Středa, 10. ledna 2007Tiskové zprávy
V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.
V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
Středa, 20. prosince 2006Tiskové zprávy
V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.
V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
Sobota, 1. července 2006Tiskové zprávy
IMV své rozhodnutí odůvodňuje skutečností, že konkrétního viníka zranění poškozené E.W. nelze zjistit. Vzhledem ke skutečnosti, že tímto způsobem doposud skončila VŠECHNA trestní oznámení podaná poškozenými z řad účastníků CzechTeku 2005, rozhodla se Liga rozšířit oznámení na velitele celého zásahu, jehož totožnost je známa. Velitel zákroku pod jednotným velením nese odpovědnost za porušení povinností, které mu v souvislosti s takovým zákrokem ukládá zákon.
Na taneční oslavě CzechTek 2005 provedla Policie ČR celkem dva velké zásahy proti jejím účastníkům. V průběhu druhého z nich, který se odehrál převážně po setmění dne 30.7. 2006, došlo k těžkému zranění paže nezletilé účastnice, která se navíc v té době pouze snažila odejít z louky, na které se oslava konala.
Důvodem pro podání trestního oznámení jsou poznatky, že velitel při vedení zásahu zásadně pochybil a svým jednáním pravděpodobně spáchal trestný čin maření úkolu veřejného činitele dle ustanovení § 159 odst. 1 trestního zákona a trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 223 trestního zákona.
O této skutečnosti m.j. svědčí, že
- nebyla vydána náležitá výzva před použitím donucovacích prostředků podle zákona o Policii ČR;
- došlo ke špatnému načasování zásahu na dobu těsně před setměním bez ohledu např. na nevhodné vybaveni zasahujících policistů k nočnímu zásahu.
Tím velitel zásahu vytvořil podmínky pro řadu pochybení, např. pro nezákonné použití donucovacích prostředků proti osobě mladší 15 let nebo pro ohrožení zdraví nejen účastníků technoparty, ale i zasahujících policistů. Následkem těchto pochybení vznikla četná zranění na obou stranách.
Na nepřiměřenost zásahu a nekvalitní výzvy Policie ČR m.j. upozornil ve své rozsáhlé zprávě i veřejný ochránce práv.
Kontakt:
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Tel: 545 210 446
Robert Cholenský, právník
Email: rcholensky@llp.cz
Úterý, 13. června 2006Tiskové zprávy
Zmíněná novela je jednou z největších změn právní úpravy nájemního bydlení v polistopadovém období. Pronajímatelům bytů dává nově právo bez soudního rozhodnutí dát nájemci bytu výpověď v případě, že nájemce neuhradí tři měsíční nájmy nebo do 15 dnů nenahlásí osoby, které byt spolu s ním začaly užívat. V případě, že nájemce s výpovědí nesouhlasí, má šedesát dní na to, aby se bránil u příslušného soudu.
Novela však obsahuje chybu, která může mít vážné následky. V případě vystěhování mají rodiny s nezletilými dětmi podle § 712 odst. 5 občanského zákoníku ve vymezených případech možnost žádat soud, aby rozhodl, že mají právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt. Co do vymezení těchto případů ovšem § 712 odst. 5 odkazuje na ustanovení § 711 odst. 1 písm. c) a d), které bylo novelizací zrušeno a v textu zákona tak již chybí.
Tento fakt může rozhodování soudu o případném přiznání bytové náhrady vážně komplikovat. Pokud soud o bytové náhradě nerozhodne, bude mít i rodina s nezletilými dětmi při vyklizení nárok pouze na poskytnutí provizorního přístřeší.
Novela občanského zákoníku byla navíc „přilepena“ k zákonu č.107/2006 Sb. až v Poslanecké sněmovně a vstoupila v platnost bez jakékoliv předchozí veřejné debaty či osvěty. O nedostatečné informovanosti veřejnosti – a to jak nájemců, tak pronajímatelů bytů – svědčí informace, které dostávají pracovníci Ligy lidských práv a IQ Roma servis přímo od terénních pracovníků organizací, zabývajících se právním a sociálním poradenstvím sociálně slabým či jinak zvýšeně ohroženým rodinám.
Zkušenosti Ligy lidských práv a Roma IQ Servis potvrzují, že nájemci neznají svá práva a s výpovědí si velmi často neví rady. Informace z portálů městských či obecních úřadů jsou evidentně nedostatečné, neboť zejména starší či sociálně slabí lidé přístup k internetu nemají nebo jej neumí využívat.
Z tohoto důvodu Liga lidských práv a IQ Roma Servis doporučují příslušným státním orgánům následující
- 1. urychleně odstranit zmíněnou chybu obsaženou v ustanovení § 712 odst. 5 občanského zákoníku,
- 2. adekvátním způsobem zahájit oficiální informační kampaň pro veřejnost.
IQ Roma servis (www.iqrs.cz) působí v Brně od roku 1997. Na základě mapování a analýzy potřeb a zdrojů se činnost sdružení zaměřuje na vytváření podmínek ke zlepšení sociálních, ekonomických, kulturních, vzdělávacích a pracovních možností a úspěchů jednotlivců a rodin ohrožených sociálním vyloučením.
Úterý, 9. května 2006Tiskové zprávy
Ke stížnostem na nelidské nebo ponižující zacházení, které porušilo jejich základní práva chráněná ústavními závazky (popisy jednotlivých případů v příloze), poškození připojují návrh zrušení současného systému vyšetřování policistů, neboť odporuje závazkům České republiky vyplývajícím z Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
Šetření činnosti policistů v České republice provádí orgány spojené s ministerstvem vnitra, konkrétně Inspekce ministra vnitra a vnitřní kontrolní orgány Policie ČR. Alespoň jeden z těchto policejních orgánů tvoří vždy obligatorní součást šetření ve všech případech porušení zákona ze strany policistů.
Evropský soud pro lidská práva však na základě čl. 3 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod požaduje, aby vyšetřování případů nelidského nebo ponižujícího zacházení prováděl od samého počátku nestranný a nezávislý orgán. Podle judikatury soudu pro zajištění nezávislosti a nestrannosti šetření nestačí například pouhý dohled státního zástupce.
Podle Evropského soudu pro lidská práva by dále oběti nelidského nebo ponižujícího zacházení měly mít na základě tzv. „kritéria veřejnosti“ transparentní přístup ke stížnostní proceduře, aby mohly účinně bránit svoje zájmy. Ani tato možnost však není obětem policejního násilí v České republice umožněna.
Stěžovatelé proto navrhují, aby Ústavní soud v ČR využil možnosti dané zákonem o Ústavním soudu a zrušil všechna taková ustanovení zákonů o vyšetřování policistů, která jsou se zněním Úmluvy v rozporu.
V případě odmítnutí svých stížností budou stěžovatelé nuceni obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
