The European Roma Rights Centre and League of Human Rights invite applications for a gender research fellowship

The European Roma Rights Centre (ERRC) and the League of Human Rights invite applications for the position of the Gender Research Fellow. In 2014, the Gender Fellowship focuses on the particular issue of involuntary sterilisation of Romani women and women with disabilities in the Czech Republic. We are looking for researchers and activists with robust experience in conducting gender-specific, collaborative and action-oriented qualitative research. The ERRC specifically encourages researchers and activists from the Romani, Sinti and Travellers communities to apply for the Fellowship.

 

Deadline for applications: 15 April 2014

 

Information about the fellowship

The Fellowship is expected to start in May 2014 and will last for 7 months. The Fellow will be jointly supervised by the ERRC and League staff members. The selected Fellow will work closely with ERRC and League staff members on designing research objectives, selecting cases, tailoring methodology for fieldwork and document analysis, and ensuring compliance with ethical standards of social research, as relevant.

The selected Fellow will be offered a 7-months contract and an office space at the League’s central office in Brno, the Czech Republic. Fellows will additionally spend up to two weeks at the ERRC office in Budapest, Hungary at the start of the fellowship to finalise their research proposal. The ERRC offers the Fellow a monthly stipend and financial support for expenses occurred during the field research.

 

Research Frame

In Czechoslovakia, a Public Decree on Sterilisation from 1972 enabled public authorities to take programmatic steps to encourage the sterilisation of Romani women and women with disabilities placed in mental institutions in order to control their birth-rate. This legal provision resulted in giving public authorities more or less free reign to systematically sterilise Romani women and women with disabilities without their full and informed consent. The practice of sterilising women against their will did not end with the fall of Communism, when the specific Decree was formally abolished, but it continued throughout the transition to liberal democracy. The Public Defender of Rights (Ombudsperson) Otakar Motejl published a report in 2005 on the practice of sterilisation of Romani women pre and post 1989 – a report that included preliminary data on the scope of the problem and recommendations to the Czech Government on how to address the issue and compensate victims of coercive sterilisation. Meanwhile a significant number of international bodies issued compensation recommendations: the UN Committee on the Elimination of Discrimination against Women (CEDAW) (in 2006 and 2010), the UN Committee on Elimination of Racial Discrimination (CERD) (in 2007), the UN Human Rights Committee (2007), the UN Human Rights Council under the Universal Periodic Review (2008) and the European Commission against Racism and Intolerance (2009). In November 2009, government authorities acknowledged individual failures of hospital personnel and expressed regret for involuntary sterilisations. However, the governmental response to date has not gone any further to introduce any form of compensation mechanism for women harmed by this practice.

The 2014 Gender Research Fellowship should closely follow up the existing evidence of previous legal and policy research on involuntary (forced and coercive) sterilisation with a qualitative research insight into the life course of women harmed by involuntary sterilisation. Focusing on a selected number of case studies, it should develop a qualitative component to existing documents and reports. Specific cases should demonstrate life trajectories of individual women against the background of state laws, policies and hospital practice. Case studies should provide insight into the women’s life before sterilisation; describing the context of the sterilisation act, as well as its consequences on their family, professional and personal life and their heath status.

The research proposal should embrace general awareness of Roma rights and disability rights issues and specifically it should demonstrate basic familiarity with the institutional frame and practice of involuntary sterilisations of Romani women and/or women with disabilities in the Czech Republic. It should also propose preliminary suggestions for (1) research design, (2) methodology for document analysis, selection of case studies, and empirical fieldwork, and (3) solutions for ethical clearance for conducting research on an ethically challenging issue.

Research projects should be action-oriented and collaborative, i.e. they should aim at informing Romani women/women with disabilities or enabling them to benefit from the research (advocacy, direct action, litigation, raising awareness, etc.). The Fellow will also be expected to support the ERRC and League’s domestic and international advocacy and litigation strategies.

 

Profile of the applicants

The ERRC/League seek the Fellow with significant experience of living and working in Romani communities/or people with disabilities and who have been engaged in work with Romani communities/or people with disabilities for extended periods. The selected fellow should have robust skills in developing and conducting a qualitative action-oriented research, including the use of collaborative and gender-sensitive methods. The Fellow should be fluent in Czech and have a working knowledge of English. Knowledge of Romani language will be considered an advantage. The ERRC specifically encourages researchers and activists from the Romani, Sinti and Travellers communities to apply for the Fellowship.

 

Application Procedure

To apply for this Fellowship, candidates should send the following application materials:

  • A maximum two-page research proposal proposing research design, methodology, and ethical clearance for conducting fieldwork
  • A maximum one-page letter of interest describing personal motivation for engaging with the issue of involuntary sterilisation of Romani women and/or women with disabilities
  • CV specifying qualitative research experience and expertise withcollaborative and gender specific projects; and
  • The contact details of two referees familiar with the applicant’s educational or work background.

Candidates should submit their documents by 15 April 2014 via email to Dora Eke. The message should be entitled: Gender Research Fellowship – Czech Republic.

Only shortlisted candidates will be contacted in the course of the selection process. Incomplete or late application packages will not be considered for the position.

Please note: According to ERRC understanding, the term „Roma“ refers also to other groups related to Roma and groups who are perceived by the majority populations as Roma.

 

Podali jsme vůbec poprvé amicus curiae k Evropskému soudu pro lidská práva

Amicus curiae (v překladu doslova přítel soudu) je institut právního systému, který označuje osobu, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ. Rozhodnutí, zda přijmout takovou informaci, leží na úvaze soudu.

Liga lidských práv se v rámci svého programu Férové dětství věnuje i právům dětí v trestněprávních řízeních – především jejich postavení při zadržení a výslechu. Rozhodla se proto nabídnout svůj právní názor na případ Galvins vs. Lotyšsko, který právě projednává Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. A ten to přivítal.

V případu šlo o to, že 15letý chlapec čelil podezření ze žhářství. Policie si pro něj přijela domů a odvezla ho s sebou na policejní stanici. Tam mu policie sdělila, z čeho ho podezřívá. Chlapec nejdříve svou účast na žhářství popřel. Policie na to chlapci řekla, že jeho kamarád-spolupachatel už vše vypověděl (včetně účasti tohoto chlapce-stěžovatele), a vybídla ho, ať jim řekne všechno co ví, že potom bude moct jít domů. Chlapci nebyl zajištěn u tohoto úkonu právník (podle práva se nejednalo o výslech, ale o podání vysvětlení, což je stejné jako u nás v Česku), ani mu nebyl umožněn kontakt s jeho rodiči-zákonnými zástupci. Chlapec sepsal sebeobviňující prohlášení, ve kterém přiznal svou účast na žhářství (to bylo asi mezi 14:00 a 15:00 toho dne). Vzápětí byl formálně obviněn (v 15:05) a byl mu ustanoven obhájce. Mezi 17:00 a 18:40 byl k věci znovu vyslechnut, tentokrát už jako obviněný. Tohoto výslechu už se účastnil i obhájce chlapce, chlapci však nebylo umožněno si s ním před zahájením výslechu důvěrně pohovořit. Později si chlapec zvolil jiného obhájce a v jeho přítomnosti a v přítomnosti svého otce na policii vypověděl, že žhářstvím poškozený dům nezapálil, ale čekal venku, zatímco jeho kamarád byl uvnitř.

 

My jsme se při podávání amicus curiae soustředili především na 4 otázky:

 

1) podezřelým dětem by měla být vždy zajištěna právní pomoc od prvního kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, bez ohledu na to, zda již byly formálně obviněny, či nikoli;

 

2) tato právní pomoc musí navíc dosahovat určité kvality a měla by splňovat určitá kritéria – právník by měl být především specializovaný na práci a komunikaci s dětmi; před procesním úkonem, kterého se dítě účastní, by měl s dítětem v soukromí promluvit, vysvětlit mu povahu úkonu i celého řízení, všechna jeho práva, stejně jako to, co může následovat a co je pro dítě v sázce;

 

3) dítěti by měly být přizpůsobeny i další okolnosti výslechu či jiného procesního úkonu – ten by se měl odehrát v prostředí, které dítě nestresuje víc, než je nezbytně nutné; specifickým potřebám dítěte by měla být přizpůsobena délka úkonu, denní doba, ve které se úkon odehrává, způsob komunikace apod.

 

4) podezřelé děti mají právo na to, aby jejich rodiče nebo jiní zákonní zástupci byli při nejmenším vyrozuměni o procesním úkonu (nejčastěji výslechu), kterého se má dítě účastnit, a současně i právo na přítomnost důvěrníka u takového procesního úkonu, kterým mohou být i rodiče dítěte, pokud to není nevhodné (např. proto, že rodiče dítěte jsou podezřelí ze stejného protiprávního činu).

Očkování proti svědomí rodičů míří k Ústavnímu soudu

Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že negativní názor na očkování a obava z možných rizik nevyvazuje rodiče z povinnosti umožnit povinné očkování svých dětí. Rodiče, která u soudu zastupuje LIga lidských práv budou proto podávat ústavní stížnost.

NSS nyní připustil, že povinné očkování, stejně jako velká část lékařských zákroků, může za jistých okolností vést ke způsobení závažné újmy. „Úkolem lékařů i pacientů je ve vzájemné součinnosti takovým možným negativním důsledkům předcházet, samo jejich riziko však ještě nemůže být dostatečným důvodem pro neprovedení lékařského zákroku,“ stojí v rozsudku.

„Soud se nevypořádal s řadou skutečností, například že stát nijak neprokázal, že je povinné očkování nezbytné a že je výhody očkování převažují nad jeho riziky,“ řekla právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Stěžovatelka podle ní navíc pracuje s autistickými dětmi a je si vědoma z vlastní zkušenosti a praxe, že velmi často se autismus projeví po očkování. Stěžovatelka měla možnost na téma očkování a jeho vážných následků diskutovat s řadou mezinárodních odborníků a všichni tito odborníci připouštěli možnost očkování jako spouštěče autismu a jiných závažných chorob. Potvrdili tak i zkušenosti rodičů, s kterými stěžovatelka pracovala. Její svědomí jí tudíž nedovoluje svoje dítě naočkovat. Soud ale svévolně neuznal právo na svobodu myšlení a svědomí jako důvod neočkování, přestože Ústavní soud takovou výjimku v jiném rozhodnutí uznal. Oba stěžovatelé-rodiče budou podávat ústavní stížnost.

To nejdůležitější ze senátního kulatého stolu o GIBS

V tomto článku naleznete výtah toho nejdůležitějšího, co zaznělo na senátním kulatém stole o (ne)vyšetřování trestných činů policistů, který pořádal 9.12. 2013 Ústavně-právní výbor Senátu ČR ve spolupráci s Ligou lidských práv. LLP vydala své připomínky k fungování Generální inspekce bezpečnostních sborů ve Stínové výroční zprávě Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na webových stránkách Senátu je k dispozici psaný záznam kulatého stolu.

 

Zuzana Candigliota (právnička Ligy lidských práv):

  • Efektivní vyšetřováním špatného zacházení:

– Případy, kdy osoba tvrdí, že byla podrobena bití ze strany policistů, ale v těch případech Generální inspekce byla nečinná

– Oznámení inspekce vůbec sama neprošetřovala, nečinila sama nějaké úkony, ale předávala tato oznámení jako stížnosti, překvalifikovala trestní oznámení na stížnost a předávala to odborům vnitřní kontroly.

– Naše návrhy v této oblasti jsou takové, že veškerá taková podezření na špatné zacházení musí prověřovat sama Generální inspekce.

– V případě, že takové oznámení bude odloženo, tak by měli být poškození poučeni o možnosti podat stížnost ke státnímu zástupci.

– Inspekce by měla zveřejňovat případy a výsledky šetření

– V případě, kdy nedojde k vyšetřování, tak by mělo být takové jednání u konkrétní osoby, která je za to vyšetřování odpovědná, chápáno jako hrubé porušení jejích povinností a měla by z toho být vyvozena odpovědnost.

  • Problém je ale i personální obsazení Generální inspekce

– Současné vedení inspekce nemá důvěru ani policistů, ani veřejnosti, ani poškozených

– Přestože v důvodové zprávě je uvedeno, že nová Generální inspekce právě vzniká z toho důvodu, aby se zamezilo podezřením z nějakých politických vyšetřování atd., tak nová inspekce obsahuje ty stejné lidi prakticky, kteří dříve se dopouštěli ať už případně zametání některých případů pod koberec, zejména policejní násilí, anebo naopak nějaké svévolné šetření.

– V čele úřadu by měla být důvěryhodná osoba. Měla by to být osoba s právnickým vzděláním a neměl by to být bývalý policista, nebo obecně aby to nebyl příslušník sborů, které GIBS právě má kontrolovat, především z důvodů vazeb ze jeho minulého působení.

– GIBS by měl zveřejnit, kdo vlastně ve vedení inspekce pracuje

– Měla by se zbavit těch příslušníků inspekce, kteří se v minulosti dopouštěli pochybení

  • Jmenování ředitele a kontrola nad Generální inspekcí bezpečnostních sborů

– Jiný systém, kde by bylo něco jako výběrové řízení třeba na právě veřejného ochránce práv. Tam navrhuje kandidáty jak prezident, tak Senát, takže potom je možné vybírat z několika kvalitních kandidátů

– Stálá komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů

Jiří Pavlík (státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství):

– Osobně mám za to, že na nějaké komplexnější hodnocení činnosti GIBSu je ještě brzy.

  • Personální obsazení inspekce

– Zčásti samozřejmě přešly do GIBSu osoby z předešlé inspekce, částečně, pokud mám informace, se doplnily novými osobami

– Na GIBSu minimálně zčásti musí skutečně působit osoby, které jsou obeznámeny s prostředím bezpečnostních sborů.

– Asi by bylo iluzorní si myslet, že bylo možné postavit GIBS i personálně zcela na zelené louce osobami, které na jedné straně by měly být obeznámeny s problematikou bezpečnostních sborů, na druhé straně nebyly dotčeny v podstatě třeba i v těch případech

  • Způsob jmenování vedení inspekce

– V čele GIBSu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny předseda vlády

– Za dané situace se mně jeví, že postavení ředitele GIBS je do jisté míry výhodnější, stabilnější než nejvyššího státního zástupce

  • Zda ředitelem GIBS by měla být osoba se zkušenostmi v bezpečnostních sborech?

– Na jedné straně samozřejmě lze vnímat určitou snahu obsazovat tato místa osobami mimo struktury. Na druhé straně ředitel takové instituce především musí fungovat i dovnitř té instituce z hlediska řízení, metodického vedení, schopnosti práce, schopnosti i třeba personální, výběru osob, které samozřejmě budou v té instituci působit. Takže určitá zkušenost s bezpečnostními sbory podle mého názoru v dané věci může být výhodou.

  • Kontroly zákonnosti činnosti inspekce, zda je transparentní, efektivní, nezávislá.

– Je více možností jak GIBS kontrolovat, například vnitřní kontrola GIBS a kontrola stálou komisí Poslanecké sněmovny. Další kontrola se odehrává v rámci trestního řízení, kdy GIBS vystupuje jako policejní orgán a státní zástupce nad ním vykonává dozor. Dále je dohled vykonáván vrchními státními zástupci. Prověřování je dozorováno ze strany státního zástupce, zde opětovně specializovaného na úrovni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1.

  • Transparentnost činnosti inspekce

– Státní zástupce ve vztahu k činnosti Generální inspekce: vztahy jsou zde úplně na jiných principech než na transparentnosti, ale pakliže GIBS funguje jako policejní orgán, trestní řízení je založeno sice na procesní samostatnosti policejního orgánu, ale státní zástupce nad ním vykonává dozor, je dominus litis přípravného řízení

Radek Bělor (státní zástupce na Krajském státním zastupitelství v Ústí nad Labem):

– Generální inspekce, co se trestné činnosti týče, neřeší nejenom takzvané „špatné zacházení“, ale ze své praxe mohu říct, že se jedná i o loupeže, laicky řečeno neplacení alimentů, řízení pod vlivem alkoholu, dopravní nehody, pohlavní zneužívání, šíření dětské pornografie. „Špatné zacházení“ nečiní, aspoň z mých poznatků, hlavní náplň činnosti Generální inspekce

– Riziko vidím pouze v personálním poddimenzování Generální inspekce bezpečnostních sborů

  • Složení Generální inspekce

– Logicky by mělo být dle mého názoru takové, že tam budou samozřejmě zastoupeni bývalí policisté, kteří se vyznají v policejním prostředí, v práci policie. Vědí, jak policie pracuje, například s informačními zdroji z kriminálního prostředí a obecně od osob, které spolupracují s policií, tak pochopitelně i příslušníci nebo osoby se zkušeností s prací vězeňské služby a celní správy.

– Ono totiž nejde jenom o prostou práci s právem, ale i právě o práci v prostředí. A i kontakty například na policejní složky, bavíme-li se o trestné činnosti páchané policisty, tak tam jsou nezbytné. Já se domnívám, že GIBS při prověřování vyšetřování trestné činnosti policie by měla mít skutečně velká oprávnění.

  • Otázka osobní známosti příslušníků Generální inspekce

– Určitě by asi nebyl problém s ohledem na transparentnost, kdyby byli známi vedoucí oddělení, která jsou z mé zkušenosti dislokována krajsky, nicméně jsem zásadně proti tomu a velmi bych nabádal k opatrnosti, pokud by Generální inspekce bezpečnostních sborů měla ventilovat jména svých příslušníků.

– Příslušníci Generální inspekce jsou nejenom tzv. vyšetřovatelé nebo v pozici vyšetřovatelů, kteří sepisují usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslýchají svědky, obviněné, ale jsou to i osoby, které zpracovávají tzv. operativu, čili skutečně vykonávají sledování osob a věcí, pohybují se v prostředí a jakákoliv známost operativců obecně.

Ivan Bílek (ředitel GIBS):

  • K personálnímu obsazení

– Bylo by skutečně nutné zajistit kontinuitu všech trestních řízení, protože pokud toto bychom nezajistili, tak by samozřejmě nastal problém. Navíc samozřejmě i zákon je koncipován tak, že ředitel inspekce mohl samozřejmě doručit písemné sdělení příslušníkům policie, kteří byli zaměstnáni v původní inspekci policie s tím, že nepřecházejí do Generální inspekce. Takto jsme to učinili celkem v 13 případech.

– Nabíráme lidi nebo vybíráme lidi ze všech bezpečnostních sborů, ale i z jiných subjektů veřejné správy a i z civilního zaměstnání.

Petr Sobotovič (bezpečnostní ředitel GIBS):

  • K transparentnosti a k poskytování informací

– Náš bezpečnostní sbor samozřejmě musí i přezkoumávat, zdali toto právo z důvodných, podotýkám z důvodných a zákonných oprávnění může toto právo na informace omezit.

  • K personálním otázkám

– Tam potřeba znalosti prostředí, už to tady bylo zmíněno, já to nebudu opakovat, je naprosto důležitá.

  • Vyšetřování mučení, nelidského zacházení

– Můžeme se zabývat otázkou, zdali tam, kde je GIBS věcně nepříslušná, nejde o podezření z trestného činu, převezme působnost orgánů vnitřní kontroly policie, to znamená tak, abychom věcně v podstatě převzali a infiltrovali tyto orgány.

Ivan Bílek (ředitel GIBS):

– Skutečně není povinnost, abychom zveřejňovali jména a podobizny našich lidí

  • K otázce mučení

– Pokud jsme informováni kterýmkoliv bezpečnostním sborem, protože sami nemáme přístup do těch informačních systémů, že tam došlo k nějakému problému z hlediska mučení nebo jiného nelidského nebo krutého zacházení, tak my na místo vyjíždíme.

  • Kummer versus Česká republika

– Že byly provedeny výslechy až po třech měsících, musím konstatovat, bylo to až poté, kdy byly zahájeny úkony v trestním řízení ve věci. Do té doby probíhalo samozřejmě prošetřování podle zákona o policii tehdy platného.

David Dlouhý (kancelář ombudsmana PČR):

  • Nečisté praktiky příslušníků GIBSu

– Policista, který byl podezřelý z nějakého protiprávního jednání, tak byl příslušníky GIBSu v podstatě vydírán k nějakému jednání a jako důvod nebo předmět vydíráno bylo to, že v podstatě odposlechy, resp. informace z odposlechů o tom, že se stýká s nějakou milenkou, tak že zveřejní přítelkyni, se kterou on žije ve společné domácnosti, což následně tedy, když policista nespolupracoval, učinili.

Ivan Bílek (ředitel GIBS):

– U nás by měli být ti nejlepší z nejlepších

  • Oblasti kontroly a toho, o čem tady hovořil pan Dlouhý

– Nikdy jsem s nimi nesouhlasil ani u policie, kde jsem pracoval, ani v Generální inspekci, a v případě, že takové jsou, tak samozřejmě s nimi velmi významně chci bojovat.

Zuzana Candigliota (právnička Ligy lidských práv):

  • Případ pana Kummera

– Pan Kummer si stěžoval i na to, že mezitím ti policisté nebo jejich kolegové ho zastavili na ulici a vyhrožovali mu, a to vůbec nebylo založeno do spisu.

– Když poškozený přijde s lékařskou zprávou okamžitě po propuštění z cely, kde podá trestní oznámení, že je pobitý po celém těle, a dát těm policistům, kteří jsou v podezření z toho, že ho zbili, bezdůvodně tedy, nikoliv jako zákonné použití donucovacích prostředků, ale jako demonstraci síly atd., tak dát jim tři měsíce na to, aby byli vyslechnuti – i žák základní školy by dokázal zajistit efektivnější vyšetřování, než když inspektor Hudec karlovarské pobočky dá tři měsíce čas podezřelým.

  • Rozsah informací

– Ohledně širšího vedení, jaké měli odměny, zvlášť když někteří lidé byli podezřelí ze zneužívání odměn, tak tyto informace i přes judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které byste nám to měli poskytnout, tak jste nám to neposkytli.

Ivan Bílek (ředitel GIBS):

  • V případě Kummer versus Česká republika

– Prozatím vycházím z pozitivního stavu věci, to znamená, že tam bylo konstatováno pochybení, ale nebylo konkrétně uvedeno v čem.

– Co se týká těch třech měsíců, je potřeba říct, že my jsme informaci o tom napadení dostali nikoliv bezprostředně, ale prakticky až po týdnu, kdy pán přišel na policii, a policie než nám to postoupila. Následně na to byla věc prošetřována a byly samozřejmě zajištěny příslušné záznamy těch příslušníků, kteří se k té věci vyjadřovali, tudíž není to úplně přesně tak, že by nebyli vyslechnuti a že by nebyl znám jejich názor.

Benedikt Vangeli (Ministerstvo vnitra ČR):

– V kolika případech a v jakých typech případů došlo k odejmutí věci právě třeba pro podezření, podjatost, nebo nebyla tam důvěra v policejní orgán, došlo k odejmutí a bylo to svěřeno jinému policejnímu orgánu, protože to je mechanismus, který aspoň v některých případech by mohl některé pochybnosti těch stran rozptýlit.

Jiří Čunek (Senátor):

Závěrečná řeč

– To znamená, zlepšení by mělo začít od soudců, pak by přešlo přes státní zástupce a pak teprve přijde na policii. Pokud ta nejvyšší rovina není úplně v pořádku, nejsou trestány očividné nespravedlnosti, tak pak samozřejmě jsou demotivováni státní zástupci, policisté a rozklad jakoby či ta hniloba působí.

Vize férového porodnictví

V polovině ledna iniciovala Liga lidských práv setkání právních expertů a společně vytvořili vizi, jak by mělo vypadat porodnictví, pokud budou respektována základní lidská práva a skutečné potřeby žen a dětí.

Dospěli k tomu, že ideální stav by měl mj. zajišťovat dostupnost informací a možnost volby péče, nediskriminační úhradu péče pojišťovnami, profesionální zdravotníky a jasnou a předvídatelnou právní úpravu.

 

Volba a dostupnost péče

  • ženy mají volbu péče a jejího poskytovatele v těhotenství, během porodu i v šestinedělí a taková péče je dostupná, včetně možnosti volby kontinuální péče jedné porodní asistentky během všech těchto období včetně porodu v porodnici

Dostupnost informací

  • ženám jsou dostupné pravdivé informace ohledně možných variant péče, jejich výhodách a nevýhodách

Úhrada péče

  • péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění na rovném základě bez diskriminace a na základě medicíny založené na důkazech a systém úhrad je nastaven tak, aby nevedl v praxi ke zbytečným a škodlivým praktikám

Zdravotníci

  • zdravotníci jsou profesionálové, funguje mezioborová spolupráce a komunikace mezi lékaři a porodními asistentkami, při své práci se cítí bezpečně a dostávají za ni férovou odměnu, existuje prevence vyhoření

Právní úprava a odpovědnost

  • je jednoznačná a předvídatelná

Konec nezákonných praktik

  • nedějí se nezákonné praktiky jako vybírání poplatků za doprovod k porodu, registrace do pražských porodnic nebo ignorování práva na informovaný souhlas

Stížnosti

  • systém řešení stížností je efektivní a zjištěná pochybení vedou k systémové změně a prevenci, aby se pochybení neopakovalo

Stát odškodnil oběť policejního násilí

Přinášíme první a zároveň pozitivní zprávu v tomto roce. Náš klient, s kterým policisté nelidsky zacházeli na policejní cele, dostal od státu zadostiučinění ve výši požadovaných 100.000 Kč a přes 5.000 Kč za utrpěnou škodu na zdraví. Muž uspěl se svou stížností na policejní brutalitu a následné nevyšetření jeho trestního oznámení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který poprvé odsoudil Českou republiku za špatné zacházení ze strany policie.

Odškodnění muž obdržel na základě dohody o narovnání s Ministerstvem vnitra. Jedná se o jeden z mála případů, kdy se oběť nepřiměřeného a brutálního jednání policistů a následné nečinnosti státu domohla odškodnění. Klienta nejprve zastupovala Liga lidských práv, později jeho zastoupení převzal advokát David Netušil skrze Pro bono centrum.

Více informací o případu naleznete zde.