Muže neoprávněně zbavili způsobilosti a proti jeho vůli ho drželi na psychiatrii

Čtvrtek, 29. listopadu 2012Uzavřené případy

Milana S. zbavil soud dvakrát způsobilosti k právním úkonům na základě chybného znaleckého posudku a zcela bez jeho vědomí. Nedobrovolná hospitalizace mu navíc doživotně poškodila zdraví. Spravedlnosti se domohl až u Evropského soudu pro lidská práva, který mu přiznal odškodnění za porušení jeho práv a osobní svobody.

Návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům podalo město Brno, pan Milan však nebyl k soudu nepředvolán a ani ho nikdo neinformoval o výsledném rozhodnutí. Také vypracování zdravotního posudku proběhlo bez osobního setkání a posouzení jeho skutečného stavu. „Nic jsem nevěděl, ničemu jsem nebyl přítomen, nic jsem ani nemohl ovlivnit, oni mne naprosto pominuli,“ vzpomíná Milan S., který se o rozhodnutí dozvěděl náhodou od svých známých.

Nedobrovolný pobyt na psychiatrii s doživotními následky

Člověk bez způsobilosti k právním úkonům se nemůže rozhodovat sám za sebe, ale rozhoduje za něj opatrovník, kterým bylo v tomto případě město Brno, tedy úředníci magistrátu. Pan Milan podal proti rozhodnutí odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který mu dal za pravdu. Mezitím však došlo k jeho nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích. Souhlas s hospitalizací podalo město, které bylo v té době stále jeho opatrovníkem.

Během nedobrovolného držení v psychiatrické léčebně dostával Milan S. pravidelně psychofarmaka. Když medikaci odmítl, podávali mu ji pracovníci zařízení intravenózně, což vedlo k nevratnému poškození zraku a sluchu. Pan Milan musel následně podstoupit trojnásobný chirurgický zákrok a zdravotní následky si nese dodnes.

Opatrovník nemůže rozhodovat o hospitalizaci

Podle Evropského soudu pro lidská práva došlo k porušení jeho základních práv. Štrasburský soud uvedl, že pochybením bylo už vypracování posudku bez seznámení se se zdravotním stavem pana Milana S., který navíc nebyl o rozhodnutí informován. Nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii pak porušila jeho právo na osobní svobodu.

„Z rozhodnutí Štrasburského soudu plyne, že opatrovník nemůže automaticky rozhodovat o hospitalizaci člověka zbaveného způsobilosti. V případě, že s hospitalizací nesouhlasí, musí o zákonnosti zásahu do osobní svobody rozhodnout soud,“ dodal právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Milana S. zastupoval. Soud přiznal muži náhradu ve výši 20 000 eur jako odškodnění za psychickou újmu a doživotní zdravotní následky.

 

Tiskové zprávy k případu:

Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.

Štrasburský soud: I člověk pod opatrovnictvím může nesouhlasit se svou hospitalizací

Čtvrtek, 22. listopadu 2012Tiskové zprávy

Evropský soud pro lidská práva dnes uznal stížnost Milana Sýkory, kterého v roce 2001 soud bez jeho vědomí zbavil způsobilosti k právním úkonům. Návrh podalo město Brno, které se také stalo jeho opatrovníkem. Později byl pan Sýkora pouze na základě rozhodnutí opatrovníka nedobrovolně hospitalizován v léčebně v Brně-Černovicích. Za porušení jeho práva na osobní svobodu mu Česko musí zaplatit odškodnění 20.000 eur.

Na soudní řízení o zbavení způsobilosti nebyl pan Sýkora vůbec předvolán a nebylo mu ani doručeno rozhodnutí. Jakmile se o tom dozvěděl, podal odvolání ke Krajskému soudu v Brně, a ten mu dal za pravdu. V dalším řízení se ale celá situace zopakovala – opět nebyl předvolán, znalecký posudek vypracovala psychiatrička pouze na základě staré zdravotnické dokumentace a rozsudek mu opět nebyl doručen.

„Štrasburský soud uvedl, že soud se měl osobně seznámit se zdravotním stavem a situací pana Sýkory, což ostatně vyžaduje i nový Občanský zákoník. V řízení o způsobilosti by měl být navíc každý člověk zastoupený efektivně a ne pouze formálně. To znamená, že by se s ním měl zástupce osobně sejít. Konečné rozhodnutí soudu o způsobilosti mu mělo být doručeno,“ řekl právní zástupce pana Sýkory Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC).

O tom, že není svéprávný, se pan Sýkora dozvěděl až v léčebně Brně-Černovicích, kde byl hospitalizován proti své vůli pouze na základě souhlasu opatrovníka – města Brna. „Z rozhodnutí Štrasburského soudu plyne, že opatrovník nemůže automaticky rozhodovat o hospitalizaci člověka zbaveného způsobilosti. V případě, že s hospitalizací nesouhlasí, musí o zákonnosti zásahu do osobní svobody rozhodnout soud,“ dodal Matiaško.

Bližší informace poskytneme po podrobném seznámení se s rozsudkem na předem ohlášené tiskové konferenci dnes v 14:30 v sídle Veřejného ochránce práv na Údolní 39 v Brně.

Po skončení konference v cca 15:30 hodin poskytnou bližší informace:

Maroš Matiaško
právník Ligy lidských práv a MDAC
tel: 734 158 282

Rozhodnutí soudu naleznete zde.

Děti bez nároku na obhájce

Úterý, 20. listopadu 2012Zprávy z médií

Článek vyšel v Lidových novinách dne 20.11.2012, autorkou textu je Barbora Říhová.

Policie může vyslýchat děti bez rodičů či advokáta, jen za dohledu sociální pracovnice * Chystá se ústavní stížnost

Policie si pro třináctiletého hocha přijela domů. Podezřívala ho, že kradl. Rodiče nebyli doma. Muži zákona chlapce odvezli na služebnu, matce zavolali cestou.

Chlapcův věk hraje v celém příběhu důležitou roli: kdyby mu bylo o dva roky více, musel by s ním být na služebně i obhájce. Takhle ho policie vyslýchala jen za přítomnosti sociální pracovnice. Dlužno poznamenat, že mu nehrozil za případnou krádež tak přísný postih, jako kdyby mu bylo patnáct a více.

Liga lidských práv, na niž se obrátila se stížností chlapcova matka, považuje každopádně postup policistů za diskriminační. Chystá ústavní stížnost, jíž chce docílit změny zákona, aby se i dětem pod 15 let hned přiděloval obhájce.

„Chceme, aby dítě při zjišťování, zda spáchalo nějaký čin, mělo stejná práva jako mladiství a dospělí v trestním řízení,“ vysvětlila LN právnička ligy Anna Hofschneiderová.

Kdyby se stížností uspěli, museli by zákonodárci zákon přepsat a je možné, že by se tak na stůl opět dostal i návrh na snížení věku trestní odpovědnosti. „Jsem stoupencem snížení hranice na 14 let a u násilných činů třeba i na 13,“ řekl LN Jeroným Tejc (ČSSD), člen ústavněprávního výboru.

Nyní je praxe taková, že chce-li policie dítě vyslechnout, musí s ním být sociální pracovnice, někdy policie může, ale nemusí přizvat i rodiče. Výslechu se sice může účastnit i advokát, ale jen v případě, že si ho rodiče dítěte sami přivedou a zaplatí. Naopak mladistvému je advokát přidělen hned a placen je státem.

Dítě dostane advokáta až v okamžiku, když případ skončí u soudu pro mládež. „To ale může být trochu pozdě,“ souhlasí předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová. Především proto, že u soudu pro mládež se už příliš neřeší vina či nevina dítěte a vychází se hlavně z policejního spisu.

Soud se pak zabývá hlavně tím, zda by neměl dítě poslat do výchovného ústavu, zařadit ho do terapeutického programu nebo mu třeba zakázat navštěvovat nějaké podniky.

Hlavním motivem ústavní stížnosti je právě zmíněný případ třináctiletého (dnes již čtrnáctiletého) chlapce z Královéhradeckého kraje. Podle Ligy lidských práv policie v jeho případě pochybila hned několikrát. „Když dítě vraceli mamince, policista přiznal, že kluk nechtěl mluvit,“ popisuje právnička Anna Hofschneiderová. „Pokud to tak bylo, měli ho okamžitě zavézt domů, protože měl právo nevypovídat,“ podotýká.

V ten moment měla zakročit sociální pracovnice. Ta ale údajně neudělala nic. „Advokát je jediný schopen dohlédnout, aby se vše dělo podle zákona. Sociální pracovnice nejsou odbornice na trestní právo,“ říká Jiří Císař z České advokátní komory.

Dítě nemá nárok na obhájce

Další chyby se policie podle ligy dopustila druhý den, když se rozhodla chlapce vyslechnout ještě jednou, tentokrát ale z pozice svědka. Policie totiž podezřívala z krádeží kromě něho ještě tři další pachatele, kterým už bylo víc než 18 let. „Nelze ho jednou vyslýchat jako podezřelého a podruhé jako svědka, protože je pak nucen svědčit sám proti sobě. Navíc policie tento protokol používá v řízení proti samotnému chlapci,“ uvádí Hofschneiderová.

Dodává, že chlapec si ze zkušenosti na policii odnesl trauma. „Když musí někam jít kvůli vyšetřování – byl třeba u znalce, který zkoumal jeho věrohodnost –, má strach, že se nevrátí domů,“ popisuje právnička.
Ministerstvo spravedlnosti argumentuje tím, že dítě sice nedostane advokáta hned, ale také mu nehrozí vězení. „Z právního hlediska dítě pod 15 let věku nemůže spáchat trestný čin, neboť není trestně odpovědné,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Petra Hrubá. Navíc kdyby měly nárok na právníka i děti, znamenalo by to pro stát vyšší výdaje.

Právníci mají ale na věc jiný názor. „Všeobecně mají děti méně práv a menší ochranu než dospělí. Dostávají se do naprosto katastrofálních podmínek,“ souhlasí známá advokátka Klára Samková.
Podobně mluví i Jiří Císař z České advokátní komory. „Je to věc, které nebyla nikdy věnována adekvátní pozornost. Pokud má nárok na právní pomoc osoba starší patnácti i osmnácti let, tak lze předpokládat, že zákonná hranice patnácti let, která zakládá trestní odpovědnost, je odůvodňována rozumovou vyspělostí,“ vysvětluje.

Rozumově nejvyspělejší jsou dospělí, o něco méně pak mladiství. „A ten ještě mladší bude tedy tu právní pomoc potřebovat nejvíc, protože je na tom nejhůř,“ zdůrazňuje Císař.

Liga ocenila další „férové školy“, už je jich 23

Čtvrtek, 15. listopadu 2012Tiskové zprávy

14. listopadu 2012 – Dalších pět základních škol dnes od Ligy lidských práv obdrželo certifikát Férová škola, který je pro rodiče zárukou kvalitního inkluzivního vzdělávání, spravedlivých podmínek pro všechny děti a fungující komunikace učitelů i vedení školy. Takto oceněných škol je tak v Česku už třiadvacet. Cílem udělování certifikátů „Férová škola“ je připomenout veřejnosti, že společné vzdělávání všech dětí v běžných třídách může fungovat a je přínosem pro celou společnost.

„Do projektu se mohou hlásit školy z celé České republiky. Spolupracujeme s nimi především na rozvoji inkluzivní atmosféry, uplatňování podpůrných a vyrovnávacích opatření a fungující komunikaci mezi školou a rodiči,“ říká koordinátor projektu Marek Zemský.

Mezi letos oceněné školy patří ZŠ Brno náměstí 28. Října, ZŠ Brno – Žebětín, ZŠ Ivančice – Řeznovice, ZŠ T. G. Masaryka Otrokovice a ZŠ Trávníky Otrokovice. Školy musely udělat pokrok, který posílil vzdělávání všech žáků v rámci hlavního vzdělávacího proudu. To hodnotila certifikační komise, která sledovala, jak každá z přihlášených škol pečuje o děti se speciálními vzdělávacími potřebami a jakým způsobem včleňuje průřezová témata do výuky.

Začleňme 365 dětí do běžných škol

Předání certifikátů bylo součástí mezinárodní odborné konference Generace Fair 2013 zaměřené na inkluzivní vzdělávání. Předcházela mu výzva Ligy lidských práv k „začlenění 365 dětí do běžných škol hlavního vzdělávacího proudu“ podpořená zkušenostmi zahraničních hostů.

„Inkluzivní pojetí školy v zemích jako Rakousko nebo Švýcarsko je samozřejmý standard. Rovné příležitosti a uplatňování práv každého jedince bez rozdílu původu, sociálního postavení nebo zdravotního znevýhodnění na kvalitní vzdělání v hlavním proudu je zde součástí vyspělé evropské kultury, morálky i smýšlení společnosti. Zahraniční partneři nemohou poskytnout českým školám jednoznačný návod pro realizaci vlastních záměrů, ale vědomí toho, že některé mechanismy mohou bez problémů fungovat u našich sousedů, představuje pro ty, kteří se rozhodli vytvořit i přes úskalí dosud nedostatečné legislativy a nepříznivé ekonomické situace inkluzivní prostředí, obrovskou podporu a motivaci,“ řekl jeden z moderátorů odborných workshopů Vladimír Foist.

 

Bližší informace poskytnou:

Monika Tannenbergerová, pedagožka Ligy lidských práv; mtannenbergerova@llp.cz; 608 362 594

Marek Zemský, koordinátor projektu Férová škola; mzemsky@llp.cz; 776 009 773