozumu, aby o sobě, své duševní i fyzické integritě, činily rozhodnutí,, volbu za ně v jejich prospěch udělá paternalistický stát. Jde o bezprecedentní diskriminaci žen na legislativní úrovni”, říká advokátka Adéla Hořejší.
“Parafrází lorda Actona; moc kazí a porodní moc kazí absolutně,” uzavírá advokát Richard Hořejší.
Vzhledem k tomu, že ve veřejném prostoru zaznívá řada mýtů z úst odborné lékařské veřejnosti k porodům doma a péči porodních asistentek, přikládáme dokument “Nejčastější mýty o porodu v domácím prostředí a péči porodní asistentky” zpracovaný biostatističkou Markétou Pavlíkovou na základě vědeckých studií, který tyto mýty vyvrací a ukazuje například, že porody doma nezvyšují novorozeneckou úmrtnost. Přikládáme také další odborné pohledy na české porodnictví, než je jen stále prezentovaný pohled medicínský – příspěvek socioložky Ivy Šmídové a ekonomky Andrey Forberger.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Adéla Hořejší, Wilson & Partners, tel. 776 696 656, e-mail: adela.horejsi@horejsilegal.cz
Richard Hořejší, Wilson & Partners, tel. 724 919 279, e-mail: richard.horejsi@wilsonscee.com
Markéta Pavlíková, tel. 603 795 125, e-mail: pavlikova@biostatisticka.cz
Petra Sovová, Hnutí za aktivní mateřství, tel. 776 465 486, e-mail: petra.sovova@iham.cz
