Základní úvaha o potřebě očkování
Chybí nám korektní a věcná diskuze o přínosu jednotlivých očkování. Kdyby na ni naše očkovací autority přistoupily, mohla by vynést na povrch mnohá nemilá překvapení.
Česká republika má zastaralý systém psychiatrické péče
Záznam pořadu Českého rozhlasu Plus – Zaostřeno ze dne 22. října 2014.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Smrt šestnáctiletého studenta, kterého minulý týden na střední škole ve Žďáru nad Sázavou zabila duševně nemocná žena, vyvolala bouřlivou diskuzi. Proč selhal systém? A jak je možné, že se schizofrenička dostala z ústavní léčby do ambulantní, když byla vážně nemocná a pro okolí nebezpečná? A lze takovým situacím vůbec předcházet? Česká republika má stále zastaralý systém psychiatrické péče. A beze změny se do budoucna neobejdeme. Nad celou nešťastnou událostí se proto v dnešním pořadu Zaostřeno zamýšlí několik odborníků. Příjemný poslech přeje Petra Benešová.
osoba
——————–
Jsou všichni vyděšený, všichni brečí, nikdo neví, co se děje, neví stoprocentně, jestli už se slečna chytla nebo ne. Je tam obrovský chaos. A všichni jsou strašně vystrašený, no. Byl to pohodovej kluk, přátelskej, víceméně s každým vycházel.
osoba
——————–
Přes několik hodin prostě jsme museli zůstat v těch třídách, nemohli jsme ani na chodbu, nikam prostě, a potom nás teda už přišel ten pan policajt a řekl nám teda, jak to je. A pak jsme se postupně začli po několika hodinách přesouvat do šaten.
osoba
——————–
V této chvíli probíhá ohledání místa činu a naši psychologové a krizoví interventi podávají informace studentům a spolužákům těch postižených.
osoba
——————–
Psychologové se kontaktovali s rodinou mladíka, který na následky zranění zemřel a i té rodině poskytujeme psychologickou pomoc.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Nikdo té tragédii nemohl dlouho uvěřit. Šestnáctiletý student se pro všechny zachoval jako hrdina. Nasadil vlastní život, aby zachránil spolužačku před nepříčetnou ženou, která vtrhla do žďárské obchodní školy. Útok nožem ale mladík nepřežil. Pro jeho spolužáky to byl naprostý šok.
spolužačka ubodaného mladíka
——————–
Já si myslím, že je to pro všechny úplně stejný a že prostě si myslím, že už nikdy nebudem chodit do školy s tím, že prostě bude moct něco bejt super.
spolužačka ubodaného mladíka
——————–
Já jako bych zůstala radši doma, protože se jako bojím, že by se jako zas něco mohlo odehrát nebo něco. Že bysme prostě zas na někoho mohli jako narazit. Že by to jako nebylo moc dobrý.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
O celém případu se těžce mluvilo i učitelům. Zástupce ředitele Stanislav Zedníček.
Stanislav ZEDNÍČEK, zástupce ředitele obchodní školy ve Žďáru nad Sázavou
——————–
No, samozřejmě to zasáhlo nejen studenty, i samozřejmě pedagogy, rodiče. Pedagogové musí plnit svoji funkci samozřejmě a pomáhat těm žákům a bude nám to asi hodně dlouho trvat, než se z toho dostaneme.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Šestadvacetiletá útočnice, která zranila i další 2 studentky a policistu, útočila už před 2 lety ve škole v Havířově. Ostravský Krajský soud ji proto poslal do ústavního ochranného léčení. Z něj se ale dostala letos, kdy ji do ambulantní péče propustil opavský Okresní soud. Za žďárský útok hrozí duševně nemocné ženě 15 až 20 let vězení nebo i výjimečný trest. Vraždou mladého studenta se začala zabývat také vláda. Premiér Bohuslav Sobotka z ČSSD požadoval, aby celý případ prověřili ministři školství, zdravotnictví a spravedlnosti. Podle ministryně spravedlnosti Heleny Válkové z Hnutí ANO mohl opavský soudce pochybit.
Helena VÁLKOVÁ, ministryně spravedlnosti /ANO/
——————–
Vyšel z vyjádření psychiatrické léčebny, dospěl bez důkladného dokazování k závěru, že lze přeměnit výkon ústavní ochranné léčby na ambulantní.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Ministryně proto podá k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona proti opavskému soudu. Stejně tak nařídila prověrky spisů v psychiatrických případech, kdy se ústavní léčba mění na ambulantní. Cílem prověrky je zjistit, jakým způsobem v těchto kauzách soudy rozhodují. Takový postup ale kritizuje například Liga lidských práv a právnička Zuzana Durajová.
Zuzana DURAJOVÁ, právnička
——————–
Nesouhlasíme s tím, aby se dovozovala zodpovědnost soudců, anebo toho soudu, automaticky a aby se vlastně začal nějaký hon na soudy, který může vlastně vést právě naopak k tomu, že ty soudy potom ze strachu budou ty lidi víc omezovat.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Podle právničky bude pak mnohem těžší propustit duševně nemocné do ambulantní léčby, a i přesto, že pravidelně berou léky a docházejí na kontroly. Jak se shodují také lékaři, většina schizofreniků, kteří se léčí, není takto agresivně nebezpečná pro své okolí a jedná se o velmi výjimečné a vzácné případy.
Prvním hostem pořadu Zaostřeno je ředitel Psychiatrického centra Praha profesor Cyril Höschl. Dobrý den.
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Dobrý den.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Pane profesore, kdybychom se měli podívat na ten samotný žďárský útok, je to podle vás vzácný případ?
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Je to určitě vzácný případ. Ta mediální optika ho díky té emoční napjatosti nebo vypjatosti zvětší, zasáhne vlastně každého, kdo to sleduje, ale kdyby se to bralo jako statistika, tak je to případ ojedinělý. Vezměme si, že takováhle věc se přihodí jednou za 2, 3 roky, zatímco při autonehodách umře tisíc lidí každý rok. Takže to je neporovnatelný.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Co podle vás vlastně v tom případu selhalo?
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Já ho konkrétně do takových detailů neznám. Tu paní jsem nevyšetřoval. Rozhodnutí lékařky v Opavě ani toho soudce jsem neposuzoval. Čili bych se k tomu nerad vyjadřoval jinak než na obecné úrovni. Já se domnívám, že nemuselo selhat nic. Z toho důvodu, že svět prostě není předvídatelný, protože je zde stále prostor pro svobodnou vůli a pro náhodu. To jsou fenomény, které vyplňují všechno včetně vývoje nebo rozvoje nemoci. Ale já se obávám, že spíš tady selhává celý ten systém, ve kterém chybí články, které by takové riziko mohly zmenšovat.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Ty články máte na mysli komunitní centra, následnou péči, prevenci?
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Já mám na mysli právě tu část systému péče o duševní zdraví, která je někde na půl cesty mezi těmi velkými léčebnami a ambulantní péčí, kterou každý podle svého svobodného rozhodnutí může nebo nemusí konzumovat a využívat. A mezi tím není nic. A to je právě prostor, který v péči o duševní zdraví chybí. A to jsou, přesně to, co jste řekla, to jsou centra duševního zdraví, která jsou dimenzovaná jako taková tykadla té zdravotní péče směrem do komunity, do prostředí, přirozeného prostředí těch klientů. A jsou to asertivní týmy, které neznamenají vždycky jenom lékaře nebo sestru, ale mohou znamenat účast i dalších profesionálů, psychoterapeutů, například sociálních pracovníků, case managerů a podobně, kteří za tím pacientem vyjíždějí do jeho přirozeného prostředí a komunikují s rodinou, komunikují s ním. A to jsou právě ty struktury té péče, které jsou schopny zachytit, když se něco mění, když se něco děje. A je to v prostředí, které už je mimo dohled té léčebny a zároveň není v kontaktu s ambulantním lékařem, který v tom systému, jak je dnes tady uspořádán, nemá tu možnost vyjíždět do terénu a prozkoumávat věci na místě.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Existují nějaké statistiky o duševně nemocných pacientech, například u té schizofrenie, kolik takových pacientů opravdu je nebezpečných svému okolí? Jestli se to tak dá říct třeba? Protože odborníci říkají, že většina, třeba 70 procent, jsou dobře medikovaní, dobře zachytitelní.
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Tak, takové statistiky existují, jsou různé kvality a také jsou v různých zemích různé. Ale zhruba se dá říct, že trestná činnost nebo násilné trestné činy jsou u duševně nemocných, a to tedy zejména psychotiků, jenom o málo, a skutečně o málo, řádově o procenta, častější než ve srovnatelné populaci lidí, kteří nemají s psychiatrií nic společného. A ještě to bývá většinou pod vlivem návykových látek. Když se kombinuje ta psychóza s alkoholem nebo s drogami, tak tam potom ta kriminalita narůstá. Paradoxní je, že daleko častěji jsou duševně nemocní obětmi než pachateli trestných činů.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Kdybyste měl připomenout, schizofrenie, jak závažné je to onemocnění? Jaké máme prostředky léčby? Zlepšila se ta léčba?
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Nepochybně se zlepšila. Schizofrenie je skutečně závažné duševní onemocnění, které je charakterizováno ztrátou kontaktu s realitou. A ta se může dít buď tak, že je okolní svět nesprávně, chorobně vnímán, to jsou například halucinace sluchové, nebo jsou ty informace chybně zpracovány, schizofrenie může být nahlížena jako porucha zpracování informací, hlavně jde o to, že jsou jednotlivé naše mohutnosti, psychické modality od sebe odpojeny. Jsme měli pacientku, které hlasy nařídily, imperativní halucinace, že se má jít utopit do Vltavy. Tak ona vždycky sešla dolů k Vltavě na hranici mezi Prahou 7 a 8, tam ve chvíli, kdy užuž se chtěla utopit, tak jí ty hlasy nařídily, že se utopit nemá, že to byla jenom taková zkouška, tak ona tam do té vody tedy nevlezla a vyčerpáním na břehu usnula. Tam ji zpravidla někdo objevil. Já tím příkladem chci popsat to, že skutečně motivace pod vlivem psychózy je okolnímu světu nesrozumitelná, to chování se jeví jako podivné, nelogické. A to i včetně toho chování, které pak může vést k nějakému násilnému činu. Nezapomeňme, že když už dojde ke spáchání násilného činu pod vlivem psychózy, tak to je často v hrůze, v bludném přesvědčení, že je dotyčnému usilováno o život. Že ten, kdo proti němu stojí, na něj chce zaútočit. Čili takhle je třeba se potom na poruchy chování takových lidí dívat jako na příznaky nemoci. Asi tak jako u infekce na teplotu, je třeba na to nahlížet z hlediska lékařského nebo psychologického. Nikoliv z hlediska normálních etických a právních kritérií, která na chování ostatních lidí používáme.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
To byl ředitel Psychiatrického centra Praha profesor Cyril Höschl. Děkuji a na slyšenou.
Cyril HÖSCHL, profesor, ředitel Psychiatrického centra Praha
——————–
Taky děkuji, na shledanou.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Dalším hostem pořadu Zaostřeno je Ivan Duškov, který má na ministerstvu zdravotnictví na starosti reformu psychiatrické péče. Také vám dobrý den.
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Dobrý den.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Případ žďárského útoku otevřel celospolečenskou diskuzi, jestli by se měl změnit systém psychiatrické péče v Česku. Je to podle vás nutné? Nebo vše funguje dobře?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Podle mého soudu to nutné je. My vlastně na ministerstvu zdravotnictví již od září 2012 pracujeme na strategii reformy psychiatrické péče, která byla schválena předchozím ministrem Martinem Holcátem v říjnu 2013. Tudíž reforma psychiatrie plánuje svoji implementační část na léta 2014 a 2023. Takže vlastně je to v souladu s tím, co říkáte. Ten systém je třeba reformovat, protože tak, jak je nastaven teď, tak vykazuje závažné nedostatky.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Tak, jak je nastaven teď, to znamená jak? Velké ústavy, ústavní léčba spíše než individuální přístup?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Ano, dá se říct zjednodušeně. Ten český systém vlastně má své těžiště v institucionální péči. A jak shledala celá ta skupina, která měla na starosti tvorbu té strategie, tak vlastně není systematicky ukotven ten komunitní pilíř. My nazýváme centra duševního zdraví.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Už tady fungoval, nebo myslím, že ještě funguje, program ITAREPS, který pomáhal schizofrenikům. Mohl byste ho popsat, jak to vypadalo?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Ano. Tak ITAREPS, pokud já mám správné informace, tak byl uveden do nějakého zkušebního pilotního provozu v roce 2005. Vykazoval na základě emipirické evidence velmi dobrých ukazatelů nebo hodnot, od roku 2012 se ho podařilo dostat do úhradové vyhlášky. Nicméně z Psychiatrického centra Praha se ozývají obavy o to, aby vůbec byl jakoby systematicky ukotven v tom systému. Problém je v tom, že v současné době zdravotní pojišťovny nechtějí ty tři výkony, které souvisí s užíváním programu ITAREPS, nasmlouvávat. Co je hlavním cílem toho programu ITAREPS, to je vlastně včasné monitorování varovných příznaků u pacientů se schizofrenií. S využitím takového dotazníku, který vlastně je zasílán formou SMSky tomu duševně nemocnému, ten jej vyplní, pak se na základě číselných hodnot vyhodnotí a automaticky se odešle zpráva tomu ošetřujícímu lékaři, zdali teda je tam riziko toho relapsu a aby mohl včasně zakročit a toho pacienta stabilizovat.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
A je to podle vás účinné, tento program?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Ty data mluví v tomhle docela jasně. Jsou výborné zahraniční zkušenosti zejména z Japonska. A dokážu si to představit jako velmi vhodný, řekněme, komplementární nástroj právě té naší reformy. Protože v těch informačních technologiích vidím do budoucna velmi jakoby zásadní přínos.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Hm, když tedy vy říkáte, že ministerstvo zdravotnictví to podporuje, ale pojišťovny to neproplácejí, dá se jim to nějakým způsobem nařídit nebo zahrnout do té reformy tak, aby to proplácely?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Určitě budeme vést diskuzi o tomto, předložíme ty data z toho pilotního provozu, jaký byl vlastně uskutečněn Psychiatrickým centrem Praha. Pak tam máme i ty zahraniční zkušenosti, takže rozhodně to budeme mít jako podkladový materiál pro to, aby pojišťovny byly svolné vlastně nasmlouvávat tyto výkony.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
A co se týče reformy psychiatrické péče, ten konečný vlastně výsledek, kdy to bude viditelné v praxi, předpokládáte kdy?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Je to zásadní změna vlastně systému, souvisí s několika komponentami, protože my vlastně budeme muset vytrénovat potřebný personál, budeme muset vybavit ty mobilní týmy, dejme tomu vystavět nějaká ty centra duševního zdraví, takže nemůžeme hovořit o nějakém operativním zásahu, který by byl viditelný během jednoho měsíce nebo jednoho roku. My tu první fázi té reformy odhadujeme do roku 2020, respektive 2023.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
A ten finanční odhad, jak to máte rozvrženo? Bude to velmi finančně nákladné?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
V zásadě jsme jednali s Evropskou komisí na pokrytí takzvaných tranzitních neboli přechodových nákladů v rámci toho systému psychiatrické péče. Ty předpokládané finanční alokace se podle těch stávajících jednání odhadují asi na 4 až 4,5 miliardy českých korun. Na tu tranzitní fázi. Nicméně je nutné zdůraznit, že ten systém pak musí fungovat z našich interních zdrojů. To znamená, my musíme nastavit dlouhodobě udržitelné financování, aby ten systém po aplikaci těch evropských fondů nezkolaboval.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
A máte vlastně spočítáno, jestli, pokud budeme mít tento komunitní model, že to bude třeba pak výrazně levnější nebo ušetříme vůbec na té medikaci těch pacientů, těch, kteří budou v té ambulantní péči a nebudou v těch ústavech?
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
To je zásadní otázka. Zahraniční zkušenost hovoří o tom, že ten systém může být v zásadě i levnější. Nicméně my to nechceme předjímat. Tady je nutné říci, že v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie nebo Evropy obecně je psychiatrický sektor v České republice výrazně podfinancován. Do psychiatrie vlastně plyne asi pouze 3 procenta ze zdravotního rozpočtu, ve vyspělých evropských státech je to 6 až 9 procent. Takže tady je zřejmé, že česká psychiatrie je podfinancovaná. Tam je nutné si uvědomit, že ten systém primárně bude zlepšovat kvalitu života těch lidí, takže tam je otázka, zdali se to dá vůbec jako přepočítat, ten výsledný efekt, na peníze.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
To byl Ivan Duškov z ministerstva zdravotnictví. Děkuji a na slyšenou.
Ivan DUŠKOV, ministerstvo zdravotnictví, reforma psychiatrické péče
——————–
Děkuji za pozvání.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Pozvání do pořadu Zaostřeno přijal také Jiří Raboch z Psychiatrické společnosti. I vám dobrý den.
Jiří RABOCH, profesor, Psychiatrická společnost
——————–
Dobrý den.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Pane profesore, už jsme slyšeli, že česká psychiatrie na tom není nejlépe a že je potřeba reformovat péči o duševně nemocné lidi. Proč se to podle vás v minulosti nedařilo? Chyběly peníze?
Jiří RABOCH, profesor, Psychiatrická společnost
——————–
Já jenom do úvodu bych řekl, určitě česká psychiatrie na tom není nejlépe a také nejhůře, když se na to podíváme z mezinárodního pohledu. A je pravdou, že od těch revolučních změn na začátku 90. let v rámci výboru Psychiatrické společnosti se zpočátku velmi diskutovalo a potom i pracovalo na tom, aby ta kvalita psychiatrické péče, kterou v našem státě poskytujeme, se zlepšila. Něco málo se nám podařilo, zatím moc až tolik ne.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Když říkáte, až zas moc tolik ne? Co to znamená? Co se tedy podařilo a proč se nepodařilo vše? Byly to ty finance?
Jiří RABOCH, profesor, Psychiatrická společnost
——————–
V dnešní době se říká, že všechno souvisí s penězmi. Do určité míry se to týká i psychiatrie v České republice, protože víme, že na naši péči psychiatrickou, zdravotnickou péči, ze zdravotního rozpočtu jde něco asi kolem 2,9 procent, přitom, řek bych, ve vyspělé Evropě se toto číslo pohybuje mezi 5 až 10 procenty a v těch nejvyspělejších státech šplhá až někam k 15 procentům. Takže jistě ty peníze v tom hrají velmi významnou roli. A to je asi propojeno i s tím, jak se většina společnosti a bohužel musím říci i někteří vedoucí funkcionáři různých složek a státních orgánů na psychiatrickou péči, na psychiatrii a psychiatrické pacienty dívají.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Právě ten důvod, proč tohle to nešlo, vy jste částečně říkal tedy peníze, ale i ta nechuť.
Jiří RABOCH, profesor, Psychiatrická společnost
——————–
Ta nechuť a, řekl bych, že u nás stále přetrvávalo a možná i přetrvává takové to tradiční středoevropské, možná Habsburské paternalistické ústavní a tak dále. To prostě v té naší společnosti nějak zakořeněno bylo a velmi jsme se snažili, aby se to posunulo dál.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Kdybychom se podívali do zahraničí, máme tam některé dobré příklady, od kterých bychom se mohli inspirovat?
Jiří RABOCH, profesor, Psychiatrická společnost
——————–
No, já myslím, těch příkladů se dá zmínit celá řada. Je to například psychiatrická péče ve Velké Británii, možná v Holandsku, kde na tento sektor vydávají poměrně velkou částku peněz a snaží se právě o budování těch komunitních služeb, komunitních center a tak dále. A možná tím špatným příkladem, z mého pohledu, jsou některé státy Spojených států, kde sice na psychiatrii jde obrovské množství peněz, ale právě na tu sociálně komunitní složku velmi málo. A ta péče tam v tomto směru selhává. A já nevím, když přiletíme například do Kalifornie a jdeme do nějaký, ne do úplného centra, tak bohužel po ulicích těch lidí s vážnou duševní poruchou vidíme celou řadu.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
To byl bývalý předseda Psychiatrické společnosti Jiří Raboch. Děkuji, pane profesore, a na slyšenou.
Jiří RABOCH, profesor, Psychiatrická společnost
——————–
Na slyšenou.
Petra BENEŠOVÁ, moderátorka
——————–
Končí Zaostřeno. Příjemný poslech u dalších pořadů přeje Petra Benešová.
Analýzy potřebnosti vakcinace neexistují
Praha – Stát stále nepřevzal odpovědnost za nařízené očkování, tvrdí právnička z Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Ozývají se vám rodiče, jejichž děti mají zdravotní problémy po aplikaci vakcíny?
Ano, i když část z nich řeší to, jak odmítnout očkování u druhého dítěte. Řešila jsem případ rodiny, jejíž dítě po očkování ochrnulo a mělo trvalé neurologické postižení. V současnosti máme klientku, která čeká na rozhodnutí Ústavního soudu. Pracuje jako terapeutka pro autistické děti a vysledovala, že se problémy začaly objevovat vždycky v časové souvislosti s očkováním. Nemusí jít o příčinnou souvislost, ale rodiny, se kterými pracuje, jsou přesvědčené, že to žádná náhoda není. Aproto odmítla očkování u svého dítěte, protože je to v rozporu s jejím svědomím. Zatím nemáme žádný případ, kdy by se rodina domáhala odškodnění za následky očkování po státu.
Existuje analýza, podle které se dá zjistit, které očkování je v Česku doopravdy nepotřebné?
Jistě, v 90. letech ji dělal Státní zdravotní ústav k hepatitidě typu B. Ze závěrečného stanoviska vyplývá, že se nedoporučuje plošně očkovat proti této nemoci, pouze rizikové skupiny. Přesto toto očkování ministerstvo zdravotnictví o pár let později zavedlo, a dokonce povinně. U ostatních nemocí analýzy potřebnosti neexistují vůbec. Absurdní je například, že očkování proti tetanu, což je nemoc z člověka na člověka nepřenosná, je podmínkou pro přijetí do mateřské školy.
Jak se vám spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví?
Otázkami povinného očkování se na ministerstvu zabývá Národní imunizační komise, která je jednostranně obsazená, a tím i nedůvěryhodná. Zcela v ní chybí neurologové, a přitom jde o profesi, která nejčastěji v praxi řeší nežádoucí účinky vakcín na dětech. Zato v ní nechybí spolupracovníci farmaceutických firem. Tato komise a ministerstvo měly roky na vytvoření mechanismu pro odškodňování dětí poškozených po očkování a na tvorbu pečlivého systému zaznamenávání nežádoucích účinků. O převzetí odpovědnosti státu za nařízené očkování zatím jen diskutují.
Zprávu vydal Deník dne 22. října 2014.
Dceru už jsem očkovat nenechala, říká matka postiženého chlapce
Přináší povinné očkování více prospěchu, nebo jsou rizika příliš velká? Odpůrci a zastánci vakcinace v pondělí debatovali na půdě Poslanecké sněmovny. Veřejná výměna názorů se odehrála v době, kdy se čeká na policejní závěry kvůli smrti kojence po podání hexavakcíny, očkování proti šesti nemocem. (Pokračování textu…)
Nobelovu cenu za mír má Ind Satjárthí a Pákistánka Júsufzaiová
Letošní Nobelovu cenu za mír získal indický aktivista Kailáš Satjárthí a pákistánská bojovnice za právo dívek na vzdělání Malala Júsufzaiová. Oznámil to dnes v Oslu norský Nobelův výbor.
Zprávu vydala agentura ČTK.
Členové výboru u vyznamenaných ocenili „jejich boj proti útlaku dětí a mladých lidí a za právo všech dětí na vzdělání“. „Respektování práv dětí a mladých lidí je předpokladem mírového rozvoje světa. Zvlášť ve válkou zmítaných oblastech vede porušování dětských práv k pokračování násilností po generace,“ konstatoval výbor. Zdůraznil rovněž, že „považuje za důležité, že se hinduista a muslimka, Ind a Pákistánka, spojili ve společném boji za vzdělání a proti extremismu“.
Sedmnáctiletá Júsufzaiová, která byla již loni tipována na vítězství, je vůbec nejmladší nositelkou Nobelovy ceny v historii. Podle agentury Reuters překonala britského vědce australského původu Lawrence Bragga, který ve svých 25 letech společně se svým otcem získal v roce 1915 Nobelovu cenu za fyziku.
Júsufzaiová začala už ve svých 11 letech prosazovat v televizních rozhovorech možnost vzdělávání pro ženy v konzervativní pákistánské muslimské společnosti. Vycházela přitom z vlastních špatných zkušeností poté, co bojovníci Talibanu přepadli její domovské město Mingora, terorizovali místní občany a vyhrožovali, že vyhodí dívčí školy do povětří.
V roce 2012 zaútočil Taliban přímo na Júsufzaiovou. Radikálům byl trnem v oku její blog popisující život místních žen a dívek a kritizující nerovnoprávnost, který začala psát pro servis BBC. Útočníci dívku cestou ze školy v pákistánském údolí Svát v autobusu střelili do hlavy a krku. Několik dní byla pak v kritickém stavu a podrobila se operacím v Pákistánu a Británii, kde nyní žije a vede nadaci prosazující vzdělání pro dívky v různých zemích světa.
Světové veřejnosti méně známý šedesátiletý Satjárthí, který se v 80. letech vzdal své elektroinženýrské profese, vedl různé formy demonstrací „zaměřených proti vážnému zneužívání dětí pro finanční zisky“ a mírovou formou protestů se zasloužil o udržení tradice Mahátmy Gándhího, konstatoval Nobelův výbor.
„Bylo spočteno, že ve světě v současnosti žije 168 milionů dětí, které jsou nuceny pracovat. V roce 2000 bylo toto číslo o 78 milionů vyšší. Svět pokročil na cestě k vymýcení dětské práce,“ podotkl předseda Nobelova výboru Thorbjörn Jagland.
Satjárthí dnes svou cenu věnoval dětem v otroctví. „Je to pocta všem dětem, které stále trpí v otroctví, při nucených pracích a v důsledku obchodování s lidmi,“ řekl podle agentury Reuters Ind televizní stanici CNN-IBN.
Júsufzaiové blahopřál hned pár minut po udělení ceny pákistánský premiér Naváz Šaríf. Dívku označil za „pýchu“ Pákistánu. „Její úspěch nemá obdoby. Dívky a chlapci na celém světě by se měli inspirovat jejím bojem a odhodláním,“ napsal premiér v prohlášení.
Oběma laureátům gratulovala také německá kancléřka Angela Merkelová, Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), jež s nimi úzce spolupracuje, či italský premiér Matteo Renzi. „Čest Malale, která v OSN řekla: ‚Když jsme viděli zbraně, pochopili jsme důležitost pera a knihy‘,“ uvedl Renzi na Twitteru.
Júsufzaiová se zatím k ocenění nevyjádřila, podle své mluvčí byla v době vyhlášení Nobelovy ceny „jako obvykle ve škole“. Tu navštěvuje Pákistánka v britském Birminghamu, kde žije v současné době se svou rodinou v exilu kvůli výhrůžkám hnutí Taliban. Otec čerstvé držitelky Nobelovy ceny prohlásil, že ocenění „posílí odvahu Malaly a rozšíří její možnosti pomáhat dívkám získat vzdělání“.
Na letošní Nobelovu cenu za mír bylo nominováno rekordních 278 jednotlivců a organizací. Loni Nobelův výbor překvapil svět udělením Nobelovy ceny za mír Organizaci pro zákaz chemických zbraní, která v té době připravovala likvidaci syrského chemického arzenálu.
Malala Júsufzaiová (17):
– Malala Júsufzaiová se narodila 12. července 1997 ve městě Mingora v oblasti Svát na severozápadě Pákistánu. Její rodiče jsou sunnitští muslimové, Paštunové. Jméno Malala dostala po afghánské národní hrdince, která v 19. století vedla Paštuny proti britským kolonizátorům.
– Již v září 2008 vystoupila jako jedenáctiletá v pákistánském klubu před tamními novináři a kritizovala uzavření dívčích škol Talibanem v jejím rodném údolí Svát. Její zápisky o nelehkém životě místních žen a dívek pak v první polovině roku 2009 pod pseudonymem pravidelně uveřejňoval server BBC.
– Malalin otec Ziauddín je sám otevřeným propagátorem vzdělání a stejně jako dcera opakovaně čelí od Talibanu výhrůžkám smrti. V Pákistánu vedl Ziauddín soukromou místní školu a také dceru inspiroval k psaní blogu.
– V říjnu 2012 se Malala stala terčem útoku ozbrojenců z Talibanu, kteří ji cestou ze školy v autobuse vážně postřelili do hlavy a krku. Po propuštění z nemocnice v britském Birminghamu, kde se podrobila sérii náročných operací, se znovu vrhla do boje za práva dětí na vzdělání. Začala chodit do školy v Birminghamu, kde její otec dostal práci na pákistánském konzulátu, a napsala knihu vzpomínek I am Malala (Jsem Malala).
– V září 2013 v Birminghamu Malala slavnostně otevřela novou knihovnu. Její jméno nese i nadace, jejímž cílem je prosazovat vzdělání pro dívky ve všech koutech světa.
– Jejím krédem je, že nejlepší způsob boje proti terorismu je vzdělat příští generaci. „Teroristé se bojí vzdělanosti,“ tvrdí Malala, jíž zástupci Talibanu stále vyhrožují smrtí.
– Malala je již držitelkou řady cen, mimo jiné Mezinárodní dětské mírové ceny nadace The KidsRights Foundation, pákistánské Státní ceny míru pro aktivisty mladší 18 let, ceny Anny Politkovské, Ceny Simone Beauvoirové, či Sacharovovy cenu za svobodu myšlení, kterou ji loni udělil Evropský parlament.
– Své myšlenky prezentovala třeba na půdě OSN (2013) či na summitu dívek v Londýně (2014). Setkala se s mimo jiné britskou královnou Alžbětou II. či s americkým prezidentem Barackem Obamu, jemuž se nebála sdělit svůj nesouhlas s užíváním dronů (nepilotovaných letadel) při bombardování v Pákistánu.
Kailáš Satjárthí (60)
– Předseda a zakladatel indické organizace Bachpan Bachao Andolan (BBA; Hnutí za záchranu dětství), která se od roku 1980 zaměřuje na vymýcení dětské práce a obchodu s dětmi a požaduje právo na vzdělání pro všechny děti. Dosud údajně zachránila na 80.000 dětí před různými formami otroctví a pomohla jim v reintegraci a k přístupu ke vzdělání.
– Angažuje se i v řadě jiných organizací a hnutí, kupříkladu ve Světovém pochodu proti dětské práci, který sdružuje nevládní organizace, učitele a odborová hnutí a od konce 90. let bojuje proti dětské práci. V roce 1994 stál též u zrodu sítě nevládních organizací GoodWeave International (dříve Rugmark), která si klade za cíl ukončit dětskou práci v průmyslu vyrábějícím koberce a poskytuje firmám logo potvrzující, že v jejich výrobě nepracují děti.
– Narodil se 11. ledna 1954 v indickém městě Vidiša (též Besnágar).
– Žije v Dillí s manželkou, dcerou, synem a řadou dětí, které on a jeho organizace zachránily.
Šátek odhaluje náš strach z odlišnosti
V článku Šátek je symbolem vyloučení (LN 30. 8.) představila čtveřice současných či bývalých zástupců nevládního sektoru, včetně bývalých představitelů Ligy lidských práv, své výhrady proti nošení šátků na českých školách. Volají po rozvážném přístupu, odlišném od liberálních pravidel, která dle nich zabránila bezproblémovému začlenění většiny muslimských komunit do společnosti, a navíc zvedla popularitu radikálů, jako je Marine Le Penová.
Autoři se ve svém komentáři především odvolávají na zkušenosti západoevropských zemí při řešení zákazů nošení šátků na veřejných místech. Francie a Belgie opravdu zapovídají na celonárodní úrovni zahalování celého obličeje, což posvětil i Evropský soud pro lidská práva. Všimněme si však, že jsou to pouhé dvě evropské země, a navíc omezují nikáby a burky, ne šátky zahalující pouze vlasy (hidžáby), což je u nás diskutovaný případ. Nelze tedy tyto případy interpretovat tak, že každý zákaz nošení náboženských symbolů je v souladu s mezinárodním právem. Naopak, štrasburský soud opakovaně zdůrazňuje význam svobody náboženského vyznání, včetně identifikace s náboženstvím na veřejnosti. Autoři také citují německý ústavní soud, zapomněli ale dodat, že i on nakonec dal za pravdu německé učitelce, která chtěla vyučovat s muslimským šátkem na hlavě. Podobně jako česká ombudsmanka řekl, že k takovému omezování nelze přistoupit bez náležité legislativy.
Podle našeho názoru omezení náboženských svobod nemůže být odůvodněno ani pokusem o násilnou emancipaci muslimských žen. Eurocentrický postoj, který pasuje západní liberální demokracie do pozice zachránců ubohých utlačovaných muslimských žen, naopak jen paradoxně reprodukuje jejich nerovné postavení ve společnosti, pokud je vnímá jako neschopné a bezmocné.
Často se vytahuje zkratka „hořících aut na předměstí“ při varování před imigrací do Evropy. Nelze ale klást zjednodušující rovnítko mezi islám a násilné nepokoje. Pokud chceme podpořit integraci cizinců, slouží k tomu právě vzdělávací systém. Naše organizace se snaží zasazovat o to, aby školství bylo inkluzivní, tedy aby školy uměly pracovat s odlišností a vnímaly ji naopak jako pozitivní. Je to reakce na náš současný rigidní školský systém, který se tváří rovnostářsky, ale naopak sociální nerovnosti jen reprodukuje, či dokonce posiluje. Vylučování ze škol pouze kvůli pokrývce hlavy jde přímo proti snahám o začleňování.
Česká společnost by si měla nejdříve ujasnit, jestli je součástí národní identity předepisování lidem, jak se mají odívat. A jestli tuto identitu mohou ohrozit školačky s šátkem přes vlasy. Jestli nám to nevadí u jeptišek či Židů, otázka, kterou bychom se měli zabývat, je, proč nám to vadí právě u muslimů. Domníváme se, že jde o skrytý strach z odlišnosti, který sice může být přirozený, avšak bez jeho řádného pojmenování mu nelze čelit.
Zuzana Durajová, Liga lidských práv, Marek Čaněk, Multikulturní centrum Praha
Pozn.:
Komentář vyšel v Lidových novinách dne 5.9. 2014, jako reakce na komentář autorů Franc, Janda, Hokovský Zahumenský (http://www.evropskehodnoty.cz/zahalovani-muslimek-cesku-rozvazne-se-poucme-ze-zapadni-evropy/)