Řádová sestra Cyril Mooney, která v současné době proměňuje systém šesti set indických škol ze soutěživého klimatu na klima, v němž vítězí hodnoty, navštívila opět Prahu. Tentokrát s týdenním seminářem, který absolvovalo na padesát učitelů a ředitelů všech stupňů škol z celé republiky, pracovníci nevládních organizací i nezávislí vzdělavatelé. V posledním květnovém týdnu přednášela sestra Cyril také na Masarykově univerzitě v Brně.

Článek vyšel v časopise Rodina a škola dne 6. června 2014, autorkou textu je Nina Rutová.

Čím je tato dobrosrdečná žena obdivuhodná? Cyril Mooney svým přístupem dokázala zbořit předsudky kast a v jejích třídách studují společně děti mnoha náboženství, věků, sociálních vrstev i děti s postižením. Jedinečným přístupem změnila život tisícům dětí odkázaným původně k životu na samém společenském okraji a nyní své zkušenosti předává dál.

Kolik „duhových dětí“ přijmeme?

Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV), která moderovala první den semináře, s úsměvem podotýká, že u nás se učitelé často bojí, že do školy přijdou 2-3 děti se zvláštními potřebami. Zajímalo ji, kolik duhových dětí, tak se jim v Indii říká, chodí do školy v Loreto Day School, kterou donedávna sestra Cyril řídila. „Naše škola má 700 platících dětí, 700 neplatících a dalších 300 – 400 dětí je ze slumů nebo z ulice. Ti jsou bez rodičů a bydlí ve škole. Je to akorát,“ říká sestra Cyril a dodává: „Svou školu jsem vedla 33 let, proto jsem měla čas a prostor na zavádění postupných změn.“ Nejen v této škole, ale nyní i v dalších školách, které učí podle programu Loreto Day School, organizují učení hlavně děti. „Patří k tomu někdy zmatek i hluk,“ říká sestra Cyril. „Ovšem takové ticho, jako panuje v mnoha českých školách, je jinde jen na hřbitově.“

Svoboda versus strach

Kromě metodiky a pracovních listů, jejichž ukázku přineseme v časopise na podzim, mne zaujaly aktuální reakce některých účastníků. „Já jsem si z dnešního dopoledne vzala to, že je důležité poznat své strachy a pracovat s nimi, neboť právě ony nás brzdí v tom, abychom udělali změny v přístupu k dětem nebo k systému, který tu je. Často se vymlouváme na to, že to nechtějí ostatní, ale vlastně máme jen strach, abychom nevyčnívali,“ odpověděla Eva Strachotová ze společnosti Scio po prvém dni semináře.

Co si o semináři myslí Olga Kusá z Ligy lidských práv, která uděluje školám certifikát Férová škola a s Člověkem v tísni spolupracuje na Systémové podpoře inkluzivního vzdělávání? „Dnes, třetí den, jsme se věnovali potřebám duše. Ve školním prostředí se myslím o duchovních potřebách bavíme minimálně. Pro mne, která jsem nevyrůstala ve věřící rodině, byla ta diskuse zajímavá tím, že se mluvilo o uspokojování vlastních potřeb a pocitu frustrace, když jde o uspokojování potřeb bez vztahu k ostatním, bez vztahu k Bohu. Diskutovali jsme o tom, jak naplnit vlastní touhy, aby spokojenost zůstala a neproměňovala se ve frustraci, a také jak pracovat ve škole s bolestí. Na tyto věci zapomínáme, máme potřebu je shazovat nebo je od sebe odhánět, vnímáme je jako věci příliš náboženské, spjaté s církvemi, ale do diskuse o výchově a vzdělávání patří.“


Karin Marques z nadace OSF, která finančně přispěla na náklady kurzu, připojuje: „Byla jsem skeptická k tomu, že jeptiška bude kázat dobro, pravdu a lásku, která zvítězí, ale když jsem viděla film Sit Beside Me a zúčastnila jsem se diskuse, pochopila jsem, že její škola uplatňuje současné poznatky pedagogického výzkumu a realizuje je. Navíc je v nich ještě hluboký duchovní rozměr. Když se ptáme učitelů a rodičů, co je nejdůležitější, stejně skončíme u hodnot.“

Pro Danu Stariatovou, jednatelku soukromé ZŠ Mánesova ze Sokolova, bylo podstatné, že se zde setkala s dalšími desítkami lidí, kteří se místo soutěživosti snaží stejně jako ona budovat školní klima na spolupráci a na hodnotách. „Ovšem ta „surovost“ toho, že v Kalkatě bohaté děti přivedou do školy děti z ulice a tam jim umožní vzdělávat se a vést skutečný život, a tím ty hodnoty naplňují, je ohromující. Děti tak mohou získat obrovské sebevědomí, že dokážou měnit svět i samy sebe.“ Na otázku, zda si dovede představit, že by nějaká česká soukromá nebo i státní škola přijala vedle dětí z prestižních či (i) bohatých rodin také děti žijící v ústavech, dětských domovech či romských ghetech, odpověděla srdnatě: „Já sama si dokážu představit všechno, protože jsem taková. Myslím, že s dětmi by nebyl problém otevřenou školu zrealizovat. Jde spíše o to, kolik odvahy budou mít učitelé a rodiče. Sama bych dětem klidně řekla, jděte do ulic, podívejte se, co je v nich špatně a co byste chtěly změnit, kdyby to šlo, a zamyslete se nad tím, jak byste to mohly začít měnit.“


Sestra Cyril (Ph. D.) získala za svoji práci nesčetná ocenění a čestné doktoráty v Indii i na západních univerzitách. Kurz Od Intuitivní pedagogiky k Hodnotovému vzdělávání probíhal ve spolupráci s organizacemi ČOSIV, Pramení, o. p. s., HUB Praha a Era svět.

Cyril Mooney, inkluzivní vzdělávání, Kusá, škola