Středa, 11. dubna 2007Tiskové zprávy
Přesně před pěti lety počet států, které se připojily k Mezinárodnímu trestnímu soudu dosáhl 60, což bylo podmínkou pro jeho vznik. 11. duben 2002 se proto do dějin zapsal jako den, kdy byla završena desetiletí dlouhá snaha o vytvoření mezinárodní instituce, která zajistí řádný soudní proces s pachateli nejhorších masových zločinů podle mezinárodního práva. Mezi státy, které se zúčastnily těchto mimořádných oslav v sídle OSN v New Yorku bylo i Slovensko. Náš nejbližší soused ratifikoval Římský statut (zakládající dokument Soudu z roku 1998) právě v tento historický den před pěti lety. Česká republika, jako jediná z EU, to dosud neučinila.
Mezinárodní trestní soud je nyní již plně funkční institucí. Od ledna má prvního obžalovaného, jímž je Joseph Kony stíhaný za válečné zločiny spáchané ve vleklém a krvavém konfliktu ve východním Kongu. V únoru hlavní prokurátor Soudu, Argentinec Luis Moreno-Ocampo, rozvířil stojaté vody mezinárodní diplomacie ve vztahu k Súdánu, jehož vláda je již několik let podezřelá z páchání zločinů proti lidskosti ve své západní provincii Darfur. Ocampo vydal zatykač na dva Súdánce, z nichž jeden je ministrem současné vlády. Je nasnadě, že v reakci na to Chartúm ztíží spolupráci s Mezinárodním trestním soudem. Ministr vnitra Al-Zubayr Bashir Taha pohrozil zmasakrovat jakoukoliv osobu, která se pokusí zatknout súdánského činitele a předat ho mezinárodním orgánům.
O to víc je důležité, aby jeho činnost podporovalo co nejvíce států světa. Přes dvacet českých nevládních organizací se domnívá, že posílení Soudu je jeden z důvodů proč by se i Česká republika měla co nejdříve k němu připojit. Proto společně vydaly veřejnou výzvu k ratifikaci zakládajícího Statutu Mezinárodního trestního soudu.
Premiér Mirek Topolánek nedávno na interpelaci ve sněmovně reagoval slovy, že „ratifikace Římského statutu je zahraničněpolitickým zájmem České republiky a za současného stavu věcí Česká republika už nemá důvod neratifikovat tento Mezinárodní trestní soud.“ Podle nevládních organizací je k tomu nejvyšší čas a tvrdí, že tímto aktem konečně dokážeme, že nejsme lhostejní k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů.
Liga lidských práv
Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž
Člověk v tísni
Česká ženská lobby
Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel.: 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz
Pondělí, 26. března 2007Tiskové zprávy
Rok 2006 se zapíše do historie jako rok, kdy byla zavražděna novinářka deníku Novaya Gazetta a ruská lidskoprávní aktivistka Anna Politkovskaja. Právě když dokončovala sérii článků o zvěrstvech, které ruské jednotky napáchaly v Čečensku, někdo ji ve výtahu jejího domu zastřelil. Dodnes nebyla novinářčina smrt řádně prošetřena a svět už se nejspíš nikdy nedoví, proč a na čí žádost byla Anna Politkovskaja zavražděna.
Příběh ruské novinářky obletěl celý svět, větší je ale počet těch obhájců lidských práv, kteří byli sprovozeni ze světa bez zájmu médií – na Filipínách byl v červnu dvěma neznámými muži zavražděn obránce práv drobných rolníků M. W.Cornea, v Iráku bylo v dubnu nalezeno tělo umučeného odborového předáka Husseina Aliho a v neposlední řadě v byl v září zavražděn člen kolumbijského Výboru na obranu lidských práv G. I. Melendez.
Represe vůči těm, kteří vytrvale poukazují na porušování lidských práv ze strany svých vlád nabývá i sofistikovanějších podob než je zabití a fyzické napadení. Od útoků 11. září 2001 zprávy vykazují jednoznačný trend: státy začaly citelně omezovat svobodu shromažďování a sdružování – Bělorusko, Rusko nebo Uzbekistán přijali právní úpravu, která ztěžuje registraci občanských sdružení a umožňuje zásahy státu do jejich vnitřního chodu. „Antiteroristická“ legislativa v Bahrajnu, Jordánsku a Tunisu a ruské, běloruské a filipínské „antiextrémistické“ zákony přímo ohrožují svobodu sdružování a svobodu slova. Podle zprávy výrazně vzrostl počet svévolných zadržení a zmanipulovaných soudních procesů a vyšetřování.
Přitom bývalý generální tajemník OSN, Kofi Annan, ve své předmluvě ke zprávě varuje před zásahy do sdružovacího práva a oslabováním angažovaného společenského života. V silné a strukturované občanské společnosti vidí jedinou šanci jak ochránit jednotlivce před porušováním jeho základních lidských práv a svobod ze strany státu, ale třeba i nadnárodních korporací. Mezinárodní ochranný mechanismus, který OSN zajišťuje, může účinně zasáhnout v případech masivního porušování lidských práv, nemůže však ochránit každého jednotlivce v každé situaci. Na této úrovni proto musí existovat hustá síť organizací a sdružení bránící lidská práva, jen ta jsou podle Annana schopna včas a přiměřeně porušování práv zabránit. Omezující zásahy států do života občanské společnosti je proto vždy třeba hodnotit kriticky.
Stručné informace o zprávě naleznete na této adrese: http://www.fidh.org/IMG/pdf/dp-pages-GB.pdf
Plná verze zprávy v angličtině je dostupná z adresy: http://www.fidh.org/article.php3?id_article=4108
Liga lidských práv je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace poskytne:
Předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal, email jkopal@llp.cz, a Jana Koláčková email jkolackova@llp.cz, tel. 608 719 535
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel.: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz
Středa, 14. března 2007Tiskové zprávy
Největší znepokojení vyjádřil Výbor především nad situací Romů v oblasti vzdělávání, neboť příliš mnoho romských žáků navštěvuje speciální školy či třídy určené pro mentálně postižené děti (dříve zvláštní školy). Výbor vládě doporučil přijetí efektivního programu na ukončení segregace Romů ve vzdělávání a přehodnocení metodologických postupů, na základě kterých nepřiměřený počet romských dětí navštěvuje třídy pro mentálně postižené děti. „Otázka plnohodnotného vzdělávání romských dětí je tou nejpodstatnější věcí a měla být urychleně vyřešena. V opačném případě nám vyroste další generace osob s omezeným přístupem na trh práce, následnou chudobou, problémy s bydlením, sociální exkluzí, diskriminací a tento bludný kruh nebude nikdy přetržen,“ poznamenává Jan Kratochvíl, který na zasedaní expertům Výboru prezentoval stínovou zprávu Ligy lidských práv ve spolupráci s FIDH (Mezinárodní federace lidských práv se sídlem v Paříži).
Výbor byl také zvláště znepokojen případy nedobrovolné sterilizace romských žen, ke kterým docházelo nejen v době komunismu, ale i v devadesátých letech. Česká republika byla Výborem vyzvána, aby přijala odpovědnost za tato závažná porušení lidských práv a zasadila se o usnadnění přístupu obětí ke spravedlnosti, včetně založení zvláštního fondu pro právní pomoc. Dle názoru Výboru je také žádoucí provést osvětovou kampaň mezi lékaři a veřejností, aby k neoprávněným sterilizacím již v budoucnu nedocházelo.
V dalších částech Výbor vyjadřuje svou lítost nad skutečností, že přes opakovaná doporučení řady mezinárodních orgánů Česká republika stále nemá nezávislý systém vyšetřování stížností na policii. To je podle Výboru zvláště nešťastné vzhledem k tomu, že Romové a cizinci bývají předmětem nezákonného jednání ze strany policie. Politování vyjádřil Výbor také nad tím, že se nedaří nabírat policisty z řad romského etnika.
Výbor byl dále znepokojen mimo jiné nepřijetím antidiskriminačního zákona, nadměrnou přítomností romských dětí v ústavní péči, neaktivním přístupem policie k potírání pořádání neonacistických koncertů, diskriminací Romů v zaměstnávání, praktikami některých obcí s ohledem na práva všech, včetně Romů, na odpovídající bydlení a diskriminací cizinců ve školství a dalších oblastech.[1]
Výbor byl tedy nucen kritizovat situaci romských obyvatel v podstatě ve všech oblastech života. Doporučil vládě, aby se snažila o vymýcení přetrvávajících negativních stereotypů mezi českým obyvatelstvem o Romech, v situaci kdy v průzkumu veřejného mínění v lednu 2007 76% respondentů označilo Romy za „velmi nesympatické“.[2] „Závěrečná doporučení Výboru představují opakované varování České republice, že nedodržuje svoje mezinárodní závazky. Kritika se dotýká řady problémů, o nichž předchozí vlády věděly, ale zanedbávaly je. Situace se tudíž nelepší, ale spíše zhoršuje. Proto by odpovědné orgány měly tato doporučeni co nejdříve realizovat v praxi,“ shrnuje Kratochvíl.
Více informací:
Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv, Praha tel. 608 021 038
[1] Plné znění Závěrečného doporučení: http://www.ohchr.org/english/bodies/cerd/docs/CERD.C.CZE.CO.7.pdf
[2] http://www.romea.cz/index.php?id=servis/z2006_0866
Čtvrtek, 8. března 2007Tiskové zprávy
Potřeba zvýšení ochrany zvlášť ohrožených obětí trestných činů v trestním řízení
Ze statistik MV ČR vyplývá, že oběťmi mravnostních trestných činů se stávají v drtivé většině ženy a naopak drtivá většina pachatelů jsou muži. Přitom oběti těchto trestných činů jsou nejvíce ohroženy tzv. sekundární viktimizací, tedy že se znovu stávají obětí – obětí průběhu vyšetřování (opakované výslechy, přístup k obětem znásilnění pod heslem „může si za to sama“, atd.). Liga lidských práv se zasazuje o lepší zacházení se zvlášť ohroženými oběťmi trestných činů a na základě právní analýzy a diskuse s trestněprávními experty prosazuje přijetí zákona o ochraně zvlášť ohrožených obětí.
Ve svém doporučení ze srpna 2006 vyjádřil Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen „své znepokojení nad nízkým počtem usvědčených a odsouzených pachatelů násilí vůči ženám, jakož i nad současnou definicí znásilnění“. Výbor dále žádá, aby Česko „přijalo takovou definici znásilnění, která by zaručovala potrestání jakéhokoliv aktu sexuální povahy spáchaného na osobě, která s tímto aktem nesouhlasí, a to i v případě, že tato osoba neklade odpor.“
Domácí násilí: nutnost zavedení trestního činu pronásledování a terapie násilníků
Pokud jde o problém domácího násilí, jehož oběťmi se z 94% stávají právě ženy, bylo dosaženo značného pokroku, zvláště s ohledem na právní ochranu obětí. Efektivnost legislativy je však ohrožena řadou praktických nedostatků. Liga proto nadále působí ve vzdělávání zástupců Policie ČR, orgánů sociálně právní ochrany dětí a dalších a prosazuje práva obětí domácího násilí v meziresortní pracovní skupině pro monitoring plnění opatření uložených usnesením vlády o odhalování a stíhání domácího násilí a pomoci jeho obětem. Za nejdůležitější Liga považuje zavedení skutkové podstaty trestného činu pronásledování („stalking“) a realizaci terapeutických programů pro pachatele domácího násilí, které v Česku – na rozdíl od států západní Evropy – stále neexistují.
Závazek odškodnit oběti protiprávní sterilizace
V návaznosti na Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv o sterilizaci žen provedených v rozporu s právem z prosince 2005 a doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze srpna 2006, se Liga nadále zasazuje o informování veřejnosti a vyjednávání s vládními orgány, aby se zamezilo opakování této praxe v budoucnu. Pracujeme na zavedení dobré lékařské praxe informovaného souhlasu pacienta se zákrokem. Liga také zpracovala právní argumentaci pro podnět Rady vlády pro romské záležitosti prosazující vytvoření mechanismu odškodnění všech obětí nucené sterilizace, který se právě projednává ve vládních orgánech.
Plné znění doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen z 25. srpna 2006 naleznete v češtině zde.
Bližší informace:
Jana Koláčková, jkolackova@llp.cz, tel.: 608 719 535
Pondělí, 29. ledna 2007Tiskové zprávy
Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. „Tímto postojem ukazuje česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí,“ říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Založení Mezinárodního trestního soudu je přitom výrazným mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožní stíhání vysoce postavených osob, jenž by bez existence tohoto orgánu zcela unikly spravedlnosti. Podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana je soud „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo, aby ze světa zmizela kultura beztrestnosti pachatelů těch nejstrašnějších zločinů.“
Mezi ty patří právě i události v Kongu, které si vyžádaly až čtyři miliony obětí. Rozsáhlého mezinárodního konfliktu ve východní části země se v průběhu 90. let a počátku našeho století účastnily armády devíti států a 21 ozbrojených skupin včetně Unie konžských vlastenců, která prosazovala zájmy etnické skupiny Hema. Lubangova organizace je údajně zodpovědná za bezpočet zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, jako například etnicky motivované masakry, mučení, či znásilňování. Lubangu viní obžaloba z toho, že využíval k bojovým akcím děti mladší 15 let, což představuje válečný zločin.
Lubanga se účastnil prvního slyšení před soudem již v listopadu 2006, ale až tímto rozhodnutím dal soud jasně najevo, že obvinění proti Lubangovi jsou dostatečně podložená a může být na jejich základě souzen. „Je na čase, aby se i Česká republika připojila k této jedinečné iniciativě a pomohla tak dát statisícům obětí různých konfliktů na světě šanci na spravedlnost,“ říká Kratochvíl.
Přílohou tohoto tiskového prohlášení je výzva k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu vydaného skupinou českých nevládních organizací.
Liga lidských práv Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž Člověk v tísni
Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz
Příloha k Tiskové zprávě z 29. 1. 2007
Nevládní organizace vyzývají k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu
V současné době je Česká republika jediným státem EU a jedním z posledních států Evropy, které dosud neratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Domníváme se, že tato situace je z několika důvodů politováníhodná.
Mezinárodní trestní soud (dále „MTS“) je mezinárodní instituce založená Římským statutem z roku 1998. Cílem MTS je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná. Během 20. století lidstvo muselo přihlížet nejhrůznějším zločinům, které měly za následek milióny obětí, přičemž mnohdy odpovědné osoby nebyly potrestány. Jak poznamenal bývalý Vysoký komisař OSN pro lidská práva, José Ayala Lasso: „člověk má větší šanci být souzen za zabití jednoho člověka než za zabití statisíce“. Mezinárodní trestní soud je orgánem, který má této beztrestnosti do budoucna zabránit a zároveň svou existencí působit preventivně a pomoci tak, aby tyto zločiny vůbec nebyly páchány. V pravomoci MTS je stíhat a soudit pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů za podmínky, že tak nečiní stát jejich příslušnosti. Mezinárodní trestní soud je slovy bývalého generálního tajemníka OSN, Kofiho Annana, „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo“, aby ‘kultura beztrestnosti’ pachatelů těch nejstrašnějších zločinů byla ukončena.
Ratifikaci Římského statutu MTS Českou republikou podporujeme z několika důvodů:
- Česká republika vždy zřízení MTS podporovala. V rámci vyjednávání Římského statutu patřila k tzv. skupině „like-minded states“, která byla zřízení MTS příznivě nakloněna. Česká republika je také stranou všech podstatných mezinárodních humanitárních smluv a v minulosti všechny snahy o mezinárodní spravedlnost podporovala, jak dokládá již účast Bohuslava Ečera jako žalobce u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku po druhé světové válce. Skutečnost, že jsme dosud neratifikovali Římský statut MTS je tedy spíše anomálií. Situace je zvláště nešťastná vůči našim partnerům v EU, kteří již všichni Římský statut ratifikovaly, a Evropská unie sama v rámci své společné zahraniční politiky MTS podporuje. Nepřistoupení k MTS může být pro pozici České republiky v EU zvláště choulostivou situací počátkem roku 2009, kdy převezmeme předsednictví EU.
- Každá další ratifikace učiní MTS silnější a tedy efektivnější v trestání pachatelů mezinárodních zločinů, kteří by jinak unikli spravedlnosti. Ještě podstatnější je skutečnost, že silný MTS znamená větší preventivní účinek a tak větší šanci, že k těmto hrůzným zločinům vůbec nedojde. Počet smluvních stran již činí 104 a i dříve zásadní kritik MTS, Spojené státy americké, svůj postoj zmírňují, jak ukazuje např. rozhodnutí RB OSN o svěření stíhání zločinů v Darfúru tomuto soudu, či v poslední době opouštění od uplatňovaní dříve běžných sankcí proti zemím, které Římský statut ratifikovaly.
- V současné době se Česká republika vůbec nemůže aktivně účastnit formování tohoto nového mezinárodního orgánu, jehož vytvoření je označováno za nejvýznamnější mezinárodní událost od dob založení OSN. V roce 2009 nebo 2010 bude probíhat mezinárodní konference, na které dojde k úpravám Římského statutu. Pro to, aby se Česká republika této konference mohla aktivně účastnit a měla na ní hlasovací právo, je třeba, aby Statut do té doby ratifikovala.
- Účast na MTS posílí schopnost České republiky chránit své obyvatele před uvedenými zločiny. MTS představuje další možnost postihu pachatelů těchto činů, pokud tito například nebudou dosažitelní pro české orgány činné v trestním řízení. MTS má ovšem jurisdikci pouze nad činy spáchanými na území smluvní strany, případně jejími státními příslušníky.
Věříme, že ratifikace Římského statutu je nejen v zájmu České republiky, ale v zájmu všech osob na této planetě. Ratifikací dá Česká republika jasně najevo, že jí nejsou lhostejné osudy miliónů bezejmenných obětí, které se staly oběťmi různých diktátorů a ozbrojených skupin ve 20. století a bohužel, jak dokládá situace například v Darfúru, i století 21. Vytvoření MTS je výrazným krokem směrem k dosažení spravedlnosti a lepšího života na Zemi. Mezinárodní trestní soud je instrumentem, který může výrazně napomoci zabránit páchání těchto zločinů v budoucnu. Předpokladem ovšem je, že se bude jednat o silnou organizaci mající širokou podporu napříč státy světa. Česká republika k tomu může přispět přinejmenším tím, že se připojí k v současné době již 104 státům světa, které Římský statut ratifikovaly.
V Praze 26. ledna 2007
Liga lidských práv
Jan Vodák
ředitel
Člověk v tísni
Šimon Pánek
ředitel
Český červený kříž
Marek Jukl
ředitel
Amnesty International
Zdeněk Rudolský
ředitel
Úterý, 23. ledna 2007Tiskové zprávy
Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.
V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.
Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.
„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.
— Poznámky pro editory —
Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
