Divočák na střelnici, netvor s IQ prasete a jiné příběhy českých „pomlouvačů“
Typickým „pomlouvačem“ je vysokoškolsky vzdělaný muž nad 50 let. Paragraf pomluvy proti svým kritikům nejčastěji využívají úředníci, soudci, policisté a politici.
Ministr vnitra Jan Kubice před 14 dny odvolal policejního prezidenta. Využil toho, že Petr Lessy byl obviněn z pomluvy kolegy policisty. Lessyho pomluva i reakce na ni jsou typičtější, než by se mohlo zdát.
Pomluva je „kratochvílí“ elit. Typickým pomlouvačem je vysokoškolák (45,5 %, přičemž ve 27,2 % případů má titul Ing.). Typickým pomlouvaným (tedy tím, kdo dává trestní oznámení) je pak policista, soudce, politik, úředník či zaměstnanec státem placené, zřizované či jinak zaštiťované instituce (61,4 %). Plyne to z minianalýzy LN, zkoumající 44 případů pomluvy, kterými se zabýval Nejvyšší soud (tolik jich sem dospělo a z rozhodnutí soudu lze zjistit, o co šlo).
Říci to lze i jinak. Soukromé osoby trestný čin pomluvy ke své ochraně příliš nepoužívají (38,7 %), daleko spíše slouží členům různých institucí či politikům, aby se před svými kritiky hájili, případně je zastrašovali.
Psovská historie Manželé Radmila a Miroslav Ľubovi oznámili v září 2007 úřadům (a později médiím), že v novojičínském dětském domově se dějí nepravosti. Pes zástupce ředitele domova Michala Pokorného tehdy potrhal tvář šestileté dívce a Ľubovi tvrdili, že podobný úraz se stal již dřív. Jeden z chovanců domova navíc své vychovatelce Ľubové prozradil, že jej Pokorný zbil, „až se počural“.
Za psa dostal Pokorný tisícikorunovou pokutu. Bití se policii prokázat nepodařilo a případ odložila. Pak domov vyrazil do útoku a Ľubovi začali čelit stíhání za pomluvu. Vyšetřování se táhlo a trest padl až loni v březnu – oba manželé dostali pětiměsíční podmíněný trest. Novojičínský soudce Jan Hanzelka usoudil, že Ľubovi Pokorného lživě a záměrně očernili. Zájem dětí podle něj „ustoupil do pozadí a převládaly tam spíš ty osobní věci, záležitosti a vztahy“.
Jenže Krajský soud v Ostravě rozsudek zrušil a Hanzelkovi vytknul, že pro takové tvrzení neměl žádné důkazy: „Pokud jde o znak úmyslného zavinění, ten není v rozsudku popsán vůbec a naprosto v něm absentuje.“ Letos v červenci Hanzelka manžele osvobodil a ti nyní čekají, jestli verdikt potvrdí krajský soud.
Podle Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv to není ojedinělý případ: „Soudci často chtějí, aby člověk sám dokázal, že se pomluvynedopustil, a vlastně nedokazují, že pomlouval úmyslně a nemluvil pravdu.“ Oproti civilní žalobě má podle ní podání trestního oznámení pro pomluvu jednu zásadní výhodu – je zdarma a nestojí tolik úsilí. „Právě proto se u nás pomluva často zneužívá k zastrašení kritiků,“ míní.
Případ Ľubových se vleče dlouhé čtyři roky, stál je spoustu sil a také peněz. „Dovedu si představit, že pokud by žena pracovala v samoobsluze a muž chodil do továrny, mohlo by to pro takovou rodinu být likvidační, na rozdíl od toho, kdo trestní oznámení podal, protože za něj platí náklady řízení stát,“ říká manažer mezinárodní firmy Ľuba.
Kalousek a Výborný Trestný čin pomluvy není každopádně nijak častý. Ze statistik ministerstva spravedlnosti plyne, že v letech 2008 až 2011 za něj bylo stíháno 140 lidí a odsouzeno 37 (mimochodem díky ministerským datům lze upřesnit profil nejčastějšího pomlouvače – jdeo muže nad 50 let). Většinou k podmíněným či peněžitým trestům. Do vězení soud pomlouvače poslal jen jednou (nejde však rozlišit, jestli nešlo o souběh s jiným trestným činem, typicky s křivým svědectvím). Z analýzy rozhodnutí Nejvyššího soudu však lze zjistit, že poměrně často (tři případy ze 44) soudy pomlouvačům ukládají ústavní psychiatrické léčení.
A proč vlastně pomlouvači před soudem končí? Velmi častým důvodem (osm případů ze 44) bývá označení někoho za korupčníka. Modelový je případ L. Č., kterého na severu Čech v květnu 2010 chytil policista při dopravním přestupku. L. Č. pak do vyjádření potřebného pro projednání přestupku napsal, že z policisty táhl alkohol a chtěl po něm úplatek. To se neprokázalo a muž dostal pětiměsíční podmíněný trest za pomluvu, který loni v listopadu potvrdil i Nejvyšší soud.
Zcela netypickým (tím, že šlo o vrcholové politiky a událost měla širokou publicitu) je naopak případ lidoveckých politiků – někdejšího ministra obrany Miloslava Výborného a jeho náměstka Miroslava Kalouska.
Podnikatel Jan B. v roce 1998 pustil do novin informaci, že lidovci prostřednictvím svých politiků na ministerstvu obrany inkasovali 50 milionů korun za to, že americká společnost EDS dostala zakázku na štábní informační systém. Ani toto obvinění se nepotvrdilo a Jan B. si za to vykoledoval půlroční podmíněný trest za korupci, který v červenci 2007 schválil Nejvyšší soud. Mražení divočáci Ještě častěji bývají pomlouvači (10 případů ze 44) obžalování kvůli kritice nějakého amorálního, chybného či zaujatého chování (mimo korupci) úředníka, soudce, policisty atd. Dlouho to například vypadalo špatně s civilním zaměstnancem jednoho vojenského zařízení na Olomoucku. Muž si v lednu 2002 na ministerstvu obrany stěžoval na nadřízeného podplukovníka Z. P. a požadoval jeho odvolání kvůli, jak tvrdil, rozsáhlému zneužívání velitelských pravomocí. Podplukovník (a myslivec k tomu) si podle stížnosti například měl „v temperační komoře objektu balistické střelnice“ mrazit dva divočáky, a navíc si prý přímo „na palebné čáře balistické střelnice zřídil krmítko pro divočáky, o něž se museli starat jeho podřízení“.
Na posádku přijela vojenská kontrola a vytýkané chyby (celkem jich bylo sedm a šlo i o ohrožení bezpečnosti vojáků) nepotvrdila. Následovalo trestní oznámení a podmínka pro stěžovatele za pomluvu. Tady však Nejvyšší soud běh událostí v lednu 2004 zvrátil, když upozornil, že závěry kontroly tvrzení stěžovatele zas tak jednoznačně nevyvracejí, a civilní zaměstnanec proto nakonec vyvázl bez trestu.
Zmíněný případ proběhl ve vší slušnosti, zhruba v polovině případů však kritika policisty, soudce či úředníka přeroste v hrubě urážlivé a veřejně prezentované výpady. Neslušně reagoval v listopadu 2011 jeden muž z Frýdecko-Místecka. V lokálním týdeníku tehdy zveřejnil článek o policistovi, který ho prý nutil násilím k přiznání. O policistovi doslova napsal, že je „netvor s IQ prasete a nejnižší morálkou netvora převlečeného za policistu“. Dostal podmíněně půlrok a Nejvyšší soud v lednu 2004 jeho dovolání odmítl.
Českým specifikem jsou neprokázaná či zcela lživá obvinění z kolaborace s minulým režimem či rovnou StB. V rozhodnutích Nejvyššího soudu lze najít, že obžalobu si z tohoto důvodu vykoledovalo hned pět lidí. Zneužívané děti a mrtví Je to ryze subjektivní hodnocení, ale dají se najít i případy, kdy trest uštědřený za pomluvu působí spravedlivě. Taková bývají třeba falešná obvinění exmanželů (či exmanželek) ze zneužívání společných dětí. Trest dvou měsíců podmíněně potvrdil v prosinci 2003 Nejvyšší soud muži, který udal svoji bývalou ženu, že nutí své děti sledovat, jak se miluje s nynějším partnerem, tvrdil, že se dřív živila prostitucí a chce si otevřít erotický salon. Neměl však pro to důkazy a sám při vyšetřování připustil, že si věc „mírně přimyslel“.
Osmdesát tisíc korun musel za pomluvu zaplatit redaktor Blesku (Nejvyšší soud peněžitý trest potvrdil letos v únoru) za článek o nálezu trojice mrtvých z prosince 2008. Policie tehdy objevila nahou mrtvolu mladé ženy, v peřiňáku její mrtvé roční dítě a na půdě ženina oběšeného strýce. V Blesku vyšel s plnými jmény článek, který popisoval události tak, že žena měla poměr se svým strýcem, který ji při divokém sexu zabil, dítě pak prý zavřel do peřiňáku a šel se oběsit. Manžel ženy mohl samozřejmě za dehonestující a neprokázané tvrzení, že mrtvá spala se svým strýcem (ten byl v minulosti odsouzen za vraždu) dobrovolně podat civilní žalobu a chtít satisfakci. Otázka je, kolik lidí bymělo chuť se po takové tragédii soudit.
Na žádost politiků Řada lidí bere pomluvu jako relikt minulostiamíní, že byměla z českého právního řádu zmizet. Koneckonců existují státy, kde tento paragraf neexistuje a proti pomluvám se postižení brání civilními žalobami. Tradičně mezi ně patří anglosaské země, ale přidaly se třeba Arménie, Bosna, Kypr, Gruzie či Ukrajina.
V původním návrhu nového trestního zákoníku, který platí od roku 2010, pomluva chyběla. Politikové si ale, jak vzpomíná hlavní autor zákoníku Pavel Šámal, její návrat hned v počátcích parlamentního vyjednávání vyžádali. Důvody měli různé. Marek Benda (ODS) argumentoval tím, že v zákoníku zůstávají „rasistické“ verbální trestné činy a nebylo by systémové chránit jen skupiny obyvatel, a pomluveného jednotlivce nikoliv. Jeroným Tejc (ČSSD) zase vysvětloval, že česká společnost je nevyspělá, civilní soudy pracují pomalu a elektronická média se nerada omlouvají.
Šámal tvrdí, že pomluvu z návrhu vypustil hlavně proto, aby rozvířil diskusi. Sám zastává názor, že „trestní právo by mělo zasahovat jen do těch oblastí, kde je to naprosto nezbytné“ a pomluva je podle něj řešitelná civilními prostředky.
Za jednoznačného odpůrce pomluvy se ale nepovažuje: „I názory druhé strany mají své ratio. Je to strašně složitý problém, stejně jako třeba pohled na potraty či eutanazii. Nejde o absolutní pravdu, jde spíš o to, kam společnost směřuje, co cítí, co akceptuje a co už ne.“
Statistika pomluv
Nejvyšší soud v letech 2001 až 2012 řešil 44 případů pomluvy.
*Typicky zaměstnanec městského úřadu, ale také exekutor, vojenský velitel, šéf pražské záchranné služby, zaměstnanec správy sociálního zabezpečení, vedení dětského domova. Zdroj: Nejvyšší soud ČR hell
Článek vyšel 13.9. 2012 v Lidových novinách. Autorem článku je Václav Drchal.