Pondělí, 7. listopadu 2011Zprávy z médií
ČR se sice zavázala dodržovat práva lidí se zdravotním postižením tak, jak plyne z Úmluvy OSN, ve skutečnosti tu ale lidé s postižením nemají například rovnoprávný přístup ke vzdělání či na trh práce. Tvrdí to zpráva sedmnácti organizací.
Podmínky lidí s postižením se v posledních letech v České republice zhoršují. Handicapovaní například nedisponují rovným přístupem ke vzdělání, k rozhodování o politice a tvrdě na ně dopadají sociální reformy. Vyplývá to ze zprávy pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, kterou připravilo sedmnáct organizací. Svou zprávu zpracovala a zaslala výboru i vláda.
Organizace tvrdí, že Česká republika nesplňuje závazky, které jí vyplývají z Úmluvy. Státy, které jsou smluvní stranou, jsou totiž povinny změnit ty části svého právního řádu, jež jsou s Úmluvou v rozporu.
„To se však v České republice nestalo. Organizace složené z odborníků i samotní lidé se zdravotním postižením za to stát kritizují a zároveň navrhují doporučení, jak tuto situaci zlepšit,“ uvedly organizace v tiskovém prohlášení.
Denisa Slašťanová z Ligy lidských práv poukazuje například na to, že v České republice bylo zbaveno způsobilosti přes 26 500 lidí. Podle úmluvy by ale postižení měli mít všechna práva. A podle jejích slov skončilo přes 9 300 lidí nedobrovolně v léčebnách a ústavech. Odvolala se přitom jen stovka z nich.
Podle Camille Latimier ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR vázne také vzdělávání a postižení stále chodí do speciálních, ne do běžných škol. „Nediskriminace je jedna věc, ale plné uplatnění ve společnosti druhá,“ doplnila pak podle ČTK Latimier.
Podle Denisy Slašťanové je přitom otázka (ne)naplňování práv lidí se zdravotním postižením v České republice v poslední době velmi aktuální, a to zejména s ohledem na probíhající transformaci sociálních služeb a připravované sociální reformy.
„Doufáme proto, že alternativní zpráva přiblíží tuto problematiku nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti,“ dodala Slašťanová.
Podle alternativní zprávy má stát například přijmout definici diskriminace, která bude v souladu s Úmluvou, reformovat systém opatrovnictví, zajistit, aby lidé s postižením nemuseli žít v ústavech a poskytovat služby v závislosti na individuálních potřebách klientů. Změnit by se podle autorů měl také systém vzdělání.
„Úpravy mají být vytvořeny individuálně, podle potřeb každého dítěte a mohou spočívat například v bezbariérových přístupech do škol, používání speciálních učebních pomůcek, zabezpečení vyškolených osobních asistentů, i vzdělávaní pedagogů a ostatních zaměstnanců školy,“ vyplývá z dokumentu.
Bezbariérový přístup přitom organizace požadují ve všech veřejných dopravních prostředcích a budovách, které lidé se zdravotním postižením využívají.
Zlepšit se má podle autorů textu kromě toho také přístup lidí s postižením na pracovní trh.
„Umožněna jim má být i plná účast na dění ve volbách a rozhodování ve všech oblastech života, které se jich dotýkají,“ upozorňují autoři s tím, že navrhují přijmout specifická opatření, jako je možnost využití asistenta, speciální úpravu volebního lístku či například možnost elektronické volby.
Autoři se chystají svůj dokument odeslat do Ženevy OSN tento týden.
Česká republika ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením 28. října 2009. Od roku 2010 je Úmluva součástí jejího právního řádu.
Článek byl publikován dne 7. 11. 2011 na www.denikreferendum.cz.
Neděle, 6. listopadu 2011Zprávy z médií
Praha /ROZHOVOR/ – Porodníků je v Česku málo, přesto jsou u většiny porodů. Podle ředitelky Unie porodních asistentek Kateřiny Hájkové Klíčové by bylo řešení, kdyby ministerstvo zdravotnictví umožnilo existenci porodních domů.
„
V poslední době se objevují zprávy o domácích porodech, které dopadly tragicky. Jak se k přivádění dětí na svět doma stavíte?
Bývá nám podsouváno, že porody doma propagujeme. My ale jen chceme, aby ženy, které se k tomu kroku rozhodnou, měly k dispozici zdravotníka – tedy kvalifikovanou porodní asistentku. Často se stane, že ženě, která zvažuje možnost porodit dítě doma, porodní asistentka na základě zjištěných kontraindikací (např. vcestná placenta, poloha koncem pánevním apod.) porod doma nedoporučí. Usilujeme zejména o to, aby české ženy měly podobně jako ty v zahraničí, možnost volby a také, aby měly dostupnou odbornou péči.
Měla by se tedy přesně určit pravidla?
Domácí porody jsou výborně ošetřeny v Anglii, Dánsku nebo v Holandsku. Standardy, které tam platí desítky let, by se daly použít i u nás. Je tam ošetřena například spolupráce asistentky, která porod doprovází, a dalších zdravotníků, jako třeba záchranky. V Británii to funguje tak, že asistentka, která je u domácího porodu a nastanou komplikace, zavolá do nemocnice a domluví přejezd. V postotalitních zemích je zatím taková spolupráce bohužel zatím nemyslitelná. U nás se někdy stane, že sanitka přijede i v doprovodu policie, která pak porodní asistentku vyšetřuje.
Vyskytl se také případ, kdy záchranáři odvezli ženu s dítětem do nemocnice proti její vůli.
Je třeba rozlišovat plánované a neplánované domácí porody. Při neplánovaných, takzvaných překotných porodech, chce žena často rodit v nemocnici, ale vše jde tak rychle, že musí porodit doma. Pokud je pak ona a miminko zdravé, není povinnost, aby odjížděli do porodnice. Praxe je ale mnohdy taková, že je matka proti vůli od dítěte oddělena a jsou převezeni do porodnice. Tam se s ženou často zachází nevybíravě, jako by se k porodu doma sama rozhodla. V těchto případech většinou asistentka ani nefiguruje.
V případě, že se něco při porodu stane, kdo by měl nést odpovědnost?
Za zdraví své a svého dítěte nese člověk odpovědnost sám. Ženy, které se rozhodnou pro domácí porod, bývají poučené, takže je jejich rozhodnutí zodpovědné. Poslouchají gynekologa i asistentku, a když je náznak rizika, od domácího porodu ustupují. Asistentka, stejně jako kterýkoliv jiný zdravotník, nese zodpovědnost za to, že poskytuje péči podle zákona o zdravotních službách. Rodička má zodpovědnost za své rozhodnutí, zatímco porodní asistentka může být souzena v případě, že konkrétně pochybila, ale ne za to, že poskytla péči doma.
To se ale po novém roce změní…
Asistentce bude hrozit až milionová pokuta. Zákon ale nezabrání porodům doma. Na nás se každý den obrací několik žen s prosbou o doporučení konkrétní porodní asistentky, která by jim poskytla péči u domácího porodu. Pro porodní asistentky bude ale nová situace ohrožující. Ženy to tedy buď risknou samy, nebo o asistenci poprosí např. dulu, která ale neposkytuje zdravotní péči. Proto radím ženám, aby svůj zájem o péči samostatných porodních asistentek adresovaly přímo na Ministerstvo zdravotnictví nebo na zdravotní pojišťovny. Např. prostřednictvím formuláře Ligy lidských práv: Chci svůj porod. Proti novému zákonu se vzedmula velká vlna nevole a proběhla například demonstrace s názvem „Chceme péči porodní asistentky“ a tisíce lidí už podepsaly „Výzvu za bezpečný porod“.
Bude nějaké výjimka, když si ženy za služby zaplatí?
Ženy si domácí porod už dnes platí samy, protože úhradová vyhláška nezná nic takového, jako je porod vedený porodní asistentkou. Ať už si ale péči zaplatí žena nebo pojišťovna, asistentka musí jednat v souladu se zákonem. Pokuta by jí tedy hrozila vždy.
A jak to chodí v zahraničí?
Na západ od nás mohou nízkorizikové ženy rodit doma nebo v porodních domech a centrech, kde je lékař pouze na telefonu a v případě komplikací přijede. Jen ženy s komplikacemi jsou v porodnicích. V Holandsku je matka v péči porodní asistentky během celého těhotenství. S ní přijíždí do nemocnice a tam mají k dispozici porodní sál. Po porodu spolu opět odjíždějí do domácího prostředí. Snižuje se tak riziko porodních komplikací, protože asistentka ženu dobře zná a rizika odhalí lépe. U nás se jako za totality vše řeší v nemocnicích a míra rizika nehraje roli. Když je ale žena v porodnici, může se porod stát rizikovým jen proto, že se kvůli stresu nebo převozu zastaví či zpomalí. Doma by mohl proběhnout bez komplikací. V Anglii má většina porodnic rizikové oddělení, kde jsou lékaři i asistentky, a centrum asistentek, které vedou nekomplikované porody. Pouze při komplikacích, což je asi jedno procento případů, je žena převezena na rizikové pracoviště. Taková péče je levnější a efektivnější.
Mají tedy české ženy k porodnicím nějakou alternativu?
U nás se ale tlačí na to, aby se všechny porody odehrávaly v porodnicích. Je připraveno pár projektů na spuštění porodního domu – jeden v Brně a jeden v Praze. Legislativa je ale zatím neumožňuje otevřít, protože pro ně platí stejná pravidla, jako pro soukromou porodnici. To znamená nákladné vybavení, přítomnost porodníka a pediatra, což je finančně neúnosné. Je paradoxní, že u nás zdravé ženy, které jsou schopny porodit dítě samy, musí ležet v nemocnici pod dohledem lékařů a zůstávat tam další čtyři dny. To je vysoká zátěž pro státní pokladnu.
Takže se u nás porody na asistentkách nenechávají?
I podle zákona je porodní asistentka odborníkem na porod a může ho vést bez lékaře. Vnitřní pravidla většiny porodnic jsou ale taková, že je lékař přivolán vždy bez ohledu na stav ženy. Často má navíc pocit, že musí nějak zasáhnout, například porod urychlit. Když má porodnice čtyři až pět porodních boxů, musí být ve službě tři až čtyři lékaři. V Británii jsou přítomni lékaři jen na telefonu. U nás jsou u porodů preventivně.
Navzdory tomu, že Česko nedávno zažilo babyboom, počet porodnic klesá a i do budoucna mají zanikat další malá zařízení. Má opatření logiku?
Snižování počtu porodnic nám připadá jako neuvěřitelný krok i v souvislosti s tím, že se stát snaží omezit možnost práce soukromým porodním asistentkám tím, že jim neuděluje registrace. Zároveň zavírá malé porodnice, které podporují přirozený průběh porodu. Pokud ministerstvo volí jako jediné kritérium počet porodů a ne množství císařských řezů a komplikací, je něco špatně. Je to tlak na to, přivést všechny ženy do velkých specializovaných porodnic. Neumím si ale představit, jak velká města, jako je Brno či Praha, budou zvládat nápor rodiček, když už dnes se v Praze ženy musí registrovat. Stát draze vyškolil porodní asistentky, ale v případě zavírání malých porodnic si najdou jinou profesi. Ve chvíli, kdy se zjistí, že velká města nápor rodiček nezvládají, bude se provoz v porodnicích horko těžko obnovovat.
Stát tedy porodním asistentkám příliš nepřeje. Přitom si ale porodnictví zvolí jen málo lékařů, protože je tu velké riziko zažalování ze strany pacientů.
To je další paradox. Porodní asistentky usilují o tuto práci, jsou k tomu ze zákona pověřené, nesou podobnou zodpovědnost jako lékaři a celoživotně se vzdělávají. Stát jim ale provádět jejich povolání znemožňuje, i když se lékaři se do porodů nehrnou.“
Článek byl publikován dne 6. 11. 2011 na www.denik.cz.
Autorkou článku je Michaela Kloubová, www.denik.cz.
Sobota, 5. listopadu 2011Zprávy z médií
Právní zástupkyně mluvčího blokády kácení Mojmíra Vlašína Zuzana Candigliota obdržela písemný rozsudek Krajského soudu v Plzni. Ten potvrdil, že zásahy, kterými policie potlačovala blokádu kácení v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava, byly protizákonné.
Účastníci blokády požadují od policie omluvu, vyvození důsledků pro zodpovědné funkcionáře a zveřejnění kroků, které policie udělá, aby se podobná chyba nemohla opakovat.
Za zásadní pochybení policie označil soud skutečnost, že předem nevyhodnotila, proti komu má správně zasahovat – zda proti účastníkům protestu nebo proti dřevorubcům.
„Je … zřejmé, že odpůrce /Policie ČR/ otázku oprávněnosti těžby dřeva vůbec neřešil, resp. nedospěl k závěru, že těžba je oprávněná,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku.
Podle soudu mohli policisté rozpustit shromáždění z důvodu ochrany zdraví osob pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že těžba byla v souladu se zákonem. Účastníci blokády přitom opakovaně upozorňovali policii, že pro kácení v území ponechaném přírodě v oblasti Ptačího potoka nebyly vydány potřebné zákonné výjimky, které by umožnily poškodit vzácnou přírodu, a tudíž je nelegální.
Soud rozhodl s odkazem na Ústavu ČR a zákony, které stanovují povinnost chránit naše přírodní bohatství. Podtrhl přitom význam účasti veřejnosti na ochraně přírody, třeba i formou blokády kácení: „Uskutečňuje-li se ochrana přírody za přímé účasti občanů, je evidentní, že účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde“, uvedl soud.
Soud ale neřešil riziko opakování celé situace, protože „nemá důvod v případě odpůrce /Policie ČR/ pochybovat o tom, že by se propříště neřídil právním názorem vysloveným v tomto rozsudku“.
Avšak policie i po obdržení písemného rozsudku zopakovala, že na svém postupu vůči účastníkům blokády trvá. Zároveň správa parku oznámila plán dalšího kácení v příštím roce. Liga lidských práv, Ekologický právní servis i Hnutí Duha považují takový postoj policie v právním státě za nepřijatelný.
Rozhodnutí soudu je již nyní pravomocné, není možné se proti němu odvolat. Policie proti němu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv je přesvědčena o tom, že pokud chce policie před veřejností vypadat jako nestranná instituce, která ctí zákon a ne politická zadání, pak musí rozhodnutí soudu respektovat a vyvodit z něj i personální důsledky.
„Zrušení plzeňského rozsudku na základě kasační stížnosti je velmi nepravděpodobné. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi připouští zasahování do práva shromažďovacího jen ve výjimečných případech. Kromě toho plzeňský rozsudek je velmi kvalitně odůvodněn a pochybení policie je zjevné,“ dodala Candigliota.
Markéta Cooiman z Ekologického právního servisu je přesvědčena o tom, že kácení v Národním parku Šumava probíhalo prokazatelně v rozporu s právními předpisy. „Správa parku nesplnila ani jednu ze třech podmínek pro povolení kácení, které ukládá zákon. Opakovaně jsme na tuto skutečnost policii a další orgány upozorňovali, doposud bez výsledku. Proto oceňujeme rozhodnutí plzeňského krajského soudu o nezákonnosti policejního jednání vůči účastníkům šumavské blokády a dále se hodláme o toto rozhodnutí opřít v řízeních, která nejsou doposud ukončena.“
Mluvčí blokády Vratislav Vozník byl ve svých vyjádřeních ještě ostřejší: „Místo aby policie zajistila dodržování zákonů na ochranu přírody, chránila dřevorubce, kteří ilegálně masivně káceli stromy v srdci národního parku. Žádáme, aby se policie veřejně omluvila všem účastníkům blokády za nezákonný zásah a vyvodila systémové a personální důsledky. Odpovědnost musejí nést především policejní funkcionáři, tedy velitel zásahu a krajský policejní ředitel, kteří o zásahu rozhodli a vedli jej. Nesmírně závažné je pro mne zjištění, že už ani policie v naší banánové republice nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu, za to na slovo poslouchá politicky dosazené figury.“
Podle Vozníka se minimálně čtyři účastníci pokojné blokády nelegálního kácení u Ptačího potoka budou soudně domáhat finanční satisfakce za újmu, která jim byla zásahem způsobena. „Případné odškodné věnují protikorupčnímu fondu,“ podotkl Vozník.
Rozhodnutí soudu přivítal i herec Petr Vacek, který se letní blokády na Ptačím potoce rovněž zúčastnil: „Jsem rád, že alespoň v tomto bodě vítězí zákon a rozum. Bohužel v dalších případech tomu tak není. Zatím není jasné, jestli někdo najde odvahu prohlásit kácení za ilegální, přestože je porušení zákona zcela očividné. A hlavně – je to zadostiučinění, ale zničený les na Ptačím potoce zůstane zničený. Tak jen do budoucna doufejme, že se podaří zabránit dalším šíleným nápadům správy parku.“
Podle Jaromíra Bláhy z Duhy Krajské ředitelství policie v Plzni vyčíslilo zásahy proti blokádníkům na milion korun. „Ve skutečnosti ale budou výrazně vyšší, protože na Šumavu jezdily policejní jednotky z celé republiky. Dlouhé prsty kmotrů, na které upozornil Karel Schwarzenberg, nás stojí nejen zničenou přírodu v národním parku, ale také pěkné peníze,“ dodal Bláha.
Článek byl publikován dne 5. 11. 2011 na www.prvnizpravy.cz a najdete jej zde.
Středa, 2. listopadu 2011Zprávy z médií
2. 11. 2011 | Hnutí Duha, Liga lidských práv, Ekologický právní servis
Právní zástupkyně mluvčího blokády kácení Mojmíra Vlašína Zuzana Candigliota obdržela písemný rozsudek Krajského soudu v Plzni [1]. Ten potvrdil, že zásahy, kterými policie potlačovala pokojnou blokádu kácení v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava, byly protizákonné. Účastníci blokády požadují od policie omluvu, vyvození důsledků pro zodpovědné funkcionáře a zveřejnění kroků, které policie udělá, aby se podobná chyba nemohla opakovat.
Za zásadní pochybení policie označil soud skutečnost, že předem nevyhodnotila, proti komu má správně zasahovat – zda proti účastníkům protestu nebo proti dřevorubcům. „Je zřejmé, že odpůrce /Policie ČR/ otázku oprávněnosti těžby dřeva vůbec neřešil, resp. nedospěl k závěru, že těžba je oprávněná“ [2]. Podle soudu mohli policisté rozpustit shromáždění z důvodu ochrany zdraví osob pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že těžba byla v souladu se zákonem. Účastníci blokády přitom opakovaně upozorňovali policii, že pro kácení v území ponechaném přírodě v oblasti Ptačího potoka nebyly vydány potřebné zákonné výjimky, které by umožnily poškodit vzácnou přírodu, a tudíž je nelegální.
Soud rozhodl s odkazem na Ústavu ČR a zákony, které stanovují povinnost chránit naše přírodní bohatství. Podtrhl přitom význam účasti veřejnosti na ochraně přírody, třeba i formou blokády kácení: „Uskutečňuje-li se ochrana přírody za přímé účasti občanů, je evidentní, že účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde“, uvedl soud [3].
Soud ale neřešil riziko opakování celé situace, protože „nemá důvod v případě odpůrce /Policie ČR/ pochybovat o tom, že by se propříště neřídil právním názorem vysloveným v tomto rozsudku“. Avšak policie i po obdržení písemného rozsudku zopakovala, že na svém postupu vůči účastníkům blokády trvá [4] a zároveň správa parku oznámila plán dalšího kácení v příštím roce. Liga lidských práv, Ekologický právní servis i Hnutí DUHA považují takový postoj policie v právním státě za nepřijatelný.
Rozhodnutí soudu je již nyní pravomocné, není možné se proti němu odvolat. Policie proti němu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv řekla: „Pokud chce policie před veřejností vypadat jako nestranná instituce, která ctí zákon a ne politická zadání, pak musí rozhodnutí soudu respektovat a vyvodit z něj i personální důsledky.“ „Zrušení plzeňského rozsudku na základě kasační stížnosti je velmi nepravděpodobné. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi připouští zasahování do práva shromažďovacího jen ve výjimečných případech. Kromě toho plzeňský rozsudek je velmi kvalitně odůvodněn a pochybení policie je zjevné.“
Markéta Cooiman z Ekologického právního servisu řekla: „Kácení v Národním parku Šumava probíhalo prokazatelně v rozporu s právními předpisy [5]. Správa parku nesplnila ani jednu ze třech podmínek pro povolení kácení, které ukládá zákon. Opakovaně jsme na tuto skutečnost policii a další orgány upozorňovali, doposud bez výsledku. Proto oceňujeme rozhodnutí plzeňského krajského soudu o nezákonnosti policejního jednání vůči účastníkům šumavské blokády a dále se hodláme o toto rozhodnutí opřít v řízeních, která nejsou doposud ukončena.“
Vratislav Vozník, mluvčí blokády řekl: „Místo aby policie zajistila dodržování zákonů na ochranu přírody, chránila dřevorubce, kteří ilegálně masivně káceli stromy v srdci národního parku. Žádáme, aby se policie veřejně omluvila všem účastníkům blokády za nezákonný zásah a vyvodila systémové a personální důsledky. Odpovědnost musejí nést především policejní funkcionáři, tedy velitel zásahu a krajský policejní ředitel, kteří o zásahu rozhodli a vedli jej. Nesmírně závažné je pro mne zjištění, že už ani policie v naší banánové republice nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu, za to na slovo poslouchá politicky dosazené figury.“ „V tuto chvíli vím i o čtyřech účastnících pokojné blokády nelegálního kácení u Ptačího potoka, kteří se budou soudně domáhat finanční satisfakce za újmu, která jim byla zásahem způsobena. Případné odškodné věnují protikorupčnímu fondu.“
Petr Vacek, herec, signatář Šumavské výzvy, řekl: „Jsem rád, že alespoň v tomto bodě vítězí zákon a rozum. Bohužel v dalších případech tomu tak není. Zatím není jasné, jestli někdo najde odvahu prohlásit kácení za ilegální, přestože je porušení zákona zcela očividné. A hlavně – je to zadostiučinění, ale zničený les na Ptačím potoce zůstane zničený. Tak jen do budoucna doufejme, že se podaří zabránit dalším šíleným nápadům správy parku.“
Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl: „Následky nezákonných zásahů policie nese také příroda. Pokácené stromy v oblasti Ptačího potoka už nikdo zpátky nepostaví, holiny a těžbou poškozené části lesa se budou desítky let vzpamatovávat. Zanedbatelné nejsou ani ekonomické důsledky chybného rozhodnutí krajského policejního ředitele a velitele zásahů. Krajské ředitelství policie je vyčíslilo na milion korun, ve skutečnosti ale budou výrazně vyšší, protože na Šumavu jezdily policejní jednotky z celé republiky. Dlouhé prsty kmotrů, na které upozornil Karel Schwarzenberg, nás stojí nejen zničenou přírodu v národním parku, ale také pěkné peníze.“ [6]
Kontakt:
Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel: 777893871
Markéta Cooiman, Ekologický právní servis, tel: 775154081
Vratislav Vozník, mluvčí blokády, tel: 732719699
Jaromír Bláha, Hnutí DUHA, tel: 731463929
Poznámky:
[1] Celé znění rozsudku je zde.
[2] str. 23 rozsudku.
[3] str. 17 rozsudku. Soud přitom nepochyboval, že blokáda byla shromážděním občanů vyjadřujících určitý názor, v daném případě že těžba v oblasti Ptačího potoka je nelegální a poškozuje chráněnou přírodu.
[4]http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/policie-se-brani-rozhodnuti-soudu-o-zasahu-na-sumave/708995?utm_source=rss&utm_medium=feed
[5] Oblast Šumavy je zákonem chráněna v minimálně třech vrstvách: • jako území národního parku, v němž je dle § 16 odst. 1, písm a) zájona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů, což kácení jednoznačně způsobuje. • na území se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin. Ustanovení § 50 odst. 2 z.č. 114/1992 Sb. říká, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a správa NP Šumava nedisponuje výjimkou k zásahu do míst výskytu těchto druhů, které se v oblasti prokazatelně vyskytují. • zároveň je Národní park chráněným územím Natura 2000, ve kterém lze kácet pouze s povolením orgánu ochrany přírody, který shledá, že taková činnost nepředstavuje negativní vliv chráněné území. Posouzení vlivu kácení na území Natura 2000 však nebylo provedeno.
[6]http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministra_schwarzenberga_4/x2011_08_14_karel_schwarzenberg_sumava_je_nejlakavejsi_korist.htm
Sobota, 29. října 2011Zprávy z médií
Umístění nesvéprávného člověka do ústavu musí schválit soud, s takto jasným stanoviskem přišel ombudsman Pavel Varvařovský. Reaguje tak na konkrétní případ Jaroslava Červenky, který byl proti své vůli sedm měsíců držený v ústavu. O osudu lidí zbavených svéprávnosti, kterých je teď v České republice přes třicet tisíc, rozhodují jen jejich opatrovníci. A to je podle veřejného ochránce nepřijatelné. Jeho zpráva není rozhodnutím, ale právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat.
Červenku nechal jeho opatrovník – úřad městské části Praha 11 – letos v únoru převézt do uzavřeného domova se zvláštním režimem, a to údajně pod záminkou rehabilitace. Pak ale uzavřel smlouvu o jeho pobytu s ředitelem ústavu. Muž přitom podle Ligy lidských práv o jednání opatrovníka nevěděl a ani se ho nezúčastnil, i když je schopen smysl smlouvy chápat.
Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla podle ligy domněnka, že není schopen žít sám ve svém bytě a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Muž s umístěním do ústavu nesouhlasil a kontaktoval policii i opatrovnický soud. „Žil jsem mezi lidmi, kteří nejsou vůbec schopní verbální komunikace, jsou mimo úplně. Já mám vysokoškolské vzdělání, tak to na mě působilo velmi špatně,“ popisuje pobyt v ústavu Červenka.
Podle Barbory Rittichové z Ligy lidských práv se režim, kterému se muž musel v ústavu podřídit, téměř podobal vězení. Neměl například vůbec povolené vycházky. „Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ uvedla.
Ombudsman upozorňuje, že je umístění do ústavu s režimovými opatřeními zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod. Umístění prý proto musí schválit soud. „Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ uvedl Varvařovský. Podle něj má soudní přezkum nastoupit i v situaci, kdy člověk v ústavu žije, ale nepřeje si tam už být. Úřad Prahy 11 ovšem upozorňuje, že se pak může stát, že než soudy záležitost projednají, tak už bude místo v ústavu obsazeno jiným klientem.
V současné době žije v Česku asi 35 tisíc lidí, které soud zcela zbavil svéprávnosti. S tímto institutem už ale nový občanský zákoník nepočítá. Soudy by měly v budoucnu mít možnost práva jen omezit.
Článek byl publikován dne 29.10.2011 na www.ceskatelevize.cz a najdete jej zde, reportáž odvysílaná na toto téma je k dispozici zde.
Autorkou reportáže je Jitka Szászová.
Středa, 19. října 2011Zprávy z médií
Podle veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského nemohou opatrovníci sami rozhodnout o umístění člověka zbaveného svéprávnosti nebo s omezenou způsobilostí k právním úkonům do ústavu. Nejprve krok musí schválit soud. Ombudsman argumentuje tím, že umístění do zařízení se zvláštním režimem znamená zásah do práva svobody pobytu a pohybu.
„Ještě předtím, než dojde k uzavření smlouvy mezi zařízením a opatrovníkem, musí takové umístění schválit soud. Považuji přitom za samozřejmé, že se soud seznámí s důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno, a zjistí i názor opatrovance,“ vysvětlil Varvařovský správný postup.
Ombudsman tak rozhodl na základě stížnosti Jaroslava Červenky, kterého jeho opatrovník v únoru umístil do uzavřeného domova se zvláštním režimem kvůli rehabilitaci.
„Následně uzavřel smlouvu o pobytu s ředitelem ústavu. Červenka o jednání nevěděl a nezúčastnil se ho, přestože je schopný plně chápat smysl smlouvy. Jedinými důvody Červenkova nuceného pobytu v ústavu byla domněnka opatrovníka, že není schopen žít sám ve svém bytě, a skutečnost, že ho soud zbavil způsobilosti k právním úkonům,“ uvedla právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených Barbora Rittichová.
Červenka se obrátil na policii i opatrovnický soud, věcí se ale nikdo nezabýval. „Režim, kterému byl v ústavu podroben, bez možnosti vycházek, se téměř podobal vězení. Vzhledem k jeho statutu osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům měl prakticky odejmut přístup ke spravedlnosti,“ popsala situaci Rittichová.
Červenka se proto obrátil na ombudsmana, který pak vydal průlomové stanovisko. „Dosud totiž nebyly speciálním řízením upraveny situace, kdy může být osoba omezená nebo zbavená způsobilosti k právním úkonům držena v takovém ústavu proti své vůli,“ dodala Rittichová.
Ombudsmanovo vyjádření je právním názorem a doporučením opatrovníkům, jak by se měli chovat, řekla ČTK mluvčí ombudsmanovy kanceláře Iva Hrazdílková.
Článek byl publikován dne 19.10.2011 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
