Pondělí, 11. června 2012Zprávy z médií
Místo velkých psychiatrických léčeben síť ambulantních specialistů. Místo ponižujícího zacházení respektování práv duševně nemocných pacientů. Výbor OSN proti mučení kritizuje Česko za psychiatrickou péči a tuzemským úřadům posílá doporučení, co a jak změnit. „Za málo peněz, málo muziky,“ komentuje výtky ředitel pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý. Změna už je však prý na cestě.
„Psychiatrická péče by měla být postupně co nejvíce poskytovaná ambulantně, nikoliv v léčebnách, kde je člověk zbaven osobní svobody. Lidem s duševními poruchami by měly být k dispozici následné sociální služby, které jim pomohou po případné hospitalizaci lépe se vrátit do normálního života,“ komentovala závěry Výboru OSN proti mučení právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Česko má podle zprávy na přeměnu dosud centralizované péče psychiatrických léčeben co nejrychleji vyčlenit potřebné finanční prostředky. Právě v tom je však problém.
Na ministerstvu vzniká pracovní skupina
„Jedna věc je rovina reality, tedy na co máme a kdo nám na to dá. A druhá věc je, že skutečně to, jak je u nás systém psychiatrické péče seskládaný, je přece jen daleko od toho, co považuje Evropa a svět za moderní psychiatrickou péči,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ ředitel pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý.
Na ministerstvu zdravotnictví už nicméně podle něj vzniká pracovní skupina, která by měla nakreslit, jak by v českých podmínkách mohla modernizovaná péče o duševně nemocné vypadat. A brzy mají přitéct i potřebné finance. „Psychiatrie je jednou z našich priorit pro nadcházející dotační období,“ potvrdil už před časem on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Odškodnění za smrt v síťovém lůžku
Terčem kritiky výboru se už tradičně staly i nejrůznější omezovací prostředky včetně v Česku stále rozšířených síťových lůžek. „Výbor urguje zákaz používání omezovacích prostředků, jako jsou klecová a síťová lůžka,“ stojí v seznamu doporučení.
Klecová lůžka už jsou v Česku zakázaná. Učinit totéž s těmi síťovými by ale podle Hollého pro poskytování psychiatrické péče příliš prospěšné nebylo. Jejich používání by mělo být nicméně svázáno přísnou metodikou, aby nemohlo docházet k jeho zneužívání. „Nikdo si nesmí tím, že použije omezovací prostředek, pouze ulehčovat práci,“ říká rozhodně Hollý.
Výbor OSN proti mučení nicméně apeluje i na to, aby se české úřady důsledně zajímaly o případy, ve kterých vedlo použití omezovacích prostředků k úmrtí pacienta. Zpráva výslovně zmiňuje například případ jednapadesátileté ženy, která se letos v únoru oběsila na síťovém lůžku v psychiatrické léčebně v Dobřanech. „Všechny případy by měly být účinně vyšetřeny. Rodinám zemřelých pacientů by měla být poskytnuta pomoc včetně odškodnění,“ stojí ve zprávě.
Doporučení výboru projedná vláda. Podle jejího mluvčího Michala Schustera ale dosud nebyla na jednání kabinetu předložena. Česko je také nemusí splnit. „Jediné, co mu hrozí, je mezinárodní ostuda,“ uvedla Durajová z Ligy lidských práv.
Zprávu vydal server Týden.cz dne 10. června 2012. Autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Úterý, 5. června 2012Zprávy z médií
Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?
Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.
Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?
Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.
Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?
Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.
Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?
Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.
Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?
Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.
Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?
Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.
Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.
Úterý, 22. května 2012Zprávy z médií
Nemocnice Milosrdných bratří v Brně zrušila jako jediná ze tří porodnic v Brně poplatek za otce u porodu. ČTK to potvrdil primář gynekologicko – porodnického oddělení Ivan Huvar s tím, že důvody zrušení poplatku nezná. Další dvě porodnice patří Fakultní nemocnici Brno a otec či další osoba u porodu tu zaplatí 500 korun.
„Poplatek za otce u porodu pan ředitel zrušil,“ potvrdil Huvar. Kromě nemocnice Milosrdných bratří mohou ženy v Brně rodit v porodnicích na Obilním trhu či v Bohunicích. Obě patří Fakultní nemocnici Brno a zrušení poplatku se tu neplánuje.
Podle mluvčí Fakultní nemocnice Anny Mrázové poplatek 500 korun odpovídá výdajům, které nemocnice s další osobou na sále má. „Jde o úklid, použité prádlo a další výdaje,“ popsala Mrázová s tím, že na sále nemusí být jen otec, ale například i matka nebo jiná blízká osoba rodící ženy. Duly, neboli profesionální porodní asistentky, ale zaplatí dvakrát více, tedy 1000 korun. „Mají na tom postavenou živnost, proto je poplatek větší,“ zdůvodnila Mrázová.
Zora Javorská z České asociace dul k poplatku ČTK řekla, že je zcela nepřiměřený a nemocnice na něj nemá nárok. „Za asociaci jsme se ptali, za co peníze vybírají, a oni napsali soupis, kde jedna položka zněla ‚nahlížení do zdravotnické dokumentace v ceně 250 korun‘. Což je nezákonné,“ uvedla. Zdůraznila, že nemocnice bez souhlasu rodičky nemůže nikomu její zdravotnickou dokumentaci ukazovat.
Podle Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv lze poplatek odmítnout. Když ženy nechtějí ve vypjaté situaci před porodem jít do konfliktu s nemocničními zaměstnanci, mohou podle ní zaplatit. „Pak lze peníze vymáhat na nemocnici jako její bezdůvodné obohacení. Troufnu si tvrdit, že takové vymáhání by bylo úspěšné, není právní důvod peníze chtít,“ uvedla Candigliota.
Zprávu vydala agentura ČTK, dne 22. května 2012 ji zveřejnil server Zdravotnické noviny.
Pátek, 18. května 2012Zprávy z médií
Otázkou, zda ženy mají nárok na porod doma, se bude zabývat Vrchní soud v Olomouci. Obrátila se na něj Liga lidských práv zastupující několik žen, které doma chtěly rodit, kvůli aktuálně platnému zákonu a přístupu úřadů však nesehnaly porodní asistentku. Případ už řešil brněnský krajský soud, ženám však asistentku nepřidělil.
„Liga proto podala odvolání a v případě neúspěchu je připravena se obrátit i na Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva,“ řekla novinářům právnička Zuzana Candigliota.
Ženy se u soudu domáhaly přidělení porodních asistentek k jejich domácímu porodu. Soudce brněnského soudu Michal Ryška jim sice dal za pravdu v tom, že na domácí porod mají právo, soud však podle něj nemůže zdravotníkovi asistenci u domácího porodu přikázat. „Uložení takové povinnosti nemocnici by bylo v rozporu se zákazem nucených prací a služeb,“ řekl. Podle něj je nyní na státu, aby vytvořil jasná zákonná pravidla pro domácí porody a respektoval práva žen.
Candigliota s rozsudkem nesouhlasí, podle ní prakticky říká, že si žena sice může na porušení svých práv stěžovat, ale změny se nedočká. „Stát by přitom měl předcházet porušování práv. Odškodnění ženě nepomůže,“ uvedla.
O domácí porod či porod s vlastní asistentkou má prý zájem asi procento rodiček. Na Unii porodních asistentek se týdně obrací zhruba deset takových žen. Situaci jim však od dubna ztížil nový zákon, který za neoprávněně poskytnutou zdravotní péči stanovil až milionovou pokutu. Porodní asistentky mají kvůli tomu strach péči poskytovat.
Zákon tak podle Kateřiny Hájkové Klíčové z unie paradoxně postavení žen zhoršil a uvrhl je do nebezpečnější situace. Když neseženou asistentku, která by se jim v těhotenství věnovala a na domácí porod je připravovala, není, kdo by poznal, že právě u nich hrozí komplikace. Není ani, kdo by jim jejich plán vymluvil nebo včas nařídil odjezd do porodnice.
Podle Candiglioty je v pořádku, když zákon za neoprávněnou zdravotní péči dává milionovou pokutu. Problém je však podle ní u krajských úřadů, které samostatným porodním asistentkám vydávají pro práci oprávnění. Domácí péči jim sice v praxi povolují, ale v závorce dodávají, že se netýká vedení porodu. Takový výklad považuje za svévolný.
I Ryška upozornil na vědecká doporučení ze zahraničí, která jasně doporučují podporovat domácí porody. „V našich podmínkách posttotalitární střední Evropy to ale může být pro mnohé zdravotníky zásadně odmítající domácí porody těžké přijmout,“ řekl.
Autorem zprávy je ČTK, dne 18. května 2012 ji zveřejnil server tyden.cz.
Pondělí, 14. května 2012Zprávy z médií
Právníky raději nepomlouvejte. Květa Šamajová kvůli tomu strávila osm měsíců na psychiatrii.
Léčbu paní Šamajové nařídil soud poté, co o právníkovi napsala, že byl spolupracovníkem Stb. Obvinila ho ale neprávem a soud ji označil za nebezpečnou sobě i svému okolí.
„Ona mě obvinila, že jsem byl konfidentem Stb, to se ale vyvrátilo, já jsem byl naopak Stb pronásledován. To byl můj první případ, když jsem řekl a dost! Tak jsem na ni podal trestní oznámení,“ řekl právník. „Protože jsem ji viděl u soudu, četl jsem ty její blogy, tak sám jsem dospěl k závěru, že ona je nenormální.“
Blízcí paní Šamajové ale tvrdí, že je pschicky v pořádku. To potvrzují i dřívější posudky – paní Květa totiž prošla mnoha vyšetřeními, aby se mohla stát pěstounkou, v péči má už několik let svého prasynovce.
Šamajová se odvolávala na svobodu projevu. „Blog má taky žák základní školy, takže když mám právo na svobodu slova, tak ani já za to nemůžu být souzená,“ tvrdila.
„Dostávala jsem prášky, které mají dlouhodobé účinky. V lednu mi dali tři injekce a v březnu jednu. Zhoršil se mi zrak. Ze dvou mám čtyři dioprie,“ říká důchodkyně.
Ženy se zastala i Liga na ochranu lidských práv, podle které byla porušena její práva. A tento týden nastal v případu zvrat. Jiný soud nařídil, aby ji byla ústavní léčba přerušena. „Léčba byla kompletně zrušena, takže ani ústavní ani ambulantní forma léčby už nebude aplikována,“ dodal člen Ligy lidských práv.
Paní Šamajová se tak znovu vrací do normálního života. „Těch 8 měsíců mi nikdo nevrátí, nevím, jestli ty účinky nebudou trvalé,“ stěžuje si žena.
Zprávu vydal server tn.cz dne 13 května.
Čtvrtek, 10. května 2012Zprávy z médií
Soudy nemohou pomoci budoucím matkám, které se u nich domáhají přidělení porodních asistentek ke svým plánovaným domácím porodům. Ženy sice mají právo na domácí porody s asistencí zdravotníka, v Česku k tomu ale chybí opora v zákoně. Oznámil to brněnský soudce Michal Ryška, který jednu z těchto žádostí v uplynulých dnech zamítl.
Podle něj je nyní na státu, aby vytvořil jasná zákonná pravidla pro domácí porody a respektoval práva žen. Ryška zdůraznil, že podle Evropského soudu pro lidská práva stanoví Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, že žena má právo na asistovaný domácí porod. Zdravotníci za asistenci u něj nemají být nijak postihováni. Na druhé straně k tomu ale nejsou v tuzemsku podmínky. ČR je povinna se úmluvou řídit.
Krajské úřady sice evidují porodní asistentky, ty však nemají oprávnění vést domácí porody. Pokud by některá při domácím porodu pomohla, hrozí jí s účinností od letošního dubna na základě zákona o zdravotních službách pokuta až do milionu korun. Proto porodní asistentky nemohou ženám vyhovět.
Na problém poukazovala v minulosti i Liga lidských práv. Na serveru www.ferovanemocnice.cz dokonce její právnička Zuzana Candigliota zveřejnila seznam právních rad pro ženy, které chtějí usilovat o to, přivést své dítě na svět doma.
V nich mimo jiné uvádí, že se ženy mohou pokusit podat soudům návrh na předběžné opatření s tím, aby soud nařídil nemocnicím poskytnout k domácímu porodu registrovanou porodní asistentku.
Soudce Ryška, který řešil už několik závažných a mediálně známých kauz spojených s ochranou osobnosti, řekl, že předběžnými opatřeními ženy svého nedosáhnou. „Soudy jim nemohou vyhovět, protože uložení takové povinnosti nemocnici by bylo v rozporu se zákazem nucených prací a služeb,“ zdůraznil soudce. Dodal, že ve vztahu k porodním asistentkám nemůže případné předběžné opatření soudu nahradit řádné oprávnění vést porod. Vydávají je jen kraje.
Obdobný problém jako Česko řešilo donedávna i Maďarsko, kde zdravotníkovi při asistenci u domácího porodu hrozila pokuta až do 100 tisíc forintů (8 700 korun). I tam vznikaly kvůli tomu spory, z nichž jeden (Ternovszky vs. Maďarsko) skončil u Evropského soudu pro lidská práva. Stát tam svoji při prohrál.
Ryška doplnil, že jeho rozhodnutí v žádném případě neznamená, že chce domácím porodům bránit. Naopak upozornil na vědecká doporučení ze zahraničí, která jasně doporučují podporovat domácí porody. „V našich podmínkách posttotalitární střední Evropy to ale může být pro mnohé zdravotníky zásadně odmítající domácí porody těžké přijmout,“ doplnil soudce.
Autorem zprávy ze dne 10. května je ČTK, otiskl ji například Týden.
