Středa, 30. září 2009Zprávy z médií
Nevíte si rady se svým lékařem nebo zdravotnickým zařízením? Právní poradna Blesku zdraví je tu pro vás. Vždy je dobré pokusit se řešit spory bezkonfliktně. Můžete se ale snadno dostat do situace, kdy už odmítáte mnohdy „do očí bijící“ chyby v našem zdravotnictví tolerovat.
Na dotazy čtenářů Blesku zdraví odpovídá:
* JUDr. Ondřej Dostál, advokátní kancelář v oblasti zdravotního práva, ondrej.dostal@holubova.cz tel. +420 224 914 050
* JUDr. Nataša Randlová, advokátní kancelář v oblasti pracovního práva, www.randls.com
* Mgr. David Zahumenský, Liga lidských práv, www.ferovanemocnice.cz
Jsem těhotná a lékaři mě odmítají!
Jsem ve třetím měsíci těhotenství. Žádný lékař mě nechce vzít, protože u nás na Prostějovsku nemají smlouvu s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Všichni mi říkají, ať si ji změním, ale to jde až po roce. Co můžu dělat? Kateřina Stará, Ptení
Mgr. David Zahumenský: Podle internetových stránek HZP by v okrese Prostějov mělo být pět gynekologů, kteří mají s vaší pojišťovnou smlouvu. Na stránkách HZP najdete i jejich kontakty. Zákon vám dává právo na volbu lékaře. Pokud je lékař ve smluvním vztahu s vaší pojišťovnou a jeho ordinace se nenachází v příliš velké vzdálenosti od vašeho bydliště, musí vás lékař přijmout.
Odmítnout může pouze v případě, že by tím překročil své přípustné pracovní zatížení, v jehož důsledku by nebyl schopný zajistit kvalitní péči o své stávající pacienty nebo o vás. Jako pacientka máte samozřejmě omezené možnosti, jak lékařovo tvrzení, že „nemá kapacitu“, přezkoumat, často však stačí připomenout lékaři jeho zákonnou povinnost písemně vám potvrdit, že vás do své péče odmítl převzít.
Stává se, že lékař své stanovisko změní a zaregistruje vás v okamžiku, požadujete-li toto písemné potvrzení. Pokud se vám nepodaří zaregistrovat se ani u některého z lékařů uvedených na stránkách HZS, můžete svou pojišťovnu kontaktovat s žádostí, aby vám zajistila zdravotní péči v těhotenství.
Postačí, když v žádosti stručně popíšete, jak vás lékaři odmítli. Pojišťovna má pak povinnost lékaře zajistit. Jak sama píšete, máte samozřejmě také právo změnit pojišťovnu. To můžete udělat jednou za rok s účinky ke konci čtvrtletí.
Nemocenská mi chodí po částech
Jsem na neschopence kvůli svému rizikovému těhotenství.
Nemocenské dávky mi jsou vyplácené až po dvou měsících nebo jsou bezdůvodně rozdělené do dvou plateb. Nikdo ze správy sociálního zabezpečení mi to nedokáže vysvětlit. Dostávám se proto do nemalých finančních obtíží. Jakou lhůtu má správa sociálního zabezpečení na proplacení nemocenských dávek?
Miroslava B., Bzenec JUDr. Nataša Randlová: Zákon o nemocenském pojištění stanoví, že dávky (např. nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství) budou vyplacené do 30 dnů ode dne, kdy jsou doručené všechny doklady okresní správě sociálního zabezpečení, která prokazuje nárok na dávku. Oprávněná osoba musí také o příslušnou dávku požádat.
Tuto žádost musí vlastnoručně podepsat. Žádost o výplatu dávky se podává v případě zaměstnaných osob u zaměstnavatele a u osob samostatně výdělečně činných nebo u osob v ochranné době u okresní správy sociálního zabezpečení.
Každou dávku (tedy každý měsíc) posuzuje okresní správa sociálního zabezpečení samostatně – vždy je nutné dodat příslušný doklad. Podle zákona pak má opět okresní správa sociálního zabezpečení oněch 30 dnů pro výplatu dávky.
Bohužel i přes tyto dlouhé lhůty má okresní správa sociálního zabezpečení problém s jejich dodržováním. Samozřejmě je možné dávky vymáhat soudně. V tomto si však oprávněná osoba moc nepomůže s ohledem na délku trvání soudních řízení v České republice. Můžete se také pokusit obrátit na ředitele příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a požádat ho o pomoc. Podle vyjádření, které jsem v minulých dnech četla, se zdá, že zákonné lhůty se konečně budou dodržovat. Ještě bych vám doporučila se při vyplňování žádostí a lékařských potvrzení zaměřit na to, aby v těchto dokumentech nebyly žádné chyby. Ukazuje se totiž, že v současné době, když správa sociálního zabezpečení nestíhala, využívala někdy jakékoliv drobné chyby. Na základě tohoto odůvodnění dávku nevyplatila, resp. její výplatu zdržela do doby odstranění všech chyb.
Aby bylo nemocenské vyplacené, je třeba prokázat:
* vznik pracovní neschopnosti (na tiskopise „rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti“)
* její trvání k určitému dni (na tiskopise „potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti“)
* po ukončení dočasné pracovní neschopnosti doložit potvrzení o jejím ukončení Bez těchto dokumentů a řádně vyplněné a podepsané žádosti nelze dávku vyplatit. Sestry jí ani nevyčistí zuby!
Mám sestru v LDN. Každý den za ní chodím, umývám ji, přebaluji a krmím. Sestry, které se o ni starají, jí ani nevyčistí zuby. Přebalují ji jen dvakrát denně, a to pouze ve vymezený čas. Často najdu jídlo položené vedle ní na stolečku, a když si sama nevezme, odnesou to. Co můžu dělat s touto katastrofi ckou péčí? V. B., Šumpersko
JUDr. Ondřej Dostál: Podle zákona má vaše sestra jako pacient právo na poskytování zdravotní péče, což samozřejmě zahrnuje i kvalitní ošetřovatelskou péči. Jako pojištěnec má právo, aby jí zdravotní pojišťovna tuto péči smluvně zajistila a příslušná smluvní LDN řádně a bezplatně poskytla. Tato práva jsou však až příliš často jen na papíře. Příčina není v lékařích a sestrách v LDN, ti jsou často přetížení emočně i fyzicky vyčerpávající prací, často velmi špatně finančně ohodnocenou. Příčinu lze, podobně jako v případě psychiatrických léčeben, hledat zejména v dlouhodobém podfinancování péče v LDN, které v mnoha případech neumožňuje zajistit dostatek personálu a lidsky důstojnou péči. To je snadno napravitelné na úrovni Ministerstva zdravotnictví ČR a zdravotních pojišťoven. Staří lidé v LDN však bohužel nikdy nebyli dostatečně zajímavou nátlakovou skupinou, aby se jim dostalo patřičné pozornosti. V takové situaci bude pro vaši sestru nejlepší, pokud o ni budete projevovat pravidelně zájem, snažit se vyjednat co možná nejlepší zajištění jejích potřeb ze strany zdravotnického personálu, dohlížet, zda není zanedbávaná, a občas i přispět pomocí – s vědomím, že správně dle zákona by to vše mělo být samozřejmostí. Dovolí-li to okolnosti, zajímejte se o možnost pečovat o svou sestru v domácím prostředí, s pomocí návštěvní služby agentury domácí péče. Jinak je samozřejmě možné obracet se na vedení LDN i na příslušnou zdravotní pojišťovnu se stížnostmi na kvalitu péče a požadavky na naplnění zákona v praxi.
Článek byl zveřejněn dne 30. 9. 2009 v časopise Blesk zdraví.
Neděle, 20. září 2009Zprávy z médií
Článek i videozáznambyl zveřejněn dne 20. 9. 2009 na www.ct24.cz a naleznete jej zde.
Ústavní soud vydal přelomový nález, který dává mentálně postiženým lidem větší šance na správné posouzení toho, zda je opravdu nutné je zbavit svéprávnosti, nebo ne. Dal za pravdu Mirce Horníkové, které soudy odmítly vrátit způsobilost k právním úkonům i přes to, že trpí jen lehkou mentální poruchou. Podle Ústavního soudu tak nižší instance neochránily ženina práva. Podobná praxe by se měla změnit s přijetím nového občanského zákoníku.
„Je to ponižující. Hodně mi vadí, že nejsem svéprávná, chtěla bych rozhodovat sama o sobě,“ přeje si Mirka Horníková. Bez povolení soudu nemůže disponovat například ani penězi po rodičích. Právě po jejich smrti v roce 1982 tehdejší národní výbor rozhodl, že paní Horníková není způsobilá k právním úkonům.
Návratu ztracené důstojnosti se ale nedočkala ani v soudních síních. Naději jí přinesl až teď Ústavní soud, který dosavadní postupy obecných soudů kritizuje. Jejich verdikty zrušil a soudcům poslal mezi řádky vzkaz: Buďte pečlivější a nerozhodujte o člověku jako o věci. „Je třeba hledat všechny možné alternativní cesty bez toho, že by byla omezena základní práva osoby a byl jí znemožněn jakýkoli normální život,“ domnívá se zástupce generálního sekretáře Ústavního soudu Vlastimil Göttinger.
Podle Ligy lidských práv rozhodují české soudy příliš formálně. Právní způsobilost berou lehce postiženým často i na základě jednoho znaleckého posudku. „Zbavování způsobilosti k právním úkonům je reliktem starého režimu,“ tvrdí právnička Zuzana Durajová. Změna by měla přijít s novým, zatím neschváleným, občanským zákoníkem. Soudy nebudou moci podle nové úpravy člověka způsobilosti zbavit, pouze ji omezit, což je praxe v Evropě běžná už několik let.
Úterý, 15. září 2009Zprávy z médií
Článek byl zveřejněn dne 15. 9. 2009 na www.ceskenoviny.cz a naleznete jej zde.
Ústavní soud (ÚS) vydal další z řady nálezů, v nichž kritizuje formalismus soudů při rozhodování o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Tentokrát vyhověl ženě, jíž soudy soudy odmítly navrátit způsobilost, přestože trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnohodnotný život. Na rozhodnutí upozornila Liga lidských práv, jež se problematice způsobilosti u postižených lidí dlouhodobě věnuje. ČTK má nález k dispozici.
Žena, jejíž případ nyní znovu projedná soud v Kladně, přišla o způsobilost k právním úkonům v roce 1982, kdy se spolu se svou sestrou ocitla v ústavu. V roce 2002 se přestěhovala do rodiny svého bratrance a opatrovníka a získala zpět alespoň způsobilost nakládat s částkami do 500 korun a později i do 1000 korun. Návrhu na navrácení plné způsobilosti k právním úkonům ale soudy nevyhověly, přičemž vycházely z jediného znaleckého posudku.
ÚS připustil, že stěžovatelka trpí lehkou mentální retardací. To prý ovšem automaticky neznamená, že je třeba výrazně omezovat způsobilost. „Lehká mentální porucha, která nadto ani není duševní poruchou v pravém slova smyslu, nemůže a nesmí být sama o sobě důvodem k tomu, aby osoba byla zbavena možnosti projevovat v běžných životních situacích svou vůli a v souladu s ní činit právní úkony,“ uvedla v nálezu soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová.
Podle Ligy lidských práv z nálezu vyplývá, že obecné soudy vždy musejí zvážit, zda je zásah do základních práv člověka nevyhnutelný. Je také nutné vzít v potaz všechny mírnější alternativy. „Omezení způsobilosti k právním úkonům musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější,“ tvrdí Ústavní soud. Jeho tříčlenný senát však nebyl při rozhodování jednotný. Soudkyně Ivana Janů zaujala odlišné stanovisko.
„Nový nález Ústavního soudu znamená výrazný posun v judikatuře českých soudů, které dosud upřednostňovaly zbavení způsobilosti před jinými možnostmi ochrany lidí s duševním či mentálním postižením,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško. Liga však zároveň upozorňuje na to, že současný právní řád nenabízí mnoho alternativ ke zbavení způsobilosti, což dlouhodobě kritizují neziskové organizace. Měl by to prý změnit nový občanský zákoník.
„Toto přelomové rozhodnutí je v souladu s vlnou reforem opatrovnictví ve státech západní Evropy, ze kterých už většina od zbavování způsobilosti k právním úkonům upustila,“ uvedla Liga lidských práv v tiskové zprávě. Paušální zbavování způsobilosti označila na základě nálezu Ústavního soudu za „relikt starého režimu“.
Ústavní soud už vynesl několik podobných nálezů. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, uvedl loni v rozhodnutí ÚS soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Podle některých neziskových organizací se problém zbytečného omezení způsobilosti může týkat více než 20.000 lidí.
Úterý, 15. září 2009Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 9. 2009 na www.lidovky.cz a naleznete jej zde.
Ústavní soud (ÚS) vydal další z řady nálezů, v nichž kritizuje formalismus soudů při rozhodování o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Tentokrát vyhověl ženě, jíž soudy odmítly navrátit způsobilost, přestože trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnohodnotný život.
Na rozhodnutí upozornila Liga lidských práv, jež se problematice způsobilosti u postižených lidí dlouhodobě věnuje. ČTK má nález k dispozici.
Žena, jejíž případ nyní znovu projedná soud v Kladně, přišla o způsobilost k právním úkonům v roce 1982, kdy se spolu se svou sestrou ocitla v ústavu.
V roce 2002 se přestěhovala do rodiny svého bratrance a opatrovníka a získala zpět alespoň způsobilost nakládat s částkami do 500 korun a později i do 1000 korun. Návrhu na navrácení plné způsobilosti k právním úkonům ale soudy nevyhověly, přičemž vycházely z jediného znaleckého posudku.
ÚS připustil, že stěžovatelka trpí lehkou mentální retardací. To prý ovšem automaticky neznamená, že je třeba výrazně omezovat způsobilost.
„Lehká mentální porucha, která nadto ani není duševní poruchou v pravém slova smyslu, nemůže a nesmí být sama o sobě důvodem k tomu, aby osoba byla zbavena možnosti projevovat v běžných životních situacích svou vůli a v souladu s ní činit právní úkony,“ uvedla v nálezu soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová.
Podle Ligy lidských práv z nálezu vyplývá, že obecné soudy vždy musejí zvážit, zda je zásah do základních práv člověka nevyhnutelný. Je také nutné vzít v potaz všechny mírnější alternativy. „Omezení způsobilosti k právním úkonům musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější,“ tvrdí Ústavní soud. Jeho tříčlenný senát však nebyl při rozhodování jednotný. Soudkyně Ivana Janů zaujala odlišné stanovisko.
„Nový nález Ústavního soudu znamená výrazný posun v judikatuře českých soudů, které dosud upřednostňovaly zbavení způsobilosti před jinými možnostmi ochrany lidí s duševním či mentálním postižením,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško. Liga však zároveň upozorňuje na to, že současný právní řád nenabízí mnoho alternativ ke zbavení způsobilosti, což dlouhodobě kritizují neziskové organizace. Měl by to prý změnit nový občanský zákoník.
„Toto přelomové rozhodnutí je v souladu s vlnou reforem opatrovnictví ve státech západní Evropy, ze kterých už většina od zbavování způsobilosti k právním úkonům upustila,“ uvedla Liga lidských práv v tiskové zprávě.
Paušální zbavování způsobilosti označila na základě nálezu Ústavního soudu za „relikt starého režimu“.
Ústavní soud už vynesl několik podobných nálezů. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, uvedl loni v rozhodnutí ÚS soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Podle některých neziskových organizací se problém zbytečného omezení způsobilosti může týkat více než 20.000 lidí.
