Čtvrtek, 31. prosince 2020Příručka pro komunitní porodní asistentky
Pokud chcete poskytovat zdravotní služby jako porodní asistentka mimo zaměstnanecký poměr v nemocnici, budete potřebovat oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Toto oprávnění vydává krajský úřad (v případě Prahy Magistrát hlavního města Prahy). Tento krajský úřadu vám také přiřadí IČO (identifikační číslo osoby). Toto oprávnění můžete získat jako fyzická osoba nebo jako právnická osoba (například si můžete založit společnost s ručením omezeným).
Získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb
Pro získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb se nejprve musíte rozhodnout, v jakém rozsahu a kde chcete služby poskytovat.
Jako porodní asistentka máte tři možnosti, jaké pracoviště pro poskytování péče si zřídíte:
- Kontaktní pracoviště pro domácí péči
Takové pracoviště si zřídíte, pokud budete poskytovat zdravotní služby ve vlastním sociálním prostředí klientek. Pokud je kontaktní pracoviště v nemovitosti, kterou vlastníte, bude stačit výpis z katastru nemovitostí. V jiném případě musíte doložit nájemní smlouvu s vlastníkem nemovitosti. Nájemní smlouva by měla obsahovat i účel, ke kterému hodláte nemovitost využívat. Požadavky na vybavení kontaktního pracoviště pro porodní asistenci naleznete v příloze č. 10 vyhlášky č. 92/2012 Sb. (vyhláška o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče).
- Pracoviště porodní asistentky, kde nejsou vedeny porody
V případě pracoviště, kde nejsou vedeny porody, budete poskytovat ambulantní péči. I zde je potřeba doložit vaše právo užívat nemovitost – buď výpisem z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvou. Vaše pracoviště bude muset být technicky a věcně vybaveno k poskytování zdravotních služeb – co vše musíte mít najdete v příloze č. 2 vyhlášky č. 92/2012 Sb. (konkrétně bod 2.11.1). Budete muset také zpracovat návrh provozního řádu, který schvaluje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (§ 15 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví). Příslušným orgánem bude krajská hygienická stanice, pod kterou spadá adresa vašeho pracoviště. Formulář pro žádost o schválení provozního řádu (nebo jeho změny) zpravidla naleznete na stránkách dané krajské hygienické stanice.
- Pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny porody
V takovém případě se jedná o porodní dům nebo porodní centrum. Stejně jako v předchozích případech budete dokládat právo užívat nemovitost (výpisem z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvou). Na toto pracoviště jsou kladeny nejvyšší nároky z hlediska technického a věcného vybavení – výčet naleznete v příloze č. 2 vyhlášky č. 92/2012 Sb. (bod 2.11.2). Stejně jako u předchozího pracoviště vám musí příslušný orgán ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice podle adresy vašeho pracoviště) schválit návrh provozního řádu.
Kompetence porodních asistentek jsou vyjmenovány v § 5 vyhlášky č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
Postup k získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb
Prvním krokem, jak jsme již zmínili, je výběr typu pracoviště, které chcete provozovat – kontaktní pracoviště, pracoviště, ve kterém nejsou vedeny porody nebo pracoviště, ve kterém jsou vedeny porody.
Dále potřebujete vyplnit formulář žádosti k udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Ten naleznete na stránkách krajského úřadu, u kterého budete o oprávnění žádat. Místně příslušným krajským úřadem bude podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách ten, v jehož správním obvodu bude zdravotnické zařízení, v němž budou zdravotní služby poskytovány – tj. vaše pracoviště. V případě poskytování domácí péče se při výběru krajského úřadu budete řídit adresou vašeho kontaktního pracoviště.
Náležitosti, které musí žádost obsahovat, jsou vyjmenovány v § 18 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Budete je vyplňovat do formuláře příslušného krajského úřadu. Pokud již máte přidělené identifikační číslo (například vlastníte živnostenské oprávnění), do formuláře vyplníte již přidělené. V opačném případě vám bude přiděleno při získání oprávnění.
Pro porodní asistenci platí, že jde o:
Obor zdravotní péče: Porodní asistentka
Druh zdravotní péče: Ošetřovatelská péče
Forma zdravotní péče – zde záleží, jaké zřizujete pracoviště:
- Kontaktní pracoviště: zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta, domácí péče – ošetřovatelská
- Pracoviště porodní asistentky, kde nejsou vedeny porody: ambulantní péče
- Pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny porody: jednodenní péče
Dále ve formuláři budete uvádět datum, ke kterému chcete začít s poskytováním péče. Budete žádat o oprávnění na dobu neurčitou, nemusíte proto uvádět datum skončení poskytování zdravotních služeb.
K žádosti budete muset předkládat také určité dokumenty. Jejich výčet naleznete v § 18 odst. 2 zákona o zdravotních službách.
- Doklad o odborné způsobilosti k poskytování zdravotní péče
Odbornou způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky lze podle § 6 zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních získat absolvováním:
a) nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu porodních asistentek,
b) tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004,
c) střední zdravotnické školy v oboru ženská sestra nebo porodní asistentka, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997.
Tato odborná způsobilost je jednou ze základních podmínek pro získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb a při žádosti ji musíte doložit úředně ověřenou kopií diplomu.
- Doklad o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání.
Nesmí být starší než 90 dní ke dni podání žádosti. Jde o lékařský posudek od vašeho praktického lékaře. Formulář má obvykle krajský úřad na svých stránkách ke stažení a praktický lékař ho pouze vyplní. Bývá zpoplatněn.
- Doklad o bezúhonnosti
Musíte doložit výpis z evidence rejstříku trestů, také nesmí být starší než 90 dní ke dni podání žádosti. Pokud v žádosti uvedete údaje o rodném příjmení, rodném čísle a místu/okresu narození, může výpis zajistit správní orgán příslušný k vydání oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
- Prohlášení, že netrvá žádná z překážek pro udělení oprávnění
Formulář pro toto prohlášení zpravidla naleznete na stránkách vašeho příslušného krajského úřadu. Jeho prostřednictvím prohlašujete, že u vás netrvá žádná z překážek, kvůli které by vám nebylo možné oprávnění udělit. Výčet překážek naleznete v § 17 zákona o zdravotních službách.
- Seznam zdravotnických a jiných odborných pracovníků, kteří budou vykonávat zdravotnické povolání v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k žadateli
V případě, že budete pracovat sama, budete uvádět pouze sebe.
- Prohlášení, že zdravotnické zařízení je pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybavené
Technické a věcné vybavení je různé podle toho, jaký si vyberete druh pracoviště (viz výše).
- Doklad, z něhož vyplývá oprávnění žadatele užívat prostory k poskytování zdravotních služeb
Jde o již zmiňovaný výpis z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvu, dokládající vaše oprávnění nemovitost užívat.
- Rozhodnutí o schválení provozního řádu zdravotnického zařízení
V případě, že zřizujete jiné pracoviště porodní asistentky než kontaktní pracoviště, budete potřebovat i rozhodnutí o schválení provozního řádu zdravotnického zařízení.
Nyní máte vyplněný formulář a všechny potřebné dokumenty. Formulář i dokumenty pošlete na příslušný krajský úřad doporučeně, datovou schránkou nebo osobně. Po přijetí vaší žádosti obdržíte informace k platbě správního poplatku, který činí 1000 Kč. Můžete ho uhradit buď převodem nebo hotově přímo na krajském úřadě. Ať už zvolíte jakýkoliv způsob, pro doručení rozhodnutí doporučujeme zvolit zaslání poštou nebo do datové schránky, nikoliv osobně. Usnadní vám to případné odvolání.
Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 30 dní, případně až 60 dní v komplikovaných případech (např. pokud je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření). Obecně však platí lhůta 30 dní podle § 71 odst. 3 správního řádu.
Jakmile je vám rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb doručeno, začíná následující den po doručení běžet lhůta 15 dní pro podání odvolání. Lhůta je procesní, to znamená, že než uběhne, musí být do půlnoci posledního dne podáno odvolání na poště nebo zasláno na úřad prostřednictvím datové schránky.
V odvolání popište, s čím v rozhodnutí nesouhlasíte a proč. Odvolání budete podávat skrz příslušný krajský úřad (ten, který vám vydal rozhodnutí o oprávnění) k Ministerstvu zdravotnictví. To má opět lhůtu 30 dní na jeho vyřízení. Odvolání má v tomto případě odkladný účinek – nemůžete začít poskytovat služby, dokud o něm nebude rozhodnuto.
Po získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb máte povinnost sjednat si pojištění. Povinnost poskytovatele zdravotních služeb uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a to v rozsahu, v jakém lze rozumně předpokládat, že by jej mohla taková odpovědnost postihnout, je stanovena ustanovením § 45 odst. 2 písm. n) zákona o zdravotních službách; toto pojištění musí trvat po celou dobu poskytování zdravotních služeb; kopii pojistné smlouvy je poskytovatel povinen zaslat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do 15 dnů ode dne zahájení poskytování zdravotních služeb.
Čtvrtek, 31. prosince 2020Příručka pro komunitní porodní asistentky
Kontrola od krajského úřadu
Potom, co již vykonáváte zdravotní služby, které máte uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, může se stát, že vás navštíví kontrola z krajského úřadu.
Krajský úřad, který vám vydal oprávnění k poskytování zdravotních služeb, je věcně a místě příslušný správní orgán, který je podle § 107 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách oprávněn vykonávat kontrolu poskytovatelů zdravotních služeb nebo jiných osob v souvislosti s činnostmi, k nimž je třeba udělení souhlasu, oprávnění k činnosti nebo jiného obdobného povolení podle zákona o zdravotních službách.
Kontroly se realizují na základě každoročního plánu kontrol (podle § 27 kontrolního řádu) nebo ad hoc na základě podnětu konkrétního pacienta, jiného správního orgánu či na základě skutečností zjištěných z vlastní úřední činnosti (například při šetření stížnosti) a skutečností dostupných z veřejných zdrojů (například medializované události).
Krajský úřad bude při kontrole zkoumat především to, zdali plníte své povinnosti jako poskytovatel zdravotních služeb. Kromě věcného a technického vybavení, které se liší podle druhu vašeho pracoviště, může kontrolu zajímat také například, jak vedete zdravotnickou dokumentaci a jak plníte jiné povinnosti, které jako poskytoval zdravotních služeb máte (§ 45 a dál zákona o zdravotních službách).
Vaše povinnosti jako poskytovatele zdravotní péče se v některých věcech liší podle druhu vašeho pracoviště, respektive formy zdravotní péče. Nejméně povinností máte v případě, že vykonáváte domácí ošetřovatelskou péči.
Další případy, za které může hrozit uložení sankce:
- poskytování zdravotních služeb neuvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb,
- nesplnění oznamovací povinnosti správnímu orgánu v případě změny údajů uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb (do 15 dnů od změny),
- poskytnutí zdravotních služeb bez souhlasu pacienta, aniž jsou splněny podmínky stanovené zákonem,
- neinformování pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb, nebo nevystavení účtu za tyto služby,
- neposkytnutí součinnosti správnímu orgánu při šetření stížnosti,
- nevedení evidence o podání stížnosti a způsobu jejich vyřízení (v případě, že poskytujete ambulantní péči),
a další.
Práva a povinnosti kontrolního orgánu
Postup při kontrole se řídí zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (neboli kontrolní řád). Tento zákon opravňuje kontrolní orgán k činnostem, které jsou zapotřebí k výkonu kontroly.
Kontrolní orgán může například k účasti na kontrole v zájmu dosažení jejího účelu přizvat fyzickou osobu (§ 6 kontrolního řádu). V případě, že poskytujete služby jako porodní asistentka, by to mohla být například některá z vašich klientek. Kontrolující je oprávněn vstoupit do prostoru, který užíváte k podnikání, tedy k poskytování zdravotních služeb. V případě, že poskytujete domácí péči, má přístup na vaše kontaktní místo.
Další práva kontrolujícího jsou vyjmenována v § 8 kontrolního řádu – kontrolující může například požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby, jež je přítomna na místě kontroly, pořizovat obrazové a zvukové záznamy a vyžadovat od kontrolované osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.
Kontrolující má zároveň i určité povinnosti, které jsou definovány v § 9 kontrolního řádu. Kontrolující vám musí například vydat potvrzení o zajištěných originálních podkladech a jakmile pominou důvody, kvůli kterým je zajistil, tak je musí neprodleně vrátit. Dále vám musí umožnit účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě a vyhotovit protokol o kontrole a doručit vám jeho stejnopis.
Mezi povinnosti kontrolujícího patří také povinnost mlčenlivosti. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje na všechny skutečnosti, které se kontrolující dozvěděl v souvislosti s kontrolou nebo s úkony předcházejícími kontrole. Kontrolující nesmí takto získaných informací zneužívat (§ 20 kontrolního řádu).
Práva a povinnosti kontrolované osoby
Nejen kontrolující orgán má práva a povinnosti. Jako kontrolovaná osoba můžete požadovat po kontrolujícím, aby předložil pověření ke kontrole, můžete namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby, seznámit se s obsahem protokolu o kontrole nebo podávat námitky proti kontrolním zjištěním, které jsou uvedeny v protokolu o kontrole (§ 10 kontrolního řádu).
Máte samozřejmě také právo nahlížet do spisu. Z nahlížení do spisu jsou ale v tomto případě vyloučeny dokumenty nebo jejich části, ze kterých by bylo možné zjistit totožnost osoby, která ke kontrole podala podnět (§ 22 kontrolního řádu).
Naopak vám kontrolní řád ukládá i některé povinnosti, které navíc v případě nesplnění mohou být samy o sobě přestupkem a kontrolní úřad za ně může uložit pokutu (§ 15 kontrolního řádu).
Vaší povinností je především to, aby byly pro výkon kontroly vytvořeny podmínky a kontrolujícímu byl umožněn výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem. Dále je nutné kontrolnímu orgánu poskytovat potřebnou součinnost. Kontrolující vás může požádat o písemnou zprávu ohledně odstranění nebo prevence nedostatků, které zjistil kontrolou, a v takovém případě vám vzniká povinnost mu tuto zprávu podat. Lhůtu pro tuto písemnou zprávu vám určí sám kontrolující (§ 10 odst. 3 kontrolního řádu).
Protokol o kontrole a námitky
Po kontrole musíte obdržet protokol o kontrole, který musí správní orgán podle § 12 odst. 2 kontrolního řádu vyhotovit ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu (ve zvláště složitých případech až 60 dnů).
Pokud chcete zkontrolovat minimální náležitosti protokolu, jsou vyjmenovány v § 12 odst. 1 kontrolního řádu.
Pokud nesouhlasíte s kontrolním zjištěním, které je uvedené v protokolu, můžete podat námitky. Jak vyplývá z § 13 kontrolního řádu, námitky se podávají písemně kontrolnímu orgánu ve lhůtě 15 dní od doručení protokolu. V protokolu o kontrole může být stanovena i delší lhůta, ale nikdy ne kratší. V námitkách musí být jasně uvedeno, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují (tedy s čím přesně nesouhlasíte) a zároveň odůvodnění tohoto nesouhlasu (proč a na základě čeho nesouhlasíte).
Co se týče vyřizování námitek, je zde několik lhůt. Prvně se vašimi námitkami zabývá kontrolující (nebo vedoucí kontrolní skupiny). Pokud ve lhůtě 7 dnů vašim námitkám nevyhoví, vyřídí je nadřízený kontrolujícího, která musí rozhodnout ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich doručení. Může vašim námitkám buď vyhovět úplně, jen částečně, nebo je úplně zamítnout. Ve zvláště složitých případech je možné lhůtu pro vyřízení námitek prodloužit o dalších 30 dnů, musí vás o tom ale předem informovat (§ 14 odst. 1 kontrolního řádu).
Jinak se bude postupovat v případě, že před vyřízením námitek je s vámi jako kontrolovanou osobou zahájeno správní řízení (například o uložení sankce). V takovém případě je možné vyřídit námitky v rámci tohoto správního řízení. Pokud je ke správnímu řízení příslušný jiný správní orgán než ten, který vykonal kontrolu, je nutné námitky tomuto správnímu orgánu předat. O jejich předání vás opět musí informovat. Vyřízení námitek pak najdete v odůvodnění rozhodnutí, které bude vydáno v rámci správního řízení (§ 14 odst. 3 kontrolního řádu).
Ukončení kontroly
K ukončení kontroly může dojít několika způsoby (§ 18 kontrolního řádu): pokud se rozhodnete nepodat námitky, končí marným uplynutím lhůty k jejich podání. Totéž platí v případě, že se práva podat námitky vzdáte. Pokud se rozhodnete námitky podat, pak je kontrola ukončena ke dni, kdy vám je doručeno jejich vyřízení. Poslední možností je, že kontrola končí dnem, kdy jsou vaše námitky předány k vyřízení správnímu orgánu (ve výše zmiňovaném případě, kdy je zahájeno správní řízení).
Pokud jsou zjištěny nesprávnosti v protokolu o kontrolu, je možné je opravit i po ukončení kontroly. Kontrolní orgán je upraví formou dodatku k protokolu o kontrole a tento dodatek vám musí být doručen (§ 21 kontrolního řádu). Pokud k jejich opravě dochází na základě podaných námitek nebo je to z nějakého důvodu k opravě potřeba, provádí se došetření věci kontrolním orgánem (§ 21 odst. 2 kontrolního řádu).
Poslední důležitou věcí jsou náklady kontroly. Náklady vzniklé kontrolnímu orgánu nese sám kontrolní orgán, naopak náklady vzniklé vám jako kontrolované osobě nesete vy (§ 23 kontrolního řádu).
Čtvrtek, 31. prosince 2020Příručka pro komunitní porodní asistentky
Zdravotnická dokumentace
Mezi jednu z vašich povinností jakožto poskytovatele zdravotních služeb patří vedení zdravotnické dokumentace. Jde o soubor osobních údajů pacienta, které zahrnují jeho identifikační údaje, informace o jeho zdravotním stavu, rodinnou anamnézu a další.
Legislativně je zdravotnická dokumentace upravena v § 53 a násl. zákona o zdravotních službách a ve vyhlášce č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Zdravotnická dokumentace podle účelu jejího zaměření obsahuje (§ 53 odst. 2 zákona o zdravotních službách):
- identifikační údaje pacienta, jako jsou jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, číslo pojištěnce veřejného zdravotního pojištění, adresa místa trvalého pobytu,
- pohlaví pacienta,
- identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb, jako jsou jméno a příjmení, adresa místa poskytování zdravotních služeb, příp. obchodní firma či název poskytovatele, adresa sídla či místa podnikání, IČO, název oddělení,
- informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotních služeb,
- údaje zjištěné z rodinné, osobní a pracovní anamnézy pacienta, a je-li to důvodné, též údaje ze sociální anamnézy
- údaje vztahující se k úmrtí pacienta,
- další údaje podle zákona o zdravotních službách či vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.
Forma zdravotnické dokumentace
Dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o zdravotních službách může být zdravotnická dokumentace vedena v listinné nebo elektronické podobě, příp. v kombinaci obou těchto forem.
Nejste povinni převádět zdravotnickou dokumentaci v listinné podobě na zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě. Pokud byste však měli zájem o takový postup, musí být dodrženy následující požadavky podle § 6 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci:
Převádění zdravotnické dokumentace, která byla původně pořízena v listinné podobě a kterou jste jako poskytovatel zdravotních služeb sami pořídili nebo obdrželi, na dokument v elektronické podobě, se provádí postupem zaručujícím věrohodnost původu dokumentu, neporušitelnost obsahu, čitelnost dokumentu a bezpečnost procesu převádění.
Takto vytvořený dokument v elektronické podobě musíte opatřit doložkou. Doložku podepíše osoba odpovědná za převedení kvalifikovaným elektronickým podpisem nebo ji můžete zapečetit kvalifikovanou elektronickou pečetí a dále je vždy doložku nutné opatřit kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.
Dokument v listinné podobě, který jste převedli na dokument v elektronické podobě, jste oprávněni zničit.
Zdravotnickou dokumentaci musíte vést průkazně, pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována.
Uchovávání zdravotnické dokumentace
Zdravotnickou dokumentaci musíte vést a uchovávat v souladu se zásadami stanovenými v příloze č. 2 a s podmínkami dle přílohy č. 3 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.
Jak dlouho musíte zdravotnickou dokumentaci uchovávat, je opět závislé na tom, jakou formu zdravotní péče a na jakém pracovišti vykonáváte.
V případě, že poskytujete domácí péči a máte zřízené pouze kontaktní pracoviště, týká se vás obecná doba uchovávání, kterou je 5 let (§ 5 odst. 2 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci).
V případě, že máte pracoviště porodní asistentky, kde nejsou vedeny porody, poskytujete ambulantní péči, je to také 5 let (bod 2, příloha č. 3 k vyhlášce o zdravotnické dokumentaci)
V případě, že máte pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny porody, poskytujete jednodenní péči, a zdravotnickou dokumentaci musíte uchovat po dobu 10 let od posledního poskytnutí jednodenní péče nebo od úmrtí pacienta (podle toho, která z těchto událostí nastane dřív), což je stanoveno v bodu 6, přílohy č. 3 k vyhlášce o zdravotnické dokumentaci.
Nahlížení do zdravotnické dokumentace
Nejen vaše pacientky mají právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace. Do zdravotnické dokumentace může dle § 65 odst. 1 zákona o zdravotních službách za přítomnosti zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb nahlédnout, pořídit si kopii nebo výpisy:
– pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta
– osoby určené pacientem (dle § 33 odst. 1 zákona o zdravotních službách), zákonným zástupcem nebo opatrovníkem pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba
– osoby blízká zemřelému pacientovi
Před každým nahlédnutím do zdravotnické dokumentace se dle § 66 odst. 5 zákona o zdravotních službách musí dotyčná osoba prokázat průkazem totožnosti. Každé nahlédnutí pak dle odst. 6 uvedeného ustanovení musíte zaznamenat do zdravotnické dokumentace (to platí i v případě poskytnutí informací osobám bez souhlasu pacienta).
Kdy můžete poskytnout nahlédnutí do zdravotnické dokumentace i bez souhlasu pacienta? Jde o situace, kdy pacient není pro svůj zdravotní stav schopný souhlas poskytnout (je například v bezvědomí). V takovém případě mají dle ustanovení § 33 odst. 3 zákona o zdravotních službách osoby blízké právo na informace o aktuálním zdravotním stavu pacienta, jakož i právo na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace pacienta.
V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb máte jako poskytovatel (jakož i další osoby uvedené v § 51 odst. 5 zákona o zdravotních službách) povinnost zachovávat mlčenlivost. To platí také v souvislosti s vedením a uchováváním zdravotnické dokumentace. Výjimkami může být poskytnutí informací ze zdravotnické dokumentace na základě pacientem uděleného souhlasu nebo situace, kdy souhlas pacienta dle § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách potřeba není (např. při předávání informací mezi zdravotnickými pracovníky při poskytování péče a pro zajištění její návaznosti). Jde např. o revizní lékaře zdravotní pojišťovny, pověřené členy České lékařské komory při prošetřování stížnosti, lékaře orgánu sociálního zabezpečení, soudní znalce apod. Jde ale také o mediky, kteří se na výkon zdravotnické profese teprve připravují. Ti však mohou do zdravotnické dokumentace pacienta nahlížet pouze v rozsahu nezbytně nutném a za předpokladu, že jim pacient nahlédnutí do své zdravotnické dokumentace prokazatelně nezakázal.
Dalšími výjimkami, kdy není potřeba souhlasu pacienta k poskytnutí informací ze zdravotnické dokumentace, je oznámení spáchání trestného činu orgánům činným v trestním řízení nebo oznámení orgánu sociálněprávní ochrany, když rodiče neplní řádně své povinnosti z rodičovské odpovědnosti. Poskytovatel zdravotních služeb však musí zvážit, zda jde skutečně o zanedbávání péče o dítě.
Žádost o výpis či kopii zdravotnické dokumentace
Když si u vás oprávněná osoba nepořídí výpis či kopii zdravotnické dokumentace osobně, dle ustanovení § 66 odst. 1 zákona o zdravotních službách výpis nebo kopii na žádost oprávněné osoby pořídí poskytovatel (tedy vy), přičemž výpis pořídíte jen v případě, je-li to účelnější než pořízení kopie, a to po dohodě s oprávněnou osobou.
Výpis či kopii je potřeba pořídit do 30 dnů od obdržení žádosti. Za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace můžete požadovat úhradu nákladů, avšak bez přirážky (tzn. že můžete chtít uhradit pouze čisté náklady např. na papír a barvu kopírky, příp. za odeslání).
Pokud zdravotnickou dokumentaci vedete pouze v elektronické podobě může do ní oprávněná osoba nahlédnout pomocí dálkového přístupu, případně na technickém nosiči (např. CD nebo flash disk).
Čtvrtek, 31. prosince 2020Příručka pro komunitní porodní asistentky
Informovaný souhlas je jeden z nejdůležitějších institutů ve zdravotnictví. Jednou z vašich povinností jako poskytovatele zdravotní péče je ke každému zákroku získat informovaný souhlas pacienta (pokud nejde o výjimečnou situaci, o tom dále). Informovaný souhlas je zakotven v § 28 odst. 1 a § 34 a dále zákona o zdravotních službách.
Informovaný souhlas není dle § 38 odst. 3 zákona o zdravotních službách k zákroku potřeba při splnění tří podmínek 1. daný úkon je nezbytný k záchraně života nebo zdraví či tiší náhlou nebo intenzivní bolest 2. je neodkladný 3. pacient nemůže vyslovit souhlas (bezvědomí, vliv tišících léků atd.)
Ve všech ostatních případech souhlas pacienta musí být svobodný, srozumitelný, kvalifikovaný a informovaný. Vaší povinností je pacientovi srozumitelně podat odborné informace tak, aby se mohl svobodně rozhodnout (§ 31 odst. 1 a 2 zákona o zdravotních službách). V jakém rozsahu musíte informace podat?
Těhotné ženě musíte podat informace v následujícím rozsahu:
- Informace o jejím aktuálním zdravotním stavu a případné prognóze (např. v jaké fázi je porod, jaké jsou ozvy dítěte)
- Informace o vámi navrhovaném postupu včetně vysvětlení, co přesně se bude dít
- Informace o důsledcích a rizicích navrhovaného postupu (vyjmenovat musíte nejčastější a nejzávažnější rizika, nikoliv všechny)
- Informace o možných alternativách, které jsou dostupné (a to včetně alternativ mimo nemocnici a mimo zdravotní pojištění
- Informace o následné léčbě a omezeních a doporučení do budoucna (jaká ošetření či omezení může žena očekávat do budoucna)
Následně má žena právo klást doplňující otázky, které musíte srozumitelně zodpovědět (§ 31 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách).
Po zodpovězení případných dotazů udělí žena informovaný souhlas se zákrok nebo zákrok odmítne (v takovém případě jí můžete předložit k podpisu negativní revers, který je tématem následující kapitoly). Souhlas může mít ústní i písemnou formu, zákon písemnou formu zpravidla nevyžaduje, jen v případě souhlasu s hospitalizací (§ 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách).
Informace by měly být pacientovi podány objektivně, bez emočního zabarvení a přesvědčování.
Za splnění informovaného souhlasu nelze považovat předtištěný dokument, který se dá pacientovi pouze k podpisu. Je nutné s pacientem vše probrat a umožnit klást doplňující otázky. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby co nejvíce přání a alternativ bylo probráno ještě před příjmem k porodu (například na některé těhotenské poradně).
Čtvrtek, 31. prosince 2020Příručka pro komunitní porodní asistentky
Poskytování zdravotní péče je zpravidla spojeno se zásahem do tělesné integrity pacienta – a často se zásahem značného rozsahu, mnohdy i zásahem představujícím určité riziko. Provádění lékařského zákroku je řazeno mezi okolnosti vylučující protiprávnost takového zásahu, a jedná se tedy o právem aprobovanou činnost. Základní podmínkou vyloučení protiprávnosti je však to, že lékař postupuje v souladu s právními předpisy i mimoprávními pravidly své profese (tzv. lex artis). Jedním za základních pravidel zákonnosti je informovaný souhlas pacienta.
Dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen “zákon o zdravotních službách”), má pacient či jeho zákonný zástupce právo na negativní revers neboli informovaný nesouhlas, tedy na odmítnutí péče či části péče. Negativní revers je přímo navázán na informovaný souhlas a pojí se s právem na informace o zdravotní péči, které musí být pravdivé a úplné, a které poskytuje ošetřující zdravotnický pracovník (obvykle lékař, ale může jím být například záchranář při poskytování neodkladné péče).
Neodkladná péče může být poskytnuta i bez informovaného souhlasu. Jak zákon o zdravotních službách, tak příslušné mezinárodní smlouvy, počítají s tím, že určité zákroky lze provést i bez informovaného souhlasu, musí však být splněny tři podmínky, tedy že daný úkon je nezbytný k záchraně života či zdraví pacienta, že je nutné jej provést bezodkladně a že pacient není schopen projevit svou vůli (buď vůbec, např. pacient v bezvědomí, nebo je sice schopen projevit vůli, ale nikoliv “právně relevantně,” např. pacient je ovlivněn tlumícími léky).
Informovaný souhlas je možno kdykoliv odvolat, pokud to přímo neohrozí život. Např. nelze ukončit negativním reversem operaci v jejím průběhu.
Informovaný souhlas zpravidla nemusí být písemný, pacient jej může udělit i ústně. Dojde-li však později ke sporu, bude na zdravotnickém zařízení, aby prokázalo, že souhlas byl udělen (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009).
Existují samozřejmě i výjimečné případy, kdy lze poskytovat zdravotní péči proti vůli pacienta. V těchto případech je zpravidla je nutný zásah soudů (zejména pokud je pacient nebezpečný pro své okolí). Ty však nejsou předmětem tohoto textu.
Dlužno dodat, že tyto principy jsou platné téměř univerzálně ve všech zemích respektujících svobodu jednotlivce, viz například rozsudek Spolkového ústavního soudu Německa z roku 1958 (věc Myom-fall): „Zdraví pacienta je pro lékaře hlavní hodnotou, obnovit a udržovat zdraví je úkolem lékaře plynoucím z jeho povolání. Je tedy pochopitelné, že se pečlivý lékař cítí být oprávněn, dokonce povinen léčit, pokud je ohroženo pacientovo zdraví nebo život. Hranice tohoto oprávnění však lékař překračuje v případech, kdy se jeho činnost dostává do střetu s právem pacienta o sobě rozhodovat…“
Právo pacienta na informovaný nesouhlas (negativní revers)
Na základě čl. 5 Úmluvy o biomedicíně1, je jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dále musí být poučena o dostupných alternativách. Má právo výkon odmítnout prostřednictvím písemného reversu (tzv. negativní revers či informovaný nesouhlas).
Na zákonné úrovni je negativní revers zakotven v § 34 odst. 3 zákona o zdravotních službách.
Negativní revers obsahuje informace o riziku nepodstoupení určitého výkonu, vyšetření, zákroku. Jeho podepsáním tak pacient zbavuje odpovědnosti lékaře, neboť ten není oprávněn provést zdravotní službu, pokud s tím výslovně nesouhlasí pacient či pokud jde o nezletilého, zákonný zástupce.
V případě, že jde o nezletilého pacienta, lze neodkladnou péči, která směřuje k záchraně života, poskytnout i bez souhlasu zákonného zástupce. Pokud nelze získat souhlas zákonného zástupce, rozhodne o poskytnutí neodkladné nebo akutní péče ošetřující lékař. Naproti tomu dospělý pacient má právo odmítnout i život zachraňující léčbu.
Negativní revers lze též vystavit a podepsat na dřívější ukončení hospitalizace, než je běžné a doporučované.
Součástí negativního reversu (informovaného nesouhlasu) je:
a) poučení2 pacienta o aktuálním zdravotním stavu,
b) opakované (tj. alespoň dvakrát) vysvětlení, co pro něj nepodstoupení výkonu znamená,
c) vyjmenovaní veškerých rizik (včetně případného úmrtí, hrozí-li),
d) místo prohlášení a podpis pacienta.
Odmítá-li pacient i po poučení výkon, ale zároveň odmítá i podepsat negativní revers, lékař provede poučení pacienta v přítomnosti alespoň jednoho svědka. Na formulář negativního reversu připojí svůj podpis svědek. K podpisu připojí odpovídající vysvětlení – např. “Pacient i přes náležité poučení výkon odmítl a odmítl podepsat i negativní revers.” Ačkoliv nejde o negativní revers v pravém slova smyslu (neboť nejde o vyjádření pacienta), má tato listina důkazní hodnotu pro případný soudní spor.3
Negativní revers je nutné upravit na míru situaci každého pacienta.
Postoj lékařů a zdravotníků
Lékaři institutu negativního reversu bohužel příliš nevěří. Bojí se, že je neochrání a případný soudní spor by prohráli. Proto ze zkušenosti negativní revers nechtějí ani předložit pacientovi k podpisu. Raději si obhájí zásah do práv pacienta, než aby si obhájili to, že dali podepsat revers a pacientovi se následně něco stalo.
Ústavní soud se k otázce informovaného souhlasu vyjádřil následovně: „Z ústavního principu nedotknutelnosti integrity osobnosti vyplývá zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví; proto při aplikaci ustanovení umožňujících ve vyjmenovaných případech určité lékařské výkony či vyšetření provést i bez výslovného souhlasu občana (pacienta) je nutné šetřit podstatu této svobody a postupovat s maximální zdrženlivostí. Diagnóza není více než právo.”4
Aktuální nález I. ÚS 2078/16 z 2. 1. 2017 potvrdil, že lékař nemůže být nijak právně postihován, neposkytnul-li zdravotní péči, kterou svéprávný a dospělý pacient odmítá.
V České republice neexistuje judikatura, dle které by lékař nakonec nesl odpovědnost za pacienta, který odmítl péči podepsáním negativního reversu.
Předčasné ukončení hospitalizace
Lékaři se v případě nezletilých někdy snaží přenést svou domnělou odpovědnost na OSPOD, nebo na policii tím, že místo negativního reversu raději nahlásí rodiče těmto orgánům.Tento krok ovšem zcela dehonestuje zákonné zástupce a ignoruje jejich právo na negativní revers vyplývající ze zákona.
Zde stojí za zmínku případ Hanzelkovi proti České republice u Evropského soudu pro lidská práva. Paní Hanzelková porodila zdravého chlapce, a ještě v den porodu s ním chtěla odejít. Lékaři s tím nesouhlasili a odmítli jí dát k podpisu negativní revers. Paní Hanzelková následně nemocnici i s dítětem opustila i bez negativního reversu. Lékaři kontaktovali OSPOD. Ještě tentýž den sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření, Okresní soud v Berouně rozhodl o předání dítěte do péče nemocnice a do místa bydliště rodiny se dostavili soudní vykonavatel, sociální pracovnice, příslušníci Policie ČR a zdravotnický personál záchranné služby k odebrání dítěte. Dítě bylo na místě vyšetřeno lékařem, a ještě jednou v nemocnici, a bylo shledáno jako zdravý novorozenec. Přesto s ním matka v nemocnici musela nedobrovolně setrvat další dva dny, a nakonec odešli po podepsání negativního reversu.
ESLP v tomto případě shledal, že stát překročil svůj prostor pro uvážení nepřiměřeným zásahem vůči rodině. Podle ESLP se český soud uchýlil k drastickému opatření, aniž by zvážil, zda nebylo možné použít opatření méně zasahujících do života rodiny v tak citlivé době. Porušeno tedy bylo nejen právo stěžovatelů na ochranu soukromého a rodinného života, ale i jejich právo na účinné prostředky nápravy.
Zákonný zástupce a nezletilý
Téma odpovědnosti se nejčastěji řeší v souvislosti se zdravotní péčí poskytovanou nezletilému. Odpovědnost za dítě leží na rodičích (zákonných zástupcích), nepřenáší se na lékaře, ten má odpovědnost pouze za svou odbornou práci. Stejně tak je to zákonný zástupce, který rozhoduje o zákrocích a zdravotní péči poskytované nezletilému, a je to zákonný zástupce, kdo poskytuje informovaný souhlas. Zároveň může za nezletilého poskytnout i informovaný nesouhlas, tedy podepsat negativní revers. Výjimka nastává v případě neodkladné péči, která směřuje k záchraně života – tu lze poskytnout i bez souhlasu zákonného zástupce.
Rodiče mají vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 občanského zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů a kontakt s nimi. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).
V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm. e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.
Situace zdravotníků je specifická, protože na jednu stranu nesmí porušovat právo dítěte a rodičů na nepřetržitý kontakt, ale také musí dítěti i rodiči poskytnout péči neohrožující život a zdraví. Pokud je dítě v pořádku a kontakt dítěte s rodiči dítě neohrožuje, nemá personál nemocnice právo dítě rodičům odebrat či zadržovat v hospitalizaci.
Ani vnitřní předpisy nemocnice toto nemohou zdravotníkům dovolovat, protože vnitřní předpisy nemocnice nemohou být v rozporu se zákony, Ústavou či Listinou základních práv a svobod.
Pokud v důsledku podpisu negativního reversu dojde k újmě na zdraví či životě dítěte, odpovědnost se v tomto případě přenáší na rodiče. Není však automatická, tedy nelze říci, že podpisem negativního reversu rodič přebírá veškerou odpovědnost bez dalšího. I zde se vždy zkoumá zavinění a konkrétní okolnosti. Zde lze poukázat na případ z roku 2014 ve Vyškově, kde dítě nejevilo žádné akutní známky zhoršeného zdravotního stavu. Lékařka však vyhodnotila jeho stav jako nezvyklý (akutní dehydratace neznámé příčiny) a doporučila hospitalizaci, kterou rodiče odmítli. Dítě během několika dnů zemřelo. Trestní stíhání rodičů však bylo odloženo, protože za daných okolností se nepodařilo prokázat na jejich straně nedbalost (nález Ústavního soudu IV. ÚS 3526/16).
Těhotenství a porod
Dítě je v těhotenství a při porodu součástí těla matky, která má autonomii. Matka rozhoduje, co za preventivní vyšetření podstoupí nejen v těhotenství, ale i při porodu.
Pokud má být z nějakého důvodu zasaženo do fyzické integrity matky, musí být tento zásah v souladu s principem proporcionality. Zásah musí být způsobilý dosáhnout stanoveného cíle, musí být nutný (cíle nelze dosáhnout jinými, šetrnějšími prostředky) a musí být přiměřený (porovnávají se základní práva, která stojí v kolizi).
V praxi se při porodu s principem proporcionality nejčastěji setkáme v případě, že je dítě ohroženo na životě či zdraví. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, rozhodl: „V situaci, kdy se omezují základní práva matky z důvodu ochrany života a zdraví dítěte, je také nutno trvat na tom, aby takový zásah byl přiměřený … V dané věci je tedy nutno vážit zájmy rodičky na ochraně její fyzické integrity a zájmy nenarozeného dítěte na životě a zdraví. Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby tedy v ústavněprávní rovině omezit lze, za předpokladu, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví nenarozeného dítěte.”
Právo nenarozeného dítěte na zdraví
Můžeme se setkat s argumentem, že nenarozené dítě má svá práva a že odmítnutím preventivního vyšetření těhotná žena porušuje právo nenarozeného dítěte:
Podle § 25 občanského zákoníku se na počaté dítě (tedy ještě nenarozené) hledí jako na narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. I nenarozené dítě je způsobilé nabývat svá práva, a to zejména právo na zdraví.
V kontextu výše uvedeného nálezu Ústavního soudu je nutné dbát především na to, že musí existovat bezprostřední a skutečné (alespoň s vysokou pravděpodobností) ohrožení života a zdraví plodu. Pouhé odmítnutí preventivního vyšetření v těhotenství či při porodu takové ohrožení neznamená. Těhotná žena a rodička má tedy právo na negativní revers.
Ambulantní porod
Ambulantní porod znamená odchod rodičky s dítětem ze zdravotnického zařízení před uplynutím 72 hodin od porodu. Jedná se o odvolání souhlasu s hospitalizací (žena ho odvolává jak za sebe, tak za dítě). Jak vyplývá z již zmíněného rozhodnutí ESLP Hanzelkovi proti České republice, žena může s dítětem opustit nemocnici i bez podepsání negativního reversu. Je však v zájmu zdravotníků, aby negativní revers ženě k podepsání poskytli, a to jeden za ni a druhý za dítě.
Ministerstvo zdravotnictví se ve věstníku č. 08/2013 zabývalo právě propouštěním novorozenců do vlastního sociálního zařízení před uplynutím 72 hodin.5 I přes tento metodický návod však často dochází ke konfliktům, kdy zdravotníci odmítají umožnit odchod i s dítětem před uplynutím 72 hodin.
Rozhodování o nuceném setrvání ve zdravotnickém zařízení se z hlediska práva dotýká na jedné straně práva na svobodu, práva na rodinný život a práva na soukromí, na druhé straně práva na ochranu zdraví, resp. práva na život, a potřeby zajistit, aby rozhodnutí činěná za nezpůsobilé osoby jejich zákonnými zástupci nebyla v neprospěch těchto nezpůsobilých. I v tomto případě je nutné uplatňovat princip proporcionality – tedy pečlivě zvážit, je-li zásah vhodný, nutný a přiměřený.
Právně způsobilý pacient (v případě ambulantního porodu matka) může po náležitém poučení kdykoliv odmítnout navrhovaný zákrok, popřípadě ukončit svůj pobyt v nemocnici. Pokud jde o novorozence, tedy osobu nezletilou, rozhoduje za něj zákonný zástupce. Jménem novorozence matka může rozhodnout o odmítnutí zákroku či pokračující hospitalizace. Výjimkou z tohoto pravidla je situace popsaná v § 35 odst. 3 zákona o zdravotních službách, tzn. jde o neodkladnou nebo akutní péči a nelze získat souhlas zákonného zástupce bez zbytečného odkladu.
Jak je zřejmé, zákonodárce pamatoval na situace, kdy by odmítnutí péče rodičem vedlo k akutnímu ohrožení novorozence, a pro tyto případy za účelem ochrany zdraví a života novorozence přenesl rozhodovací pravomoc na lékaře. Je však třeba důsledně vzít na vědomí, že se jedná o výjimku, jejíž náležitosti musí být všechny splněny, jinak lékař tuto pravomoc nemá. Aby lékař získal pravomoc rozhodovat o dítěti namísto rodičů, musí tedy platit současně, že:
a) vyšetřovací nebo léčebný výkon je nezbytný k záchraně života a zdraví dítěte,
b) tento výkon musí být proveden neodkladně, a
c) zákonný zástupce neposkytl souhlas.
V praxi se stává, že lékaři odmítají propustit do domácího ošetřování dítě, u kterého objektivně nejsou žádné skutečnosti nasvědčující akutnímu ohrožení zdraví. Jejich argumentací je, že byť se v daný moment dítě jeví jako zdravé, jeho stav by mohl být endogenními nebo exogenními faktory poměrně rychle modifikován a potřeba rychlého zákroku by mohla vzniknout, proto dítě musí zůstat v nemocnici.
Tato argumentace je však právně nesprávná. Pro zásah do základních práv musí být v daný moment objektivně naplněny všechny znaky zákonné výjimky, především tedy neodkladná potřeba provedení výkonu nezbytného k záchraně života či zdraví.
Pokud dítě v daný moment objektivně nejeví žádné znaky poruchy zdraví, pouhá hypotetická možnost zhoršení stavu nepostačuje naplnění zákonných podmínek, a tedy k opodstatnění omezení svobody a práva rodičů rozhodovat. Srovnatelně nelogické by bylo preventivně hospitalizovat zcela zdravého dospělého s tím, že u každého člověka může dojít k náhlé duševní poruše, ve které dotyčný začne ohrožovat sebe nebo své okolí.
Čtvrtek, 31. prosince 2020Příručka pro komunitní porodní asistentky
Pokud nemáte uzavřený smluvní vztah s porodnicí, a máte klientku, která chce i přesto k porodu do porodnice doprovodit, máte možnost ji doprovodit v pozici konzultanta. Každý má při poskytování zdravotních služeb právo na konzultaci s jiným poskytovatelem zdravotních služeb, než který mu zdravotní služby poskytuje (§ 28 odst. 3 písm. c) zákona o zdravotních službách).
Díky tomu, že ženu máte v kontinuální péči již před porodem a znáte její individuální přání a preference, můžete jí dobře poradit ohledně toho, jakou péči v nemocnici přijmout. Žena má právo kdykoliv odmítnout jakoukoli zdravotní péči nebo odvolat svůj dříve udělený informovaný souhlas, a právě v těchto situacích jí můžete poskytnout potřebné informace k jejímu rozhodování.
Nevýhoda vašeho doprovázení v pozici konzultanta tkví především v tom, že v nemocnice nemůžete do porodu nijak zasahovat nebo radit nemocničnímu personálu. Vaše role je v nemocnici opravdu pouze konzultační a pomáháte ženě se rozhodovat o zákrocích.
Ještě před porodem můžete doporučit vaší klientce, aby vás označila jako osobu, která je způsobilá být informována o vašem zdravotním stavu a má právo nahlížet do vaší zdravotnické dokumentace a jiných zápisů vztahujících se k vašemu zdravotnímu stavu (§ 33 zákona o zdravotních službách). Žena vás může jako takovou osobu označit buď ve svém porodním plánu nebo v „informovaném souhlasu“, který podepisuje při příjmu do nemocnice. Budete mít právo ptát se zdravotníků na zdravotní stav vaší klientky a budete mít lepší přehled o průběhu porodu.
