Středa, 9. prosince 2009Tiskové zprávy
U příležitosti dvacátých svobodných oslav Mezinárodního dne lidských práv (10. 12.) se Liga lidských práv zaměřuje na aktuální problémy spojené s ochranou českých občanů mezinárodními institucemi. Vedle nejasností vyplývajících z výjimky, která se týká Listiny základních práv EU, a opatrného postoje k pravomocem Evropského soudního dvora v Lucemburku, existuje nevraživost i vůči dalším úmluvám. Kořenem takového přístupu jsou často zbytečné obavy a předsudky, které nevrhají dobré světlo na politiku českých vlád v oblasti lidských práv v zahraničí i na domácí úrovni.
Přínosem pro české občany by se měla stát Listina základních práv Evropské Unie, která u nás platí od chvíle, kdy vstoupila v účinnost Lisabonská smlouva, tedy od 1. prosince tohoto roku. Díky „Listině“ se čeští občané mohou obracet na vnitrostátní soudy, dojde-li k porušení jejich práv ze strany orgánů Evropské unie. V případě, že vnitrostátní soudy selžou, mohou lidé žádat o ochranu Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Stále však přetrvává hrozba, že vzhledem k pofidérně vyjednané výjimce z této Listiny a předpokládanému ratifikačnímu procesu u příležitosti přístupu Chorvatska k Evropské unii, budou českým občanům práva, která jim dnes náleží, odejmuta. Lidská práva jsou ovšem podle našeho ústavního pořádku nezcizitelná. Jakmile je jednou občané demokratickým způsobem nabyli, nelze při porušení jejich práv bez dalšího odpírat ochranu ze strany soudních institucí.
K tomu je třeba dodat, že pravomoc soudů není důležitá jen v případě porušení sociálních práv, ale i pro jiné a pravděpodobnější případy svévole evropských institucí. Moderní znění Listiny základních práv EU poskytuje rovněž garance jak pro případy porušení občanských a politických práv, tak i proti neoprávněnému nakládání s osobními údaji občanů evropskými institucemi a proti dalším zásahům do soukromí. Hrozí, že takových situací může v blízké budoucnosti přibývat. Navíc není možné spoléhat na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten je stížnostmi z bezmála padesáti států Rady Evropy včetně Ruska, Turecka, Ázerbajdžánu, Gruzie či Ukrajiny přehlcen. Případy bývají tímto soudem rozhodnuty v časovém rozmezí od tří do osmi let od podání stížnosti. Bez důkladné reformy není schopen do budoucna efektivně poskytovat spravedlivé zadostiučinění při porušení lidských práv. I proto by zástupci zákonodárné ani výkonné moci neměli české občany o ochranu soudů v rámci naší Evropské unie zbytečně připravit. Liga vyzývá občany, aby se na ni v případě, že by v následujících letech opravdu začalo hrozit odpírání v současnosti přiznané soudní ochrany, bez váhání obrátili s konkrétními problémy.
Neochotu českých politiků poskytnout po vzoru ostatních evropských zemí možnost ochrany vlastním občanům u mezinárodních institucí ukazuje i její postoj k Dodatkovému protokolu k Evropské sociální chartě nebo Opčnímu protokolu k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením. U prvně jmenované mezinárodní smlouvy prezident republiky Václav Klaus již čtyři roky brzdí řádné dokončení ratifikačního procesu, ačkoli je jeho povinností proces dokončit. To potvrdil Ústavní soud ve svém druhém nálezu k Lisabonské smlouvě. Liga oceňuje, že byla v září po souhlasu všech oprávněných orgánů řádně dokončena ratifikace Úmluvy o právech osob s postižením. Její ratifikaci ovšem předcházelo rozhodnutí Poslanecké sněmovny nezabývat se schvalováním této Úmluvy společně s jejím Opčním protokolem. Právě a jen tento Opční protokol však umožňuje podávat na porušení Úmluvy individuální stížnosti. Poslanecká sněmovna tímto postupem znemožnila českým občanům s postižením účinně bránit svá práva na mezinárodní úrovni.
Předseda Ligy lidských práv David Zahumenský k postoji výkonných i zákonodárných orgánů uvádí „Opakované problémy s ratifikací mezinárodních úmluv nevrhají dobré světlo na věrohodnost české zahraniční politiky v oblasti lidských práv. Česko správně poukazuje na porušování lidských práv v konkrétních zemích, stejně tak by se ovšem nemělo obávat mezinárodní ochrany práv svých vlastních občanů.“
Více informací:
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Chronologický přehled problémů s ratifikacemi nejvýznamnějších mezinárodních úmluv o lidských právech v posledních letech:
1) Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě sjednaný na půdě Rady Evropy, otevřený k podpisu od roku 1995
Největší současný ústavněprávní prohřešek českého prezidenta spočívá v tom, že od roku 2005 odmítá dokončení ratifikace Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. Tento protokol sjednaný na půdě Rady Evropy, umožňuje podání kolektivních stížnosti pro případy, kdy jsou porušována sociální práva skupin obyvatel. Ústavní soud ve svém druhém nálezu k Lisabonské smlouvě stanovil povinnost prezidenta v obdobných situacích parlamentem řádně schválené mezinárodní úmluvy ratifikovat.
2) Statut Mezinárodního trestního soudu sjednaný na zvláštní konferenci v Římě, otevřený k podpisu od roku 1998; ratifikovaný prezidentem republiky
V roce 2008 došlo po deseti letech váhání ze strany obou komor parlamentu ke schválení přístupu k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu (ŘS). Prezident republiky připojením svého podpisu ratifikaci nakonec po měsících odkládání ze své strany dokončil 8. července 2009. Ve stejný den ovšem vyvěsil – svému podpisu navzdory – na svůj web analýzu, která zpochybňuje soulad ŘS s ústavním pořádkem. Všechny ostatní země EU i balkánské státy ŘS – chránící oběti genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů – ratifikovaly nejméně o sedm let dříve. ČR také dosud neuvedla znění nového trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 do souladu s ustanoveními ŘS o válečných zločinech.
3) Úmluva o obchodování s lidskými bytostmi sjednaná na půdě Rady Evropy, otevřená k podpisu od roku 2005
ČR rovněž neratifikovala Úmluvu Rady Evropy o obchodování s lidskými bytostmi. Tato úmluva již vstoupila v platnost ve více než polovině zemí Rady Evropy, včetně Polska, Slovenska nebo Rakouska. Česko patří společně s Ázerbajdžánem, Ruskem a Estonskem k posledním zemím, které jí ani nepodepsaly. Podpis je základní krok, který stát činí na znamení úmyslu přistoupit k ratifikaci. Naše vláda tím dává na mezinárodní úrovni najevo, že zvýšená ochrana lidí, kteří se stávají předmětem sexuálního otroctví nebo nucené práce, jí je lhostejná.
4) Opční protokol k úmluvě o právech osob se zdravotním postižením sjednaný na půdě OSN, otevřený k podpisu od roku 2006
Svižný proces ratifikace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením byl úspěšně dokončen v ČR již v září 2009. V čem je tedy problém? Tato úmluva byla českou vládou podepsána společně s Opčním protokolem, který je nesmírně důležitý pro její praktickou účinnost. Je proto škoda, že se Poslanecká sněmovna rozhodla zahájit ratifikační proces jen úmluvy bez jejího protokolu. Opční protokol k úmluvě zajišťuje jednotlivci možnost obrátit se v případě porušení práv, které úmluva chrání, na Výbor složený z nezávislých expertů, kteří dohlíží na naplňování jejích článků. Na rozdíl od ČR úmluvu i s protokolem ze středoevropských zemí ratifikovaly Německo, Rakousko, Maďarsko či Slovinsko.
5) Úmluva o nucených zmizeních sjednaná na půdě OSN, otevřená k podpisu od roku 2006
Novou významnou úmluvou v oblasti lidských práv, kterou ČR zatím nepodepsala ani neratifikovala, představuje Úmluva o nucených zmizeních. Vzhledem ke stále se objevujícím zprávám o tajných věznicích CIA ve střední a východní Evropě, je i v zájmu Česka vyvrátit všechny pochybnosti ohledně postoje našeho regionu k této nebezpečné praxi a úmluvu ratifikovat. Takový přístup by navíc znamenal jasné vyjádření solidarity s oběťmi nucených zmizení z totalitních států, kde k takovýmto zmizením občanů za aktivní asistence bezpečnostních složek, polovojenských skupin i tajných služeb dochází. Ze zemí EU tuto úmluvu jako první ratifikovaly Francie, Německo a Španělsko.
6) Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech sjednaný na půdě OSN, otevřený k podpisu od září 2009
Na základě tohoto protokolu se na Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva mohou obracet jednotlivci, jejichž práva byla porušena. Tento protokol již z evropských zemí podporovaly a ihned podepsaly země jako Belgie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko nebo Ukrajina. Vzhledem k vysokému standardu ochrany sociálních a kulturních práv nemívá většina evropských zemí problém s připojením se k obdobným úmluvám. Často jejich podpora, podobně jako v případě Římského statutu, znamená spíše důraz na respektování hodnot, které se v Evropě rozvíjely dlouhá desetiletí. Vedle toho by podpis znamenal i vyjádření účasti s občany států žijících převážně na jiných kontinentech, kterým ochranu v případě porušení jejich práv poskytnou často jen mezinárodní instituce.
Čtvrtek, 26. listopadu 2009Tiskové zprávy
V pondělí 23. listopadu zahájili praktičtí lékaři v České republice očkování proti prasečí chřipce. Očkování provází mnoho nezodpovězených otázek a především nepřesné informace týkající se právní odpovědnosti za vedlejší účinky vakcín.
Podle vyjádření(1) prezidenta České lékařské komory bude většina praktických lékařů požadovat od lidí, kteří se přijdou nechat očkovat, podepsaný písemný souhlas – takzvaný reverz. Jeho obsahem je poučení o rizicích a případných vedlejších účincích vakcíny a také prohlášení, že očkovaný s aplikací souhlasí dobrovolně a je si vědom rizik. Podle Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv se totiž lékaři obávají nežádoucích účinků očkování proti prasečí chřipce a domnívají se, že tento písemný souhlas očkované osoby je zbavuje právní odpovědnosti za případné komplikace po očkování. Z právního hlediska tomu tak ale není a lékaři klidní být nemohou, protože odpovědnosti se podle § 421a občanského zákoníku zbavit nelze.
Podle současné právní úpravy v případě škody na zdraví v důsledku očkování může poškozený vymáhat odškodnění ve skutečnosti pouze na lékaři, který vakcínu aplikoval. Právní úprava, kterou by odpovědnost za očkování na sebe převzal stát, zatím neexistuje. Ministerstvo zdravotnictví se sice zavázalo, že za případné negativní účinky očkování ponese odpovědnost stát, ale taková záruka je bez opory v zákoně právně nejistá.
Lékařům lze dát za pravdu, že pokud očkování proti prasečí chřipce nařídil stát, měl by nést i odpovědnost za případné komplikace. Bohužel v tomto směru lze kritizovat nečinnost Ministerstva zdravotnictví, které už dávno mohlo podniknout potřebné kroky a navrhnout změnu a doplnění legislativy. Nejedná se totiž jen o aktuální očkování proti prasečí chřipce, ale o všechna další povinná a dobrovolná očkování, která stát aktivně prosazuje. Například v Itálii, Francii, USA nebo Německu existuje speciální systém odškodňování škod na zdraví v důsledku očkování.
Zásadním problémem je i neexistující odpovědnost farmaceutických společností, které na výrobě vakcín profitují, ale na odpovědnosti za vedlejší účinky se nijak nepodílí. Farmaceutické společnosti tak nic nenutí, aby vyráběly co nejbezpečnější vakcíny. Taková situace je netransparentní a nepříznivá pro občany a příjemce zdravotní péče. Za nestandardní ji považuje i prezident České lékařské komory(2).
(1) iHNed, 23. 11. 2009, Prasečí chřipka: Lékaři budou chtít od očkovaných „reverz“
http://domaci.ihned.cz/c1-39164790-praseci-chripka-lekari-budou-chtit-od-ockovanych-reverz
(2) iDnes, 23. 11. 2009, Očkování proti prasečí chřipce začíná, lékaři se bojí žalob
http://zpravy.idnes.cz/ockovani-proti-praseci-chripce-zacina-lekari-se-boji-zalob-pnj-/domaci.asp?c=A091123_113019_domaci_ban
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel.: 604 11 80 50
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Podrobnější právní vysvětlení:
1. Informovaný souhlas a právní odpovědnost za vakcíny
Přiměřeně poučit dotčenou osobu je správné a je v souladu s požadavky právní úpravy a s právy pacientů. Podle zákona je povinností lékaře informovat dotčenou osobu o účelu a povaze lékařského výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Lékaři mají právo podpis informovaného souhlasu vyžadovat. Neměli by však v případě aplikace vakcín získat dojem, že tím jsou „krytí“ a že se tímto způsobem odpovědnosti za vedlejší účinky vakcín zbavují. Přímo ze zákona totiž vyplývá, že v případě aplikace vakcíny se jedná o takzvanou objektivní odpovědnost za škodu, které se nelze zprostit. Případný reverz by tedy neměl mít žádný právní účinek. Uplatní se totiž § 421a občanského zákoníku o škodě způsobené okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci použité při plnění závazku. Podle právních výkladů toto ustanovení spadá i na aplikaci vakcín. Na tom se shodli experti na medicínské právo na úterní konferenci Odpovědnost lékaře a zdravotnického zařízení v praxi.
2. Nejistota ohledně odpovědnosti státu
Lékaři i odpovědné orgány se shodují na tom, že odpovědnost za případné negativní účinky očkování má nést stát, ne lékaři. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková do médií prohlásila, že odpovědnost skutečně ponese stát. Ministerstvo se zároveň zavázalo, že v pondělí 23. listopadu na svých webových stránkách zveřejní právní analýzu, která popíše, za jakých podmínek bude stát za tyto vedlejší účinky ručit. Avšak dodnes žádná taková analýza zveřejněna nebyla, ani na tomto webu nenaleznete žádné prohlášení či veřejný příslib, který by odpovědnost za vakcíny přenesl na stát. Problém je však také v tom, že i kdyby ministerstvo takové prohlášení oficiálně vydalo, byly by právní účinky takového prohlášení nejisté a sporné. Ministerstvo totiž není zmocněno zákonem, aby zavázalo stát k finančnímu plnění. Podle informací z médií na sebe odpovědnost převzal stát ve smlouvě s farmaceutickou společností o dodávce vakcín už v srpnu tohoto roku. Během této doby už mohla být připravena taková právní úprava, která by uklidnila jak lékaře, tak očkované osoby.
Pondělí, 23. listopadu 2009Tiskové zprávy
Brno – 23. listopadu – Liga lidských práv oceňuje snahu ministra pro lidská práva Michaela Kocába dosáhnout alespoň nejmírnější formy satisfakce pro ženy sterilizované v rozporu s právem v bývalém Československu a České republice. Dosažený kompromis s ministerstvy zdravotnictví a práce a sociálních věcí, která v minulosti úsilí o omluvu a odškodnění úspěšně blokovala, ovšem zanechává pro budoucnost řadu otazníků. Vláda totiž ustoupila od snahy události z minulosti řádně vyšetřit a ustavit odškodňovací mechanismus pro sterilizované ženy. Jedinou odškodněnou tak zřejmě zůstane protiprávně sterilizovaná žena ze Severních Čech, které Vrchní soud v Praze přiznal začátkem listopadu 2009 částku 200 000 Kč.
Ve všech třech případech sterilizovaných žen, které zastupovala Liga lidských práv, soudy konstatovaly, že šlo o sterilizaci protiprávní. Dvěma z nich však soud odmítl přiznat odškodnění, a to vzhledem ke skutečnosti, že se na soud obrátily až po třech letech od zákroku. Nejvyšší soud přitom v minulosti přiznával odškodnění i obětem protiprávních zákroků, které se na soud obrátily až po této lhůtě. V roce 2007 však svoje stanovisko změnil. Vzhledem k tomu, že ve zmiňovaných případech došlo k porušení Evropské úmluvy o lidských právech, podaly všechny tři protiprávně sterilizované ženy stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Dnešní omluvu vlády, která toliko „vyslovila politování nad zjištěnými individuálními pochybeními“, považuje Liga pouze za politický kompromis, který je třeba oddělit od historické skutečnosti. Nepopiratelným faktem zůstává, že ke sterilizacím docházelo v dobách komunismu programově, jak je uvedeno v podrobném stanovisku veřejného ochránce práv z prosince 2005. Po změně režimu pak bylo prověřeno zatím několik desítek případů v různých českých nemocnicích. Ani v jednom z prověřovaných případů veřejný ochránce práv nepotvrdil, že by byť jediný případ sterilizace byl proveden s informovaným souhlasem. „Je důležité, aby se celkovým kontextem a konkrétními případy v budoucnu zabývali také další vlády a zvážily, jakým způsobem protiprávně sterilizované ženy odškodnit,“ uvádí předseda Ligy David Zahumenský.
Vývoj případů protiprávních sterilizací, které před českými soudy zastupovala Liga lidských práv:
Paní Helena (přeje si zůstat v anonymitě)
- 2001 – Při porodu druhého dítěte jí byla ve věku 19 let provedena sterilizace.
- 2005 – Krajský soud v Ostravě rozhodl, že sterilizace byla provedena protiprávně a že nemocnice se ženě musí omluvit. Nárok na peněžitou satisfakci soud prohlásil za promlčený.
- 2007 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil, že se nemocnice musí omluvit.
- 2009 – Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, s tím, že se jím nebude zabývat.
- 2009 (říjen) – Ústavní soud odmítl ústavní stížnost.
- V současnosti se zpracovává stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.
Paní Iveta z Ostravy (přeje si zůstat v anonymitě)
- 1997 – Při porodu druhého dítěte jí byla ve věku 21 let provedena sterilizace.
- 2007 – Krajský soud v Ostravě rozhodl, že sterilizace byla provedena protiprávně a že nemocnice má ženě vyplatit půl milionu korun.
- 2008 – Vrchní soud potvrdil, že se nemocnice musí omluvit, nárok na odškodnění ale prohlásil za promlčený.
- 2009 – Podané dovolání leží u Nejvyššího soudu, který jej s největší pravděpodobností podobně jako v případě paní Ferenčíkové odmítne.
- 2009 (červenec) – u Evropského soudu pro lidská práva již vedle toho leží od srpna stížnost na porušení Evropské úmluvy o lidských právech.
Paní ze Severních Čech (přeje si zůstat v anonymitě)
- 2003 – Při porodu čtvrtého dítěte byla sterilizována. Bylo jí 33 let.
- 2008 – Krajský soud rozhodl, že sterilizace byla protiprávní a že nemocnice se ženě musí omluvit. Soud rozhodl, že ženě náleží také odškodnění, ale přiznal nedůstojných padesát tisíc korun.
- 2009 – Vrchní soud v Praze odškodnění pro sterilizovanou ženu zvýšil na celkem dvě stě tisíc korun.
- Vzhledem k předčasnému ukončení vyšetřování trestního oznámení ze strany veřejného ochránce práv byla již v lednu 2008 zaslána stížnost Evropskému soudu pro lidská práva na porušení článků Evropské úmluvy o lidských právech.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník a předseda Ligy lidských práv, 608 719 535, dzahumensky@llp.cz
Středa, 18. listopadu 2009Tiskové zprávy
Tisková zpráva Ligy lidských práv, Public Interest Lawyers Association (PILA) a Iuridicum Remedium.
Brno – Dvacet let po sametové revoluci je justice v České republice stále nucena se podřizovat výkonné moci. Český model justice je na exekutivě závislý skoro nejvíce z celé Evropy. Shodli se na tom představitelé všech stupňů soudů, kteří se dnes sešli v Brně na pracovním semináři pořádaném Ligou lidských práv a Public Interest Lawyers Association (PILA).
Podle předsedy Městského soudu v Praze Jana Sváčka je u nás justice chápána stále pouze jako ministerský resort, nikoli jako jeden ze tří zásadních pilířů demokratického státu. Je důležité nezapomínat na to, že nezávislost soudů je důležitá primárně nikoli pro soudce, ale pro občany, jejichž práva mají být chráněna.
Kritika nedostatečné právní kultury a dodržování principů právního státu zazněla v uplynulých dnech při hodnocení dvaceti let demokracie mnohokrát. Nezávislost financování justice, podíl soudců na správě justice a nutnost zvýšení pravomocí, které mohou právní kulturu a ochranu práv významně podpořit, však bohužel dosud nejsou součástí veřejné debaty.
Fungování soudů je nepřímo ovlivňováno skrze finanční tok z ministerstva spravedlnosti. Na semináři soudci zmínili příklady, kdy jim ministerstvo spravedlnosti komplikuje netransparentním financováním i snižováním finančních částek pro jednotlivé soudy jejich práci a podráží důstojnost soudců. Navíc v uplynulých letech přibylo útoků na justici, a to ze strany exekutivní, potažmo i zákonodárné moci. Soudci proto volají po řešení. Tím by mimo jiné bylo ustavení takového orgánu justice, který by byl na ministerstvu spravedlnosti nezávislý, jako je tomu v drtivé většině zemí EU. Soudci se rovněž shodli na tom, že se v zahraničí osvědčilo, když jsou v takovém orgánu zastoupeni rovněž zástupci jiných profesí.
Řečníci, kteří představili řadu fungujících modelů ze zahraničí (viz link níže), zdůraznili, že podle Ústavy je to soudní moc, která má chránit základní práva občanů. A to nejen před státními orgány, ale i nadnárodními korporacemi či v jednotlivých případech při zneužití moci politickou většinou. Z těchto důvodů je potřeba velice citlivě reagovat na návrhy, které dále omezují nezávislost soudců.
Podle nevládních organizací (Liga lidských práv, PILA, Iuridicum Remedium) je zásadní, aby se soudci sjednotili v tom, jaký model soudnictví chtějí s důrazem na efektivní a nestrannou ochranu práv občanů prosazovat. Soudci by rovněž měli hledat cesty, jak ve veřejné diskuzi lépe komunikovat s veřejností o důležitosti svých požadavků.
Podkladový materiál s příspěvky soudců Jana Sváčka, Elišky Wagnerové, Zdeňka Kühna a právního experta Davida Kosaře naleznete zde.
Bližší informace:
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, mobil: 608 719 535
Vítězslav Dohnal, ředitel PILA, mobil: 776 834 534
Helena Svatošová, Iuridicum Remedium, mobil: 776 890 170
Úterý, 6. října 2009Tiskové zprávy
Praha – 6. října 2009 – Liga lidských práv za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dnes udělila Certifikát Férová škola prvním školám. O tom, které ze škol přihlášených do projektu Férová škola Certifikát dostanou, rozhodovala během roku tříčlenná komise složená z odborníků v oblasti práva a rovných příležitostí ve vzdělávání. Oceněny byly zatím čtyři základní školy, které podporují integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Při návštěvách škol sledovala komise zejména to, jak škola pečuje o děti se speciálními vzdělávacími potřebami a jakým způsobem vyučuje multikulturní výchovu, protože právě ta by měla být zaměřena na odstraňování předsudků a intolerance. Certifikát zatím obdržely dvě školy z kraje jihomoravského, Základní škola Kanice a Základní škola Břeclav – Na Valtické, a dvě školy z Pardubicka, Základní škola Moravská Třebová – Palackého 1351 a Základní škola Svitavy – Lačnov.
Právě o této škole komisařka Olga Kusá z Centra pro inkluzivní vzdělávání říká: „Jde o školu v mnoha směrech mimořádnou. Ve vysoké míře vzdělává děti romské menšiny a učitelé tu k žákům přistupují jako k rovnocenným partnerům. Škola má navíc nadstandardně do výuky začleněný předmět etická výchova.“ Základní škola v Moravské Třebové, která oproti lačnovské pracuje s mnohem větším počtem žáků, je zase pedagogicky i materiálně velice dobře připravená na výuku dětí se zdravotními handicapy.
Podobně je tomu i v menší škole v Kanicích, kde komisařky ocenily především mimořádně odborně zdatný a současně lidský přístup k dětem se zdravotním postižením. Tato škola klade zvláštní důraz na vztahy zdravých žáků k nemocným spolužákům. Břeclavská škola pak vyniká zejména snahou zapojit do svých aktivit nejen rodiče vzdělávaných dětí, ale i širší břeclavskou veřejnost.
Podle koordinátorky Lucie Obrovské je možné o Certifikát Férové školy usilovat i v následujícím období: „Naší snahou je i nadále maximálně podporovat rozvoj inkluzivního vzdělávání na základních školách, a to ve všech regionech České republiky. Věříme, že v budoucnu bude stále více škol sloužit jako příklad pro ty instituce, které zatím mají s dodržováním rovných příležitostí pro všechny děti problémy.“
Bližší informace poskytne:
Lucie Obrovská, koordinátorka projektu Férová škola, +420 777 621 227
Bližší informace o projektu:
Certifikát Férová škola je nástroj, kterým se Liga lidských práv snaží standardizovat podmínky v oblasti lidských práv, diskriminace a inkluzivního vzdělávání v rámci systému českého základního školství. Liga jej vytvořila spolu s renomovanými odborníky v oblasti pedagogiky na základě zkušeností ze zahraničí. Certifikát je udělován těm základním školám, které nabízejí individuální přístup a rovné příležitosti pro všechny děti, snaží se integrovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a dodržují lidská práva. Liga lidských práv chce prostřednictvím Certifikátu zajistit, aby šanci zařadit se do hlavního vzdělávacího proudu a rozvinout svůj plný potenciál dostalo větší množství dětí.
www.ferovaskola.cz
Pátek, 2. října 2009Tiskové zprávy
Liga lidských práv ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy si Vás dovolují pozvat na slavnostní předávání Certifikátů Férová škola prvním oceněným školám a s tím spojenou tiskovou konferenci.
Předávání se uskuteční dne 6. října 2009 v 11:00 hod v místnosti E106 budovy Ministerstva školství v Praze Karmelitská 7, Praha 1.
Akce se zúčastní:
Mgr. Jiří Kopal, předseda Ligy lidských práv
Mgr. Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství, vedoucí skupiny pro sociální programy ve školství
Mgr. Lucie Obrovská, koordinátorka projektu Férová škola
Komisařky Férové školy
RNDr. Pavla Polechová, CSc., Ministerstvo školství, odbor analyticko-koncepční
Mgr. Olga Kusá, Středisko integrace menšin
Ministerstvo školství zde představí opatření na podporu inkluzivního vzdělávání a spolu se zástupci Ligy slavnostně předá Certifikáty ředitelům prvních oceněných škol z Jihomoravského kraje, z nichž každá dostane prostor ke krátké prezentaci.
Bližší informace poskytne:
Magda Kucharičová, Liga lidských práv, tel. 725258871, email: mkucharicova@llp.cz
Další informace o projektu a oceněných školách naleznete také na www.ferovaskola.cz
