Článek byl publikován dne 21. 9. 2010 v časopise Nový prostor.
Na adresu magistrátu padla v létě obvinění – tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pržské bezdomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnaná tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.
Je červencové ráno a do magistrátní zasedačky, v níž za chvíli začne jednání rady hlavního města Prahy, vbíhají tři lidé. Zejména dvě drobnější dívky převlečené do klaunského dávají jasnou odpověď na otázku, jíž lze vyčíst z pobouřených tváří členů nejvyššího orgánu města – kdo se to sem opovážil vpadnout? A proč? V rukou totiž třímají pikety, které reagují na výroky některých radních na adresu pražských bezdomovců: „Bezdomovec je a) obtížný hmyz b) člověk c) nerost,“ píše se na jednom z nich.
Třem demonstrantům zastupuje cestu radní pro sociální záležitosti Jiří Janeček, který s nimi chvíli diskutuje. „Chcete bezdomovce zahnat do jakéhosi tábora,“ vytýká radnímu jedna demonstrantka. „Ale to pro ně bude oáza, tam si budou moct žít svým bezdomoveckým životem,“ odpovídá Janeček a výraz zachránce bezdomovců by mu v tu chvíli snad i leckdo věřil. Trojici ovšem přiměje k odchodu až slib, že probírání dokumentu o bezdomovcích se tentokrát odkládá – sesuvy půdy na trase tunelu Blanka mají přednost. Už na dalším zasedání Rady 17. srpna ale dokument, jehož schválení se loudá více než dva roky, dostal zelenou. Radní Janeček si mohl zapózovat jako nesmlouvavý bojovník proti bezdomovcům. Většině médií už totiž neměl zapotřebí vysvětlovat, že plánovaný tábor pro bezdomovce nebude žádná „oáza“. Pro Pražany se rozhodl být tvrdým hochem. A narychlo před volbami oživený Akční plán pro problematiku bezdomovectví mu v tom měl pomoct.
ALOU DO DATABÁZE…
Poprvé vyvolal akční plán bouřlivé diskuse v létě 2008. Už tehdy totiž četba vcelku krátkého dokumentu psaného byrokratickou češtinou prozrazovala, oč jde. Na jedné straně vytlačit z metropole co nejvíc bezdomovců a různými formami šikany jim pobyt v hlavním městě znesnesitelnit. A na straně druhé přeměnit práci s bezdomovci v dobře namazaný stroj, v němž už nezbyde příliš prostoru pro iniciativu nevládek, protože o zdroje z veřejných rozpočtů se nebude soutěžit na základě projektů, ale výběrových řízení. Ta nejen umožní úředníkům úkolovat pomáhající neziskové organizace, ale navíc otevře sféru pomoci bezdomovcům i pro soukromé firmy. Na všem se totiž dá vydělat, zvlášť když se vhodně vypíše výběrové řízení…
Soukolí akčního plánu propojovalo sociální práci s policejní – sociální práce tak byla naprosto proti svým principům zapojována do represe. A aby nebylo pochyb, že jde opravdu o znepříjemňování života, je součástí akčního plánu i hotline – telefonní linka, na které si každý Pražan může udat svého bezdomovce. Propojení všeho – města, policie, nevládek i sociální práce – má získat nástroj v „jednotné evidenci sociálně slabých osob“, do níž má podle představ města ukládat osobní data svých klientů každá organizace pomáhající bezdomovcům. Každý poskytovatel sociálních služeb by měl od magistrátu za povinnost získat od „svých“ bezdomovců souhlas. Patrně by tedy jeho „dobrovolnost“ souvisela s poskytnutím služeb, které přitom bezdomovci potřebují. Zařazení do databáze může být stigmatizující a může komplikovat lidem bez domova návrat z ulice. Kdo totiž ví, kdy na ně kdo bude moct použít jejich digitální bezdomovecký cejch? Toto shromažďování údajů se sice pohybuje na hranici zákona, nelegální ovšem není.
„To, že stát shromažďuje osobní údaje v souvislosti s poskytováním sociálních služeb nebo dávek, je běžné,“ krčí rameny právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. „Problematický ale může být rozsah zpracovávání osobních údajů a doba jejich uchovávání. Zákon umožňuje jen nezbytný rozsah na nezbytnou dobu a právě zde hrozí zneužití. Před podepsáním souhlasu se musí každý dozvědět, že má například právo požádat o vymazání z databáze, pokud jsou osobní údaje zpracovávány v rozporu s ochranou jeho soukromého života. To může nastat, pokud už osoba není uživatelem služeb a nepřeje si být nadále evidována.“
… A ŠUP DO TÁBORA
Mezi létem 2008, kdy se o akčním plánu proti bezdomovcům poprvé diskutovalo, a letošním létem, kdy byl schválen, přibyla nejpodstatnější změna. Je to onen proslulý „tábor pro bezdomovce“, s nímž radní Janeček pózuje jako princezna koloběžka, slibující tvrdě zatočit s bezdomovci a zároveň jim dát „oázu“. Jak konkrétně má vypadat ono zařízení, pro nějž se už vybírá lokalita, příznačně nejspíš někde v okolí malešické spalovny?
Zalistování na příslušnou stránku akčního plánu přináší zklamání. Zatímco jiné návrhy jsou v textu vcelku podrobně zpracovány, zřízení „centra pro nepřizpůsobivé občany“ působí jako narychlo dopsaný bod, čemuž odpovídá naprosto nekonkrétní stylizace i nereálně odhadnuté náklady (podle mínění odborníků by byly několikanásobně vyšší než dvoumilionová počáteční investice a dva miliony na provoz, viz anketa na s. 11). O chystaném táboře se mnoho nedozvíme, snad jen to, že když Janeček nastiňuje ve svých mediálních promluvách velkolepé vize jeho fungování, nevaří z dobře připravených podkladů, ale z vody. Proč s tak nedotaženým návrhem vůbec vystoupil? Dobře informovaný zdroj z pražského magistrátu se usmívá. „Janeček je především politik. Akční plán neakční plán, nejde o to, že by se navržená opatření uskutečnila. Spíš je to promyšlený manévr s cílem dostat opozici do role zastánců bezdomovců,“ říká. Mělo by to svou logiku. Jak se ostatně uvádí i v akčním plánu, většina Pražanů má k bezdomovcům negativní vztah. „Čím víc o tom budete psát, tím víc Janečkovi pomůžete,“ směje se nám v závěru rozmluvy náš zdroj.
Pochybnosti ovšem zůstávají. To, že se akční plán stal součástí politických her, neznamená, že se neuskuteční. Radní dlouhodobě dávají najevo, že chtějí bezdomovce vytlačit z centra. Navíc nějaké zařízení pro ty bezdomovce, kteří vypadli z ostatních možných záchytných sítí, by nejspíš opravdu bylo potřeba. Jenže jako síť otevřených a nízkoprahových zařízení tam, kde bezdomovci reálně pobývají, a s individualizovanou péčí. Janečkovo pojetí „nízkoprahovosti“ jako sběrného místa za Prahou, kde bude na bezdomovce dohlížet soukromá ochranka, je přesně opačné. Rozdíly nejjasněji vytanuly, když radní načrtnul, jak to bude s dobrovolností pobytu v táboře: „Těžko jim mohu nařídit, aby se tu zdržovali, ale oni pochopí, že jim jinde pšenka nepokvete. Chci jim nabídnout možnost, kde mohou být. Počítám s tím, že stejně budou jezdit do centra, ovšem tam na ně bude tlačit městská policie. Bezdomovci si pak uvědomí, že toto místo je pro ně nejlepší,“ uvedl pro iDnes.cz.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv připomíná, že smyslem zákonných kontrol není někoho opakovaně šikanovat a vyhánět ho tak z veřejného prostranství. „Člověk bez domova stejně jako kdokoli jiný má právo se svobodně pohybovat,“ říká. Jedním dechem ale připouští: „Je pravda, že některé přestupky mají natolik gumový základ, že je k šikaně snadno používat lze.“ Vize každopádně byla představena – policie vyklízí bezdomovce kamsi za město, kde je „v jejich vlastním zájmu“ hlídá ochranka, -nejspíš ABL, neblaze proslulá nejen politickým angažmá svého dosavadního šéfa Víta Bárty a podílem na „hlídkách“ Věcí veřejných, ale také tvrdostí vůči bezdomovcům tam, kde si ji městské části najaly na pořádkové služby. Problém se tím sice nevyřeší, ale je to snazší než prevence bezdomovectví investicemi do sociální práce a sociálního bydlení. Lépe se přitom pózuje v médiích a soupeří o hlasy s těmi, kdo hlásají „nulovou toleranci“ vůči lidem na okraji společnosti. A také se přitom snáz posílají peníze z veřejných rozpočtů na ty správné účty.