Úterý, 13. června 2006Tiskové zprávy
Zmíněná novela je jednou z největších změn právní úpravy nájemního bydlení v polistopadovém období. Pronajímatelům bytů dává nově právo bez soudního rozhodnutí dát nájemci bytu výpověď v případě, že nájemce neuhradí tři měsíční nájmy nebo do 15 dnů nenahlásí osoby, které byt spolu s ním začaly užívat. V případě, že nájemce s výpovědí nesouhlasí, má šedesát dní na to, aby se bránil u příslušného soudu.
Novela však obsahuje chybu, která může mít vážné následky. V případě vystěhování mají rodiny s nezletilými dětmi podle § 712 odst. 5 občanského zákoníku ve vymezených případech možnost žádat soud, aby rozhodl, že mají právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt. Co do vymezení těchto případů ovšem § 712 odst. 5 odkazuje na ustanovení § 711 odst. 1 písm. c) a d), které bylo novelizací zrušeno a v textu zákona tak již chybí.
Tento fakt může rozhodování soudu o případném přiznání bytové náhrady vážně komplikovat. Pokud soud o bytové náhradě nerozhodne, bude mít i rodina s nezletilými dětmi při vyklizení nárok pouze na poskytnutí provizorního přístřeší.
Novela občanského zákoníku byla navíc „přilepena“ k zákonu č.107/2006 Sb. až v Poslanecké sněmovně a vstoupila v platnost bez jakékoliv předchozí veřejné debaty či osvěty. O nedostatečné informovanosti veřejnosti – a to jak nájemců, tak pronajímatelů bytů – svědčí informace, které dostávají pracovníci Ligy lidských práv a IQ Roma servis přímo od terénních pracovníků organizací, zabývajících se právním a sociálním poradenstvím sociálně slabým či jinak zvýšeně ohroženým rodinám.
Zkušenosti Ligy lidských práv a Roma IQ Servis potvrzují, že nájemci neznají svá práva a s výpovědí si velmi často neví rady. Informace z portálů městských či obecních úřadů jsou evidentně nedostatečné, neboť zejména starší či sociálně slabí lidé přístup k internetu nemají nebo jej neumí využívat.
Z tohoto důvodu Liga lidských práv a IQ Roma Servis doporučují příslušným státním orgánům následující
- 1. urychleně odstranit zmíněnou chybu obsaženou v ustanovení § 712 odst. 5 občanského zákoníku,
- 2. adekvátním způsobem zahájit oficiální informační kampaň pro veřejnost.
IQ Roma servis (www.iqrs.cz) působí v Brně od roku 1997. Na základě mapování a analýzy potřeb a zdrojů se činnost sdružení zaměřuje na vytváření podmínek ke zlepšení sociálních, ekonomických, kulturních, vzdělávacích a pracovních možností a úspěchů jednotlivců a rodin ohrožených sociálním vyloučením.
Úterý, 9. května 2006Tiskové zprávy
Ke stížnostem na nelidské nebo ponižující zacházení, které porušilo jejich základní práva chráněná ústavními závazky (popisy jednotlivých případů v příloze), poškození připojují návrh zrušení současného systému vyšetřování policistů, neboť odporuje závazkům České republiky vyplývajícím z Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
Šetření činnosti policistů v České republice provádí orgány spojené s ministerstvem vnitra, konkrétně Inspekce ministra vnitra a vnitřní kontrolní orgány Policie ČR. Alespoň jeden z těchto policejních orgánů tvoří vždy obligatorní součást šetření ve všech případech porušení zákona ze strany policistů.
Evropský soud pro lidská práva však na základě čl. 3 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod požaduje, aby vyšetřování případů nelidského nebo ponižujícího zacházení prováděl od samého počátku nestranný a nezávislý orgán. Podle judikatury soudu pro zajištění nezávislosti a nestrannosti šetření nestačí například pouhý dohled státního zástupce.
Podle Evropského soudu pro lidská práva by dále oběti nelidského nebo ponižujícího zacházení měly mít na základě tzv. „kritéria veřejnosti“ transparentní přístup ke stížnostní proceduře, aby mohly účinně bránit svoje zájmy. Ani tato možnost však není obětem policejního násilí v České republice umožněna.
Stěžovatelé proto navrhují, aby Ústavní soud v ČR využil možnosti dané zákonem o Ústavním soudu a zrušil všechna taková ustanovení zákonů o vyšetřování policistů, která jsou se zněním Úmluvy v rozporu.
V případě odmítnutí svých stížností budou stěžovatelé nuceni obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Středa, 3. května 2006Tiskové zprávy
Incident, který se odehrál v odpoledních hodinách v centru Prahy, způsobil okamžitý rozruch nejen v médiích, ale i na nejvyšších vládních místech. Premiér ČR Jiří Paroubek čin odsoudil, ministr vnitra František Bublan se za jednání zasahujícího policisty osobně omluvil a řediteli Inspekce MVČR nařídil případ „co nejrychleji“ vyšetřit.
Celý incident vzbuzuje řadu otázek: Není bezprecedentní rychlost jednání premiéra a ministra vnitra způsobena jen tím, že paní Kateřina Jacques je ředitelkou sekce lidských práv a rovných příležitostí Úřadu vlády ČR a osobou politicky činnou? A funguje vůbec systém vyšetřování trestné činnosti policie?
Autoři tohoto prohlášení jsou toho názoru, že jednání obou představitelů vlády je prvoplánové a současný systém prověřování policejních deliktů nefunkční. Veškerá podezření z trestné činnosti policie totiž vyšetřuje opět policejní orgán, konkrétně Inspekce MVČR.
Případy, které v současné době Liga lidských práv a ostatní organizace registrují, jasně napovídají, že tento systém je absolutně neprůchodný. Nejmarkantněji o této praxi vypovídají dosavadní výsledky vyšetřování zásahu Policie ČR na akci CzechTek 2005 u Mlýnce na Tachovsku, kde přes rozsáhlé selhání zasahujících složek zmíněná Inspekce MVČR dosud nebyla schopna předložit státní zástupkyni JUDr. Antonii Zelené jediný případ k zahájení trestního stíhání policisty.
Liga lidských práv a ostatní subjekty proto požadují:
- okamžité legislativní zakotvení nezávislého přezkumu deliktního jednání policistů,
- přehledné vyhodnocování trestných činů policistů v každoroční zprávě o činnosti Nejvyššího státního zastupitelství.
Liga lidských práv
Otevřená společnost o.p.s
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Romea
Open Society Fund Praha
Čtvrtek, 27. dubna 2006Tiskové zprávy
Podle našich informací jde o první případ, kdy soud zdravotnickému zařízení nařídil, aby pacientovi vydalo kopii zdravotnické dokumentace. Rozsudek odsuzuje rozšířenou praxi nemocnic a léčeben, podle kterých je zdravotnická dokumentace něčím, co je pro laika nesrozumitelné a co tudíž pacient nemá právo vidět.
§ 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu říká, že pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě. Zdravotnická zařízení toto právo často vykládají tak, že pacient má pouze právo být zdravotnickým pracovníkem poučen o obsahu dokumentace. Právo na kopii dokumentace je přitom důležité, neboť bez relevantních údajů z dokumentace je v podstatě nemožné si ověřit, zda léčba probíhala v souladu se zákonem a lékařskou etikou. Okresní soud potvrdil, že tato rozšířená praxe je nezákonná a v rozporu s mezinárodními úmluvami na ochranu lidských práv. Rozsudek výslovně říká, že je na pacientovi, jakou formou bude své právo na poskytnutí veškerých informací z dokumentace realizovat – zda bude požadovat informaci ústní nebo písemnou ve formě kopie zdravotnické dokumentace.
Soud se zabýval i obavou léčebny, že poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace člověku s psychiatrickou diagnózou může vést ke zhoršení jeho/jejího zdravotního stavu. To podle rozhodnutí nemůže být překážkou vydání dokumentace, neboť zákon takový důvod odepření přístupu k informacím nezná.
Praxi nemocnic a léčeben, které odmítají pacientům zdravotnickou dokumentaci zpřístupnit, již od roku 2002 opakovaně kritizuje i veřejný ochránce práv ve svých zprávách pro Poslaneckou sněmovnu. Ombudsman zároveň navrhl právo pacienta obdržet kopii zdravotnické dokumentace výslovně do zákona včlenit. Senát Parlamentu ČR však tuto novelu na svém zasedání dne 12. dubna 2006 nepřijal a poslal ji zpět do Poslanecké sněmovny.
MDAC a Liga lidských práv Ministerstvo zdravotnictví vyzývají, aby přijalo vedoucí roli při změně přístupu k právu pacienta na informace a zajistilo, že všechna zdravotnická zařízení budou do budoucna postupovat v souladu s rozhodnutím soudu a mezinárodními úmluvami na ochranu lidských práv, podle kterých má pacient právo obdržet kopii své zdravotnické dokumentace.
— poznámky pro editory —
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva lidí označených za duševně nemocné a občanů s mentálním postižením ve střední a východní Evropě a ve střední Asii prostřednictvím zastupování ve sporech, prosazování reforem, výzkumu a mezinárodní advokacie. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a spolupracuje s Mezinárodní helsinskou federací lidských práv.
Pro více informací kontaktujte:
Jan Fiala, právník MDAC (Budapešť): +361 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
Erzsebet krt. 52, III.em 18, H-1273 Budapest, Hungary
web: www.mdac.info, e-mail: info@mdac.info
tel: +361 413 2730, fax: +361 413 2739
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Česká republika
web: www.llp.cz, e-mail: brno@llp.cz
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
Středa, 5. dubna 2006Tiskové zprávy
Zpráva českého ombudsmana nazvaná “Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě“ je výsledkem více než ročního šetření založeného na základě stížností žen, které byly v českých zdravotnických zařízeních protiprávně sterilizovány. Převážná většina poškozených žen jsou Romky. V průběhu šetření rovněž ombudsman podal ve spojitosti s těmito případy řadu trestních oznámení.
Ombudsmanovo šetření vycházelo z poznatků Evropského centra pro práva Romů (Budapešť), Ligy lidských práv (Praha/Brno), Vzájemného soužití (Ostrava) a Spolku žen poškozených sterilizací (Ostrava). Závěr zprávy je, že “Veřejný ochránce práv je přesvědčen, že v České republice problém sterilizací prováděných buď s nepřijatelnou motivací anebo protiprávně existuje a česká společnost stojí před úkolem […] se s touto skutečností [vyrovnat].“ Celé znění zprávy ke stažení zde: http://www.ochrance.cz/documents/doc1135861291.pdf
Od zveřejnění zprávy uběhly již více než tři měsíce a česká vláda veřejnosti ani nenaznačila, jestli se bude přijetím změn navržených ombudsmanem vůbec zabývat, nemluvě o tom, že by se nad touto praxi alespoň veřejně vyjádřila lítost.
Liga lidských práv proto opětovně vyzývá kompetentní vládní orgány, aby se touto problematikou začaly bezprostředně zabývat. Oběti zůstávají i po třech měsících od zveřejnění zprávy bez možnosti nápravy a všechny české ženy jsou sterilizací stále potencionálně ohroženy.
Další odkazy:
Stránky evropského komisaře: http://www.coe.int/t/commissioner/default_EN.asp
Středa, 11. ledna 2006Tiskové zprávy
Liga lidských práv, Vzájemné soužití a Evropské centrum pro práva Romů vítají vydání zprávy („Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě“) o šetření obvinění z nucené sterilizace romských žen v České republice. Podrobný dokument je výsledkem déle než ročního šetření ombudsmana, který tak reagoval na stížnosti celkově 87 žen, v drtivé většině romského původu.
Zpráva ombudsmana má podle svého textu “sdělit následující základní poselství: Veřejný ochránce práv je přesvědčen, že v České republice problém sexuálních sterilizací prováděných buď s nepřijatelnou motivací anebo protiprávně existuje a česká společnost stojí před úkolem vyrovnat se s touto skutečností. Veřejný ochránce práv je přesvědčen, že jedině akceptování tohoto nepříjemného poznání může přinést katarzi v podobě přijetí takových opatření, která praxi, na niž tato zpráva upozorňuje, znemožní.”
Zpráva neuvádí jediný případ, kde by sterilizace proběhla s informovaným souhlasem pacientky. Vzhledem k tomu je nutno konstatovat nesmírně závažnou skutečnost, že sterilizace proběhly protiprávně ve všech případech, kde oběti neměly strach podat stížnost! Opatření přijatá ministerstvem zdravotnictví je nutno v tomto světle považovat i na počátku roku 2006 stále za naprosto nedostatečná.
Veřejný ochránce práv proto doporučuje opatření ve třech základních oblastech: – změny v legislativě, které lépe zakotví princip informovaného souhlasu, – metodická opatření, která zajistí respektování práv pacientů lékařskou komunitou v praxi (zahrnující celoživotní vzdělávání lékařů o právech pacientů i důslednou etickou přípravu budoucích lékařů na kontakt s pacienty z odlišného sociokulturního prostředí), – v neposlední řadě pak zjednodušený proces odškodnění obětí v těch případech, kde byla praxe nucených sterilizací prosazována za pomoci sociálních pracovnic.
Celá třetina zprávy je věnována nebezpečí diskriminačního přístupu v rámci kapitoly nazvané „Nucená sterilizace a romská komunita“. Veřejný ochránce práv vymezuje období, kdy existoval právní titul pro výplatu dávek motivujících romské ženy ke sterilizaci, lety 1973-1991. Zpráva dokumentuje eugenický přístup státních orgánů i sociálních pracovníků a jejich zaměření na romské ženy v době komunismu i v prvních letech po jeho pádu. Neopomíjí ani zaznamenání nedotažených aktivit české i slovenské generální prokuratury při snahách o systémovou nápravu této otázky v devadesátých letech. Ombudsman výslovně uvádí, že: „Eugenické hledisko tedy bylo významným motivem pro konstrukci jedné z dávek sociální péče a nikdy v průběhu všech snah o vyšetřování sterilizací Romů na tento aspekt státní orgány nereagovaly.“ Vzhledem k nezájmu ze strany státních orgánů o nápravu komunistické praxe, která spočívala v „kontrole nezdravě vysoké porodnosti romských žen“ za pomoci sterilizací, přetrval tento problém až do dnešní doby. A to jak v Česku, tak na Slovensku.
Spolupracující nevládní organizace vyjadřují výhradu toliko k závěru ombudsmana, že „v případě, kdy k zásahu do osobnostních práv pacientek došlo výhradně nesprávným postupem lékařů (jde především o případy let 90. a současné) třeba považovat za spravedlivé řešení, aby se oběti obracely na soudy žalobami na ochranu osobnosti“. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku nese stát zodpovědnost i za tyto případy. Pochybnosti o „spravedlivosti“ takového řešení lze mít rovněž vzhledem k rozhodnutí soudu v prvním veřejností ostře sledovaném případu z listopadu minulého roku. Ostravský soud přiznal zatím nepravomocným rozsudkem oběti protiprávního zákroku z roku 2001 jen nárok na omluvu ze strany nemocnice. Nárok na odškodnění v penězích ovšem i u takto čerstvého případu protiprávní sterilizace devatenáctileté ženy považoval za promlčený (v rámci tohoto přístupu bohužel ignoroval předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).
Podle názoru spolupracujících nevládních organizací by měly být v rámci procedury respektující důstojnost a soukromí obětí odškodněny bez výjimky všechny ženy, jimž byla provedena sterilizace v rozporu s právem. Bez ohledu na skutečnost, zda-li podstoupily nedobrovolný zákrok spojený s intervencí sociálních pracovnic nebo bez ní a rovněž bez rozlišování toho, zda-li spadají do období komunismu, devadesátých let či současnosti.
Celé stanovisko veřejného ochránce práv lze stáhnout zde.
