Kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, který dal za pravdu právničce sdružení Liga lidských práv Zuzaně Candigliotou kvůli nezákonné perlustraci, nemá zřejmě šanci na úspěch. Nejvyšší správní soud totiž o podobné kasační stížnosti již jednou rozhodoval a policie případ prohrála.

Článek vyšel na serveru Česká justice dne 11. 11. 2015.

Kasační stížnost reagovala na rozsudek Městského soudu v Praze, který dal za pravdu žalobci, jenž se domáhal ochrany před nezákonným zásahem ze strany policie, který měl spočívat v tom, že žalobce byl předloni v únoru pod pohrůžkou předvedení donucován k předložení občanského průkazu. Městský soud konstatoval, že napadený úkon policistů lze považovat za zásah ve smyslu § 82 správního řádu, neboť byl schopen přímo ovlivnit práva žalobce, minimálně již proto, že mu bylo ukládáno, aby aktivně činil, tedy předložil doklad prokazující totožnost.

„Z rozsudku jasně plyne, že policista musí mít k legitimování osoby některý z konkrétně v zákoně uvedených důvodů a že tento důvod musí reálně existovat a musí být legitimovanému patřičně konkrétně sdělen,“ sdělil České justici Karel Šimka. Ten byl jedním ze soudců tříčlenného senátu, který uvedený případ loni v srpnu řešil.

Policie může pátrat po osobách a věcech

Městský soud vyšel z předpokladu, že úkon v rámci výkonu veřejné moci musí být založen na zákonném zmocnění, musí směřovat k zákonem vymezenému účelu a nesmí být intenzivnější, než je nezbytně nutné. Dle názoru Městského soudu posuzovaný zásah v testu přiměřenosti neobstál, neboť nebylo prokázáno, že směřoval k zajištění činností taxativně uvedených v § 63 odst. 2 zákona o policii.

Důvod zásahu byl žalobci sdělen, až když se proti němu ohradil, sdělení navíc bylo zcela obecné, s odkazem na to, že „policie může pátrat po osobách a věcech“. Ani po zjištění, že žalobce není hledanou osobou, zasahující policista ve svém jednání směřujícím k vyžádání průkazu totožnosti žalobce neustal.

Městský soud konstatoval, že pokud policista požaduje k prokázání totožnosti předložení občanského průkazu, pak by relevantní důvod tohoto zásahu měl sdělit k dotazu kontrolované osoby již na počátku úkonu natolik konkrétním způsobem, aby bylo možno dovodit existenci některého ze zákonných důvodů. Pražský městský soud zároveň dodal, že dodatečné sdělení takového důvodu nepostačuje pro konstatování zákonnosti nyní posuzovaného zásahu.

Odkaz na obecné zmocnění nestačí

Policie v rámci kasační stížnosti namítla, že žalobce nebyl vyzván k předložení občanského průkazu, ale pouze k prokázání totožnosti, k čemuž stačilo i ústní prohlášení. Argumentovala tím, že může k prokázání totožnosti vyzvat osobu, která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby.

Podle rozsudku NSS ale pro určení nezákonnosti zásahu není rozhodující, zda byl dotyčný vyzván k prokázání totožnosti, a nikoli primárně k předložení občanského průkazu. „Citované ustanovení totiž dopadá již na výzvu k prokázání totožnosti a stanovuje tak zároveň i zákonné podmínky pro výzvu k předložení občanského průkazu. Pro posouzení věci není rovněž podstatné ani striktní rozlišování mezi zásahem a donucením, neboť soudní řád správní pojímá zásah, pokyn nebo donucení jako „zásah“ správního orgánu v širším smyslu.“

NSS rovněž uvedl, že odkaz na hledanou osobu jako zákonné oprávnění k prokázání totožnosti nelze vykládat obecně, ale pouze tehdy, pokud osoba odpovídá některé konkrétní hledané či pohřešované osobě. Bez splnění této podmínky nelze tento důvod pro prokázání totožnosti aplikovat, a to ani s poukazem na obecné vymezení úkolů policie, ani při plošně vymezené bezpečnostní akci zaměřené na pátrání po osobách či věcech, konstatovali soudci NSS.

A to je i případ právničky, které se zastal Krajský soud v Brně, kdy byla vyzvána k prokázání totožnosti při jízdě vlakem během akce ke zjišťování nelegálních migrantů. „Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že policista není oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti podle § 63 odst. 2 písm. e) zákona o policii toliko s paušálním odkazem na probíhající akci pátrání po osobách, aniž má k tomu konkrétní důvod, spočívající v tom, že osoba, jíž výzvu směřuje, odpovídá popisu osoby, po níž policie pátrá,“ uzavírá rozsudek.

Nicméně tak jednoduché to v případě aktuální kasační stížnosti nebude. Podle Zákona o Policii ČR je policista oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu „zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky“. I s tímto ustanovením se tedy bude muset NSS ve svém rozhodování vyrovnat.


Oprávnění požadovat prokázání totožnosti – § 63 odst. 1 a 2 zákona o policii:

„(1) Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti. 

(2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu

a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,

b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,

c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,

d) od níž je požadováno vysvětlení,

e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,

f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,

g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,

h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k požáru anebo jiné mimořádné události,

i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu,

j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,

k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osobu, která o prokázání totožnosti policistu žádá, a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala, nebo

l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.“

Candigliota, policie, prokázání totožnosti