Otřesné příběhy, které se údajně odehrály za zdmi psychiatrických léčeben v Česku, mají přesvědčit vládu, aby zřídila speciální kontrolní orgán. Hlasitě po něm volají odborníci, kteří sesbírali výpovědi bývalých pacientů. S jejich stížnostmi se server Lidovky.cz exkluzivně seznámil.
Zprávu vydal server Lidovky.cz, autorkou textu je Šárka Kabátová.
„Jednoho dne jsem byl neklidný, tak mne personál přikurtoval na lůžko. Horší bylo, že mne navíc přepásali přes hrudník nějakou dekou či prostěradlem tak silně, že jsem se začal dusit. Personál ihned odešel a vůbec je nezajímalo a možná ani neměli potuchy, že bojuji o život,“ popsal svoji negativní zkušenost jednatřicetiletý Radek Deák, který se poprvé začal léčit již v roce 1999.
Od té doby prošel celkem šesti léčebnami v Česku. Ve všech se setkal, jak popisuje, s pocitem nevybíravého chování a nepřiměřeně silné léčby. Nerad vzpomíná i na chvíle, kdy musel svlečený čelit debatám mezi personálem o velikosti jeho varlat. Za mnohem závažnější však považuje nadbytečné užívání elektrošoků či kurtování.
Jizvy po kurtování
„Nemohl jsem se ani nadechnout, natož abych volal o pomoc. Abych si zachránil holý život, musel jsem se dostat z kurtů. Velmi bolestivě se mi to podařilo, tím, že jsem si železným kolíkem prodřel zápěstí do krve. Dodnes po tom mám jizvu,“ stojí dále v jeho výpovědi, kterou má redakce k dispozici.
Další osudy lidí léčených na psychiatrii sesbírala nezisková organizace Liga lidských práv. Kolik z nich poputuje k přečtení zástupcům ministerstva, zatím není jasné.
Pacienti se na právníky nicméně nejčastěji obracejí s tím, že personál nad míru používal omezovací prostředky a využíval jich k trestání pacientů. Lidé s duševní poruchou si prý dále stěžují na špatnou hygienu, nedostatek soukromí či násilí ze strany zaměstnanců. Zmiňují rovněž sexuální obtěžování. Vadí jim i to, že nemohou rozhodovat o své léčbě či že jsou nuceni fungovat pod silnými léky.
Liga lidských práv se snaží bojovat proti tomu, aby kontroly zařízení neprobíhaly jen nárazově. „Je nezbytné, aby byl monitorovací orgán možnost kdykoli, i neohlášeně, vstupovat do zařízení, navštívit jakékoli oddělení a mluvit s kterýmkoli pacientem v soukromí,“ píše právnička Zizana Durajová ve svém návrhu.
Jenže právě ten někteří lékaři a odborníci z oblasti psychiatrie považují za kontroverzní. „Tento návrh vychází z předpokladu, že psychiatři poškozují své pacienty častěji než jiní lékaři, a ti proto před nimi musí být zvláště důkladně chráněni dozorem ze strany speciálních orgánů, samozřejmě placených ze státních prostředků. Mě samotného tento předpoklad lidsky uráží,“ kritizoval záměr ředitel Psychiatrické nemocnice v Kroměříži Petr Možný.
‚Není potřeba speciálního dohledu‘
„Nevidím důvod, proč by měli být psychiatričtí pacienti a zdravotničtí pracovníci, kteří pracují v oboru poskytování péče duševně nemocným, podrobeni speciálnímu dohledu nově zřízeného orgánu,“ dodal Možný.
Výpověď bývalého pacienta zdůrazňuje další kontroverzní praktiky. „Každý den velmi brzo ráno vyženou sestry všechny pacienty na chodbu. Pacienti jsou po silných lécích utlumení a ospalí a spánek přes noc na pokoji jim nestačí. Nemají si kam přes den lehnout, tak si téměř všichni pacienti lehají na chodbě pod topení na špinavé lino. Kolikrát docházelo k potyčkám o kousek místa. To taktéž považuji za lidsky nedůstojné,“ pokračoval ve vyprávění Deák, který podle svých slov také zažil léčbu „dryáky“.
Koncept toho, jak by měl navrhovaný kontrolní orgán psychiatrických léčeben fungovat, sepsala na deseti stranách Durajová. Přiměly jí k tomu zkušenosti pacientů i „nedostačující“ kontrola. Tu sice v současnosti nejvíce vykonává úřad veřejného ochránce práv, podle odbornice mu však chybí potřebná kapacita.
„Monitorovací mechanismus by měl poskytovat ochranu práv lidí, kteří jsou de iure (právně – pozn. red.)nebo de facto (ve skutečnosti – pozn. red.)zbaveni osobní svobody v psychiatrických zařízeních,“ stojí v materiálu, který by měl společně s ostatními nasbíranými případy už v červenci dorazit ministerstvu zdravotnictví k posouzení.
Pravidelné kontroly i promluvy o samotě
V návrhu mimo jiné tým právníků vysvětluje vlastní požadavky sladěné s těmi, které dlouhodobě razí WHO (mezinárodní zdravotnická organizace World Health Organization – pozn.red.). Jde o pravidelné kontroly v léčebnách, nahlížení do zdravotnické dokumentace, možnost mluvit s pacienty o samotě či příjímání stížností. Činnost tohoto orgánu by měla být financována na národní úrovni a ve všech regionech. Součástí kontrolního týmu by měli být jak odborníci z oblasti zdravotnictví, práva, tak sociální práce.
Protiprávní jednání řeší v léčebnách i policisté. Jen loni evidovalo policejní prezidium čtyři případy šetření úmyslného ublížení na zdraví, dvaatřicetkrát potom vyšetřovali ublížení z nedbalosti.
„Je třeba upozornit, že ze statistik nelze rozpoznat, zda se jednalo o trestnou činnost mezi pacienty nebo pacientem a zaměstnancem zařízení. Obětí byl každopádně vždy pacient,“ uvedla pro server Lidovky.cz mluvčí policejního prezidia Ivana Nguyenová. V roce 2014 byla čísla vyšší. Prezidium za dvanáct měsíců šetřilo celkem 53 případů.
Už loni v létě informovaly Lidové noviny o tom, že Česko ignoruje úmluvy o lidských právech. Tedy alespoň podle mezinárodního Centra advokacie duševně postižených, jehož zástupci se vydali po deseti letech na kontrolu do českých léčeben. Závěr byl nejen pro osm navštívených zařízení nelichotivý.
„V 21. století je naprosto nevhodné, aby se používala klecová lůžka,“ uvedl loni v červenci ředitel centra Oliver Lewis s tím, že nevidí rozdíl mezi tím, jestli je kolem postele pacienta klec ze železa, nebo sítě. Vládě pak vzkázal, aby zakázala omezující prostředky. S kolegy varoval i před kurtováním k lůžku koženými nebo látkovými pouty či zavíráním na samotku.
Není třeba speciálního dohledu, vadí lékaři
Podle Durajové je navíc jedním z důvodů pro dohled i fakt, že se pacienti v léčebnách nemají se stížnostmi na koho obrátit. Respektive že mají strach oslovit personál z obavy před pomstou. Její slova potvrzuje i zpovídaný muž, který se léčí již od svých patnácti let.
„Obával jsem se, že stížnost by mi nijak nepomohla, naopak že by mi mohla uškodit, protože lékaři a ostatní personál se samozřejmě vzájemně podpoří a ještě budu za blázna, co si vymýšlí,“ popsal Deák.