Sobota, 11. prosince 2004Tiskové zprávy
9. června tohoto roku vydal Městský soud v Brně usnesení, kterým nařídil manželovi jedné z klientek Poradny pro ženy v tísni provozované v Brně Ligou lidských práv zdržet se vstupu do společného družstevního bytu. Přestože rozhodnutí bylo vydáno už v červnu, mohla se klientka, která před násilníkem z bytu utekla, vrátit teprve nedávno.
„Šlo nám o to, změnit zaběhlé právní postupy a dosáhnout soudního rozhodnutí, které by mohlo být určitým vzorem do budoucna pro další případy,“ říká Mgr. Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv, organizace která ve svém programu Poradna pro ženy v tísni pomáhá obětem domácího násilí. V navrhované právní úpravě by násilníka měla z bytu vykázat přímo policie a teprve poté by její rozhodnutí měl potvrdit soud. Za současného právního stavu však není vyloučeno, aby násilníkovi byl vstup do společného bytu zamezen.
„Neexistuje sice zvláštní právní úprava vykázání násilného partnera ze společného bytu, ale občanský soudní řád upravuje v obecné rovině tzv. předběžná opatření, kterými se člověk může mimo jiné domáhat, aby se ten druhý něčeho zdržel, tady například vstupu do společného bytu nebo domu. O předběžném opatření musí soud rozhodnout do sedmi dnů a může také stanovit, jak dlouho bude trvat. Dále soud může navrhovateli uložit, aby v určité lhůtě podal návrh ve věci samé, to znamená například žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Riziko ovšem spočívá v tom, že pokud člověk nakonec v řízení neuspěje nebo odvolací soud předběžné opatření zruší, je možné, že bude muset vykázané osobě nahradit vzniklou škodu.“, vysvětluje Langhansová. Současná právní úprava tedy není v žádném případě z tohoto hlediska vyhovující.
Podobného rozhodnutí by zřejmě nedosáhl každý, kdo se stal obětí domácího násilí. Vzhledem k tomu, že předběžné opatření se vydává ve velmi krátké lhůtě sedmi dnů, je třeba mít jasné listinné důkazy, kterými lze násilí prokázat, jako lékařské zprávy, policejní protokoly a podobně. Také nelze říci, jak by soud rozhodl v případě, kdy by se jednalo o byt, který je ve vlastnictví pouze násilníka.
„Pro vyzkoušení této právní možnosti jsme vybrali klientku, jejíž situace byla velmi závažná, ale která měla také hodně důkazů o chování svého manžela. Této klientce jsme uhradili právní zastoupení brněnským advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml. Ten pak návrh vypracoval a klientku v řízení zastupoval. Protože dle našeho názoru byla šance s návrhem u soudu uspět spíše malá, nechtěli jsme, aby náklady musela nést sama klientka. Využili jsme proto finančních prostředků, získaných za tímto účelem od nadace Open Society Fund.“, upřesňuje Mgr. Martina Ježková, psycholožka a koordinátorka programu Poradna pro ženy v tísni Ligy lidských práv.
Poté, co soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a rozhodnutí bylo doručeno násilníkovi, bylo třeba získat tzv. doložku vykonatelnosti, což nějakou dobu trvalo. Poté mohl být vyměněn zámek u bytu, čímž byl násilníkovi do něj zamezen přístup. Násilník ale rozhodnutí nerespektoval a do bytu se dostal násilím. Při tom byl dopaden Policií ČR. „Naše klientka se do bytu vrátila, je však nucena žít s velkým strachem, že se její nyní už bývalý manžel bude do bytu dobývat násilím. Také proto doufáme, že nová právní úprava, která by měla v tomto případě práva a povinnosti jasněji definovat, bude přijata v dohledné době.“, uzavírá Langhansová.
Pátek, 10. prosince 2004Tiskové zprávy
Jako první tuto cenu převzal právník a jeden ze zakladatelů Ligy lidských práv Jiří Kopal. Velvyslanectví USA ocenilo vedle dalšího zejména jeho výjimečný přínos pro ochranu lidských práv, s důrazem na řešení problému policejního násilí, odvahu v boji proti nespravedlosti i aktivní prosazování otevřené občanské společnosti. Součástí slavnostního udílení bylo i písemné blahopřání od Václava Havla.
Velvyslanectví touto cestou chce i v budoucnu vyjádřit uznání vybraným českým občanům prosazujícím občanské svobody, ochranu lidských práv a hájícím demokratické principy občanské angažovanosti a svobodu projevu. Cena pojmenovaná podle zakladatelky Československého červeného kříže Alice Masarykové – dcery prvního československého prezidenta a jeho americké manželky – bude napříště udělována každoročně na počest jejímu oddanému boji proti sociální nespravedlnosti a její osobní odvahy při hájení lidských práv.
Středa, 8. prosince 2004Tiskové zprávy
Soudní líčení bylo nařízeno již v únoru. To se ovšem kvůli pracovní neschopnosti jednoho z obžalovaných nekonalo. Liga lidských práv v tomto případu zastupuje poškozenou rodinu Danišových. V soudním řízení se bude zejména snažit, aby byly zohledněny její připomínky a nedostatky, které spatřuje v dosud proběhlém vyšetřování.
Podrobnosti případu
Marek Vraštil a Karel Berousek jsou obžalováni z toho, že v noci z 12.května na 13.května 2003 (tedy přesně před rokem) v Popovicích u Jičína, v době kdy byli mimo službu, nejdříve násilím vnikli do bytu Zdeňka Poura, kde fyzicky napadli přítomné. Poté se společně s dalšími třemi dosud nezjištěnými osobami přemístili do domu, kde mimo jiné bydlí rodina Danišových. Dva obžalovaní společně s třetí dosud nezjištěnou osobou si nejdřív vymohli vstup do bytu pana Tomiho, po kterém chtěli informaci, kde bydlí Danišovi. Přitom jeden z obžalovaných vyhrožoval panu Tomimu zabitím, pokud toto nesdělí a pokud nenechá otevřené dveře do bytu. Pan Tomi pod touto pohrůžkou samozřejmě informaci sdělil a tři osoby se odebraly do druhého patra, kde bydlí právě Danišovi. Dva zbývající zůstali dole u bytu pana Tomiho, který je příbuzným Danišových, zřejmě z důvodů, aby nemohl přivolat pomoc, či sám jít na pomoc.
Následně si tři zmíněné osoby vymohly vstup (hlasitým boucháním na dveře) i do bytu Danišových, kde násilně fyzicky napadly, jak paní Danišovou, tak jejího nezletilého syna a dceru, která byla v 9. měsíci těhotenství. Při tomto padaly různé rasistické nadávky, jako například “černé huby, černé svině” atd.
Údajným motivem, jak tvrdí jeden z obžalovaných byla odplata za to, že syn paní Danišové vykradl hospodu v Popovicích, která patří jednomu z útočníků. Útočníci měli v tento večer jakousi oslavu právě v této hospodě, na které bylo cca 30 kolegů z práce. Výsledkem útoku byla dvoutýdenní pracovní neschopnost paní Danišové, a jednotýdenní jejího syna. Samozřejmě u všech napadených došlo k velkému psychickému šoku, který má následky dodnes.
Ještě tu noc byla celá událost nahlášena na policii. Vzhledem k tomu, že napadení znali jednoho z útočníků (Marka Vraštila – majitele místní hospody) a věděli, že se jedná o policistu, případ byl předán k vyšetřování Inspekci ministra vnitra v Hradci Králové. Podle platného trestního řádu dozor nad vyšetřováním vykonávala okresní státní zástupkyně v Hradci Králové. Tato i přes námitky a nesouhlas Inspekce trvala na provedení rekognice osob, které byly účastny zmíněné oslavy. V nařízené rekognice se napadeným, vzhledem k pozdním hodinám útoku a samozřejmě také způsobenému šoku, podařilo s určitostí identifikovat pouze jednoho z dalších útočníků (Karla Berouska). Následně bylo proti těmto dvěma osobám okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové zahájeno trestní stíhání. 27.října 2003 bylo ukončeno vyšetřování a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové zaslán návrh na podání obžaloby dvou osob. Na základě tohoto 1.prosince 2003 Krajský státní zástupce podal obžalobu na zmíněné dvě osoby u Okresního soudu v Jičíně. Bohužel podle názoru Ligy lidských práv bylo vyšetřování nedostatečné. Vůbec nebyla kladena pozornost na motivy útoku. Nebyl vůbec zkoumán možný rasový motiv, který je zřejmý z povahy útoku a z pronesených nadávek útočníků. Prověřena nebyla ani výpověď paní Danišové, která uvedla dvě osoby, které viděly obviněné tentýž den na hřišti v obci Popovice “hajlovat”. Největší nedostatky, ale Liga spatřuje v právní kvalifikaci skutku. Obžaloba je, i přes námitky zástupce Ligy lidských práv adresované Krajskému státnímu zástupci před podáním obžaloby, formulována pouze pro trestný čin porušování domovní svobody. Vůbec není zohledněno jednání obviněných vůči panu Tomimu, které je klasickým případem vydírání podle § 235 odst.1,odst.2 písm.b) trestního zákona. Rovněž s ohledem na délku pracovní neschopnosti paní Danišové a jejího syna a s ohledem na slovní projevy při útoku máme za to, že se jedná o trestný čin ublížení na zdraví s rasovým motivem podle § 221 odst.1, odst.2, písm. b) trestního zákona.
Liga lidských práv bude pokračovat v poskytování právní pomoci rodině Danišových a zastupovat je jako poškozené v soudním řízení, kde se bude zejména snažit, aby byly zohledněny jí uvedené připomínky. Jsme si ovšem vědomi toho, že to nebude jednoduché, zvláště pro neochotu státního zástupce se těmito otázkami zabývat. Bohužel, jak už bývá tradicí v trestných činech policistů vůči Romům, setkáváme se také s neochotou osob vystupovat v trestním řízení jako svědkové. Svědci mají mnohdy velký strach a bojí se případné odplaty policistů. V tomto případě, se orgány činné v trestním řízení, dokonce musely zabývat podezřením, že obžalovaný Vraštil obchází svědky a nabízí jim finanční odměnu, pokud nebudou svědčit v jeho neprospěch. Toto se zatím nepodařilo prokázat, i když některé okolnosti tomu nasvědčují – například někteří svědkové se snažili následně stáhnout své trestní oznámení. Na závěr nutno ještě dodat, že pouze jeden z obžalovaných je v současné době policistou ČR. Marek Vraštil na svoji žádost v létě rozvázal služební poměr.
Bližší informace:
Jan Kratochvíl,
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
Pondělí, 29. listopadu 2004Tiskové zprávy
Evropské centrum české vládě prezentovalo obavy ohledně nucené sterilizace romských žen při mnoha příležitostech již v minulých letech. V roce 2003 a 2004 vykonalo ve spolupráci se zástupci českých nevládních organizací několik vyšetřovacích misí, aby prozkoumalo, v jakém rozsahu praxe nucených sterilizací romských žen přetrvala po roce 1990 až do nynějška. Výsledky těchto šetření ukazují, že romské ženy byly podrobeny i během tohoto období nucené sterilizaci a že stále v České republice existuje riziko, že se stanou oběťmi sterilizace bez plně informovaného souhlasu.
Vzhledem k jednoznačnému doporučení Výboru proti mučení při OSN z května 2004, který výslovně české vládě doporučil, aby vyšetřila podezření, že v České republice dochází ke sterilizaci romských žen, se výše uvedené organizace rozhodly pomoci v tomto šetření a podat prvních deset konkrétních stížností Kanceláři veřejného ochránce práv. Těchto deset případů nepředstavuje bohužel jediné, o nichž byly zjištěny závažné informace. Patří spíš mezi ty výjimečné případy, v nichž se oběti nebály dát souhlas s jejich podáním a trpělivě čekat na výsledky všech právních kroků. Postup v některých zdravotnických zařízeních vůči romským ženám ilustruje řadu let známou skutečnost naprosto nedostatečné ochrany práv pacientů v České republice.
Sterilizace bez plně informovaného souhlasu je velmi závažným porušením základních lidských práv. Představuje zásah do fyzické integrity, který může rovněž vést k vážné psychické újmě. Vedle toho sterilizační zákrok zejména postihuje reprodukční schopnost ženy, která ztrácí tuto schopnost bez toho, aby dostala všechny důležité informace o závažných následcích zákroku.
Hlavním problémem ovšem nadále zůstává přístup všech obětí těchto praktik ke spravedlnosti. Podle našeho názoru by měly státní orgány oficiálně přiznat, že na území České republiky existovala praxe nucené sterilizace a ustavit nezávislý mechanismus, na jehož základě by bylo možno komplexně tuto praxi vyšetřit. V rámci tohoto šetrení by dále měly zajistit záruky pro bezpečnost a soukromí stěžovatelek a spravedlivě odškodnit všechny oběti za zákroky, které na nich byly provedeny. A to včetne obětí z doby, kdy komunistická československá vláda programově snižovala „nezdravou porodnost romských žen“.
Více informací:
Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romu): ++36 20 98 36 445
Jiří Kopal (Liga lidských práv): 608 719 535
Kumar Vishwanathan (Vzájemné soužití): 777 760 191
Katarína Klamková: (IQ Roma Servis): 608 820 637
Celé prohlášení:
V letech 1970 – 1990 sterilizovala československá vláda romské ženy programově jako součást politiky, jejímž cílem bylo snížit „vysokou, nezdravou“ porodnost romských žen. Tuto politiku odsoudila Charta 77 a koncem osmdesátých let byla rozsáhlým způsobem zdokumentována disidenty Zbyňkem Andršem a Rubenem Pellarem. Organizace Human Rights Watch se zabývala touto otázkou v podrobné zprávě o situaci Romů v Československu, vydané v roce 1992. Zpráva dospěla k závěru, že tato praxe byla ukončena v polovině devadesátých let. Určitý počet případů, v nichž došlo k nucené sterilizaci v roce 1990 nebo před tímto rokem v české části tehdejšího Československa, bylo zdokumentováno rovněž přímo Evropským centrem. Trestní oznámení, které podali čeští a slovenští prokurátoři jménem sterilizovaných romských žen v obou republikách byla odložena v letech 1992 a 1993. Žádné romské ženě sterilizované na pokyn československých úřadů se nikdy nedostalo spravedlnosti či alespoň veřejného přiznání tohoto bezpráví, jemuž byly systematicky za komunismu vystavovány.
Během roku 2003 a v roce 2004 podniklo Evropské centrum ve spolupráci s českými organizacemi několik vyšetřovacích misí, aby se přesvědčilo, v jakém rozsahu praxe sterilizací pokračovala i po roce 1990 a jestli trvá dodnes. Závěry šetření potvrdily přetrvávající obavu, že romské ženy byly i v minulých letech podrobeny nucené sterilizaci, a že nadále riskují skutečnost, že mohou být sterilizovány bez plně informovaného souhlasu z jejich strany.
Během šetrení bylo zjištěno, že mezi romskými ženami, které byly v minulých letech v České republice nuceně sterilizovány, jsou tyto případy:
Případy, kdy souhlas, ať už ústní či písemný, údajně nebyl vůbec získán před operačním zákrokem;
Případy, kdy se souhlas získal při porodu nebo krátce před ním, během posledních stádií porodních bolestí, tj. za okolností, kdy se matka nachází v obrovských bolestech a/nebo je v akutním stresu;
Případy, kdy souhlas byl podle všeho dán (i) na základě chybného porozumění užité terminologie, (ii) po obdržení informace zjevně manipulativního charakteru a/nebo (iii) při absenci vysvětlení následků a možných vedlejších účinků sterilizace nebo bez adekvátních informací o alternativních metodách antikoncepce;
Případy, kdy úředníci vyvíjejí nátlak na romské ženy, aby podstoupily sterilizaci, i za pomoci toho, že nabízejí finanční pobídky nebo hrozí odnětím sociálních dávek; Případy, kdy očividný rasistický motiv sehrál roli během konzultací mezi doktorem a pacientkou.
Zástupci české vlády soukromě (zatím nikoli oficiálně) Evropskému centru přiznali, že v České republice existuje vážný problém nevyspělé kultury práv pacientů v komunitě českých zdravotníků. Nucená sterilizace je velmi vážnou formou porušování lidských práv.
Představuje porušení fyzické integrity oběti a může způsobit vážné psychické škody. Kromě toho, nucená sterilizace omezuje či likviduje rozmnožovací schopnost ženy a činí tak, aniž by žena měla právo plně se podílet na rozhodnutí tak zjevného významu, jehož důsledky jsou v mnoha případech nezvratitelné. V květnu 2004 Výbor proti mučení doporučil české vládě, aby „prošetřila stížnosti na nedobrovolné sterilizace při využití lékařských a osobních záznamů a vyzvala stěžovatele, aby podle možností napomáhali při dokazování těchto obvinění.“
Evropské centrum adresovalo svoje obavy s ohledem na problematiku nucené sterilizace romských žen zástupcům vlády České republiky při řadě příležitostí. Zatím posledním krokem bylo podání deseti stížností Kanceláři veřejného ochránce práv, které podalo ve spolupráci s právničkou IQ Roma Servis, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. Těchto deset případů ovšem nepředstavuje jediné, o nichž víme. Spíše se u nich jedná o souběh relevantních faktorů, včetně ochoty oběti započít konkrétní kroky za současných podmínek, nezávislé posouzení schopnosti oběti podstoupit složitý právní proces, stejně jako další, které umožnily právě v jejich případech podat stížnosti.
Těchto deset případů předložených veřejnému ochránci práv vyžaduje bezodkladnou nápravu. Podle našeho názoru je závažnost této otázky taková, že by mělo být učiněno zadost spravedlnosti u všech obětí těchto praktik. Státní orgány by měly konečně dospět k oficiálnímu přiznání, že na území České republiky existovala praxe nucené sterilizace a ustavit nezávislý mechanismus, na jehož základě by bylo možno komplexně vyšetřit tuto praxi. V rámci tohoto šetření by dále měly zajistit záruky pro bezpečnost a soukromí stěžovatelek a spravedlivě odškodnit všechny oběti za zákroky, které na nich byly provedeny.
Ve světle výše uvedeného výše uvedené organizace naléhají na českou vládu, aby podnikla následující kroky:
Zřídila nezávislou vyšetřovací komisi, která prošetří hlášené případy a stížnosti týkající se nucené sterilizace. Důkladně vyšetří ohlášené případy nucené sterilizace a zavede – a široce zmedializuje – procedurální kroky tak, aby ženy, které se domnívají, že byly nuceně sterilizovány, věděly, jak nahlásit daný případ. Tyto procedurální kroky by měly zaručit právo na ochranu soukromí stejně jako práva související s náležitým odškodněním. Zajistit spravedlnost všem obětem nucené sterilizace, včetně nuceně sterilizovaných žen z doby komunismu. Provést šetrení ex officio, aby se zjistil přesný rozsah nucených sterilizací v postkomunistickém období.
Upravila český právní řád tak, aby byl v souladu s mezinárodními standardy v oblasti reprodukčních práv a poskytoval veškeré nezbytné záruky, že právo pacienta na plný a informovaný souhlas se zákroky provedenými lékaři se respektuje ve všech případech.
Vytvářela a kultivovala etické prostredí, které usiluje o plné a informované svolení ke všem lékařským zákrokům, tím, že nabídne rozsáhlé doškolení lékařského personálu a ostatních relevantních profesí a povede také osvětové a informační kampaně v příslušných hromadných sdělovacích prostředcích.
Prováděla pravidelné monitorování, aby zajistila, že všichni lékaři se budou snažit dodržovat co nejvyšší úroveň souhlasu před provedením sterilizace a jiných invazivních zákroků.
Evropské centrum pro práva Romů
1386 Budapešť 62
P. O. Box 906/93
Maďarsko
Tel.: ++ (36 1) 413 2200
Fax: ++ (36 1) 413 2201
E-mail:
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: + 545 210 446
Fax: + 545 240 012
E-mail:
Vzájemné soužití
30. Dubna 3
Ostrava 702 00
Česká republika
Tel.: 777 760 191
E-mail:
IQ Roma Service
Cejl 49
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: 549 241 250
E-mail:
Pátek, 26. listopadu 2004Tiskové zprávy
Týden proti násilí na ženách začal
Dnešní tiskovou konferencí odstartoval program „Ženu ani květinou… aneb týden proti násilí na ženách“, který společně připravilo pět brněnských neziskových organizací zabývajících se ženskými právy, násilím na ženách a zvláště problematikou domácího násilí – NESEHNUTÍ Brno, Liga lidských práv – program Poradna pro ženy v tísni, o. s. Magdalenium, Gender centrum FSS MU a Amnesty International Brno. Program tvoří soubor akcí pro širokou veřejnost, které organizačně podpořily též Magistrát města Brna, Knihovna Jiřího Mahena a Jazzová kavárna PodObrazy. Besedy a přednášky, filmová promítání, pouliční infostánky, diskusní večer, informační nástěnky a výstava plakátů mají přispět ke zvýšení informovanosti o problému násilí na ženách, možnostech obrany, a přispět tak ke snížení míry tolerance ve společnosti vůči různým projevům tohoto jevu.
Mezinárodním dnem proti násilí na ženách byl 25. listopad vyhlášen Valným shromážděním OSN v prosinci 1999, které vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace i jednotlivé neziskové organizace, aby na tento den pořádaly akce zaměřené na zvýšení povědomí o tomto problému. Spolupracující brněnské organizace se chtějí k tomuto dni svými aktivitami připojit. „Ze stejného důvodu jsme se rozhodli zorganizovat akce i v Brně a dalších městech, neboť právě nedostatečná informovanost je důvodem, proč u veřejnosti přetrvává velká tolerance vůči násilí na ženách a v důsledku také jedním z důvodů, proč tolik žen setrvává v násilných partnerských vztazích dlouhou dobu“, říká Kateřina Plesková, koordinátorka projektu z NESEHNUTÍ Brno.
Násilí na ženách je specifickým druhem rodově (genderově) podmíněného násilí, který ohrožuje ženy v různých částech světa – v rozvojových zemích stejně jako ve vyspělých západních státech. Toto násilí má řadu podob – od tzv. domácího násilí, přes znásilnění, sexuální obtěžování až po obchod se ženami a ženskou obřízku – a jeho hlavní příčinou je nerovné postavení žen a mužů v různých společnostech a kulturách, kde ženy stále zaujímají nižší pozice, a nerovnováha moci v jejich vzájemném soužití. K existenci tohoto problému významnou měrou přispívá výchova žen a mužů. „Představa společnosti o mužské roli, moci a dominanci se projevuje už dětství kdy malým chlapcům je často tolerována agresivita jakožto přirozený projev mužskosti. Ženy jsou svým způsobem naopak již od malička vychovávány k roli oběti, jsou vedeny k submisivitě, finanční závislosti a neschopnosti bránit se fyzickým útokům“, vysvětluje Mgr. Lucie Jarkovská z Gender centra FSS MU v Brně. Amnesty International poukazuje na to, že násilí na ženách bývá často zneužíváno i jako zbraň v ozbrojených konfliktech. „Znásilňování a týrání se stává dokonce součástí válečnické strategie, znásilňování žen znamená udržování strachu a ponížení nepřítele“, říká Jana Sobotková z brněnské skupiny AI a dodává: „Podle našich informací tvoří až osmdesát procent zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem právě ženy a děti.“
Výsledky sociologického výzkumu, který v letošním roce zveřejnil Sociologický ústav AV ČR, poukazují na celkově velkou míru násilí mužů na ženách v naší společnosti a skutečnost, že převážná většina žen zažila násilí od svých partnerů častěji než od cizích útočníků. Z výzkumu vyplynulo, že zhruba 38% žen v ČR zažilo během svého života násilí ze strany svého partnera, tedy současného či bývalého manžela anebo přítele. „Tyto výsledky jsou alarmující, neboť to znamená, že více než každá třetí žena byla v České republice ohrožena, v naprosté většině v rámci tzv. domácího násilí“, doplňuje Kateřina Plesková.
Domácí násilí je často vnímáno jako soukromý problém páru či dokonce mlčky uznáno právo muže rozhodovat o manželce a dětech a v určité míře pro udržení fungující rodiny využívat násilí. I v tomto případě platí, že vysoká míra tolerance je způsobena nedostatkem informovanosti veřejnosti. V roce 2003 proběhla celorepubliková kampaň proti domácímu násilí, na které se podílelo 11 neziskových organizací a jenž se v současnosti přetvořila na nově vzniklé volné sdružení KOORDONA – Koalice organizací proti domácímu násilí. Kampaň významnou měrou přispěla k posunu v informovanosti a též ke změně právní úpravy domácího násilí, kdy od 1. 6. 2004 existuje nová skutková podstata trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě. „Zaznamenaly jsme výrazný nárůst klientek. Zatímco v roce 2003 Poradna pro ženy v tísni poskytla 190 konzultací celkem 72 klientkám, letos jsme od začátku roku do října poskytly již 234 konzultací 71 klientce, tudíž za desetiměsíční období jsme měly stejný počet klientek, jako za celý minulý rok.“, říká Mgr. Hana Langhansová z Ligy lidských práv. Přínos kampaně a dalších informačních aktivit potvrzuje i Bc. Lenka Hybnerová, pracovnice o. s. Magdalenium – provozovatele zařízení s krizovými lůžky pro ženy: „Sledujeme narůstající poptávku po našich službách. Klienty jsou více informované a dochází i ke zkracování období tolerance společného soužití s agresorem.“.
Kompletní program aktivit proti násilí na ženách naleznete na
KONTAKT:
Kateřina Plesková (NESEHNUTÍ Brno) – 605 239 579 (informace o 25. listopadu a programu aktivit)
Mgr. Hana Langhansová (Liga lidských práv – program Poradna pro ženy v tísni) – 545 245 996 (domácí násilí)
Mgr. Lucie Jarkovská (Gender centrum FSS MU) – 549 497 090 (genderově podmíněné násilí)
Sobota, 20. listopadu 2004Tiskové zprávy
Dne 10.listopadu 2004 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 zrušila usnesení Policie ČR, kterým bylo odloženo trestní oznámení na příslušníky Městské policie Praha, kteří měli dne 9.4.2004 napadnout a zbít dva cizince (viz tisková zpráva Ligy lidských práv ze dne 26.4.2004) s odůvodněním, že v dané věci nejde o trestný čin. Zároveň vyjádřila názor, že dosud shromážděné důkazy naopak nasvědčují tomu, že třemi strážníky Městské policie byl spáchán trestný čin a jsou tak splněny podmínky pro to, aby bylo zahájeno jejich trestní stíhání.
Liga lidských práv zastupující oba poškozené proti usnesení policejního orgánu podala stížnost, kde namítala, že policejní orgán důkazy hodnotil jednostranně a nebral vůbec ohled na skutečnosti které mluví ve prospěch poškozených. Zejména, že se policejní orgán nevypořádal s předloženými lékařskými zprávami, které potvrdily zranění poškozených, které přesně odpovídají povaze útoku, jak ho poškození popsali. I když od podání stížnosti do usnesení policejního orgánu uplynulo více než tři měsíce, přesto nakonec státní zástupkyně přisvědčila argumentům Ligy lidských práv vyjádřeným ve stížnosti. V odůvodnění stížnosti se státní zástupkyně v podstatě ztotožnila s námitkami Ligy lidských práv a vyslovila, že: „Po zhodnocení výpovědí, jakož i dalších listinných důkazů, lze přisvědčit stěžovateli, že policejní komisař tyto důkazy hodnotil jednostranně… Nelze přehlédnout ani lékařské zprávy, ze kterých jasně vyplývá, že ke zranění obou poškozených skutečně došlo a zranění, která jsou v těchto lékařských zprávách popisována, korespondují s výpověďmi poškozených.“ Na závěr odůvodnění státní zástupkyně uvádí, že: „lze přisvědčit stěžovateli, že dosud shromážděné důkazy nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin [třemi příslušníky Městské policie] tím, že zcela bezdůvodně a neoprávněně při výkonu své služby napadli další osoby, tedy … jsou důvodně podezřelí ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona a jsou splněny podmínky pro to, aby bylo ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno jejich trestní stíhání.“
Bližší informace:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv
Úterý, 21. září 2004Tiskové zprávy
Stránka je součástí projektů, které připravují věcný záměr zákona o veřejné prospěšnosti. Každý se zde může zapojit do diskuse na toto citlivé téma a stát se spolutvůrcem výsledného návrhu. Stránka obsahuje diskusní příspěvky, ke kterým může každý připojit svůj názor. Naleznete ji na
Společně s legislativními pracemi na novém občanském zákoníku otevřeli jeho tvůrci i otázku veřejné prospěšnosi, která bude upravena ve zvláštním zákoně. Zákon o veřejné prospěšnosti zasáhne do fungování všech neziskových organizací a záleží především na jejich aktivitě, jakým způsobem se tak stane. Vzhledem k tomu, že takový zákon zatím neexistuje, mají neziskové organizace šanci vytvořit jeho klíčové teze, které by v něm podle jejich názoru neměly chybět. K tomu jim může posloužit i internetová diskusní stránka
Bližší informace:
Mgr. Robert Cholenský Liga lidských práv
Bratislavská 31, Brno 602 00
e-mail:
mobil: 608 967 423
tel.: 545 210 446
Pátek, 18. června 2004Tiskové zprávy
V prohlášení upozorňujeme na to, že někteří z členů a sympatizantů výše uvedených sdružení, kteří se domáhají svých otcovských práv, se dopouštěli v rodině fyzického a psychického násilí vůči rodině a dítěti, takže snaha o omezení kontaktu dítěte s otcem je v mnoha případech legitimní, stejně tak je pochopitelné, že se dítě odmítá s otcem stýkat.
Upozorňujeme na to, že členové výše uvedených sdružení prosazují své zájmy intervencí u soudců, soudních znalců, orgánů sociálně-právní ochrany dětí v konkrétních kauzách, což považujeme za nepřípustné a vážně ohrožující nezávislost výše uvedených orgánů.
Dále bychom chtěli zveřejnit praktiky, které někteří stoupenci sdružení používají vůči svým bývalým partnerkám a dětem ve snaze zajistit si lepší postavení před opatrovnickým soudem.
Co se týká otázky výkonu rozhodnutí o styku s nezletilými dětmi, odmítáme názor, že dítě by mělo být vždy soudem nuceno ke styku s druhým rodičem i proti své vůli. Apelujeme na rozlišování případů, kdy u dítěte vypěstoval jeden z rodičů syndrom zavrženého rodiče, od případů, kdy dítě druhého rodiče odmítá z objektivních důvodů. Například bylo-li dítě svědkem násilí otce vůči matce.
Prohlášení je určeno státním institucím, nevládním organizacím i veřejnosti.
Prohlášení vydaly tyto nevládní organizace: Acorus, Fond ohrožených dětí, Liga lidských práv, Rosa, Růžová linka, Profem.
Kontaktní osoba:
Veronika Kristová
Liga lidských práv
Za Poříčskou bránou 12
189 00 Praha 8
tel: 724 033 052
Pondělí, 7. června 2004Tiskové zprávy
Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu, který třem obžalovaným uložil podmíněné tresty ve výši deset měsíců s odkladem na dva roky a zákaz činnosti u Policie ČR v trvání dvou let, podali odvolání jak obhájci obžalovaných, tak státní zástupce. Dosud se konala v odvolacím řízení u Krajského soudu v Plzni dvě líčení v závěru roku 2003.
Na případ výslovně upozornila ve své poslední celosvětové zprávě z 26. května 2004 Amnesty International, která konstatovala, že v případech, kdy byli policisté obviněni ze závažných činů, jim byl udělen pouze lehký trest.
Stejně tak byla minulý týden aktuálně zveřejněna kritická a velmi podrobná doporučení Výboru proti mučení při OSN. Ten vedle dalšího Českou republiku vyzval, aby přijala opatření k vytvoření efektivního, spolehlivého a nezávislého systému prošetřování stížností, který by bezodkladně a nezávisle vyšetřil všechna obvinění, týkající se špatného zacházení či mučení policií anebo jinými veřejnými činiteli a k potrestání viníků.
České státní orgány by také měly posílit dosavadní úsilí, směřující k odstranění případů šikanování od policie a jiných činitelů státu, včetně toho šikanování, které je etnicky motivováno, a při zajištění ochrany soukromých informací vypracovat způsoby sbírání dat a dohledu nad těmito činy, aby bylo možno tuto otázku řešit efektivněji. Dále mají být posíleny záruky v trestních předpisech proti špatnému zacházení a mučení.
Český překlad zprávy Amnesty International o ČR
Originální text doporučení Výboru proti mučení (CAT)
Poznámka pro redaktora:
Bližší informace:
Mgr. Jiří Kopal, právní zástupce poškozeného, Liga lidských práv
mobil: 608 719 535
Středa, 28. dubna 2004Tiskové zprávy
Cílem celodenních seminářů bylo zlepšit orientaci zejména začínajících sociálních pracovníků v právu, aby mohli lépe uplatňovat právní prostředky při ochraně práv dětí, dále zlepšit jejich vystupování před soudem a v neposlední řadě poskytnout zpětnou vazbu z pohledu soudce o tom, co je pro procesní postup a rozhodnutí soudu v činnosti opatrovníka dítěte významné.
První seminář na téma Sociální pracovnice jako opatrovník dítěte před civilním soudem proběhl dne 9.4. 2004 . Ústředním tématem byla otázka spolupráce sociálního pracovníka a soudu.
Druhý seminář proběhl dne 16.4.2004 a v jeho rámci se zabývali účastníci tématem Sociální pracovnice v trestním řízení jako opatrovník a kurátor. Ústředními body programu byla opomíjená otázka zastoupení dítěte, které se stalo obětí trestného činu a dále aktuální otázka soudnictví ve věcech mládeže od 1.1. 2004.
V rámci obou seminářů si mohli účastníci a účastnice vyzkoušet vystupování před soudem v modelových řízeních, psaní základních podání atd. Jako lektoři vystoupili soudci Okresního soudu v Mělníku se zkušenostmi s opatrovnickou agendou a se specializací na soudnictví ve věcech mládeže. Každého semináře se zúčastnilo přibližně 30 osob z Prahy a Středočeského kraje. O účast na semináři projevilo zájem ohromné množství sociálních pracovníků (asi 120 osob), jejichž poptávku jsme zdaleka nemohli uspokojit.
