V článku Šátek je symbolem vyloučení (LN 30. 8.) představila čtveřice současných či bývalých zástupců nevládního sektoru, včetně bývalých představitelů Ligy lidských práv, své výhrady proti nošení šátků na českých školách. Volají po rozvážném přístupu, odlišném od liberálních pravidel, která dle nich zabránila bezproblémovému začlenění většiny muslimských komunit do společnosti, a navíc zvedla popularitu radikálů, jako je Marine Le Penová.
Autoři se ve svém komentáři především odvolávají na zkušenosti západoevropských zemí při řešení zákazů nošení šátků na veřejných místech. Francie a Belgie opravdu zapovídají na celonárodní úrovni zahalování celého obličeje, což posvětil i Evropský soud pro lidská práva. Všimněme si však, že jsou to pouhé dvě evropské země, a navíc omezují nikáby a burky, ne šátky zahalující pouze vlasy (hidžáby), což je u nás diskutovaný případ. Nelze tedy tyto případy interpretovat tak, že každý zákaz nošení náboženských symbolů je v souladu s mezinárodním právem. Naopak, štrasburský soud opakovaně zdůrazňuje význam svobody náboženského vyznání, včetně identifikace s náboženstvím na veřejnosti. Autoři také citují německý ústavní soud, zapomněli ale dodat, že i on nakonec dal za pravdu německé učitelce, která chtěla vyučovat s muslimským šátkem na hlavě. Podobně jako česká ombudsmanka řekl, že k takovému omezování nelze přistoupit bez náležité legislativy.
Podle našeho názoru omezení náboženských svobod nemůže být odůvodněno ani pokusem o násilnou emancipaci muslimských žen. Eurocentrický postoj, který pasuje západní liberální demokracie do pozice zachránců ubohých utlačovaných muslimských žen, naopak jen paradoxně reprodukuje jejich nerovné postavení ve společnosti, pokud je vnímá jako neschopné a bezmocné.
Často se vytahuje zkratka „hořících aut na předměstí“ při varování před imigrací do Evropy. Nelze ale klást zjednodušující rovnítko mezi islám a násilné nepokoje. Pokud chceme podpořit integraci cizinců, slouží k tomu právě vzdělávací systém. Naše organizace se snaží zasazovat o to, aby školství bylo inkluzivní, tedy aby školy uměly pracovat s odlišností a vnímaly ji naopak jako pozitivní. Je to reakce na náš současný rigidní školský systém, který se tváří rovnostářsky, ale naopak sociální nerovnosti jen reprodukuje, či dokonce posiluje. Vylučování ze škol pouze kvůli pokrývce hlavy jde přímo proti snahám o začleňování.
Česká společnost by si měla nejdříve ujasnit, jestli je součástí národní identity předepisování lidem, jak se mají odívat. A jestli tuto identitu mohou ohrozit školačky s šátkem přes vlasy. Jestli nám to nevadí u jeptišek či Židů, otázka, kterou bychom se měli zabývat, je, proč nám to vadí právě u muslimů. Domníváme se, že jde o skrytý strach z odlišnosti, který sice může být přirozený, avšak bez jeho řádného pojmenování mu nelze čelit.
Zuzana Durajová, Liga lidských práv, Marek Čaněk, Multikulturní centrum Praha
Pozn.:
Komentář vyšel v Lidových novinách dne 5.9. 2014, jako reakce na komentář autorů Franc, Janda, Hokovský Zahumenský (http://www.evropskehodnoty.cz/zahalovani-muslimek-cesku-rozvazne-se-poucme-ze-zapadni-evropy/)