Článek byl dne 18. 8. 2010 publikován v Medical Tribune. Najdete jej zde.
Změna v přístupu k očkování je nezbytná
„Ve svém článku z 10. srpna lékař Pavel Pafko vyjadřuje názor, že dobrovolné očkování je nesmysl. Zároveň kritizuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které rozvířilo poklidné a striktní vody českého systému očkování. Některá autorova tvrzení bych ráda uvedla na pravou míru,“ píše pro Medical Tribune Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv…
Reakce na článek: Dobrovolné očkování je nesmysl
Význam rozhodnutí soudu
Rozsudek Nejvyššího správního soudu neznamená, jak se autor domnívá, že soud odmítl sankce pro rodiče odmítající vakcinaci svých dětí. Soud jen vyjádřil názor, že sankcionovat lze pouze neočkování těch nemocí, které výslovně stanoví zákon. Za situace, kdy konkrétní očkování určuje pouhá vyhláška ministerstva, tedy není možné nikoho pokutovat. Pokud by stát chtěl některá očkování i nadále nařizovat, nezbývá než připravit zákonnou úpravu očkování, která by měla být přijata Parlamentem, a to transparentně po veřejné a odborné diskuzi.
Dobrovolné očkování možné je
Je ale otázkou, zda by i případný nový zákon do budoucna nezrušil Ústavní soud pro rozpor s ústavou a mezinárodními úmluvami o lidských právech. Dobrovolné očkování totiž není až takový nesmysl, jak tvrdí Pavel Pafko, ale realita naprosté většiny vyspělých zemí, kde je respektováno právo každého rozhodovat v co největší míře o těle svém a svých dětí. V těchto zemích, mezi které se řadí například Německo a Rakousko, se rovněž daří dosahovat vysoké proočkovanosti, ale informačními kampaněmi, nikoliv represí. Ani často šířená informace o tom, že v některých zemích je očkováním podmiňována školní docházka, není zcela pravdivá. V těchto zemích totiž existují nejrůznější výjimky z očkovací povinnosti na základě náboženského či filosofického přesvědčení rodičů. Pokud tedy autor vzpomíná, že jsme v 21. století, tak právě proto bychom se měli vydat jinou cestou než používám represe vůči rodičům.
Význam očkování
Dovolím si nesouhlasit s obecným tvrzením, že medicínský pohled na očkování je jednoznačný, a to pozitivní. Především je třeba se zabývat jednotlivě každou nemocí, proti které existuje vakcína. Jistě je jiná situace například u očkování proti záškrtu a jiná u tuberkulózy. Situace v ČR je taková, že jsou nařizována i taková očkování, která jsou z pohledu odborné veřejnosti diskutabilní či dokonce odmítaná. Například zavedení plošného očkování novorozenců proti hepatitidě B bylo odbornou studií Státního zdravotního ústavu nedoporučeno, u plošného očkování proti TBC odborníci se už delší dobu bojují za jeho zrušení a snad se tak má stát v nejbližší době. Setkali jsme se s případy, kdy za neočkování byli pokutováni i rodiče s medicínským vzděláním, což popírá otázku, zda má o očkování rozhodovat rodič – laik či lékaři – odborníci.
Komplikace po očkování
Zda jsou komplikace po očkování početně zanedbatelné, to je otázkou. Je známá obrovská podhlášenost negativních účinků léků včetně vakcín, takže objektivní informace prakticky chybí. V této situace lze výhody a nevýhody očkování a neočkování jen těžko srovnávat. Někdy jsou dokonce komplikace natolik závažné, že mohou přebít případné výhody vakcíny. Jako následek očkování proti tuberkulóze jsou v ČR například doložena úmrtí nejméně 8 dětí.
Etika přikazování očkování
K otázce autora, zda je etické, aby neočkovaný ohrožoval své okolí, lze doplnit celou řadu dalších otázek. Je etické, aby stát nařizoval očkování a zároveň nepřevzal za jeho negativní důsledky odpovědnost? Je etické, aby byla nařizována očkování, s kterými nesouhlasí ani většinová odborná veřejnost? Je etické přikazovat rodičům očkování jejich dětí proti jejich nejlepšímu přesvědčení, například po předchozích špatných zkušenostech, i když to není nezbytné, neboť i tak lze dosahovat potřebné proočkovanosti?
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
