Čtvrtek, 5. listopadu 2015Zprávy z médií
Výměna Ivana Bílka by měla být doprovázena celkovou obnovou instituce, aby GIBS fungoval transparantně a bez skrytých vazeb. V tom musí pomoci především samotní politici.
Zprávu vydal Deník Referendum.
Generální inspekce ozbrojených sborů (GIBS) měla být nezávislou institucí, která bude spravedlivě měřit těm policistům, u nichž je podezření, že porušili zákon. Měla nahradit inspekci ministra vnitra, která vyšetřovala policisty v rámci resortu a jejíž výsledky byly tristní. Nepovedlo se. Neprošla totiž žádnou reformou, která by stála za zmínku.
GIBS se stala formálně nezávislou, nicméně celý dosavadní „systém“, založený na klientelistických a politických vazbách, zůstal nenarušen. Místo ředitele je pochopitelně součástí tohoto systému, Bílek sám je ostatně vnímán jako „muž Ivana Langera“. Také personální obsazení, zvyklosti a způsob práce zůstaly stejné.
U některých případů se zdálo neuvěřitelné, co všechno policistům prošlo, GIBS vyvolávala pochybnosti o rovnosti občanů před zákonem, stejně jako před ní inspekce ministra vnitra. A politické strany si v GIBS udržují vliv. To kvůli možnosti ovlivňovat kauzy, které se jich týkají, jak se jeví i z olomouckého případu.
Klientelistický systém
Zde čelí obvinění olomoucký hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), šéf odboru olomoucké hospodářské kriminality Radek Petrůj, náměstek olomouckého policejního ředitele Karel Kadlec a podnikatel Ivan Kyselý, který je blízkým přítelem exministra vnitra Ivana Langra (ODS). I u něj policie dělala prohlídku a zabavila některé věci, v kauze ale zatím vystupuje jako svědek.
Tento případ vyšetřovala GIBS už před třemi lety na základě anonymu, ale odložila jej. Proto nyní na této záležitosti pracuje Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).
Například Liga lidských práv (LLP) podala v březnu 2014 trestní oznámení na GIBS kvůli podezření, že úmyslně nevyšetřuje některé případy policejního násilí či že je zneužívána proti nepohodlným policistům.
Jako příklad uvedla příběh muže z Aše, kterého policisté zbili v cele a kterému dal za pravdu až Evropský soud pro lidská práva. Nebo to, že náměstek inspekce Dušan Brunclík se měl podílet na kriminalizaci a likvidaci policisty Rudolfa Setváka.
„Naše analýza také poukazuje na selhání kontrolních mechanismů: některých státních zástupců, kteří kryjí nezákonnou činnost GIBS, i Stálé komise pro kontrolu činnosti GIBS, kterou nyní vede poslanec Václav Klučka, známý ředitele Bílka,“ uvedla loni právnička ligy Zuzana Candigliota.
Liga má prý i poznatky o zneužívání statisícových odměn uvnitř inspekce a dalším nekalém nakládání s majetkem a finančními zdroji inspekce. Liga již dříve tvrdila, že Bílek i lidé jím dosazení naprosto selhali a měli by být co nejrychleji vyměněni.
Odcházející ředitel inspekce Ivan Bílek skutečně GIBS neproměnil v moderní instituci. Otázkou ovšem je, zda se mu to ve stávajícím „systému“ povést mohlo, či dokonce, jestli se to může povést jakémukoli novému řediteli.
Když se premiér Bohuslav Sobotka v úterý vyjadřoval k hledání nového šéfa inspekce, zdůraznil, že by ji měla vést silná osobnost, která bude schopna odolávat politickým a ekonomickým tlakům (zájmům byznysu). Copak o to, úmysl je to úctyhodný, pouhá výměna ředitele je však jen dalším provizorním řešením.
Je třeba nahradit stávající vyšetřovatele novými, protože (minimálně někteří z nich) mají úzké vazby na policii, politiku i byznys nebo se nechají lehce zastrašit. Je třeba změnit způsob práce a především způsob uvažování inspektorů.
Podezřelý pro ně musí být podezřelým a nikoli předem nevinným občanem jenom proto, že je policistou, jako tomu nejspíš bylo v nejednom případě. Nebo proto, že jde o známého některého z politiků, či z toho důvodu, že za ním stojí některá z místních karikatur podnikatele, která měla již dávno zdobit některou z cel nápravného zařízení.
Politici musejí pomoci
V moci ředitele ovšem není vytvořit prakticky novou GIBS od základů, v tom mu musejí pomoci politici. Buď zrušením stávající instituce a postavením nové od základů (schválením příslušných zákonů) nebo nezasahováním do ředitelovi snahy o nový začátek – třeba i masivními personálními změnami.
Tomu samozřejmě musí předcházet výběr takového ředitele, který si bude nutnosti těchto změn vědom a bude mít dost odvahy je provést. Tento výběr je také v rukou politiků, především premiéra.
Předseda vlády je sice přímým nadřízeným ředitele GIBS, ale evidentně nemá k ruce odborníky, kteří by se chodem této instituce soustavně zabývali, včetně kontroly, a naplňovali tak jeho povinnosti a kompetence vůči této instituci. I to je třeba změnit s tím, že také tito lidé musejí být osobnostmi, které nepodlehnou politickým a ekonomickým tlakům.
Je možná i ta varianta, že za Bílkovým odchodem jsou na prvním místě politické tlaky, veřejné i ty z pozadí. Jako příčina jeho odchodu se udává olomoucká kauza a vzájemné zatýkání s ÚOOZ, ale za něco takového či obdobného mohl být Bílek odvolán či vyzván k rezignaci prakticky kdykoli. Proč tedy k tomu došlo právě teď?
Jak připomněl poslanec Ivan Gabal (za KDU-ČSL) ze sněmovní komise: Chovanec do médií sdělil, že Bílek měl odejít už dávno, přitom mu jako ministrovu vnitra do fungování GIBS už drahnou dobu nic není. Od Chovance jde bezesporu o otevřený politický tlak. Stejně tak od Andreje Babiše, který kritizoval GIBS jako celek. Jaký asi zájem tito dva politici v GIBS mají?
Zajímavý je i postřeh, že Bílkovou kritikou zároveň „nenápadně“ kritizovali i jeho nadřízeného, tedy Bohuslava Sobotku, který GIBS zatím nevěnoval mnoho pozornosti.
Zdá se, že instituce, která má vyšetřovat trestnou činnost policistů, se z mátožného stavu nevymotá ani s novým ředitelem. Jaký je stav společnosti a stav politiky, takový je i stav institucí. Tedy mizerný.
Středa, 7. října 2015Zprávy z médií
V Česku se rodí příliš dětí císařským řezem. Dokazuje to analýza, z níž je patrné, že v některých porodnicích přichází na svět „císařem“ až 40 procent novorozeňat. Porodníci se k zákroku uchylují i v případech, kdy to není nezbytné. Například když má žena z normálního porodu strach.
Zprávu vydala Mladá fronta DNES, autorkou je Lenka Petrášová.
Světová zdravotnická organizace považuje za běžné, když má porodnice patnáct procent porodů císařem a zbytek dětí se narodí normálně. Ze sedmnácti největších porodnic v Česku toho čísla nedosahuje ani jediná. Všechny hranici překračují – většina více než dvojnásobně.
Vyplývá to z analýzy dat, jež porodnice vykazují k proplácení péče a kterou zpracovala Platforma zdravotních pojištěnců.
Čísla potvrzují to, o čem se doposud jen spekulovalo. Že v přístupu k rodičkám existují mezi porodnicemi propastné rozdíly. Z dat například vyplývá, že zatímco ve vyškovské porodnici rodí císařem méně než deset procent žen, ve srovnatelné neratovické porodnici jich rodí operativně 40 procent.
„A rozdíly jsou i mezi specializovanými centry, která mají portfolio rizikových pacientek stejné – liší se procentem operativních porodů až dvojnásobně,“ píše v analýze její autorka, biostatistička Markéta Pavlíková.
To je případ například Fakultní nemocnice v Brně s dvaceti procenty císařských řezů oproti Ústavu pro matku a dítě v Podolí s více než 40 procenty.
Císařský řez by se měl provádět pouze z medicínské příčiny. Porodníci přitom považují za vážný medicínský důvod k porodu císařem i psychiku ženy. Tedy když má žena z normálního porodu strach.
Pondělí, 21. září 2015Zprávy z médií
Aktivisté zpochybňují výroční zprávu o činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů za rok 2014. Z ní vyplývá, že policisté minulý rok více hřešili. Podle kritiků však hlídači policistů pouze prezentují čísla bez bližší analýzy. Navíc je otázkou, zdali se jen nezlepšila efektivita inspektorů.
V roce 2012 policista Jiří T. vystřelil ve Strakonické ulici po ujíždějícím řidiči. Kulka ale zasáhla mladou dívku na sedadle spolujezdce, která zraněním podlehla. Nyní byl policista obviněn z usmrcení z nedbalosti. To je jeden z případů, které řeší Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
Na rozdíl od roku 2013 loni hlídači policistů zdokumentovali o 28 % protiprávních případů víc. Zatímco násilné delikty poklesli, dramaticky stouplo podezření z podvodů a zpronevěr. Číslo v těchto případech narostlo až o 95 %. Informovala o tom zpráva o činnosti inspekce za rok 2014, kterou má server Lidovky.cz k dispozici.
Z dat mimo jiné také vyplývá, že nejčastěji zákon nebo své pravomoci překračují mladí policisté. Největší skupina hříšníků je od 25 do 29 let (až 26 %). Proč tomu ale tak je, zpráva neobjasňuje. „Zprávy GIBS jsou velmi nekvalitní a nejsou vůbec analytické. Chybí tam konkrétnější údaje a informace, které GIBS poskytuje jsou podle mě k ničemu,“ pochybuje o důvěryhodnosti instituce právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Ta spolu s Ligou usiluje o to, aby inspekce byla otevřenější a poskytovala o svém vyšetřování podrobnější informace. Navíc aktivisté již delší čas požadují odvolání šéfa GIBS Ivana Bílka.
Podle senátora Václava Lásky (SZ) zase není patrné, jestli se kriminalita u policistů zvyšuje. „Počet vyšetřovaných případů nemusí odpovídat skutečnému stavu, protože nezáleží jen na kriminalitě policistů, ale také schopnosti GIBS případy zaznamenat,“ upozorňuje.
Senátor na druhou stranu ale oceňuje, že zprávy o činnosti GIBS vůbec vydává. „Tato čísla jsou spíše odrazem, jak je inspekce schopna odhalovat trestné činy policistů. Kvalitu práce můžeme hodnotit ale až s odstupem,“ dodává Láska. Podstatné je totiž, jak případy projdou soudním procesem a jestli k nim byly dostatečně kvalitně zpracované podklady.
Peníze za informace
Inspektoři oproti roku 2013 také zaznamenali větší počet případů, ve kterých by se mohlo jednat o korupci (41). Nejčastější forma korupce podle GIBS stále vypadá tak, že policista řekne za peníze či protislužbu nějakou informaci.
Podstatnou část zprávy věnuje inspekce úniku informací o vyšetřování. Domnívá se, že nejčastějším důvodem může být snaha mařit průběh řízení nebo poškodit někoho z okolí vyšetřovaného. V roce 2014 vyšetřoval GIBS únik informací ve 12 případech.
Zprávu vydal server Lidovky.cz dne 19. září 2015.
Čtvrtek, 10. září 2015Zprávy z médií
Odškodnění za sterilizaci z minulých desetileté se týká třeba romských žen nebo postižených osob, ombudsmanovi se kvůli tomu přihlásily desítky žen. Návrh vymezuje období téměř 46 let, odškodné by tedy mohlo připadnout osobám, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012. Návrh by nyní měla projednat vláda. Některé resorty jsou ale proti, tvrdí, že se oběti mohly kvůli odškodnému obrátit na soud a mělo by také stačit, že se jim stát už v roce 2009 omluvil a pravidla zákroku změnil. Za to, že stát porušoval práva lidí a dosud je neodškodnil, ČR sklízí kritiku od mezinárodních organizací.
Praha – Oběti protiprávních sterilizací z minulých desetiletí by se mohly v příštích letech možná dočkat odškodnění od státu. Podle návrhu obrysů zákona, který připravil tým ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD), by mohly dostat 300 000 korun. Týkat by se to mělo třeba romských žen či postižených osob. Záměr dostane k projednání vláda. Některé resorty jsou proti. Podle nich se oběti mohly kvůli odškodnému obrátit na soud a mělo by také stačit, že se jim stát už omluvil a pravidla zákroku změnil.
Ombudsmanovi se přihlásily desítky žen
S podezřením na nucené sterilizace v Česku, a to především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC).
Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily i na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006. V roce 2009 se za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil. Za to, že stát porušoval práva lidí a dosud je neodškodnil, ČR sklízí kritiku od mezinárodních organizací. Nový zákon by měl podle svých autorů umožnit odškodné obětem, které ho nemůžou kvůli promlčení dostat soudní cestou.
Zákrok od roku 1966
Návrh vymezuje období téměř 46 let od platnosti zákona o zdraví lidu do přijetí nových norem. Odškodné by tedy mohlo připadnout osobám, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012. Pro sterilizaci se nerozhodly svobodně, ale po přesvědčování, hrozbě odebrání dětí či dávek. Motivací mohla pak být finanční či věcná odměna v zájmu „zdravé populace“. Tento postup upravovaly tehdejší předpisy.
„Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí,“ uvedli autoři návrhu. Jmenovali třeba Romy, lidi s postižením, věřící či s odlišnými než oficiálními názory.
Ministrovi by radila komise
Podle návrhu by oběti mohly dostat omluvu, odškodné 300.000 korun a také náhradu nákladů za případnou léčbu a rehabilitaci kvůli početí dítěte. Žádost by podávaly do tří let od účinnosti zákona ministerstvu zdravotnictví. O rozkladu by pak rozhodl ministr. Radila by mu komise expertů. Vycházeli by ze zdravotnické dokumentace, výpovědí svědků, znaleckých posudků či jiných listin.
Podle autorů není jasné, kolik by mohl stát celkem na odškodném vyplatit. Není totiž možné odhadnout počet osob, které by se přihlásily. Sumu vyčíslili na 25,2 milionu korun až na 2,13 miliardy. Další peníze by si vyžádaly náklady na rehabilitace či na personál, který by žádosti vyřizoval. Celkové výdaje by se tak mohly podle podkladů pro vládu pohybovat od 78,9 milionu do 2,49 miliardy.
Ministerstvo financí nesouhlasí
Ministerstvo financí s navyšováním počtu pracovníků a výdajů na mzdy nesouhlasí. Podle něj se měly oběti obrátit na soud a dostatečným řešením od státu je to, že se vláda omluvila a upravila pravidla sterilizací. Také podle ministerstva zdravotnictví poškozené osoby měly jít soudní cestou, odškodnění jedné „skupiny pacientů“ považuje za nesystémové. Ministerstvo zemědělství nesouhlasí s částkou. Poukazuje na to, že pro oběti komunismu bylo odškodné 100 000 korun.Žádosti by mělo být podle návrhu možné podávat po tři roky poté, co by zákon začal platit.
Návrh měla vláda mít podle původního plánu už loni v prosinci, paragrafy měly být hotové koncem letoška a zákon měl pak platit od pololetí příštího roku. Dienstbier materiál dokončil letos v dubnu, od té doby záměr čeká na projednání.
Zdroj: ČTK
Pátek, 8. května 2015Zprávy z médií
Martin KŘÍŽEK, moderátor:
Očkování bez souhlasu pacienta by nemělo projít sněmovnou. Zdravotní výbor schválil vyřazení tohoto paragrafu z novely zákona o ochraně veřejného zdraví. Ministerstvo zdravotnictví s očkováním bez souhlasu pacienta počítalo v případech epidemií nebo při mimořádných událostech. Občanská sdružená ale upozornila na to, že by mohl být zneužitý proti rodičům, kteří odmítají nechat očkovat své děti. Detaily má ze sněmovny reportérka Věra Masopustová.
Věra MASOPUSTOVÁ, redaktorka:
Podle právní analýzy by se paragraf o očkování bez souhlasu pacienta mohl vykládat hned několika způsoby, tedy i jako možnost přinutit rodiče nechat své děti očkovat. Vyškrtnutí paragrafu vítají i občanská sdružení. Podle předsedkyně spolku ROZALIO Martiny Suchánkové řada poslanců ani nevěděla, co by mohl přinýst, přinést. Na nejednoznačný výklad pak upozornila Liga lidských práv. Definitivně o novele, která mimo jiné zmírňuje sankce za prohřešky kolem očkování, poslanci rozhodnou na květnové schůzi. Věra Masopustová, Radiožurnál.
Zpráva odvisílal Radiožurnál Českého rozhlasu dne 6. 5. 2015.
