Pátek, 11. listopadu 2005Tiskové zprávy
10. října roku 2001, porodila paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Syn se narodil ve 4:56 ráno, a to za pomoci císařského řezu, stejně jako v případě prvního porodu paní Ferenčíkové.
Společně s druhým porodem byla rovněž paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Její dokumentace sice obsahuje formální tvrzení, že “pacientka žádá sterilizaci”, to ovšem není dostatečné vzhledem k zásadní skutečnosti, že sterilizace představuje velmi závažný a v drtivé většině případů také nevratný lékařský zákrok. Jak mezinárodní závazky České republiky, tak zákon požaduje, aby k takovému zákroku byl dán úplný a informovaný souhlas. Tento standard nebyl ze strany lékařů Vítkovické nemocnice splněn. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas paní Ferenčíkové jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
Vzhledem k její neochotě zůstat navěky bezmocným objektem takového ponížení, se paní Ferenčíková nejdříve před více než rokem přidala ke stížnostem prvních deseti žen veřejnému ochránci práv, zpracovaných Evropským centrem pro práva Romů, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. V březnu tohoto roku pak podala společně s její právní zástupkyní Mgr. Michaelou Tomisovou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost. Ve stejném měsíci tohoto roku byla paní Ferenčíková zvolena mluvčí neformální skupiny 25 obětí nucené sterilizace ze strany lékařů v nemocnicích v ostravském regionu.
Ostravský soud dnešním rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. S písemnou verzí rozsudku budou strany seznámeny v následujících týdnech.
Bližší informace: Mgr. Michaela Tomisova (právní zástupkyně paní Ferenčíkové): 737 951 323 Helena Ferenčíkova (přes Kumara Vishwanathana, ředitele Vzájemného soužití): 777 760 191 Mgr. Robert Cholenský (právník Ligy lidských práv): 776 234 446 Claude Cahn (ředitel programů Evropského centra pro práva Romů – ERRC): ++ 36 20 98 36 445
Čtvrtek, 6. října 2005Tiskové zprávy
Tito lidé si vzhledem ke své financní situaci nemohou dovolit jiné bydlení. Město Bohumín jim nezajistilo žádné sociální byty, nebot všechny byty tohoto typu jsou dle tvrzení predstavitelu mesta obsazené. Obyvatelé ubytovny se dostali do bezvýchodné situace, pokud by opustili zmínenou ubytovnu, ocitli by se prakticky na ulici. Obrátili se proto na soud, který mel vše rozhodnout.
Soud, který se celou vecí zabývá, vydal predbežné opatrení, ve kterém urcil, že obyvatelé zmínené bohumínské ubytovny v ní mohou bydlet až do vynesení konecného rozhodnutí v celé veci. Dále také soud urcil, že obyvatelé této ubytovny jí mohou užívat za stejných podmínek, jako dríve, kdy meli uzavreny smlouvy o ubytování.
Mesto Bohumín se ovšem usnesením soudu rídit nehodlá. Najalo si soukromou bezpecnostní agenturu, která brání vstoupit do ubytovny komukoli vcetne návštev, které si pozvou její obyvatelé. Dríve za obyvateli ubytovny návštevy bežne docházely a ani po právní stránce nic nebrání tomu, aby tomu tak bylo i dále. Na to ostatne pamatuje i zmínené usnesení soudu, které stanoví, že obyvatelé ubytovny ji mohou užívat tak, jako dríve.
Stejne jako jiné návštevy nebyly do budovy v úterý vecer vpušteni predstavitelé neziskových organizací, vcetne Ligy lidských práv, a nekterých státních institucí (zástupkyne Verejného ochránce práv a zmocnence pro lidská práva), kterí se po pozvání tam ubytovaných chteli seznámit s celou situací. Teprve po podání trestních oznámeních a za asistence Policie Ceské republiky se v úterních nocních hodinách podarilo presvedcit zástupce mesta a najaté bezpecnostní agentury, aby pozvané hosty vpustili do budovy.
Mesto Bohumín ve spojení se zmínenou soukromou bezpecnostní agenturou zásadním zpusobem porušuje nejen smlouvu, kterou s ubytovanými uzavrelo a na kterou odkazuje i soudní usnesení, ale predevším svým jednáním porušuje základní lidská práva ubytovaných.
Sobota, 30. července 2005Tiskové zprávy
Policie omezila v demokratické státě zcela nepřijatelným způsobem práva zaručená občanům Listinou základních práv a svobod (pozn. 1).
- Bez právního důvodu omezovala na veřejných komunikacích svobodu pohybu osobám, které se po nich pokojně pohybovaly.
- Protiprávně a hrubým způsobem jako orgán veřejné moci narušila soukromoprávní vztah mezi pronajímatelem pozemku a organizátory taneční party. Tím zmařila účel uzavřené nájemní smlouvy a způsobila újmu oběma smluvním stranám.
- Nezákonným zatarasením přístupu na právoplatně pronajatý pozemek uměle vyhrotila situaci. Situace tak logicky musela dospět v některých případech k násilným střetům.
- Použila vzhledem k situaci naprosto neadekvátní prostředky, když během zásahu zranila několik desítek osob.
Na rozdíl od organizátorů akce, kteří si po problémech v minulém roce v dobré víře pronajali pozemek a tím prokázali snahu vyhovět požadavkům zákona, se policie z nepochopitelných a nepřijatelných důvodů rozhodla nad zákony postavit. Policie v právním státě nemůže presumovat protiprávní chování účastníků soukromé akce.
Liga lidských práv vyzývá ministra vnitra Františka Bublana, aby vzhledem k naprosto nepřiměřenému a protiprávnímu zásahu ze strany policie uznal svojí zodpovědnost a okamžitě odstoupil.
Dále požaduje potrestání všech policistů, kteří nesou za nezákonný zásah odpovědnost, a odškodnění všech jeho obětí. Liga lidských práv doporučuje všem obětem policejní brutality, aby se co nejdříve spojily s dalšími svědky, nechaly se prohlédnout lékařem a vyžádali si lékařské potvrzení. Oběti nezákonného postupu policie, které chtějí podat na její postup trestní oznámení, se mohou obracet na právníky Ligy na telefonním čísle 608 719 535 nebo e-mailu brno@llp.cz.
Pozn. 1: Demokratický právní stát, stejně jako text české Listina základních práv a svobod, stojí na primátu občana nad státem. Podle názoru Ligy lidských práv došlo ze strany policie k porušení následujících ustanovení Listiny základních práv a svobod: Čl. 2 odst. 2 stanoví, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Čl. 2 odst. 3 uvádí, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Podle čl. 3 odst. 3 „nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.“ Podle čl. 7 odst. 1 je „nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem“, čl. 7 odst. 2 stanoví, že „nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ Čl. 10 odst. 2 „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého … života.“ Podle čl. 11 odst. 4 „…nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ (splněny musí být všechny tři uvedené podmínky – veřejný zájem, opora v zákoně a přiznání náhrady) a podle čl.14 odst. 1 „svoboda pohybu … je zaručena“.
Pátek, 20. května 2005Tiskové zprávy
Dnešní rozsudek je významným krokem pro účinnější ochranu obětí rasového násilí. Je jednoznačným potvrzením, že rasový útok podstatným způsobem narušuje lidskou důstojnost a bez ohledu na případné trestní odsouzení pachatelů se tak oběti mohou domáhat přiměřeného zadostiučinění u civilního soudu.
Žaloba se opírala o skutečnosti, které se odehrály v říjnu 2002, kdy v nočních hodinách M.P., který je romského původu, byl v Praze na Palmovce brutálně napaden čtyřmi mladíky. Tito mu při útoku vyhrožovali, že ho zabijí. Jediným motivem útočníků bylo, že M.P. je osoba romského původu, což dávali i při útoku najevo slovy: “Cikáne, chcípni!” apod. Útok byl přerušen náhodně projíždějící hlídkou policie, která zajistila všechny útočníky. Všichni čtyři mladíci byli v následně proběhlém trestním řízení odsouzeni Obvodním soudem pro Prahu 8 k podmíněným trestům za trestný čin pokusu o těžké ublížení na zdraví s rasovým motivem.
V dnešním rozsudku se Městský soud v Praze vyjádřil k námitce žalovaných, že již byli jednou pravomocně odsouzeni a že zaplatili žalobci i náhradu škody na zdraví a proto další nárok žalobce není na místě. Soud však podotkl, že trestní odsouzení, či případná náhrada škody jsou věci zcela odlišné od zásahu do osobnostních práv. Soud shledal, že rasový útok značným způsobem zasáhl do osobnostních práv žalobce a proto je na místě, vedle omluvy, přiznat i náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Rozsudek dosud nenabyl právní moci. Žalování mají právo ve lhůtě 15 dnů proti němu podat odvolání.
Bližší informace: Mgr. Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv, email: jkratochvil@llp.cz
Středa, 11. května 2005Tiskové zprávy
Více než 17 000 dospělých i dětí s mentálním postižením žije v českých ústavech sociální péče. Tyto ústavy nejsou zdravotnickými zařízeními, a žádné z nich nezaměstnává lékaře na plný úvazek. Jde o instituce, kde lidé často stráví celý svůj život, vyloučeni ze zbytku společnosti. Tito občané nyní budou vystaveni legálnímu používání prostředků omezujících jejich osobní svobodu, jako např. klecových lůžek a kožených řemenů, bez odpovídajících záruk proti jejich zneužití.
Nový čl. 89a zákona č. 100/1998 Sb. chce upravit používání prostředků omezujících pohyb osob ve všech sociálních institucích. Zákon však používání omezujících prostředků reguluje nedostatečně, čímž porušuje mezinárodní lidskoprávní normy. Zákon:
- umožňuje použití jakéhokoli omezujícího prostředku
- dovoluje, aby o použití omezujících prostředků místo lékařů rozhodovali neškolení zaměstnanci ústavů sociální péče
- neukládá zaměstnancům povinnost použít méně restriktivní opatření před použitím ostatních omezení
- neobsahuje mechanismus, na základě kterého by si oběti mohly stěžovat na porušení svých lidských práv
- nezřizuje systém nezávislé kontroly používání omezujících prostředků, který by mohl porušením předcházet
V posledních letech je Česká republika ostře kritizována za zneužívání prostředků omezujících pohyb osob. Zatímco ostatní středoevropské země, jako např. Slovinsko, Maďarsko a Slovensko, reagovaly na doporučení mezinárodního společenství a zakázaly používání klecových lůžek v zařízeních sociální péče, Česká republika odmítla tyto středověké nástroje z ústavů odstranit. V nedávno zveřejněné odpovědi na zprávu evropského Výboru pro zabránění mučení (CPT) z jeho návštěvy ČR v roce 2002 české orgány ignorují požadavek CPT, aby byla klecová lůžka ze sociálních institucí odstraněna.
Právní úprava přijatá dnes Senátem je krokem zpět a nesplňuje ani základní požadavky mezinárodního práva na používání omezujících prostředků. Zákon vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda Česká republika plní očekávání Evropské unie. 29. dubna 2005 prohlásil Markos Kyprianou, komisař EU pro zdraví a ochranu spotřebitele, že „návrh a jeho důsledky budou pozorně zhodnoceny ve světle komunitárního práva a mezinárodního právního rámce.“ Komisař dále uvedl, že Komise poskytne politickou podporu zemím, které se rozhodly klecová lůžka zakázat.
Návrh se, brzy po tom co bude podepsán prezidentem Václavem Klausem, stane součástí českého právního řádu. Jeho vyhlášení bude znamenat uzákonění pokračujícího nelidského a ponižujícího zacházení v České republice.
Poznámky pro editory
Společně s dalšími českými nestátními neziskovými organizacemi MDAC a Liga vyjádřili ve všech stádiích legislativního procesu své znepokojení týkající se návrhu. Sedm nevládních neziskových organizací podepsalo výzvu členům Poslanecké sněmovny, kteří text návrhu přesto 30. dubna 2005 přijali. Novela byla rovněž zástupci veřejnosti kritizována během zasedání senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a všem senátorům byl 28. dubna zaslán dopis, který je vyzýval, aby § 89a z novely vypustili.
Během včerejší rozpravy v Senátu Zdeněk Škromach, Ministr práce a sociálních věcí, doporučil senátorům, aby návrh schválili, protože „je v souladu s potřebami našich zařízení“. MDAC a Liga zůstávají znepokojeni tím, že česká vláda podporuje reformu práva, která upřednostňuje zájem státních institucí před ochranou jednotlivců, kteří v těchto institucích pobývají
Klecová lůžka jsou lůžka, která jsou shora opatřena zamřížovanou konstrukcí, aby je lidé, kteří jsou v nich zavřeni, nemohli opustit. Někdy se rozlišuje mezi klecovými lůžky, která jsou opatřena železnými mřížemi, a síťovými lůžky sestávajícími z železné konstrukce a sítě. Mezinárodní instituce jako Výbor pro zabránění mučení i MDAC pro oba typy používají označení klecová lůžka.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC ) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva duševně nemocných osob lidí s duševním postižením ve střední i východní Evropě a ve střední Asii.
Bližší informace:
Diana Hoover , ředitelka MDAC : (+36) 30-680-8593
Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv: 608 021 038
David Zahumenský , zástupce MDAC v České republice: 777 306 906
Mental Disability Advocacy Center
Erzsebet krt. 52, III.em 18 H-1273 Budapest Hungary Web: www.mdac.info Email: info@mdac.info Tel: +361 413 2730 Fax: +361 413 2739
Liga lidských práv
Bratislavská 31 602 00 Brno Česká republika Web: www.llp.cz Email: brno@llp.cz Tel: 545 210 446 Fax: 545 240 012
