Čtvrtek, 3. dubna 2008Zprávy z médií
Na svém zasedání 26. března tohoto roku vláda schválila podnět Rady vlády pro lidská práva k právní úpravě používání omezujících prostředků při poskytování zdravotní péče. Tento podnět Radě vlády připravil její poradní orgán – Výbor pro lidská práva a biomedicínu, jehož jsem členem. Podotýkám, že ve výboru i Radě vlády jsou přítomni zástupci ministerstva zdravotnictví a před tím, než šel podnět do vlády, prošel také připomínkovým řízením ? a to v podstatě bez připomínek (včetně ministerstva zdravotnictví). Proto jej také vláda bez problémů schválila.
Jak podnět osvětluje, v ČR dosud není používání restriktivních prostředků (poutání k lůžku, umisťování na izolační místnost, používání síťových lůžek) regulováno zákonem, ale pouze metodickým pokynem ministerstva zdravotnictví z roku 2005. Z hlediska dodržování ústavních pravidel se jedná o deficit, neboť k omezení základních práv a svobod může dojít pouze zákonem (nikoli metodickým pokynem, kterého se nikdo nedovolá). Na nedostatečnou právní úpravu poukázal také Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) při svých návštěvách v minulých letech. Již v roce 2002 CPT uvedl, že “pravidla pro užívání opatření omezujících pohyb pacienta by měla jednoznačně stanovit, že prvotní pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů by měly být pokud možno nekontaktní (např. slovní pokyny) a že v případě nutnosti fyzického zklidnění by se v zásadě mělo jednat o zvládání pomocí rukou. Použití prostředků fyzického omezení pohybu (popruhy, svěrací kazajky apod.) bude oprávněné pouze velice zřídka a musí být buď výslovně nařízeno lékařem nebo o něm musí být lékař neprodleně informován a požádán o souhlas. Pokud prostředky fyzického omezení budou ve výjimečných případech použity, mělo by být jejich použití ukončeno co nejdříve; nikdy by neměly být používány nebo jejich použití prodlužováno, jako trest.”
Tento výbor působící při Radě Evropy již od roku 1990 dohlíží na naplňování Úmluvy o zabránění mučení (č. 9/1996 Sb.), která je v současnosti právně závazná pro všech 48 států Rady Evropy. Zlepšení praxe používání omezujících prostředků upravují obecné standardy CPT od roku 1998, naleznete je i v češtině na jeho webových stránkách . Je potřeba právě na stránkách Britských listů uvést, že již od počátku devadesátých let zástupci tohoto orgánu jmenovaní jednotlivými státy prosazují tyto standardy při pravidelných návštěvách míst omezení svobody všech států od Islandu po Kavkaz a Vladivostok. Navíc jeho členové jsou psychiatři, právníci, specialisté na vězeňství, zadržování mladistvých a další profese a jeho práce vždy reflektuje moderní trendy.
Také ministerstvo zdravotnictví se naštěstí přibližuje západní praxi, evidentně nemá se zlepšením zacházení žádný větší problém a slíbilo tuto úpravu promítnout do nově připravovaného zdravotnického zákona. Podle autora v úvodu zmíněného příspěvku je však vyžadovaná praxe údajně nesmyslná a nemožná. Skutečně je tomu tak? Jak je tedy možné, že podobné principy obsahuje od 1. 1. 2007 účinný zákon o sociálních službách? Zákon regulující sociální služby v § 89 mj. říká: “Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.” Samozřejmě ani systém sociální péče není bez chyb, jak v lednu ukázala britská BBC. K této kauze toho již bylo napsáno dost. Také CPT ČR opakovaně vybízí, abychom jejich používání ukončili. Já bych pouze poukázal na příspěvek Davida Kocmana, který kauzu poměrně podrobně analyzuje.
Příspěvek autora dále uvádí, že zásada nejméně restriktivního přístupu je v našem zdravotnictví samozřejmostí. Je pak otázkou, proč jeho autora tyto výroky vedly k napsání rozhořčeného článku plného osobních útoků. Není samozřejmě možné, aby zdravotničtí pracovníci nechali pacienty ubližovat sobě nebo někomu jinému. Připoutání k lůžku nebo umístění na izolaci je však závažným zásahem do lidské důstojnosti a je proto na místě, aby právní úprava specifikovala podmínky, za kterých k němu může dojít. A o to v podnětu Rady vlády, který vláda schválila, jde.
Co je ovšem politováníhodnější, že tento příspěvek je jen jedním z mnoha, kterým Britské listy vytváří prostor pro virtuální realitu. Například klecová lůžka jsou dokonce zvláštním tématem Britských listů. Jak vidno z letité praxe evropského CPT – působícího při mezivládní mezinárodní organizaci Rada Evropy založené evropskými státy – byla v Česku zahájena žhavá diskuse až díky výrokům jedné celebrity z anglosaské země na toto téma dosti opožděně. Jako kdyby humánní zacházení s osobami omezenými na svobodě byla nějaká novota imperialisticky prosazovaná Georgem Sorosem nebo K. D. Rowlingovou. To bohužel vypovídá o tom, jak málo je české prostředí propojeno s již letitou praxí nejen v anglosaských zemích, ale i v kontinentální Evropě na západ od nás, včetně praxe psychiatrů. Přejme Britským listům, že z toho aspoň vytěžili virtuální protiimperialistické téma. Proč tomu ovšem musí být v takové podobě, na níž upozorňoval Filip Gregor? Neplatí snad i pro téma používání restriktivních prostředků v podání Britských listů nejtrefněji tento Gregorem zmiňovaný citát, za jehož zveřejnění mu bylo vyhrožováno útočnými PR praktikami? “?měníme realitu. Rádi vyprávíme pohádky. Kolik lidí snese pravdu o tom, že král je nahý? A víte, jak často zjišťujeme, že se pohádky staly realitou? Proto, že vytváříme mýtus. A ten pak, stvořen, žije dál svým vlastním životem. My, kteří jsme mu vdechli život , pak jen zpovzdálí sledujeme, jak to dítě roste. A někdy jsme i pyšní.”
David Zahumenský
Článek vyšel dne 3.4.2008 na www.blisty.cz, naleznete jej zde.
Čtvrtek, 3. dubna 2008Tiskové zprávy
Tisková zpráva Ligy lidských práv, Poradny pre občianske a ľudské práva a občanského sdružení Vzájemné soužití.
Brno, Košice, Ostrava – 3. dubna 2008 – V pátek 4. dubna 2008 se v Ostravě uskuteční již druhé setkání protiprávně sterilizovaných žen ze Slovenska a Česka. V rámci asi pětihodinového odpoledního programu budou účastnicím předneseny příspěvky týkající se historického kontextu problematiky a situace v České republice a na Slovensku. Během volné diskuse pak ženy dostanou prostor pro vzájemnou výměnu zkušeností. Akce, kterou pod heslem „Vzájemná solidarita posiluje“ zorganizovala Poradňa pre občianské a ľudské práva, potrvá až do soboty.
Liga lidských práv by v této souvislosti ráda upozornila na průtahy při přijetí podnětů k řešení nezákonných sterilizací vládou ČR. Rada vlády ČR pro lidská práva schválila na svém zasedání 13. prosince 2007 podnět Výboru pro lidská práva a biomedicínu ke sterilizacím prováděným v rozporu s právem. Rada vlády ČR pro lidská práva na základě tohoto podnětu doporučila vládě, aby uznala fakt, že v minulosti k protiprávnímu provádění sterilizací docházelo, vyslovila nad touto skutečností politování a zavázala se podniknout kroky, které by do budoucna podobnému jednání zamezily. Vláda by také měla ustanovit pracovní komisi k prošetření provádění sterilizací od 1. července 1966.
Nyní je na ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamile Stehlíkové, aby podnět předložila vládě ČR. Ministryně Stehlíková tak ale dosud neučinila. Liga lidských práv, Poradňa pre občianske a ľudské práva a Vzájemné soužití, které se řešením případů sterilizovaných žen dlouhodobě zabývají, se proto obávají, aby v této souvislosti nedošlo k podobné situaci jako před rokem. Rada vlády pro záležitosti romské komunity totiž přijala podobný podnět již v únoru 2007. A přestože povinností ministryně Stehlíkové bylo podnět vládě předložit, nikdy tak neučinila. Podnět byl bez uspokojivého vysvětlení „pozdržen“ a k projednání do vlády se nedostal. Je proto potřeba věnovat pozornost tomu, aby se podobný postup neopakoval.
K protiprávním sterilizacím docházelo nejen v ČR a na Slovensku. Některé země se však se svou minulostí dokázaly vyrovnat se ctí. Například ve Švédsku vznikla zvláštní komise, která během několika let zmapovala rozsah problému, doporučila vládě určitá řešení a následně se angažovala i při odškodnění obětí nucené sterilizace. Odškodnění získaly tři čtvrtiny ze zhruba dvou tisíc osob, které si o něj požádaly.
Další informace poskytnou:
David Zahumenský, Liga lidských práv, +420 608 719 535
Vanda Durbáková, Poradňa pre občianske a ľudské práva, +421 908 695 531
Sri Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, +420 777 760 191
Pondělí, 31. března 2008Zprávy z médií
Praha/ Duševně nemocní lidé by si měli dávat větší pozor na soudy. Ty si totiž někdy ulehčují práci tím, že je zbaví svéprávnosti bez dostatečného důvodu. Nemohou pak sami nakládat s penězi, volit či vstupovat do manželství. Často by ale stačilo, kdyby za ně například při placení větších částek rozhodoval opatrovník.
Své o tom ví i paní Jana, která žije se synem v domě v “lepší” brněnské čtvrti. Ač oba trpí duševní poruchou, žijí normální život – tedy až na to, že ve svém domě a okolí mají značný nepořádek. Sousedé si kvůli tomu na ně stěžují. To bylo i důvodem, proč městská část vyvolala soudní řízení, jehož výsledkem bylo plné zbavení svéprávnosti.
“Považovali jsme to za absurdní. Vadilo nám, že místo nabídnutí nějaké pomoci se veřejná moc hned snažila tyto lidi nějak omezit,” říká právník David Zahumenský z Ligy lidských práv. Právě tato organizace se do případu vložila a výsledkem bylo, že odvolací soud rozhodnutí o odejmutí svéprávnosti zrušil.
Omezením práv lidí si soudy často ulehčují práci
Práci soudců kritizuje také ústavní soud. Podle tiskového mluvčího ústavního soudu Michala Spáčila si soudy nižších instancí často ulehčují práci a zbavují lidi svéprávnosti zbytečně. Pro to hovoří i údaje ministerstva vnitra, podle kterých byla k polovině loňského roku omezena svéprávnost 3 893 osobám, zatímco plně o ni přišlo 23 283 lidí.
Nemohla se vdát
Ústavní soud řešil například stížnost paní M. F., kterou pražský obvodní soud před lety kompletně zbavil svéprávnosti. Přitom podle posudku se mělo omezení týkat jen nakládání s větší částkou peněz.
Paní totiž do svých padesáti let žila s matkou, která veškeré praktické úkony zařizovala sama. Po její smrti v roce 1998 měla problém v životě obstát a například platit nájem. Soud ji kvůli podnětu z městské části uznal za nemocnou a zbavil ji svéprávnosti.
O tom ji ale soud ani neposlal vyrozumění. Důvod: není schopna plně chápat smysl soudního řízení. Když se dotyčná po čase chtěla vdát, zjistila, že o tom sama nemůže rozhodnout. Několikrát se proto odvolala. Až loni v prosinci ústavní soud rozhodnutí zrušil.
Podle prezidenta soudcovské unie Jaromíra Jirsy by se praxe soudců měla obrátit ve prospěch omezování svéprávnosti. “Od úplného zbavování způsobilosti k právním úkonům by se trend měl posunout k jejímu omezování, pokud to trochu jde,” říká Jirsa.
Článek vyšel dne 31.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.
Pondělí, 31. března 2008Tiskové zprávy
Vysoce postavení právníci z Dárfúru a mezinárodního společenství vyzvali dnes Radu bezpečnosti OSN, aby se postavila Súdánu v souvislosti s jeho odmítáním předat Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) Ahmada Haruna a Aliho Kushayba, kteří jsou podezřelí ze spáchání 92 případů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Dárfúru.
Například v Bindisi (západní Dárfúr) Harun a Kushayb údajně organizovali vraždy civilistů, znásilňování žen a dívek, ničení mešit a vyhnání 34 000 osob. Súdánská vláda odmítla tyto zločiny stíhat, což před třemi lety (31. března 2005) přinutilo Radu bezpečnosti k předání tohoto případu Mezinárodnímu trestnímu soudu. Bez trvalého tlaku Rady bezpečnosti je však nepravděpodobné, že ICC bude schopen oba muže podezřelé z hrůzných zločinů spáchaných v Dárfúru předvést před soud.
Signatáři otevřeného dopisu vyzvali Radu bezpečnosti k návštěvě Chartúmu a naléhají na súdánskou vládu, aby Haruna a Kushayba předala Mezinárodnímu trestnímu soudu. Dále požadují zmrazení aktiv členů súdánské vlády, která oba podezřelé chrání. Od Rady bezpečnosti pak signatáři očekávají silné předsednické prohlášení, které by mělo být vydáno v červnu poté, co Rada bezpečnosti obdrží od prokurátora ICC další zprávu o vyšetřování v Dárfúru.
Signatáři vyjadřují své pobouření nad tím, že „bez ohledu na svá obvinění, Ahmad Harun pokračuje ve své funkci ministra súdánské vlády odpovědného za humanitární záležitosti a v současné době dohlíží na humanitární snahy v celé zemi. Byl jmenován jedním z předsedů komise, která má za úkol vyšetřovat stížnosti na porušení lidských práv a komunikuje s mírovými jednotkami UNAMID v Dárfúru. Ali Kushayb byl podle dostupných zpráv jmenován do Komise pro humanitární otázky. Tímto se oba hlavní podezřelí ve vyšetřování masových zvěrstev stali odpovědnými také za osud těch, kteří zůstali na živu.“ Na obvinění vznesená proti Ahmedu Harunovi a Ali Kushaybovi odpověděla v loňském roce súdánská vláda veřejnou výhružkou useknutí hlavy každému, kdo se je pokusí zatknout. (Sudan Tribune, March 2, 2007,
http://www.sudantribune.com/spip.php?article20536&var_recherche=behead)
Nick Donovan, vedoucí kampaně Aegis Trustu říká: „V současnosti jsme svědky druhé fáze súdánského řešení dárfúrského problému. Ahmad Harun údajně organizoval první fázi násilí, při které byli nearabští civilisté vražděni nebo úmyslně nahnáni do utečeneckých táborů. Nyní řídí druhou fázi, ve které jsou tyto tábory obklíčeny, jejich obyvatelé napadáni a jejich bezpečnost i přístup k jídlu a vodě podléhají Harunovým rozmarům. Tento muž by měl být u soudu a ne kontrolovat osud obětí zločinů, z nichž je sám podezřelý.“
Mezi signatáře patří: Carla del Ponte a Richard Goldstone, někdejší hlavní prokurátoři Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu; Henry King, prokurátor z Norimberku; Femi Falana, prezident advokátní komory západní Afriky; David M Crane, prokurátor Zvláštního tribunálu pro Sierra Leone; Hon. Irwin Cotler, bývalý ministr spravedlnosti Kanady; Salih Mahmoud Osman, dárfúrský držitel Sacharovy ceny Evropského parlamentu; Abdelrhman M. Gasim, Mohamed Abdalla Eldoma, a Elsadig Ali Hassan z Dárfúrské advokátní komory; Lord Falconer, bývalý ministr spravedlnosti Velké Británie a Héctor Diaz-Bastien Lopez, Union Internationale des Avocats (Mezinárodní asociace advokátů).
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytnou:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv, jkratochvil@llp.cz, tel. 608 021 038 (Česko)
Nick Donovan, Aegis Trust, nick.donovan@aegistrust.org, tel. +44 207 613 5258 nebo mobil +44 7990 555 756 (Evropa)
Poznámka pro editory:
1. Mezinárodní trestní soud je prvním stálým mezinárodním soudem s pravomocí stíhat jednotlivce obviněné z genocidy, válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Více než polovina států světa (106 zemí) se již k ICC připojila. Česko je jedinou členskou zemí EU, která tak dosud neučinila. Cílem Mezinárodního trestního soudu je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná a tím přispět k jejich prevenci. Statut Mezinárodního trestního soudu byl schválen za účasti a podpory České republiky na konferenci v Římě v roce 1998. Mezinárodní trestní soud začal působit od 1. července 2002. Základním principem Soudu je zásada komplementarity, která znamená, že Soud může zasahovat pouze, pokud národní systémy nejsou toho schopny nebo ochotny. V současné době Soud provádí vyšetřování ve čtyřech oblastech: Uganda, Demokratická republika Kongo, Dárfúr (Súdán) a Středoafrická republika. Ve vazbě v Haagu, kde Soud sídlí, se v současné době nacházejí tři obvinění.
2. Padesát čtyři mezinárodních organizací se spojilo, aby přiměly Radu bezpečnosti OSN přijmout kroky proti beztrestnosti, která nyní v Súdánu panuje. Jejich webová stránka nazvaná “Wanted for War Crimes,” má za cíl dostat oba podezřelé k soudu v Haagu. Více informací na www.wantedforwarcrimes.org.
Účastníky jsou: Aegis Trust (UK), Centre for International Human Rights Studies (Egypt), Center for Peace (Chorvatsko), Society for Threatened Peoples (Švýcarsko), Physicians for Human Rights (USA), Collectif Urgence Darfour (Francie), Waging Peace (UK), Japanese for Darfur (Japonsko), Human Rights First (USA), IDP Action (UK), Italians for Darfur (Itálie), Darfur Australia Network (Austrálie), Polska dla Darfuru (Polsko), Sudan Organisation Against Torture (UK, Súdán), Investors Against Genocide (USA), Americans Against the Darfur Genocide (USA), Enough Project (USA), STAND Canada (Kanada), Independent Advocacy Project (Nigérie), RADDHO (Senegal), Prepared Society (Keňa), UN Watch (Švýcarsko), Bahrain Society for Public Freedom and Democracy Watch (Bahrajn), Darfur Union (UK), Massachusetts Coalition to Save Darfur (USA), People Against Injustice – PAIN (Gambie), SERAP (Nigérie), STAND USA, Land Centre for Human Rights (Egypt), Darfur Consortium (Rwanda), Liga lidských práv (Česko), Global Grassroots (Rwanda), Sudan Divestment UK, Genocide Intervention Network (USA), Amnesty International Ghana, Gulf Centre for Democratic Development (UK), ICC Student Network (UK), Stop Genocide Now (USA) GATS (US) Sudan Divestment (USA), Save Darfur Canada, Minority Rights Group (UK), Dream for Darfur (USA), American Jewish Committee (USA), Kimathi Peacenet (Kenya), Justice for the World (Nizozemí), Coast Legal Aid and Resource Foundation (Kenya) Arab Program for Human Rights Activists (Egypt), American Islamic Congress (US), Fonte di Speranza (Itálie), Society for Threatened Peoples (Německo), Sauver le Darfour (Francie).
3. Plný text dopisu:
Your Excellencies,
It is almost one year since the International Criminal Court (ICC)
issued arrest warrants for Ahmad Harun and Ali Kushayb, who together
are wanted for 92 counts of war crimes and crimes against humanity in
Darfur. For instance, in Bindisi it is alleged that they organised
the murder of civilians, the rape of women and girls, the destruction
of the mosque, and the forced expulsion of 34,000 people.
The Government of Sudan’s non-compliance with the arrest warrants is
clear. Despite his indictment, Ahmad Harun has continued working for
the Government of Sudan and now serves as the Minister of State for
Humanitarian Affairs and currently oversees humanitarian efforts
throughout the country. He has been appointed to co-chair a
committee charged with investigating human rights complaints and
liaises with the United Nations peacekeeping force in Darfur. It is
also reported that Ali Kushayb has been appointed to the Humanitarian
Affairs Committee. Thus, the chief suspects in an investigation into
mass atrocities in Darfur are now responsible for the fate of the
survivors.
The Government of Sudan has no serious intention to investigate past
or ongoing crimes in Darfur. Three years ago, UN Security Council
Resolution 1593 referred the case of Darfur to the ICC in order to
uphold international law and combat impunity. The resolution placed
all states under a legal obligation to comply with the ICC’s
investigation and any subsequent prosecution. The challenge for the
international community, embodied in the UN Security Council, is to
fulfil the promise of the law, to enforce judicial decisions, and to
ensure the arrest of sought individuals.
We urge the UN Security Council to issue a strong Presidential
Statement in response to the ICC prosecutor’s next report to the
Security Council in June, to visit Khartoum at the earliest possible
opportunity to demand that the suspects are handed to the ICC, and to
take the strongest possible measures, such as the freezing of
personal assets, against Sudanese Government officials harbouring
suspects and those who continue to commit international crimes in
Darfur.
Signed:
Čtvrtek, 27. března 2008Zprávy z médií
Rozrušeným či agresivním pacientům svítá na lepší časy. Kazajka nebo popruhy budou až poslední možnost.
PRAHA Vláda se včera shodla, že používání omezujících prostředků ve zdravotní péči má být upraveno zákonem. A zároveň má být jen výjimečné.
Včerejší rozhodnutí vlády znamená, že ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) pravidla pro užívání omezujících prostředků zapracuje do novely zákona o péči o zdraví lidu nebo do zákona o zdravotních službách.
V Julínkově zákoně by se tak měly objevit teze, s nimiž přišel vládní výbor pro lidská práva a biomedicínu. “Přikurtování, použití svěrací kazajky, umístění do síťového lůžka nebo na izolaci dnes není zákonem upraveno,” říká člen výboru a právník Ligy lidských práv David Záhumenský. “Přitom jde o velmi závažný zásah do osobní svobody.” Absenci úpravy omezujících prostředků ve zdravotnictví kritizoval i Evropský výbor pro zabránění mučení.
Vládní výbor zároveň navrhl, jak by měla vypadat správná praxe. První pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů mají být nekontaktní – třeba slovní pokyny, Pokud slova nepomohou, může nastoupit fyzické zklidnění -ale jen pomocí rukou. Popruhy nebo kazajka by se měly používat velice zřídka, vždy z nařízení nebo se souhlasem lékaře. Použití omezujících prostředků by mělo trvat co nejkratší dobu. “Nikdy by neměly být používány, nebo jejich použití prodlužováno, jako trest,” stojí v materiálu vládního výboru pro lidská práva, který předložil vládě. Každý případ by měl být zaznamenán ve zvláštní knize se jménem lékaře, který opatření nařídil.
“Zásada nejméně restriktivního přístupu nebyla zdůrazňována,” těší se na změnu praxe David Záhumenský. “Zdravotníci nebyli vedeni k tomu, aby vynaložili dostatečné úsilí a bez nejdůraznějších způsobů omezení se obešli. Zákonná úprava povede k tomu, že je budou používat méně,” říká.
Článek vyšel dne 27.3.2008 v Lidových novinách.
